Coming out

Coming out bylo hlavní téma Prague Pride 2013, na které jsme poprvé zúčastnili pochodu. Coming out označuje proces uvědomování si vlastní orientace a vyrovnávání se s ní (tzv. vnitřní coming out) a také svěření se svou orientací, případně veřejné přihlášení se ke své orientaci (tzv. vnější coming out).

Uvědomování si orientace

Pedofilové si začínají uvědomovat, že je přitahují děti, někdy na začátku puberty. Mladý pedofil může zjistit, že je mu nějaké dítě velmi sympatické, že by s ním chtěl trávit spoustu času. Může si uvědomit, že by ho rád pohladil po vlasech, políbil. Může se do dítěte zamilovat. Může si uvědomit, že ho např. vzrušuje, když vidí dítě na koupališti. Může mít erotické sny o dětech.

Jednotliví pedofilové reagují různě na podobná zjištění. Často jsou velmi zmatení. Nikdo člověku neřekne doma nebo ve škole "Může se stát, že až budeš starší, zjistíš, že tě přitahují děti." Pedofilové bývají prezentováni jako zlí lidé, kteří ubližují dětem. S takovým obrazem se mladý pedofil těžko ztotožní. Vždyť on má děti rád a nechce jim ubližovat. Mnoho pedofilů zažívá pocity strachu – co když se někdo dozví, že se mi líbí děti?

Často se stává, že pedofilové nepovažují to, že je přitahují děti, zpočátku za nic až tak neobvyklého. Ostatně říká se, že sexuální zaměření lidí na začátku dospívání nebývá vyhraněné a že například se může stát, že člověka v pubertě přitahují i osoby stejného pohlaví. Jak však stárnou a věkový rozdíl mezi nimi a dětmi, které je přitahují se zvětšuje, začínají si uvědomovat, že co cítí, není úplně obvyklé a musí se s tím nějak vyrovnat.

Hodně pedofilů si prošlo fází, kdy si sami sobě nalhávali, že je děti nepřitahují. Toto období trvalo u některých měsíce, u jiných roky. Někteří pedofilové si svou orientaci pravděpodobně nikdy nepřiznají. Popírání si své orientaci je podle nás nebezpečné. Sexuologové znají případy, kdy si lidé, kteří zneužili děti, až v léčebně připustili, že jsou pedofilové. Nebylo by lepší, kdyby to věděli dříve? Nemohlo by jim to pomoci, aby lépe posuzovali a zvládali různé situace?

Asi nejhorší, co může být, je když pedofil přijme onu roli, kterou mu často předkládá okolí nebo media. To znamená, že pedofilové jsou zrůdy, které zneužívají děti. Nechceme, aby pedofilové přijímali takovou roli. Chceme, aby pedofilům byli předkládány i kladné vzory, jak se s pedofilií vyrovnat a jak s pedofilií žít tak, aby člověk nikomu neubližoval.

Vnější coming out

Mnoho lidí si říká, proč by vlastně měl pedofil někomu (snad s výjimkou sexuologa) říkat, že je pedofil. Důvodů je hned několik:

Mnozí pedofilové někdy někomu v životě řekli, že jsou pedofilové. Reakce lidí na takový coming out mohou být různé. Ačkoli mnoho z nás čekalo při coming outu negativní reakce, zkušenosti máme převážně jiné. Mnoho lidí, kterým jsme se svěřili, nás neodsoudili. Snažili se naši situaci a to, co k dětem cítíme pochopit. Někteří lidé nás ihned ujistili, že náš vztah s nimi nijak neutrpí. Pro některé to byl z počátku šok a nějakou dobu trvalo, než se s tím, co se dozvěděli, sami vyrovnali. Někdy náš coming out vztah s osobou, které jsme se svěřili, dokonce prohloubil.

Ne všichni pedofilové však mají s coming outem dobrou zkušenost. Bohužel, následky takového nepodařeného coming outu mohou být velmi negativní. Může se stát, že osoba, které se člověk svěřil, si nenechá tuto informaci pro sebe. To může například pozici člověka v zaměstnání, zejména v případě, že v zaměstnání pracuje s dětmi. Známe i případy, kdy osoby, které se o někom dozvěděli, že je pedofil, začaly šířit o také osobě lživé informace s cílem také osobě uškodit.

Jednou z nejhorších věcí, co se může stát, je, když špatně dopadne coming out rodičům. Několik takových případů známe. Víme o případu, kdy rodič coming out naprosto ignoroval, tváří se jako by nic a stále čeká od svého syna, že se ožení a bude mít děti. Víme o případech, kdy byli lidé po coming outu omezováni v kontaktu se sourozenci, kdy jim rodiče nadávali, víme o případu, kdy rodiče vyhodili svého potomka z domu.

Jak takový nepovedený coming out může vypadat přibližuje jeden starší příběh pedofila s nickem xboy2 převzatý z fóra ČEPEK:

Bylo mi tehdy čerstvě 17 let, venku byla zima a padal sníh. Seděl jsem jako vždy v pokojíčku u stolu a předstíral, že se učím. V hlavě mi pluly miliony myšlenek. Bylo mi jasné, že jsem na malé kluky a že to nejde změnit. Nešlo to dál držet, muselo to ven, nebylo pro mě jiné východisko. Toho dne jsem udělal 2 chyby. Jedna chyba byla, že jsem se rozhodl říci to svým rodičům, druhá byla, že jsem jim řekl skutečně celou pravdu.

Dnes toho nelituji, protože mám díky tomu doma pochopení a snazší život. Oni stojí za mnou, tak jako nakonec asi každý rodič. Tenkrát toho večera to ale vypadalo úplně jinak.

"Jsem bojlavrr"... "Cože??" .. "Jsem bojlavr, vždyť vám to říkám, prostě v podstatě homosexuální pedofil".

Doslova masakr na podnosu. Rodiče to nevzali podle očekávaného scénáře s přátelským objetím, v dálce nepřeběhla srnka a nešly závěrečné tituky. Poprvé v životě jsem viděl otce plakat, matku omdlít (naštěstí tátovi do náruče), nesetkal jsem se s pochopením, ale s xenofóbními obavami a nakonec i xenofóbními opatřeními. První návštěva sexuologa ->"jste pro děti nebezpečný, nesmíte se s nimi stýkat, musíte se přeorientovat, za měsic uděláme vyšetření, zahájíme léčbu, doporučujeme kastraci."; izolace od sourozenců, kontrola mé osoby každou hodinu na mobilu, když jsem se vracel ze školy. Deprese. Z nečeho, co jsem žil mi nezbyla ani důstojnost u vlastních rodičů. Tenkrát jsem neměl potřebu bojovat, bylo to zbytečné. Věděl jsem, že když skočím pod vlak, nebude to ani bolet. Jenomže neskočil. Na internetu jsem potkal kamaráda – také pedofila, který si se mnou povídal a pomohl mi. Tenkrát mně zachránil život.