Ztracené dětství

Dotaz vložen 16. 9. 2016 23:07

Trápí mě, že jsem prošvihl dětství, nikdy jsem nepoznal otce, neměl jsem přátele a nedokázal jsem se začlenit do žádného kolektivu. Vždy jsem byl ten divný, se kterým se nikdo nechtěl bavit. Myslím si, že vyrůstání v neúplné rodině se na mě částečně poznamenalo. Dal bych skoro cokoli za to, abych se mohl vrátit do dětských let okolo deseti let. A proč tohle vlastně píšu?

Myslím si, že vyrůstání bez otce a bez přátel se poznamenalo na mé psychice natolik, že to možná způsobilo nějaký převrat v mém mozku a mě se postupem času začali líbit a i sexuálně přitahovat děti kolem osmi, deseti let.  Spíš než sexuální akt s dětmi mě chybí fyzický kontakt, jako třeba pohlazení a obejmutí a i čisté mazlení bez sexuálního podtextu s dítětem. Možná mám takovou potřebu i kvůli tomu, že se se mnou nikdo nemazlil, když jsem byl ještě dítě, ale každopádně mi to teď chybí.

Když se dívám na děti školkového věku jak si hrají a jsou šťastné nebo když vidím děti ve filmu s rodiči jak jsou spokojené, tak mě pohltí smutek, protože já jsem nikdy nic takového nezažil a už nikdy ani nezažiju.  Možná by mi i stačilo, kdyby mi někdo, řekl, že mě má rád. Myslím si, že láska k dětem z mé strany je hlavně kvůli mému dětství, ale nevím to úplně jistě. Jedno ale vím, nejvíc ze všeho mi chybí objetí a pomazlení s dítětem, nepozorujte v tom nic sexuálního, když jsem jako dítě nedostával lásku, tak ji teď mám potřebu dávat dětem. Zajímalo by mě jestli je normální, že mám takové potřeby?

MUDr. Antonín Brzek odpovídá

To víte, příteli, do dětství se nikdo nás už nevrátí. Ale nevěšte hlavu. Myslím, že kromě zájmu o děti máte intrapsychické problémy, které byste měl řešit. Nastoupit do nějaké soustavné psychoterapie, asi nejlépe skupinové.

A pokud jde o Váš poblém s dětmi, potřeba láskyplného pohlazení se dá alespoň zčásti saturovat vztahem k dospělou mladou ženou. Chápu, že to není stoprocentní, ale nic na světě nikdy není stoprocentní, a v sexuální oblasti už vůbec ne.

Jinak, pokud byste se chtěl poradit osobně, ordinuji každou středu od 1/2 8. do 11:30.

MUDr. Antonín Brzek

brzeka@seznam.cz

 Myš odpovídá

Ahoj,

také jsem několikrát přemýšlel, jestli ne moc šťastné, spíše „ztracené“ dětství nemohlo být příčinou, že jsme dnes dětmi přitahován. Ale nedokážu na tuto otázku přesně odpovědět, prostě nevím. Myslím si, že ani současná věda není blízko pochopení třeba toho, jak se utváří ta která sexuální preference nebo odchylka a není to zdaleka jediné neodhalené zákoutí naší psyché a ani já se nesnažím dojít k nějakému definitivnímu závěru „proč“. Všichni ale víme, že naše dětství silně ovlivňuje náš dospělý život a je zřetelné, že to ve svém životě silně vnímáš i ty.

Minulost ale nezměníš. Co změnit můžeš je její náhled na ní. A ač se lze někdy s následky minulosti vypořádat obtížně, je to velmi obohacující cesta. S každým překonaným problémem rosteme a vyvíjíme se a ve finále někteří dojdou až k tomu, že vidí, jak moc je jejich obtížná minulost a ovlivnila pozitivním směrem. Docela to vidím i u sebe.

Moje zkušenost je taková, že s blízkými a důvěrnými vztahy jak s dětmi, tak s dospělými ubývá nepříjemných následků mé orientace. Naprosto chápu, že máš touhu být s dětmi. To však není nic nereálného a máš-li to v hlavě srovnané a cítíš, že to budeš dobře zvládat, myslím, že není od věci takovou potřebu naplnit. Nezanedbávej ale ani vztahy s dospělými, s těmi, kteří tě chápu a dokáží ti být na blízku, když je potřeba.

Souhlasím ale i s panem doktorem Brzkem, že v případě dlouhotrvající psychické nepohody by bylo dobré zkusit nějakou formu psychoterapie nebo jiného druhu léčení duše. Zůstat na to sám může být náročné a bezvýchodné.

Přeji hodně štěstí

Myš

myscepek@seznam.cz

Diskuze k dotazu

Příspěvek byl publikován v rubrice Poradna. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.