Deprese z dětí

Deprese z dětí

Pokusím se vám přiblížit pocit, který snad může občas padnout na některé z nás. Přirovnal bych jej k Felliniho Smrti v Benátkách.

Je to krásné procházet se například italskými památkami a v jejich stínu, zákoutích, pozorovat úžasné, veselé, zaujaté, štěbetavé kutíky (pozn. red. – slangové označení pro chlapce). Má to v sobě ducha antiky. Ale o kolik je to jiné, než si v tamních renesančních muzeích prohlížet na obrazech barokní andělíčky nebo sochy efébů, pod kterými je varování „DON’T TOUCH!“?

Pozorování zpoza skel slunečních brýlí, lovení letmých setkání pohledů, tak jediné, co si můžu dovolit. Ve vrcholné euforické chvíli se mi může poštěstit, že mi rozverný malý chlapeček zamává, když si všimne mojí pozornosti, a já se následně rozteču v pražícím slunci. Ale k čemu to všechno?

Cobykdyby. Kdyby má sexualita byla poněkud standardnější, nemusel bych se obávat reakcí okolí ani samotného objektu pozorování. Nebo ne tolik. Taky coby? Dospělá dívka by mi mohla dát nanejvýše najevo, že takový samtusák ji nemá co očumovat, případný chlapec přibližně mého věku by mohl křiknout: „Nečum buzno!“ Což není vcelku nic proti rozhořčené reakci rodičů, ale co hůř – před obavou v očích samotného kutíka, který se před naším pohledem schová mámě za sukně, nebo ten starší radši přejde na druhou ulici. Teskním po většinové sexuální orientaci? Ale kdeže, z toho už jsem dávno vyrostl. Nejen že neznám nic jiného než pouze to své erotické prožívání a že v jiné situaci, jiném životě a jiném těle bych byl někdo jiný. Ale hlavně erotický zájem o děti pokládám za něco výjimečného a v mnohém krásného, v možnostech jak tento zájem realizovat. Ale je touto možností jen pouhý pohled, nebo jedině vztah?

Nemluvím zde samozřejmě ani o jakési neukojitelné touze nenápadně děti osahávat nebo si na dovolené s desetiletým klukem užít románek na jednu noc. Myslím zde svobodnou možnost navázání kontaktu mezi dítětem a pedofilem tak, že nebudou překročeny žádné obecně dané normy, ani morální kritéria samotného pedofila, a hlavně aby to bylo v uvážený prospěch dítěte, a ne jeho neprospěch (pokud by něco takového znamenala hláška „realizace pedofilní sexuality v mezích zákona“, s čistým svědomím bych se pod ni podepsal). Ale to už z důvodů celé řady obav, a samozřejmě taky kvůli mému přirozenému ostychu, není možné.

To co mě ale v prvním řadě zajímá: k čemu je ten pouhý estetický prožitek prohlížení si z dálky krásy neznámého chlapce? Ale hlavně – k čemu je to jemu samotnému? Utěšujeme se, že náš zájem o děti je vlastně vycházením dětem vstříc. Ale je to tak vždy a jsou to fakta nebo ideály? Protože ne každé dítě si musí připadat dobře, že na něj upřeně hledí jakýsi zarostlý pedobear. Je to můj vlastní iracionální strach? Anebo to, že si někdy říkám, že dítěti, obzvlášť opravdu malému, vlastně pozornost od dospělého dělá dobře nebo u něj aspoň vzbuzuje zájem, je jen moje omluva, výmluva, racionalizace voyarizmu? Pokud tedy jde jen o mé estetické uspokojení, je v tom velká míra sobectví. A není právě sobectví tím, čemu se ve vztahu k dětem musíme v maximální míře vyhýbat? Alespoň pokud se držíme ideálů, o kterých často diskutujeme.

Snad jsou tyto rozpory součástí vzorců, které patří k naší orientaci, zatímco orientace jiné mají zas jiné vzorce, které my dost dobře nedokážeme vnitřně nazřít. Jejich překonávání, vyrovnávání se s nimi, se pak zřejmě dá nazvat prožíváním svého života. Snad jde hlavně o pocit nesplnitelnosti životních snů, ideálů, života jako takového, který na mě padá právě hlavně ve chvíli, kdy jsem vzdálený tomu, co považuju za naplnění vztahu s dítětem.

Co lze? Snít dál o tom, že zrovna toho chlapečka, kterého jsem dnes potkal, znám lépe, snít o tom, jak mám příležitost s ním prožívat dětství. Anebo doufat, že dílem až neuvěřitelné náhody se s klukem, kterého jsem dnes viděl, už zítra dostanu příležitost, abych ho poznal lépe. Anebo si sednout na pláž, z dálky bez jeho vědomí pozorovat andělského chlapce s plavými kudrnatými vlasy po ramena, bez jeho vědomí jej milovat, ale jen se dál koukat, jak běží mořskou vodou, a umřít.


Článek byl převzat se svolením autora a administrátorů webu z webu Pedo.cz (pozn. red. – bývalé komunitní fórum pro pedofily).

Záložka pro permanentní odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny.