Coming out

Tímto výrazem se označuje, když se člověk s odlišnou sexualitou k této sexualitě přiznává. Nemusí zde jít jen o pedofilii nebo nutně o jinou sexuální deviaci, coming out je běžný i pro homosexuály a bisexuály. Coming out můžeme dělit na dvě skupiny.

Vnitřní coming out

Vnitřním coming outem označujeme proces, kdy člověk s odlišnou sexualitou tuto přiznává sám sobě. Je to jeden z nejtěžších momentů v životě pedofila. Vnitřní coming out může trvat roky i přesto, že jedince děti bez pochyby přitahují a projevy pedofilie jsou pro něj jasně pozorovatelné. Takový pedofil si často sám pro sebe vymýšlí různá zdůvodnění, proč jej děti přitahují a vzrušují. Může si například nalhávat, že se jedná pouze o zvědavost a chuť vyzkoušet něco zakázaného, nebo že se jedná jen o porozumění dětem bez erotického rozměru. Může své pedofilní projevy potlačovat sám v sobě, vyhýbat se dětem, vytěsňovat sexuální fantazie s dětmi a podobně. V takovém stavu může pedofil strávit třeba i deset let, než si sám přizná, že je pedofil. Někteří pedofilové si však odlišnou sexualitu nemusí přiznat nikdy. Když si pedofil přizná, že jej sexuálně přitahují děti, bývá z toho většinou frustrován, tuto svou vlastnost nenávidí a považuje sám sebe za méněcenného a podřadného. Někdy také může reagovat opačně, zvlášť když třeba v té době poprvé zjistí, že není na světě sám, komu se líbí děti. Stále ale může mít tendenci sám pro sebe tuto vlastnost popřít nebo přezkoumávat, zda je to skutečně pravda.

Někteří pedofilové se s tímto faktem dokáží rychle vyrovnat bez větších depresí nebo traumat. Je to závislé na tom, jak pedofilii tento člověk vnímá. Může na ní nalézat i pozitiva jako například schopnost porozumět dětem a řešit jejich zdánlivě banální problémy, trpělivost odpovídat na jejich zvídavé otázky, které začínají slůvkem proč a podobně.

Jiní vnímají pedofilii jako negativum, nenalézají na ní žádná pozitiva a v některých případech si dokonce myslí, že je pedofilie předurčuje k ubližování dětem. V takovém případě bývá trauma z takového zjištění velmi hluboké a pedofil nevidí žádné východisko a cíl ve svém životě. V takovém stavu bývá pedofil velmi nebezpečným člověkem, který si myslí, že kromě sebevraždy je pro něj sexuální znežití dítěte jediné východisko z trápení, které prožívá.

To, jak pedofil svůj vnitřní coming out prožívá, je ovlivněno mnoha faktory, od výchovy až po to, jaké informace o pedofilii se k němu do té doby dostaly. Pokud se s pedofilií setkal pouze v černé kronice ve zpravodajství, bývá většinou coming out velmi traumatizujhící.

Vnější coming out

Takto označujeme proces, kdy se pedofil svěřuje se svou odlišnou sexualitou někomu jinému. Může to být kamarád, kolega, příbuzný nebo vlastní rodiče. U příbuzných a zvláště vlastních rodičů je coming out většinou nejtěžší. Pedofil musí překonat strach z odsouzení a zavržení ze strany lidí, kteří jsou mu nejblíže. Přeci jen ztráta kamaráda je přijatelnější, než ztráta rodiče nebo sourozence.

Před tím, než se pedofil někomu svěří, musí nejen překonat strach, ale také se na svěření připravit, popřípadě na něj připravit člověka, kterému se svěřuje. Je dobré, když si pedofil před coming outem dotyčného trochu „oťuká“, například navede hovor do témat o menšinách, diskriminaci a podobných, aby zjistil, jak dotyčný kandidát na coming out na tato témata reaguje. I přes to, že se pedofil většinou svěřuje člověku, kterého a který jej již dlouho zná a dotyčný je tolerantní k národnostním menšinám a třeba i k homosexuálům, nemusí přijmout fakt, že jeho příbuzný či kamarád je pedofil. Je proto potřeba každé svěření důkladně zvážit a promyslet.

Výsledek vnějšího coming outu je závislý nejen na tom, jak je druhý člověk tolerantní, ale také na způsobu, jak se pedofil svěří. Obecně je lepší se zpočátku úplně vyhnout slovům jako pedofil, pedofilie a podobně. K celému tématu je dobré navodit atmosféru a zajistit si soukromí. Hovor by měl začínat na jiné „oddechové“ téma a postupně přejít na vážnější témata. Osoba, které se pedofil chce svěřit, by měla už na počátku vědět, že jí bude sděleno něco intimní povahy. Pedofil by měl na téma jít „od lesa“ a svěřovat se pomalu a postupně, například vyprávěním o pocitech v dětství a v ranné pubertě a postupně přejít až k tomu, jak na svou odlišnost přišel a jak se s ní vyrovnával. Při tom je důležité sledovat reakce protistrany a v případě, že reakce jsou záporné, je lepší coming out zastavit. Nelze však dát univerzální návod jak se někomu svěřit, každý pedofil si musí najít svůj způsob a každému se svěřovat individuálně podle jeho reakcí.

Pouhým svěřením však ještě vše nekončí. Člověk, kterému se pedofil svěří se musí s tímto faktem také vyrovnat a přijmout jej. Měl by v tématu ještě nějakou dobu zůstat a mít případně nějaké dotazy. Pokud téma rychle opustí a má snahu mluvit o něčem jiném, není to příliš dobré znamení, přes to však ještě nemusí být nejhůře. V takovém případě je lepší počkat, až se s faktem dotyčný vyrovná a později se k tématu sám vrátí. Zájem o téma však značí, že dotyčný se snaží pocity pedofila pochopit, případně mu poté být oporou.

I přes strach z odsouzení a zavržení může být vnější coming out pro pedofila řešením, jak se se svou odlišnou sexualitou vyrovnat a hlavně o svých problémech pohovořit s někým jiným, získat spojence, který mu poskytne pohled na konkrétní situace z jiného úhlu a korigovat případné nevhodné projevy. Pokud mu druhý člověk i po coming outu zachová svou přízeň a poskytne mu oporu, bývá to pro pedofila velikou úlevou a může mu to pomoci daleko více, než návštěva sexuologa. V některých případech však u pedofila strach z odsouzení a nepochopení převládne, takový člověk se pak nikdy nikomu nesvěří.

Diskuse k článku

Další informace k tématu:
Rubrika: Příběhy pedofilů
Téma na fóru: Moj prvy coming out
Téma na fóru: Opravdu mají pedofilové tak špatnou pověst?
Článek: Můj trochu bláznivý coming out
 
Příspěvek byl publikován v rubrice Základní informace. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.