Kdo je pedofil

Pedofil je člověk, kterého eroticky přitahují předpubertální děti či děti na začátku puberty. Pedofilům se děti líbí podobně, jako „normálním“ lidem dospělí; pociťují k nim obvykle citovou náklonnost, jsou schopni se do nich zamilovat se vším, co k tomu patří, a mívají o nich sexuální fantazie. Pedofil obvykle za svůj život žádné dítě pohlavně nezneužije. Řada pedofilů má potíže s přijetím vlastní identity a ztotožnění se s termínem pedofil, což u některých vede k psychickým problémům a nezřídka i k sebevraždě, zároveň však existují tací pedofilové, kteří svou jinakost berou jako přednost či dar a potom takoví, kteří si vlastní pedofilní zaměření nikdy pořádně nepřipustí a přesto dovedou prožít spokojený život. Pedofilně orientované mohou být také ženy.

Jak je patrné, pedofilové netvoří žádnou jasně definovanou skupinu a vzájemně si jsou tak rozdílní, jako kterýkoliv jiní lidé, jediným jejich všeobecným pojítkem je zvýšená náklonnost k dětem. A i v té jsou rozdíly, protože pro některé pedofily může tkvět tato náklonnost pouze v sexuální rovině, často však výrazně prostupuje i citovou složku a pedofilové se tak do dětí zamilovávají, cítí se nejlépe v jejich blízkosti a rozumí dětskému světu. Ne nadarmo se říká, že pedofilové bývají často těmi nejlepšími učiteli, vedoucími či spisovateli dětské literatury.

S tím souvisí skutečnost, že pokud pedofil dovede udržet své sexuální tužby na uzdě, může a často i bývá dítěti velice prospěšný z pozice staršího kamaráda či přirozené autority. Pedofilové sami někdy i bez toho, aby si přiznávali pravé důvody, hledají společnost dětí a tato tendence nezřídka ovlivní i volbu jejich povolání. Pokud je pedofil sám se sebou vyrovnaný, rozumí vlastní sexualitě a je dostatečně empatický vůči dětem a chápe rizika, které jim plynou ze sexuálního zneužívání, nepředstavuje pro děti zpravidla žádnou hrozbu. Pedofilové, u kterých tyto „pojistky“ zprvu chybí, je mohu postupně nabýt časem (člověk stárne a stává se rozumnějším), samovzděláním, komunikací s jinými pedofily nebo v rámci sexuologické léčby.

Je nutno podotknout, že i samotnou sexualitu má každý pedofil nastavenou jinak. Můžou být upřednostňovány jak dívky (tito pedofilové si říkají girlloveři), tak i chlapci (pedofilové okouzleni půvabem kluků si říkají boyloveři), případně také obě pohlaví naráz. Velké rozdíly jsou i ve věku preferovaných objektů, přičemž na základě toho se užívají specifičtější odborné termíny, například nepiofilie či infantofilie pro preferenci předškolních dětí či hebefilie pro dospívající dívky a efebofilie pro dospívající chlapce. Věkové preference se běžně pohybuje v rozmezí 4-12 u girlloverů a 6-14 u boyloverů, nicméně výjimkou nejsou například ani pedofilové s preferencí dívek ve věku 9-14 let.

Preferovaný věk je tak stejně jako cokoliv jiného vysoce individuální záležitostí a veškeré škatulkování je spíš pro orientační potřeby odborníků a fakticky nemá zásadní význam. Pedofilové také mohou mít ve své sexualitě přičleněno jakékoliv další zaměření, nejčastěji zřejmě sadismus či patologickou sexuální agresivitu, přičemž je třeba podotknout, že ani takový člověk, pokud je se sebou vyrovnaný a dovede se ovládat, nemusí znamenat žádné nebezpečí. A mimochodem, pedofilie může existovat v souběhu snad opravdu s každým dalším zaměřením, setkal jsem se i s „gerontofilním pedofilem“, který preferoval dívky ve věku zhruba 8-14 let a potom ženy nad 50 let.

