Napadla me takovq myšlenka když jsem nedávno viděl dokument o dětech co žijí ruskem metrů. Proč sakra nikdo z tím nic neudělá, nedá je do nějakého azylového domů nebo neqdoptuje... Pak jsem uvidel jednu pěknou malou slečnu a strnul jsem když jsem pomyslel že tam nejspíš umře hlady nebo na nějakou lehkou nemoc nakterou je očkování, či se ufetuje ( coz jedna v tom dokumentů udělala :-(). Přijde mi to strašně nefér když.tady žije osamělí člověk co si svou orientaci nevybral a nemuze nijak zasáhnout, jen přihlížet jak ve světě umírají děti .. Nikdo z naší populace vůbec netuší jak je ta situace špatná a každý den dí žijí ty své pohodove životy zahledeni do sebe bez.špetky empatie.. Myslíte že by člověku prošlo přivézt ji do česka, živit naučit základní vzdělání, starat se o ní... Prostě pomoct postavit se na.vlastní nohy. Je pro me hrozné vědět kolik se denně zneužije, unudilo, zabije dětí.. A nechci to jen tupé sledovat když ybych mohl pomoct, a udělal bych.proto vše... No snad jsem ti trochu neprehnal s tím vylevanim srdíčka. Pisu vše.na mobilu tak.se.omlouvám za.špatně složení věty. Chci jen.znát vás.názor..

Ahoj Hope,

vylitím svého srdíčka si otevřel velmi citlivou věc pro nás všechny. Pravdou je, že svět je plný nespravedlnosti, násilí, korupce, necitlivosti a zločinnosti a takové velmi špatného zacházení s dětmi, ale tím, že všechnu naši pozornost věnujeme těmto negativním věcem, nic nezlepšíme, naopak nás to paralyzuje v jakékoli činnosti, která by to mohla změnit. Je to jako být zoufalí z války a zapomenout, že je také možnost podílet se míru. Matka Tereza jednou řekla: „Nikdy nepůjdu na pochod proti válce. Až uspořádáte pochod za mír, pak mě pozvěte“ Věděla, že je obrovský rozdíl věnovat svoji pozornost a energii podpoře míru na rozdíl od toho, aby svoji pozornost a energii věnovala odporu proti něčemu, co je, v tomto případě válce. Naprosto to samé je to ale v případě utrpení dětí. Pomyslným bojem proti takovéto situaci nic nezmůžeme, protože naše pozornost bude plně směřovat k problému, ne k řešení.

Co se přivezení si dítěte s Ruska týče, musím říci, že to považuji za zbytečné. Je pravdou, že v České republice se sice máme na rozdíl od zbytku světa velmi dobře, ale to neznamená, že je u nás každé dítě šťastné. Jako vedoucí v organizaci pro děti jsem se setkal s velmi zanedbanými dětmi. Mnoho rodin je rozvrácených a některé nemohou dítěti poskytnou jeho základní potřeby, mimo těch existenčních třeba potřebu jistoty, lásky a pozornosti. Ne každý rodič je tím správným vzorem a v životě dítě se to promítne. Úsilí na možná marné pokusy si přivést dítě z Ruska je podle mě rozumnější věnovat dítěti odsud.

Pokud chceš s utrpením ve světě něco dělat, ber utrpení jako celek místo jednotlivých, izolovaných situací. Má význam objíždět svět a zachraňovat děti z náručí žoldáků, vysvětlovat drogově závislým rodičům v Rusku, aby se staraly o potomky nebo uprostřed krvavé přestřelky promlouvat k teroristům, aby přestali s útoky? Asi sám cítíš, že tvá snaha by přišla vniveč a neměla hmatatelný efekt. Tvá snaha ale bude mít význam, když se zaměříš na to, že zmenšíš utrpení na tomto světě tím, že budeš dělat věci, které přispějí k tomu, aby tu bylo lépe. Co třeba více se usmívat, pomoci někomu s taškou, strávit s někým (třeba dítětem) příjemné odpoledne nebo inspirovat ostatní?

_________________
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD

Drahý Hope, již mnohokrát jsem se zabýval otázkami "proč celý svět řeší otázky okolo pedofilie a zneužívání dětí", "proč celé vědecké týmy zkoumají dopad zneužívání na dětskou psychiku", "proč se celosvětově vydávají milionové částky na lovy "pedofilů"". Přitom se nikdo nezajímá o děti, které jsou bez domova, umírají hlady nebo na banální nemoci, musí otrocky pracovat od útlého věku etc. etc... Ono je jednodušší honit lidi, co si stahují a přechovávají DP. Taky politikům, policii a soudům za to většinová populace tleská. Je to populistické protože děti bez domova jim ve volbách hlasy nedají. Je lepší, z jejich pohledu, dát miliony z veřejných peněz na populistické represe než tytéž peníze použít na domov pro děti, léky, jejich ošacení a jídlo.

Krásný sluníčkový den přeje Děda

Připojím se k Myšákovi, přesně jak píše - nemůžeš změnit svět, ale můžeš svým úsilím změnit aspoň "kousek" světa kolem sebe. Nemůžeš zachránit všechny děti před hladověním v Rusku, ale můžeš několika dětem z ČR rozzářit den svou přítomností. I v ČR jsou děti, které se trápí, jen to není tolik vidět. Jsou se svými trápeními schované doma. Můžeš jim pomáhat s jejich problémy i na internetu, kde se se svými problémy svěřují (např. http://www.zpovednice.cz) apod. Když mi bylo 20, taky mě hrozně trápilo, že někde nějaké dítě trpí. Pokud chceš něco změnit k lepšímu, musíš začít u sebe a svého bezprostředního okolí. V ideálním případě si z tebe lidé kolem vezmou příklad a také začnou kolem sebe šířit o trochu víc dobra. Jako je to s tím úsměvem. Když v paneláku mile pozdravíš souseda, je mnohem větší pravděpodobnost, že se dáte do příjemného družného rozhovoru, který oběma zvedne náladu. Když jeden kolem druhého projdete bez povšimnutí, bez pozdravu, zůstane oběma v duši pocit "zase mě tady ten floutek nepozdravil, tak já taky nebudu nikoho zdravit".

Kdybych k tomu měl podmínky, líbilo by se mi, kdybych mohl pečovat o dítě například v pěstounské péči. Bohužel ale podmínky pro pěstouny jsou hodně tvrdé. Zatímco vlastní dítě si může pořídit každý blbeček, jednotlivci a ještě k tomu cizímu muži jen tak do péče dítě nesvěří - ale proč taky, najde se mnoho párů, které jsou pro tu péči vhodnější. Kdysi to tak nebylo - ve středověku jsi našel dítě na ulici a mohl ses o něj klidně začít starat. Dnes je to všechno hrozná byrokracie. K něčemu je určitě dobrá - určitě je fajn proklepnout zájemce o adopci nebo pěstounskou péči, k něčemu je ale zase přehnaná.

Následně jsem si zvolil profesní dráhu, která mi umožňuje mít pocit, že dělám něco smysluplného a že pomáhám těm, které mám rád - zase už třeba jenom tím, že se na ně usměju. Někdy ale i tím, že se zamračím a zvýším hlas. Bez toho se učitel na základní škole neobejde. Můžeš zkusit také něco takového - v rámci profese, kterou budeš vykonávat, se snažit o "lepší svět" kolem sebe a třeba se nějakým způsobem věnovat dětem - třeba v nějaké humanitární organizaci, v dětském domově, ve škole... nevím, jak je to třeba s určitou formou dobrovolnictví, jestli je možné prostě chodit do dětských domovů já nevím hrát si s dětmi... nebo třeba si připravit nějaký program, soutěž, divadlo, a následně dětskému domovu tuto aktivitu bezplatně nabídnout - a pak se dají rozvíjet kontakty dál, domluvit se s vedením na další spolupráci... a hned máš smysl života.

Takže hlavu vzhůru, život je boj, a bohatě stačí, když změníš aspoň trochu k lepšímu ten malý kousek naší planety, kde žiješ.

Děkuju moc za vaše názory, jde vidět jaká jste pohodová komunita inteligentních lidi. Jako máte pravdu že se tím nemam tak trápit a myslet víc pozitivně. Ale to prostě nejde ja mám totiž v sobě nějaký ochranářských pud že bych byl šťastný když bych nějaké holce pomáhal, chranil. Jinak vzpomněl jsem si na název dokumentu "děti že stanice leningradska" ale opravdu pro silné povahy protože ja to mám pořád v hlavě a nechci to tak nechat . :_(

Nějakou holku ale můžeš ochraňovat a pomáhat jí i tady Nemusí být zrovna z těch nejhorších podmínek, pomoc často potřebuje i mnoho dětí, které jsou z rodin, které vypadají, že fungují dobře, ale zdání může klamat. Neopomíjel bych možnost se účastnit charitativních a dobrovolnických akcí popř. je v každém větším městě možnost začít pracovat s dětmi.

_________________
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD

Tobiáši pracovat s dětmi není univerzální vše lék. přináší to úskalí

Je to návrh, každý to musí zvážit podle své situace, ale když po tom někdo touží, proč to nezkusit.

_________________
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD

No kazdy ne....ehm
Ja maximalne v rodine alebo deti príbuzných ci v rodine?