od Kejklíř » pondělí 21. 5. 2018, 9:12:30
Vážení přátelé, boj je u konce. Nevím zda jsem udělal dobře, ale vytáhl jsem manželku na víkend za Prahu. V pátek při večeři, jsem se rozhodl, že ji vše řeknu o své osobě a udělal jsem to. Koukala na mě jako na zjevení. Její odpověď zněla, že její děti jsem vychoval dobře a nikdy jsem se proti nim neprovinil. Má pravdu, nikdy bych to ani neudělal. I když mi děti nikdy neříkali táto, tak jsem se snažil jejich tátou být. Dnes je dvoum osmnáct a třetímu je 14 let.
Znamená to, že jsem dokázal vyhrát sám nad sebou? Složitá otázka, ale jako výhru to neberu, spíš to musí být samozřejmostí v této věci vyhrát. Ano můj zájem jsou chlapci od 9 do 12 let. Ta jejich nevinnost je nádherná, ale nesmí být zneuctěna.
No abych neodbočoval, tak že teď mi nezbývá než čekat, zda manželka setrvá s mou osobou a nebo se jí to rozleží v hlavě a odejde. Já však myslím, že k tomu nedojde aby mě opustila, ale z jedné strany bych se ji nedivil.
Samozřejmě, že teď se již mohu objednat na sexuologii a nebude se vůbec divit proč. Otevřel jsem si dveře k dalším krokům, protože někdy je to mazec, to vnitřní napětí, které člověk musí zvládat. Ale znáte to určitě všichni s touto orientací.
Skáču z věty na větu, ale musím: Je to asi měsíc, kdy mi kluk řekl, že jsem chladnej, protože jsem je nikdy neobejmul a nebo si je nevzal na klín a má odpověď? Buď rád..:-))))) Tak nejmladšímu bylo devět let, když jsem si vzal jejich mámu. Je to zvláštní, když má člověk kousek od sebe to co by chtěl a neudělá to, protože mu to nedovolí jeho inteligence?? Nebo strach z následků?? U mě inteligence asi nepadá v úvahu, nejsem zrovna inteligentní jedinec. No v každém případě mi ke všemu dopomohlo i to, že jsem nepil alkohol, neboť jak víme alkohol bourá zábrany. Je mi 40 let a budu ještě minimálně 20 let tady. Tak uvidíme co život přinese a jaké dá nástrahy na cestu.
No děkuji za možnou pozornost
Vážení přátelé, boj je u konce. Nevím zda jsem udělal dobře, ale vytáhl jsem manželku na víkend za Prahu. V pátek při večeři, jsem se rozhodl, že ji vše řeknu o své osobě a udělal jsem to. Koukala na mě jako na zjevení. Její odpověď zněla, že její děti jsem vychoval dobře a nikdy jsem se proti nim neprovinil. Má pravdu, nikdy bych to ani neudělal. I když mi děti nikdy neříkali táto, tak jsem se snažil jejich tátou být. Dnes je dvoum osmnáct a třetímu je 14 let.
Znamená to, že jsem dokázal vyhrát sám nad sebou? Složitá otázka, ale jako výhru to neberu, spíš to musí být samozřejmostí v této věci vyhrát. Ano můj zájem jsou chlapci od 9 do 12 let. Ta jejich nevinnost je nádherná, ale nesmí být zneuctěna.
No abych neodbočoval, tak že teď mi nezbývá než čekat, zda manželka setrvá s mou osobou a nebo se jí to rozleží v hlavě a odejde. Já však myslím, že k tomu nedojde aby mě opustila, ale z jedné strany bych se ji nedivil.
Samozřejmě, že teď se již mohu objednat na sexuologii a nebude se vůbec divit proč. Otevřel jsem si dveře k dalším krokům, protože někdy je to mazec, to vnitřní napětí, které člověk musí zvládat. Ale znáte to určitě všichni s touto orientací.
Skáču z věty na větu, ale musím: Je to asi měsíc, kdy mi kluk řekl, že jsem chladnej, protože jsem je nikdy neobejmul a nebo si je nevzal na klín a má odpověď? Buď rád..:-))))) Tak nejmladšímu bylo devět let, když jsem si vzal jejich mámu. Je to zvláštní, když má člověk kousek od sebe to co by chtěl a neudělá to, protože mu to nedovolí jeho inteligence?? Nebo strach z následků?? U mě inteligence asi nepadá v úvahu, nejsem zrovna inteligentní jedinec. No v každém případě mi ke všemu dopomohlo i to, že jsem nepil alkohol, neboť jak víme alkohol bourá zábrany. Je mi 40 let a budu ještě minimálně 20 let tady. Tak uvidíme co život přinese a jaké dá nástrahy na cestu.
No děkuji za možnou pozornost