Tobiáš Myš - osobní příběh

Jmenuji se Tobiáš Myš a jsem homosexuální pedofil. Je mi 19 let a čerstvě jsem odmaturoval.

Pochodu Prague Pride 2014 za Československou pedofilní komunitu se neúčastním proto, že jsem na svoji orientaci hrdý. Naopak jsem si vždycky myslel, že hrdost je obranou před vlastní nejistotou. Na pochod jsem šel, protože si myslím, že je důležité vytvořit ve společnosti tolerantnější prostředí, kde pedofilové nejsou bezdůvodně zaškatulkováni jako nebezpeční a narušení násilníci ubližující dětem. Bohužel, v médiích, a to i těch veřejnoprávních, se takovýto pohled plný démonizace vyskytuje naprosto běžně a mnoha především mladým pedofilům znesnadňuje uvědomění si a přijetí své orientace. Ani nemluvě o takovém svěření se někomu z okolí, které se pro někoho může stát doslova noční můrou. Účast na pochodu beru jako možnost nastartovat objektivní diskuzi na téma pedofilie a skrze ní se snažit šířit relevantní informace.

Nemyslím si, že by můj příběh přijímání toho, že se mi líbí malí kluci, byl nějak výrazně odlišný od těch ostatních. Na začátku puberty jsem si začal uvědomovat, že moje pozornost více než k dívkám směřuje k chlapcům, a to i o několik let mladším než já. Čím jsem ale byl starší, tím se věkový rozdíl mezi mnou a chlapci, kteří se mi líbili, zvětšoval.

Od mala jsem byl členem volnočasové organizace pro děti, kde jsem postupně začal fungovat jako vedoucí. A brzy poté, když mi bylo 15, přišla moje první láska, 11letý chlapec, kterého jsem v té době považoval pouze za jakéhosi “oblíbence”. V té době jsem si ještě nedokázal představit, že je vůbec možné se zamilovat do malého kluka a že můžu být pedofil, ten děsivý “strašák” z předních listů novin zneužívající děti. Své zmatení z vlastních fantazií a pocitů jsem vždycky přisuzoval tomu, že se v pubertě hledám a experimentuji, a to, že jsem pedofil, jsem odmítal až do svých 18 let.

Po přiznání si mé preference přišlo období coming outů. Období neméně těžké jako to první. Našel jsem oporu v kamarádce a později jsem se odhodlal to říci i mamce, jedinému členu rodiny, ke kterému mám důvěru. Ačkoli byly první chvíle velmi složité a kontakt mezi námi se na jednu chvíli naplnil napětím do takové míry, že jsme kontakt radši omezovali na nejmenší možné minimum, všechno se zase uklidnilo. Je to ale téma, kterému se oba snažíme vyhýbat.

Můj nejobtížnější coming out přišel, když mi byla nabídnuta pozice vedoucího oddílu v rámci zmíněné organizace. Bral jsem to jako vyjádření veliké důvěry, ale nebyl si úplně jistý, jestli takovou pozici mám vůbec právo vzít, když o mé orientaci nikdo neví, chyběla mi sebejistota a zároveň jsem se rozhodl oplatit důvěru ve mě danou tím, že svým coming outem vyjádřím důvěru vedoucímu, který se chystal mi předat svoji pozici. Tímto coming outem jsem ze dne na den v oddíle skončil, po 11 letech. Ačkoli jsem se to snažil nedat najevo, velmi mě to zasáhlo.

Litoval jsem někdy toho, že jsem pedofil a chtěl se změnit? Přiznávám, že ano, poslední dobou často a hluboce. Naposledy, když mi své city ke mě vyjádřila moje nejlepší kamarádka, dívka, které si hluboce vážím a mám jí moc rád. V té době už věděla, že její lásku opětovat nemohu a stále ji to trápí, stejně jako mě, protože pocit, že je před vámi někdo, s kým si dokonale rozumíte a chcete být spolu ale plnohodnotný vztah z vaší strany momentálně není možný, není zrovna příjemný.

A co si přeji v budoucnosti? Stále se naplno věnovat dětem, studovat pedagogickou fakultu, najít si zaměstnání kolem dětí, dělat radost mé nové lásce a žít život tak, abych každý den využil co nejlépe.