Odborná pomoc

Většina odborníků (lékaři, psychologové…) vnímá pedofilii, tedy erotickou náklonnost k dětem, jako nemoc a pedofila tedy jako nemocného a problémy sužovaného člověka, kterému je nutno pomoci. Jelikož je pedofilie vrozená a ani moderní medicína nezná způsob jak ji přeměnit na běžné sexuální zaměření, spočívá pomoc odborníků (léčba) pro pacienta v dosažení náhledu na vlastní sexuální zaměření, možná rizika a naučení jak se rizikovým situacím vyhýbat a jak se v nich zachovat (psychoterapie), kromě toho nedílnou součástí léčby bývá i užívání léků tlumících sexuální puzení u mužů. Léčba je nařizována zpravidla deviantním pachatelům sexuálně motivovaných trestných činů na dětech, ovšem lze ji nastoupit i dobrovolně. Léčení probíhá v ústavní (hospitalizace) či ambulantní formě (pravidelné docházení k doktorovi).

Cíle a přínos léčby

Cílem léčby je především minimalizovat riziko, že se pacient proviní proti zákonům, tedy ochrana společnosti. Je to dáno z velké části tím, že doktoři a terapeuti se setkávají z větší části s nedobrovolnými pacienty, kterým bylo léčení soudně nařízeno a kteří mnohdy také vykazují velkou míru rozličných poruch nesexuálního charakteru (mentální handicap, všeobecně asociální chování, alkoholismus atd.), čemuž pak zákonitě odpovídá způsob, kterým jsou tito lidé zvyklí jednat se svými pacienty.

Na samotnou kvalitu života pacienta (platí především u těch nedobrovolných) je kladen mnohem menší důraz než na ochranu společnosti a přístup terapeutů se obvykle nese v duchu „minimalizujme rizika bez ohledu na spokojenost pacienta“ a i přes určitý pokrok za posledních deset let jsou na pacienty stále kladeny především restriktivní požadavky ohledně úplného se vyhýbání dětem a užívání tlumící medikace srážející hodnotu testosteronu často až na ženské hodnoty. Ke kastraci (respektive její modernější variantě testikulární pulpektomii) se dnes přikračuje spíše výjimečně.

Zastaralé a pro někoho až „středověké“ praktiky, které měly sloužit ke změně orientace pacienta, byly již naštěstí opuštěny a není jich využíváno. Zároveň však klasická léčba stále klade veškerý důraz na znalost rizikových situací a schopnost jejich zvládání (přičemž by šlo spekulovat, zda ony rizika nejsou značně nadhodnoceny), oproti tomu minimálně se mluví o možných kladných projevech pedofilie a jiných parafilií a o možnosti využít této jinakosti v některých ohledech jako své přednosti. Praxe především v ústavní léčbě tak zůstává daleko za názory, který dnes prezentují někteří přední čeští sexuologové.

Nicméně, i když je možné u principu léčení vidět velké možnosti k dalšímu zlepšování, zůstává nesporným faktem, že míra recidivy pachatelů sexuálních trestných činů na dětech, kteří projdou léčbou, je podstatně nižší, než bývala v době, kdy se k sexuologickému léčení v této podobě nepřistupovalo (a je mimochodem i výrazně nižší než u jiných skupin zločinců). Základní cíl, tedy ochrana společnosti, tak je naplňován uspokojivě a Česká republika v tomto ohledu patří statisticky k předním světovím zemím. Otázkou do pléna zůstává, zda by způsob léčby neměl projít dalším vývojem, po kterém by léčba mohla být ještě přínosnější i pro samotné pacienty.

Ústavní léčba

Ústavní léčba se týká především pachatelů pohlavního zneužívání dětí, u nichž znalci během trestního řízení diagnostikují pedofilii (případně jinou parafilii, nejčastěji hebefilii, efebofilii, psychosexuální nezralost, sadismus a patologickou sexuální agresivitu). Těmto delikventům je zpravidla udělen výrazně nižší trest odnětí svobody než nedeviantním pachatelům, neboť je na ně nahlíženo jako na osoby stižené duševní poruchou, zároveň je však nařízeno léčení, které zpravidla trvá okolo jednoho roku (v PL Bohnice však průměrně spíše 18 měsíců), poté je soudně přeměněno na ambulantní léčbu, která trvá další roky. Teoreticky však léčení může být doživotní, v případě nespolupráce a problémového chování může být pacient přesunut do zabezpečovací detence.