Pedofilové jsou zkrátka lidé jako všichni ostatní a nemívají údaje o své odlišnosti zapsané na čele a nedají se jednoduše poznat. Asi každý z nás se za svůj život setká s mnoha pedofily, ať už učiteli ve škole či vedoucími kroužků, tak i mezi svými známými, sousedy a možná i příbuznými. Obvykle nás ani nenapadne, že by daná osoba mohla být pedofilně orientovaná, neboť je její chování naprosto obyčejné a do hlubin srdce nikomu nevidíme. Jelikož každý pedofil je individualita a nese odpovědnost za své jednání, mělo by se ke každému přistupovat bez předsudků na základě jeho skutků.

Jak poznám, zda nejsem pedofil?

Pedofilové jsou různí a i samotná pedofilie nemusí mít pevní hranice. Zároveň platí, že veškeré škatulkování lidí je spíše pomocným vodítkem, které může být velice zkreslující, neboť různá lidská zaměření a vlastnosti se obvykle prolínají. Většina pedofilů má ve větší či menší míře zachovanou přitažlivost k dospělým a často vedou naprosto běžný rodinný život.

Ačkoliv odborníci přišli na způsoby, které mohou pomoci pedofilii diagnostikovat (např. PPG), jedná se jen o velice hrubé metody a ve výsledku z velké části o prostý odhad založený především na tom, co je sám zkoumaný člověk o sobě ochotný dát odborníkovi vědět. V první řadě by se tedy měl sám v sobě vyznat každý z nás, měl by být schopen upřímně nahlédnout do svého nitra a přezkoumat své motivace a tužby a na základě toho si říct, zda je či není pedofilem. Mnoho lidí však minimálně zpočátku není schopna se bez předsudků zabývat samo sebou a přání „být normální“ často převáží nad sebezřetelnějšími fakty. Řada pedofilů si tak svou odlišnost připustí až v pozdějším věku, někteří nikdy.

I přes značné rozdíly mezi pedofily jim jsou některé znaky z větší části společné, čili člověk, který se najde ve větší části z následujících bodů, zřejmě bude pedofilně orientovaný:
- Měl(a) jsem erotické fantazie či sny na děti ve věku před pubertou nebo v časné pubertě (platí i pokud tyto fantazie nebyly součástí masturbace)
- Společnost dětí mi přináší těžko definovatelné příjemné pocity a radosti, rád(a) si s dětmi hraji, cítím se mezi nimi v bezpečí
- Vzrušuje mě pohled na nahé nebo i oblečené děti
- Mám rád(a) dětský svět, hodně se mi líbí například dětské knížky a filmy a to i takové, které jsem neznal(a) jako dítě
- Stává se mi, že se vzruším při bližším kontaktu s dětmi (např. sezení na klíně, lochtání)

Pokud se někdo v těchto bodech najde, nemusí zoufat. Být pedofilem pro nikoho neznamená konec světa. Řada pedofilů dovede žít řádný a spokojený život, nikdy se nedostat do konfliktu se zákonem a být prospěšní svému okolí. Skutečnost, že si pedofil nikdy v sexuálním životě nemůže mimo rovinu fantazií vychutnat to, po čem nejvíc touží, může být tíživá, avšak mnozí si to dovedou vykompenzovat například silnými kamarádskými vztahy k dětem nebo prací pro děti. V první řadě však platí, především na každém pedofilovi záleží, jak se bude chovat a jaký život bude mít.

 

Diskuse k článku

Další informace k tématu:
Rubrika: Příběhy pedofilů
Odborná práce: Život a pocity nekriminálních pedofilů (autor: Mgr. Karel Žák)
Odborná práce: Pedofilie + výsledky výzkumu 2012
Články o pedofilním sadizmu: Pedofilní sadizmus; Výhody pedofilního sadizmu; Smíření s pedofilním sadizmem
Příspěvek byl publikován v rubrice Základní informace. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.