od Hypersonic » pátek 4. 8. 2023, 19:07:35
Taky přidám své zkušenosti. U mě je to poměrně složité, protože někteří se to o mně dozvěděli, aniž bych to chtěl. Proto budu jako coming out počítat jen případy, kdy jsem chtěl, aby se to dozvěděl někdo jiný.
Svěřili jste se rodičům či sourozencům?
Ano. Prvotně jsem se svěřil mamince a před tatínkem jsem to hodlal skrývat. Zpočátku to šlo, jenže nakonec mu to maminka musela říct, protože není možné zatajovat, když objíždíte různé psychology a taky navštívíte sexuologa. A i své starší sestře jsem se svěřoval s tím, že se s tímhle problémem obracím na různé poradny, třeba na ČEPEKu nebo Modré lince.
Svěřili jste se partnerovi či vlastním dětem?
Tady to je trochu složitější, asi bych to ani neměl počítat, ale zkusím o tom promluvit. Mé (teď už bývalé) partnerce jsem se nesvěřil přímo já. Jde o to, že když jsem chodil na pražskou školu, zapisoval jsem si své myšlenky a zážitky, které se týkaly mé pedofilie, do deníku. Ten objevili mí spolužáci u mě v tašce a všechno to vyzvonili mé přítelkyni. Takže ona to ví, avšak ne ode mne.
Svěřili jste se dětem ve svém okolí?
Jak to jen vzít? Pokud budu počítat čistě mladší kamarádky, které jsem za život měl, tak možná. Jednou, když jsem byl na procházce s beruškou (samozřejmě tam s námi byli i dospěláci a její bráška), jsem jí nenápadně naznačil, že se mi líbí mladší dívky. Ta na mě nechápavě koukala, ale nijak zvlášť to neřešila. Jinak jsem se žádné z nich nesvěřil s ničím. Ale co se týče jiných dětí, tak ne, tady to nemám zapotřebí.
Komu jinému jste se svěřili?
Když nebudu počítat psychology, sexuology a různé poradny, tak asi jedině Liška. Pokud si nepamatujete, kdo to je, tak je to má bývalá spolužačka z pražské školy. Vzala to celkem dobře, i když jsem to od ní napoprvé nepochopil. Jenže dneska nejsem s Liškou prakticky vůbec v kontaktu.
A abych byl fér, tak zde zmíním i svůj nepovedený coming out. V Bohnicích jsem se hned první den svěřil jednomu klukovi o své orientaci, ale ten to nevzal moc dobře a vyhlásil mě, že jsem pedofil. Naštěstí kluci na oddělení to vzali dobře, a i dokonce některé dívky, ale je fakt, že se mě tam hodně lidí bálo.
Co vás k tomu vedlo?
U maminky hlavně to, že jsem začínal pochybovat o své orientaci a potřeboval jsem vyhledat psycholožku nebo jinou odbornou pomoc. U mé sestry především to, že jsem jí věřil a také to, že ona mě vždycky pochopí, když mám problém, a snaží se mi pomoc. A u Lišky to bylo proto, že jsem měl špatné svědomí z toho, že jí lžu. Potřeboval jsem jí říct pravdu o tom, kdo vlastně jsem, i když by to znamenalo konec našeho přátelství. Věřil jsem jí a ona mou důvěru díky Bohu nezklamala.
Jaké reakce jste zažili? Máte nějaké veskrze negativní či pozitivní vzpomínky?
Mé vzpomínky na coming outy jsou vcelku pozitivní, protože reakce těch, kterým jsem se svěřil, byly většinou taktéž pozitivní (až na toho kluka z Bohnic). Negativní vzpomínky mám samozřejmě z toho, jakým způsobem se to dozvěděla moje bývalá přítelkyně, ale to jako coming out nepočítám.
Jak zpětně pohlížíte na svůj coming out? Myslíte si nyní, že by se to bylo dalo udělat lépe?
Opět se dostávám k tomu, že bych to neměl počítat, ale promluvím o tom. Lépe by se dalo udělat určitě to, že bych se své tehdejší přítelkyni svěřil sám, ne aby se to dozvěděla od mých spolužáků, u kterých ani nevím, co vše ji vlastně řekli. Že bych si s ní sednul u ní na gauči, promluvil s ní o tom, odpovídal bych na její otázky a jednoduše řečeno bych se jí ke všemu přiznal sám. Ale nepopírám, že si za to můžu já.
Bylo pro vás se někomu určitému svěřovat snazší/těžší? Proč?
U maminky to bylo poměrně náročné, jelikož jsem se s něčím takovým svěřoval poprvé. Psycholožkám mi to problém nedělalo, ale opravdový oříšek byl pro mě coming out Lišce, jelikož jsem nevěděl, jakou reakci od ní čekat.
Koho jste si "vybrali" na svůj první coming out?
Maminku.
Jste rádi, že jste coming out v minulosti podstoupili?
Ano.
Plánujete se svěřit ještě někomu dalšímu?
Ano, jednomu kamarádovi, kterého znám už od první třídy. Mám dojem, že o mně něco dávno tuší, ale moc toho o mně neví, třeba to, že jsem na ČEPEKu. To a další věci mu mám v plánu v budoucnosti říct.
Taky přidám své zkušenosti. U mě je to poměrně složité, protože někteří se to o mně dozvěděli, aniž bych to chtěl. Proto budu jako coming out počítat jen případy, kdy jsem chtěl, aby se to dozvěděl někdo jiný.
[b]Svěřili jste se rodičům či sourozencům?[/b]
Ano. Prvotně jsem se svěřil mamince a před tatínkem jsem to hodlal skrývat. Zpočátku to šlo, jenže nakonec mu to maminka musela říct, protože není možné zatajovat, když objíždíte různé psychology a taky navštívíte sexuologa. A i své starší sestře jsem se svěřoval s tím, že se s tímhle problémem obracím na různé poradny, třeba na ČEPEKu nebo Modré lince.
[b]Svěřili jste se partnerovi či vlastním dětem?[/b]
Tady to je trochu složitější, asi bych to ani neměl počítat, ale zkusím o tom promluvit. Mé (teď už bývalé) partnerce jsem se nesvěřil přímo já. Jde o to, že když jsem chodil na pražskou školu, zapisoval jsem si své myšlenky a zážitky, které se týkaly mé pedofilie, do deníku. Ten objevili mí spolužáci u mě v tašce a všechno to vyzvonili mé přítelkyni. Takže ona to ví, avšak ne ode mne.
[b]Svěřili jste se dětem ve svém okolí?[/b]
Jak to jen vzít? Pokud budu počítat čistě mladší kamarádky, které jsem za život měl, tak možná. Jednou, když jsem byl na procházce s beruškou (samozřejmě tam s námi byli i dospěláci a její bráška), jsem jí nenápadně naznačil, že se mi líbí mladší dívky. Ta na mě nechápavě koukala, ale nijak zvlášť to neřešila. Jinak jsem se žádné z nich nesvěřil s ničím. Ale co se týče jiných dětí, tak ne, tady to nemám zapotřebí.
[b]Komu jinému jste se svěřili?[/b]
Když nebudu počítat psychology, sexuology a různé poradny, tak asi jedině Liška. Pokud si nepamatujete, kdo to je, tak je to má bývalá spolužačka z pražské školy. Vzala to celkem dobře, i když jsem to od ní napoprvé nepochopil. Jenže dneska nejsem s Liškou prakticky vůbec v kontaktu.
A abych byl fér, tak zde zmíním i svůj nepovedený coming out. V Bohnicích jsem se hned první den svěřil jednomu klukovi o své orientaci, ale ten to nevzal moc dobře a vyhlásil mě, že jsem pedofil. Naštěstí kluci na oddělení to vzali dobře, a i dokonce některé dívky, ale je fakt, že se mě tam hodně lidí bálo.
[b]Co vás k tomu vedlo?[/b]
U maminky hlavně to, že jsem začínal pochybovat o své orientaci a potřeboval jsem vyhledat psycholožku nebo jinou odbornou pomoc. U mé sestry především to, že jsem jí věřil a také to, že ona mě vždycky pochopí, když mám problém, a snaží se mi pomoc. A u Lišky to bylo proto, že jsem měl špatné svědomí z toho, že jí lžu. Potřeboval jsem jí říct pravdu o tom, kdo vlastně jsem, i když by to znamenalo konec našeho přátelství. Věřil jsem jí a ona mou důvěru díky Bohu nezklamala.
[b]Jaké reakce jste zažili? Máte nějaké veskrze negativní či pozitivní vzpomínky?[/b]
Mé vzpomínky na coming outy jsou vcelku pozitivní, protože reakce těch, kterým jsem se svěřil, byly většinou taktéž pozitivní (až na toho kluka z Bohnic). Negativní vzpomínky mám samozřejmě z toho, jakým způsobem se to dozvěděla moje bývalá přítelkyně, ale to jako coming out nepočítám.
[b]Jak zpětně pohlížíte na svůj coming out? Myslíte si nyní, že by se to bylo dalo udělat lépe?[/b]
Opět se dostávám k tomu, že bych to neměl počítat, ale promluvím o tom. Lépe by se dalo udělat určitě to, že bych se své tehdejší přítelkyni svěřil sám, ne aby se to dozvěděla od mých spolužáků, u kterých ani nevím, co vše ji vlastně řekli. Že bych si s ní sednul u ní na gauči, promluvil s ní o tom, odpovídal bych na její otázky a jednoduše řečeno bych se jí ke všemu přiznal sám. Ale nepopírám, že si za to můžu já.
[b]Bylo pro vás se někomu určitému svěřovat snazší/těžší? Proč?[/b]
U maminky to bylo poměrně náročné, jelikož jsem se s něčím takovým svěřoval poprvé. Psycholožkám mi to problém nedělalo, ale opravdový oříšek byl pro mě coming out Lišce, jelikož jsem nevěděl, jakou reakci od ní čekat.
[b]Koho jste si "vybrali" na svůj první coming out?[/b]
Maminku.
[b]Jste rádi, že jste coming out v minulosti podstoupili?[/b]
Ano.
[b]Plánujete se svěřit ještě někomu dalšímu?[/b]
Ano, jednomu kamarádovi, kterého znám už od první třídy. Mám dojem, že o mně něco dávno tuší, ale moc toho o mně neví, třeba to, že jsem na ČEPEKu. To a další věci mu mám v plánu v budoucnosti říct.