Větší léčebny mají samostatné pavilony či oddělení pro pacienty v sexuologické léčbě (smíšeni jsou všichni sexuologičtí pacienti, tedy především pedofilové, agresoři, sadisté a exhibicionisté), v menších léčebnách jsou někdy sexuologičtí pacienti dohromady s dalšími pacienty s nařízenou ochrannou léčbou, především alkoholiky a toxikomany.

Léčba je postavena na psychoterapii, zejména formou skupinové terapie, kdy pacienti pod dohledem terapeutů mluví spolu o svém životě a svých problémech, přičemž se zachází i do nejintimnějších oblastí života každého z pacientů. Dalším pilířem léčby je tlumící medikace formou injekcí či tablet, výjimečně a pouze se souhlasem pacienta pak testikulární pulpektomie (kastrace), kde co do počtu případů za rok drží smutný primát léčebna v Havlíčkově Brodě.

Všichni pacienti žijí na uzavřeném oddělení a podrobují se poměrně přísnému režimu (budíčky, rozcvičky, úklidy rajonů, televize jen v určitou dobu, mobilní telefon na pár hodin denně, zákaz internetu, absolutní zákaz alkoholu apod.), kdy je všechno bodováno a za negativní body jedince jsou mnohdy postiženy všichni pacienti (což vede ke skupinovému tlaku na problémové jedince). Součástí léčby je i snaha o resocializaci pacientů, tedy jejich začlenění do běžného života. Pacienti dochází do pracovní terapie, kde zpravidla provádějí práci typu kydání hnoje (a je jedno, zda mají třeba dvě vysoké školy) a ti dobře pracující a bezproblémoví jsou za odměnu pouštěni na propustky ven z léčebny, někdy i přes noc.

Ambulantní léčba

Ambulantní léčba probíhá formou docházky k sexuologovi, přičemž frekvence návštěv může být například dvouměsíční ale i kratší. Jednotlivé návštěvy probíhají formou rozhovoru na způsob individuální psychoterapie, kde se řeší chování pacienta na svobodě, jeho tužby které nemůže naplnit a případné rizikové situace, do kterých se dostal nebo by se mohl dostat. Také zde je často nasazována tlumící medikace.

Už z popisu je patrné, že je ambulantní léčba mnohem volnější než léčba ústavní, má sloužit především k poskytnutí určité podpory a poradenství pro deviantní osoby žijící na svobodě a prakticky nijak neovlivňuje život pacienta (neplatí úplně u osob se soudně nařízenou léčbou, kterým se zmínka o léčení objevuje ve výpisu z rejstříku trestů). Charakter léčby opravdu hodně závisí na osobnosti lékaře a vyplatí se pečlivě zvážit, ke komu jít případně třeba i lékaře s nevyhovujícím přístupem změnit.

Tlumící medikace

Léky na snížení sexuálního puzení, z nichž dnes nejčastěji používané jsou antiandrogeny (Androcur) nebo gestageny (Provera), jsou doporučovány takřka všem dobrovolným pacientům (kteří je mohou klidně odmítnout) a podávány téměř bez výjimek pacientům se soudně nařízenou léčbou (kteří teoreticky také mohou odmítnout, ale ne bez následků, což může znamenat například žádné propustky mimo léčebnu a žádné vyhlídky na propuštění). Všechny z těchto léků snižují působení testosteronu v lidském těle, bývají poddávány buď formou tablet, nebo injekčně, což je zpravidla případ silnější medikace.

Smyslem léků je především snížení sexuálního puzení, což má pacientům usnadnit ovládání svého chování, o něco menší vliv mají léky na schopnost erekce, orgasmu či možnost mít děti. Moderní léky nemají příliš často výrazné vedlejší účinky, může se však objevovat spousta nepříjemných efektů jako nárůst váhy či únava, výjimečně i závažnější zdravotní problémy. Nicméně i přes užívání medikace lze sportovat nebo vést plnohodnotný sexuální život.

