Krátké příběhy a vzkazy

Gabriel Svoboda

Je mi 26 let a pracuji jako poradce. Ve 13 letech jsem zjstil, že se mi líbí hočičky. Jsem trochu flegmatik a tak jsem to přijal celkem snadno. Proto už ani nejsem v kontaktu s dětmi a nemám potřebu se nikomu svěřovat, nikdo z mého okolí neví, že jsem pedofil. Ale bez kamarádů z internetové pedofilní komunity a bez spousty štěstí by to nešlo. Chtěl bych, aby informace o pedofilii byly dostupnější, aby se pedofilové nemuseli spoléhat jen na náhodu. A aby lidé přestali zneužívat pedofilii jako univerzálního strašáka.

BL-chan

V říjnu mi bude 17 let a chodím na gymnázium. Zhruba na začátku 15ti jsem si začala plně uvědomovat svoji sexualitu, ačkoliv mě mladší děti, než jsem byla já, přitahovali už od dětství. Uvědomování si pravdy pro mě bylo hodně těžké, myslela jsem si tehdy, že pedofilové a tady i já jsme zrůdy. Nyní jsem se přes to dostala, s dětmi jsem v kontaktu vcelku často a jsem veselá a optimisticky založená. Chtěla bych vzkázat veřejnosti, že být pedofilem nerovná se být zrůdou, ale také, že pedofílie není jen mužská záležitost.

Daniel

Studoval jsem informatiku na VŠ, nyní pracuji jako programátor. Jsem šťastně ženatý, vychovávám dceru. Ve volném čase dělám vedoucího v dětském oddíle, kde mám na starosti chlapce. Jsem heterosexuální pedofil, dívky mi připadají nejpřitažlivější ve věku do 10 let, nicméně líbí se mi i dospělé ženy, obzvlášť pokud jsou menší postavy. První příznaky odlišné sexuality se objevili ve 12 letech, plně jsem si svoje zaměření uvědomil v 17, nicméně pojmenovat svoji sexualitu jsem se odvážil až mnohem později a zcela jsem se se svou sexualitou smířil v 38 letech. O mé sexualitě ví moje matka, manželka, kazatel v církvi, kolega v práci a hlavní vedoucí dětského oddílu. Není snadné naučit se s některými aspekty pedofilie žít. V tomto procesu a v procesu sebepřijetí mi hodně pomohly kontakty s jinými pedofily. Proto bych do budoucna rád uvítal vznik občanského sdružení (spolku), kde by si pedofilové mohli vzájemně vypomáhat.

Mathias8

Mám 19-25 rokov, Asi od 12 som začal vnímať že sa mi páčia mladšie dievčatá. Nevedel som či to je tak správne alebo nie (že sa mi páčia)... Nechcel som si to pripustiť tak som to prestal riešiť asi do 15. V 15 mi kupili rodičia počítač. Znažil som sa zistiť či je to "normálne" alebo nie pretože to už som začal vnímať svoju sexualitu... vela som sa koli tomu trápil a trápim sa dodnes. Najviac zo všetkého ma ale trápi láska (nikdy nebudem uplne šťastný) menej to, že sa mi páčia dievčatká, pretože s tím som sa ako tak zmieril. Za tie roky čím som si všetkým prešiel (od vnutorného coming outu až po vonkajší) som si uvedomil, že deťom nechcem nikdy ublížiť. Detský plač mi trhá srdce, viem sa vcítiť do problémov dieťata, dokážem im pomocť, pochopiť ich... oni ma berú za kamoša a to ma robí štastným. Som rád v ich prítomností. Jediné čo chcem je, aby nás ľudia nehádzali do rovnakého vreca a skúsili nás aspon trošku pochopiť. Myslím, že ľudia a hlavne mladí ľudia by mali vedieť viac o pedofiloch a pedofilií (pravdu a nie mýty) pretože to sú dva rozdielne pojmy, aby sa predišlo ubližovaniu deťom, prípadným samovraždám zo strany mladých ľudí a tím by verejnosť mohla mať iné názory na nás…

