Jene, to mi přijde jako sebemrskačský přístup k životu, který nemůže vést k ničemu dobrému. Nejsem si jistý, do jaké míry dokážeš být potom v přítomnosti těch dětí bezprostřední - když se pořád musíš hlídat. Přitom jako pedofil jim dávám právě tu bezprostřednost. Částí osobnosti jsem prostě přímo jedním z nich. Jinou částí jsem dospělý. A právě toto může dětem nesmírně poskytnout. Na rozdíl od mnoha jiných, tzv. "normálních", kteří si jen něco odučí... Tedy myslím si, že bys měl sebe nějak řešit. Samozřejmě nevím jak, ale prostě to, cos o sobě napsal, mi přijde takové, že to není dobré ani pro tebe ani pro děti. Jene, prosím, neber to jako nějaký útok na tvoji osobu. Vůbec ne. Jen se prostě zamýšlím...Forst Jan píše:... Když to porovnám trochu se sebou tak můžu říct tohle: "Jsem pedofil? Ano. Mám rád děti? Ano. Věřím si, že bych jim neublížil? Ano, 100%. A jaké jsou tedy moje pocity, když jsem poblíž dětí? Neustále se hlídám, jsem nervózní, je mi to nepříjemné. Ano, jsem pedofil, který je šťastnější když není s dětmi, než když je s dětmi.
U Sempera je ale jiná situace. On není pedofil. Jen se mu líbí dívky na samém spodním okraji zralosti, což je ale naprosto normální. Otázka je, do jaké míry to Semper pouze tak vidí, že prostě 14 či 15 a nic jiného a do jaké míry je to opravdu realita. Z vlastní zkušenosti mohu říci toto - měl jsem více dívek ve věku 14 - 18 let. Není mezi nimi naprosto žádný rozdíl - individuální rozdíly jsou totiž tak velké, že není laicky úplně jednoduché zachytit nějaký trend (samozřejmě v oblasti duševna je to přeci jen poněkud jiné, ale pokud nesrovnáváme extrémy, tj. zrovna 14 proti 18, tak ani zde nemusíte nic moc poznat). Tedy především si myslím, zda by nebylo dobré, aby si Semper zkusil namluvit takovou mladou dívku, kde mu nebude hrozit nějaký problém. Pokud si s touto dívkou opravdu "sednou", nebude mít ani potřebu pokukovat jinam. A nebude mu to komplikovat práci učitele. Opět hovořím z vlastní zkušenosti. Měl jsem poměr s více žačkami, i najednou, no a pak jsem po čase poznal R. A byl klid. Byl to mimořádně šťastný kus života. R mě úplně změnila. Opravdu jsem neměl žádnou potřebu dívat se jinam. Mohl jsem v klidu učit. Bohužel to nakonec, jak už jsem psal, nedopadlo dobře... Proto obecně bych nedoporučil šilhat po žačkách, ale dívat se o malinko vedle, ani to třeba "prostorově" nemusí být daleko. Obecně bych vlastně nedoporučil šilhat vůbec - zde ti oponuji Jene - samozřejmě si Semper zvolí sám - ale to sebemrskačství a pláč je třeba odhodit a něco dělat, prostě jít do toho. Jistě ne po hlavě, ani "hlavičkou", ale hlavou...
Co myslím tím "o kousek vedle"? Je mnoho způsobů, tak aspoň dva:
- Někdy spolu školy (téměř) sousedí a žáci i učitelé se občas proplétají mezi sebou třeba v MHD, přístupové komunikaci, přilehlém parku...
- Potkáš ve městě žačku s její kamarádkou z jiné školy. Ve vší počestnosti je pozvi do kavárny. A neskrbli. A příště již přijde jen ta "správná"...