Řada pacientů léky hodnotí pozitivně, neboť u nich snižují četnost pro ně nepříjemných sexuálních fantazií. Po vysazení medikace se hladina testosteronu v těle během několika týdnů vrátí do normálních hodnot, užívání léků tak nevede k trvalým následkům.

Smysl léčby

Každý pedofil si může položit otázku, zda je pro něj sexuologická léčba vhodná. Nařizována je deviantním pachatelům trestných činů (kteří zároveň dostanou zpravidla nižší trest odnětí svobody) a pachateli, který po svém provinění sám nastoupí dobrovolně do léčení, může být tato skutečnost brána u pozdějšího soudu jako výrazná polehčující okolnost. A i když se lidé v soudně nařízené léčbě mnohdy snaží akorát hrát podle not terapeutů a co nejrychleji se „prolhat“ na svobodu, snad každý se v léčení něčemu naučí a i v tomto ohledu je pro něj přínosné.

Mnohem podstatnější je otázka, zda by pedofil, který se dosud nikdy ničeho špatného nedopustil, měl dobrovolně nastoupit do ambulantní léčby. Je to na individuálním posouzení každého. Faktem je, že většina pedofilů dovede žít a nepřekročit společenské normy bez toho, aby se jim dostalo jakékoliv odborné pomoci. Často však tito lidé trpí vlivem své odlišnosti například depresemi a dalšími problémy, se kterými jim odborník může také pomoc, i když lze spekulovat, zda v méně závažných případech není dostačující (a možná někdy i lepší) pomoc, která se může každému dostat od ostatních pedofilů na těchto stránkách, kdy zdejší fórum či chat fungují v podstatě také jako určitá forma skupinové terapie, navíc jsou anonymní. Většina pedofilů pomoc sexuologa za svůj život nepotřebuje.

Nicméně pokud někdo cítí, že má problémy se sebeovládáním, zažil už například párkrát situace, kdy se ovládl jen tak tak nebo mu jen souhra dalších okolností znemožnila dopustit se trestného činu nebo pokud je někdo dlouhodobě sužován depresemi, problémy v partnerském životě nebo má potíže se sebepřijetím, byla by hloupost a lehkovážnost možnost odborné pomoci odmítat! Sexuologové už dokázali pomoc řadě lidí a je lepší některého vyhledat, než bude pozdě, přičemž můžete využít například Poradny na tomto webu případně se s námi poradit nad volbou sexuologa například v blízkosti vašeho bydliště.

Nutno dodat, že se není v případě dobrovolné léčby čeho bát. Všichni sexuologové jsou vázáni mlčenlivostí a není nám znám jediný případ, kdy by poškodili pacienta vyzrazením citlivých údajů. Někdy dokonce nabízejí i možnost platit konzultace v hotovosti a pak se o návštěvách nedozví například ani zdravotní pojišťovna (která je však také vázána mlčenlivostí). Pokud vám léčba nebude vyhovovat nebo časem pro ni pominou důvody, je možné ji kdykoliv ukončit, zároveň ani v rámci léčby nemusíte podstupovat nic, co byste nechtěli (například užívat léky).

Návštěvou sexuologa tedy ztratíte maximálně několik hodin svého času, což je mnohem méně, než byste mohli ztratit v případě selhání nebo dlouhodobějších depresí. Pokud cítíte, že máte sami se sebou problémy, případně vám ji doporučí jiní lidé, je určité rozumné ji vyzkoušet, protože nestojí za to riskovat mnohem větší problémy.

 

 

Diskuse k článku

 

 

Další informace k tématu:
Rubrika: Léčba
Komentář: Díky léčbě konečně vím, jak moc jsem nebezpečný
Téma na fóru: Otázky ohledně ústavní sexuologické léčby
Téma na fóru: Chemická kastrace a iné
Téma na fóru: Pomohla někomu provera nebo jiný lék k většímu klidu
 
Příspěvek byl publikován v rubrice Základní informace. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.