Sasuke

Ani ne za měsíc mi bude 24 let, studuji na nejmenované Vysoké škole a mám 21letou přítelkyni. Svoji náklonnost k holčičkám 3-10 let jsem začal pociťovat někdy kolem 12ti, 13ti let, ale plně jsem si to přiznal až v patnácti, s tím, že jsem věděl, že se mi líbí i dvanáctiletí a starší kluci, až do mužského věku a zároveň ženy. Tehdy jsem si myslel, že pedofil je nějaký uchyl co zneužívá a znásilňuje malé děti, což rozhodně nebyl můj záměr, takže jsem se nepovažoval ani za nějakého pedofila, spíš jsem si myslel, že mám nějakou ulítlou úchylku. Vzhledem k tomu, co všechno se mi líbí, jsem byl v čase postupného uvědomování si to dost zmatený a rozhodně bych nikomu takto šílené období nepřál. O mé orientaci moc lidí neví, poměrně nepociťuji potřebu o tom s někým mluvit, ale přesto to ví moji rodiče a přítelkyně a dva další dobří kamarádi, všichni až na přítelkyni se to dozvěděli naprostou náhodou a mojí blbostí. I když to mí rodiče ví, tak jim nevadí, že se v době, kdy jsem doma, zdržuji v přítomnosti malých holčiček, které hlídávám sousedům. Tudíž jsem s dětmi v kontaktu dost často a jsem za chvíle s nimi rád. Lidem bych chtěl vzkázat, že ne každý pedofil se chová jako zrůda a jak se v řadách pedofilů najdou někde násilníci, tak se najdou i v řadách heterosexuálů a to, že někdo má pedofilní orientaci ještě neznamená, že jeho hlavním cílem bude ničit dětské životy.

Wydra

Jsem na tomto světě stár už šestnáct let a zhruba sedm let uběhlo od první chvíle, kdy se začaly projevovat první náznaky náklonnosti ke kloučkům, kterým jsem ale nevěnoval moc pozornosti. Naplno jsem si to uvědomil až někdy kolem jedenácti let. Má osobnost je ale taková, že mi bylo úplně jedno, že jsem homosexuální pedofil. Jednoduše cynik. A takhle to pokračuje až dodnes. Nevidím na tom nic zvláštního, být pedofilem je prakticky stejné jako být heterosexuálem, jenom s tím rozdílem, že si musíte uvědomit, že děti opravdu nejsou na sex, ale na duši a porozumění, kterou mu můžete roztrhat během pár minut, pokud ho zneužijete. Nepřitahují vás stehna dospělých žen, nýbrž stehna kluků. Místo našpulené pusy vás přitahuje dětská tvář, která má v sobě punc nevinnosti a krásy dětství. Co se týče coming-outu, dával jsem si dobrý pozor, komu se svěřuji a svěřoval jsem se pouze osobám, o kterých jsem věděl, že nejsou podjaté a že dokáží situaci vidět vlastníma očima. Takže o mé orientaci ví pár kamarádů, okruh nejbližší rodiny a i má třídní. Můj vztah ke klukům je mnohem bližší, mám je opravdu moc rád a pokud to jde, snažím se naslouchat jejich problémům, být jim na blízku. Zároveň si uvědomuju, že kluci občas rádi provokují, proto mám jasně stanovené meze, kam až nezajít a pokud se to k nim blíží, tak se to snažím utnout za jakoukoliv cenu, než dojde k větším problémům. Zároveň bych chtěl vkázat veřejnosti, že pedofily nelze házet do jednoho pytle. Každá věc má svého bílého a černého koně, dobrého a špatného. U pedofilie je ten špatný, černý kůň z větší části způsoben nepochopením veřejnosti, pranýřováním a překrucováním skutečného významu slova pedofil. Může jím být kdokoliv. Klidně i váš manžel, vaše dcera, váš dědeček... prostě kdokoliv.

Petr Kasz

Je mi 34 let, již 9 let pracuji jako učitel na základní škole. Zhruba od svých 13 let cítím, že se mi líbí holčičky. Až do svých 20 let jsem tomu nerozuměl, myslel jsem si, že nejsem pedofil - jako pedofila jsem na základě zpráv z médií chápal člověka, který děti sexuálně zneužívá, a já těm holčičkám nechtěl jakkoliv ubližovat, viděl jsem v nich velkou krásu. Ve 20 letech jsem narazil na stránku jiného pedofila a zjistil jsem, že to, co v mém mozku vyhodnocuje holčičky jako krásná stvoření, je pedofilie. S tím, že se mi líbí holčičky, jsem se svěřil mnoha lidem - kamarádům, vč. maminky dívky, do které jsem byl zamilovaný a vč. mé mamky, která se s tím vyrovnávala dlouhých 6 let. Reakce byly veskrze pozitivní, ale i několik negativních se našlo. Nikdy jsem dítě nezneužil, na škole, kde učím, patřím mezi oblíbené učitele. Kdyby však někdo zjistil, že se mi líbí holčičky od 4 do 12 let, bojím se, že by mu bylo jedno, jaké měl se mnou dosavadní zkušenosti. Je velmi těžké žít před lidmi v neustálé přetvářce. Nejvíc bych si přál, aby lidé rozlišovali mezi tím, kdo je pedofil, a mezi tím, kdo sexuálně zneužívá dětí, a kdybych se mohl svěřit a mohl si být jistý, že by mě lidé nezavrhli.