od Sněhulák » pátek 14. 3. 2014, 21:22:17
Strašné. Je vskutku k nevíře, jaký způsob "odporu k ústavům" zdejší úřady zvolily. Problematice nerozumím, ale když existuje tak ohromné množství lidí, kteří by za dítě dali cokoli, proč se prokazatelně týrané děti ihned neumisťují do jejich péče? Ani já nechápu, kde se v někom bere ta jistota, že vlastní rodiče jsou vždy svatí, zatímco svěřit dítě někomu jinému by - zřejmě - znamenalo nepřekonatelné potíže. Vlastní rodiče mohou dítě týrat, zneužívat nebo zanedbávat stejně jako kdokoli jiný. V takových případech by se s nejvyšší pravděpodobností o svěřence staral lépe i náhodně vybraný člověk, natož někdo, kdo o dítě třeba dlouhodobě stojí, ale z různých důvodů ho nemá nebo mít nemůže.
Což mě přivádí k tomu, že když někdo třeba právě uvažuje o adopci atp., musí projít bůhvíčím; vlastní rodič naproti tomu pochopitelně nic takového nepodstupuje (a ani by to asi nikoho nenapadlo, přestože by to v některých případech patrně pomohlo odvrátit ty tragické konce). Odkud tedy pramení přesvědčení, že biologická rodina je vždy to nejlepší, nemůžu pochopit. Netuším, zda vina leží na straně systému, konkrétních úředníků nebo někde jinde, ale připadá mi to celé zoufale nefunkční. Se samotným záporným postojem k ústavům lze obecně plně souhlasit, leč musí s tím ruku v ruce jít aktivní hledání vhodné náhradní péče. A spíš to na mě působí tak, že úřadům jde hlavně o to, aby se nepředřely...
Strašné. Je vskutku k nevíře, jaký způsob "odporu k ústavům" zdejší úřady zvolily. Problematice nerozumím, ale když existuje tak ohromné množství lidí, kteří by za dítě dali cokoli, proč se prokazatelně týrané děti ihned neumisťují do jejich péče? Ani já nechápu, kde se v někom bere ta jistota, že vlastní rodiče jsou vždy svatí, zatímco svěřit dítě někomu jinému by - zřejmě - znamenalo nepřekonatelné potíže. Vlastní rodiče mohou dítě týrat, zneužívat nebo zanedbávat stejně jako kdokoli jiný. V takových případech by se s nejvyšší pravděpodobností o svěřence staral lépe i náhodně vybraný člověk, natož někdo, kdo o dítě třeba dlouhodobě stojí, ale z různých důvodů ho nemá nebo mít nemůže.
Což mě přivádí k tomu, že když někdo třeba právě uvažuje o adopci atp., musí projít bůhvíčím; vlastní rodič naproti tomu pochopitelně nic takového nepodstupuje (a ani by to asi nikoho nenapadlo, přestože by to v některých případech patrně pomohlo odvrátit ty tragické konce). Odkud tedy pramení přesvědčení, že biologická rodina je vždy to nejlepší, nemůžu pochopit. Netuším, zda vina leží na straně systému, konkrétních úředníků nebo někde jinde, ale připadá mi to celé zoufale nefunkční. Se samotným záporným postojem k ústavům lze obecně plně souhlasit, leč musí s tím ruku v ruce jít aktivní hledání vhodné náhradní péče. A spíš to na mě působí tak, že úřadům jde hlavně o to, aby se nepředřely...