5. Tabu - je to nutné?

 
 

Lidé mají velice zkreslené informace o sexuálních deviacích (v novější terminologii se pojem deviace nahradil pojmem parafilie). Mnoho lidí se domnívá, že sexuálního devianta (parafilika) poznáme podle toho, že navenek svou deviaci nějak negativně projeví, nejtypyčtěji nějakým nevhodným nebo nemorálním chováním. Sexuální deviace (parafilie) však znamená pouze odlišné nastavení sexuálně motivačního systému, které určuje, jaké podněty jsou pro parafilika přitažlivé, eroticky a sexuálně vzrušující. Sexuální deviace v žádném případě nevypovídá o tom, jak se dotyčný bude reálně chovat.


Mnoho lidí si také myslí, že devianta je nutné léčit, přičemž pod léčbou si představí buď změnu sexuální orientace na "normální", většinovou, a nebo naopak požadují úplné utlumení sexuality formou podávání léků či nejlépe chirurgické kastrace. Pedofilii však nelze žádnými léčebnými postupy změnit ani eliminovat. Případná léčba se týká pouze těch pedofilů, kteří mají problém se sebepřijetím nebo sebeovládáním. Směřuje (nebo měla by směřovat) k přijetí faktu, že erotická přitažlivost k dětem je na celý život, a v případě jedinců, kteří mají problém se sebeovládáním, lze medikamentózně tlumit sexuální puzení na úroveň, která bude pro daného jedince snesitelnější a snáze vůlí ovladatelná.


Ačkoliv i sexuologové tvrdí, že většina deviantů se dokáže se svým od většiny odlišným nastavením sexuálně motivačního systému vyrovnat bez porušení morálních i zákonných norem, rozšířená představa o nebezpečných deviantech je bohužel značnou měrou živena zprávami z médií. Bohužel o těch deviantech, kteří se dokáží bez problémů celý život ovládat stejně úspěšně jako většina lidí, se v médiích z pochopitelných důvodů nedozvíme. Bývají sice výjimky, kdy například zástupce naší komunity veřejně vystoupí na odborném sexuologickém sympoziu či v médiích pod utajenou identitou, ale mezi ostatními zprávami se taková ojedinělost snadno ztratí.


Mnoho lidí si myslí, že veškeré pohlavní zneužívání dětí mají na svědomí pedofilové. Stejně tak se mnoho lidí domnívá, že pedofil je ten, kdo děti pohlavně zneužívá. Realita je však těmto domněnkám na hony vzdálená. Až 90% případů pohlavního zneužívání dětí nemají na svědomí pedofilové, ale lidé po sexuální stránce "normální". Tito lidé použijí pro svoje sexuální uspokojení dítě jako snadněji dostupný náhradní sexuální objekt povětšinou z důvodu osobnostního či sociálního defektu. Ačkoliv jsou sexuálně zaměřeni většinově, využijí toho, že dítě se v dané situaci nedokáže adekvátně bránit, zatímco dospělá žena nebo muž by jednoduše vyjádřili se sexuálními aktivitami jednoznačný nesouhlas. Tito většinově zaměření pachatelé jsou však často také označeni pojmem pedofil, ačkoliv pedofilie je diagnostikovaná přibližně jen u 10% všech pachatelů pohlavního zneužívání dětí.


Občas na internetu narazíme na dotaz nějakého člověka, který si není jistý svou sexuální orientací. Pokud se dotaz týká toho, že se mu líbí děti, často bývá pod takovou diskuzí doporučení, aby dotyčný vyhledal sexuologa a léčil se, dokud ještě nic nespáchal, a často bývá přidán i dovětek, že je jen otázkou času, než dotyčný něco spáchá.


Mnoho lidí si také myslí, že pedofil je člověk, který zneužívá děti, případně se k dětem nějak nevhodně sexuálně chová. Častá je také představa, že pedofil je člověk psychicky nemocný, který se nedokáže ovládat - a pokud doposud žádné dítě nezneužil, je jen otázkou času, než svým pudům podlehne a nějaké zneužije. Všechny podobné představy o chování a "časované bombě" jsou liché. Mnoho z nás žije bezúhonný a spořádaný život, zároveň po celou dobu nejrůznějším způsobem přicházíme do kontaktu s dětmi, ať už v rodině, u přátel, známých nebo i při práci s dětmi - někteří z nás jsou učiteli nebo vedoucími dětských skupin ve volnočasových centrech či oddílech, a za celý svůj dosavadní život jsme se nevhodného sexuálního chování k dětem nedopustili.


Na druhou stranu, stejně jako jsou mezi gynekofily (osobami zaměřenými na dospělé ženy) a androfily (osobami zaměřenými na dospělé muže) ti, kteří znásilnili ženy nebo muže, jsou i mezi námi lidé, kteří zneužili dítě. Za těmito individuálními selháními však nebývá pedofilie sama (gynekofilie se také primárně neprojevuje nevhodným sexuálním chováním k ženám), ale jiná porucha v podobě snížené schopnosti sebeovládání, empatie či osobnostního nebo sociálního defektu - pedofilie v takovém případě vede k nasměrování nevhodného chování směrem k dětem, není však jeho přímou příčinou.


Na tomto místě je nutno podotknout, že v žádném případě nechceme, aby byly sexuální aktivity dospělých s dětmi legální. Je nám jasné, že dítě musí nejdříve dospět, aby se mohlo samo kvalifikovaně rozhodnout, s kým bude mít pohlavní styk. Toto naše stanovisko považujeme za velmi důležité a jsme rádi, že mnoho našich členů jej přijalo za své a přesvědčuje o něm případné nově příchozí, mezi nimiž jsou i méně sociálně zdatní jedinci, z nichž někteří se snaží názory na sexuální aktivity s dětmi relativizovat ve svůj prospěch.


Pokračujte kliknutím na 6. kapitolu Pornografie