Limity sexuologické péče

Dotaz vložen 30. 11. 2018

Můj dotaz směřuje k tomu, zda-li v mém případě má smysl uvažovat o využití služeb sexuologa, nebo se mám zaměřit na služby jiných odborníků např. psychoterapeutů, psychologů atd.

Jsem homosexuální pedofil pracující ve vzdělávání dětí. Je mi 25 let a žiji sám. Dlouhodobě, s různou intenzitou a s různým opakováním zažívám propady nálad, pocity ztráty životní radosti a smyslu. Při tomto výkyvu si zpravidla dokáži udržet pracovní nasazení i když i v práci rozhodně „nesálám“ energií, jsem více unavený, náchylnější k vyvedení z míry, když se něco děje. Svůj osobní život ale udržet nedokážu, stávám uzavřeným, ve svém volném čase se přestávám věnovat svým zálibám, věcem, co mi dělají radost a naopak utíkám k neproduktivnímu času čtením, u počítače, nekvalitně a více jím, piji víc alkoholu, byť obecně piji zřídka, s obtížemi zvládám fungovat v domácnosti. Tyto období trvají většinou týden nebo dva, někdy to přejde spíše samo, někdy se vnímám, že mi pomohla spíše série kroků, které jsem sám udělal. Neopakují se častěji než jednou za čtvrt roku, během zimy mohou přijít častěji. Nepohodu psychického rázu samozřejmě zažívám i mimo tyto propady, ale řekl bych že v přirozené, běžné míře.

Když se snažím rozklíčovat důvody těchto propadů, docházím k tomuto. Částečně je to spojeno s pocitem osamocení v souvislosti s rodinou, což paradoxně pociťuji i v přítomnosti členů rodiny, se kterými mám relativně dobrý vztah (máma, bratr) a pociťoval jsem to i v době, kdy jsem s mámou ještě bydlel. Typicky Vánoce ve mě vzbuzují stav, který jsem popisoval, a mám vyzkoušeno, že pokud neodletím někam, kde Vánoce nejsou, upadám do popisovaného stavu. Tento rok z finančních důvodů neodletím a již teď mám z období Vánoc obavu.

Částečně to souvisí s tím, že jsem pedofil. Přijal jsem to dobře, necítím žádnou sebenenávist, méněcennost nebo stud, ale myšlenka na to, že osamocení, které cítím ve vztahu s rodinou, neskončí, mě paralyzuje a vyvolává zármutek. Není mi příjemné, když se někdo na mojí nepohodu ptá, s kolegy jsem si velmi blízko ale sdílet s nimi příčiny své nepohody dokážu jen částečně, představa úplné otevření je pro mě velmi ohrožující. Podobně nepříjemné je pro mě to otevírat s mámou, která sice ví, jak to mám, nějak to zpracovala, ale evidentně se snaží co to jde se vyhnout tomuto tématu.

Nevnímám u sebe ohrožení z porušení zákona, jsem tomu pozorný, ale nikdy jsem nemusel řešit tendence k nějakému neadekvátnímu chování k dětem. Náročná je pro mě spíš ta emoční stránka, když u sebe pozoruji opětovanou emoční vazbu k nějakému chlapci, často je to spouštěčem zármutku z osamocení.

Je to, co popisuji, lepší otevřít se sexuologem, psychologem, psychoterapeutem, psychiatrem? Jaký postup byste mi doporučili?

MUDr. Antonín Brzek odpovídá:

Milý příteli,

Vašimi nepříjemnými stavy platíte za Vaši mravnost. To, že jste si zakázal nějak se podle své orientace chovat a překračovat zákon, je ušlechtilé, ale platíte za to svými stavy. Snad Vám může být nějakou náhradou vědomí této skutečnosti.

Jinak, pokud byste se chtěl poradit se sexuologem, mohu Vám nabídnout konzultaci v mé ordinaci na Sexuologickém ústavu v Praze. Budu ale nyní mimo Evropu do konce února. Potom byste se mohl objednat u sestry na recepci a tel. 33469 5247.

Občasné konzultace u psychologa by byly také jistě dobré ale záleží na tom, kde bydlíte, abyste to měl poblíž a také je důležitá volba osoby, která nemá k pedofilům nějaké předsudky. V každém případě potřebujete mít nějakou partu lidí, se kterými si rozumíte, třeba ve sportu nebo jiných aktivitách, abyste nebyl tak docela sám.

S pozdravy

MUDr. Antonín Brzek, Sexuologický ústav Praha

Diskuze k dotazu

Příspěvek byl publikován v rubrice Poradna. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.