Prokletí pedofilie?

Odeslat odpověď


BBCode je zapnutý
[img] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou vypnutí

Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Prokletí pedofilie?

Re: Prokletí pedofilie?

od Rudy » středa 21. 7. 2021, 19:02:47

Kasz píše: středa 21. 10. 2015, 22:43:30 Nemohu se příliš rozepisovat, nicméně 14 jí bylo před rokem, jsme od sebe věkově téměř 20 let (bez pár měsíců). Její rodiče mne znají, mohu k nim kdykoliv přijít na návštěvu. Uvidíme, jak to bude dál. Pro mne je ona každopádně splněným snem. *heart*
Ahoj.
Koukám že je již poměrně větší odstup času.
Mohu býti troufalý a zeptat se jak se po letech váš vztah vyvinul? Rozumíte si stále?
Díky

Re: Prokletí pedofilie?

od Reznik69 » středa 20. 11. 2019, 16:49:15

fokuta píše: úterý 19. 11. 2019, 17:55:33 Mohu se zeptat jak poznám pedofila ? Proč ve svém okolí o pedofilech nevím ?
Tak stejně jako nevíš o zoofilech nebo třeba nekrofilech... Na cele to napsáno nemají a pochopitelně je to dost tabu aby se o tom šířili. Homosexuálové třeba mohou být otevřenější a stejně člověk tak nějak jednoho obden potká a neví o tom...

Re: Prokletí pedofilie?

od fokuta » středa 20. 11. 2019, 8:19:27

Aha děkuji neznám moc tuhle problematikou... Má někdo jiný názor ?

Re: Prokletí pedofilie?

od Fx100d » úterý 19. 11. 2019, 18:21:45

fokuta píše: úterý 19. 11. 2019, 18:11:30 ah, Oni kolem nás nejsou ? Jaktože se o nich neví ?
Ale jsou. Jen to prostě veřejně neřeknou. A není se ani čemu divit, když si dnes většina lidí při zaslechnutí slova pedofil okamžitě představí člověka, který dítě brutálně znásilňuje nebo zabíjí. Prostě se jen skrývají a snaží se, aby na to nikdo z okolí nepřišel.

Re: Prokletí pedofilie?

od fokuta » úterý 19. 11. 2019, 18:11:30

ah, Oni kolem nás nejsou ? Jaktože se o nich neví ?

Re: Prokletí pedofilie?

od Fx100d » úterý 19. 11. 2019, 18:06:43

fokuta píše: úterý 19. 11. 2019, 17:55:33 Mohu se zeptat jak poznám pedofila ? Proč ve svém okolí o pedofilech nevím ?
Pedofila nelze poznat. Pedofilie je vnitřní cítění, které nejde na venek vidět, pedofil tedy sám cítí, že je pedofilem, ale na venek se to nemusí nijak viditelně projevit. Mohou sice být nějaké indicie (dotyčný je rád s dětmi, pořádá pro ně zájmové kroužy, je učitelem na škole nebo vedoucím na táboře, v extrémním případě může třeba spáchat delikt), ale ty jsou nespecifické. To znamená, že toto chování se může vyskytnout (a často vyskytuje) i u lidí, kteří pedofilové nejsou. Specifické příznaky (např. zamilování se do dítěte nebo vzrušení z dítěte), tedy ty které jasně ukazují, že je dotyčný pedofil, jsou na venek nepozorovatelné.

Re: Prokletí pedofilie?

od fokuta » úterý 19. 11. 2019, 17:55:33

Mohu se zeptat jak poznám pedofila ? Proč ve svém okolí o pedofilech nevím ?

Re: Prokletí pedofilie?

od podivin » čtvrtek 7. 11. 2019, 23:32:58

Rousee píše: úterý 29. 10. 2019, 21:28:26Jen bych chtěla zareagovat na tvoji obavu z toho, že kdyby si měl dceru, tak by si k ní mohl cítil nějakou erotickou přitažlivost. Tak obavu mít nemusí pokud by si o ní pečoval od narození až do, tuším, jejích 2 let, tedy musel by si s ní být v blízkém kontaktu. Děti v tomto období ze sebe vydávají hormony, které v člověku, který jim je nablízku (tak že cítí jejich vůni) vyvolávají ochranářský pud- z biologického hlediska. A tak není možné, aby stejný člověk- pedofil je současně dokázal vnímat jako sexuální objekt. Je na to přímo nějaká studie ;-)
Je to jen něco se si pamatuji ze školy, když jsme to brali v psychologii.
Milá Rousee, asi opravdu myslíš Westermarckův efekt (nebo taky kibucový efekt) je pouze psychologický efekt, kdy si nejsou vzájemně sexuálně přitažlivé osoby, které spolu prožili dětství a nemusí jít jen o rodinné příslušníky.
Wikipedia píše:Je pozorován i u pedofilů; praví pedofilové se proto zpravidla nedopouštějí incestního zneužití vlastních dětí, pokud o ně pečovali v raném věku
Nejde tedy o žádné hormony a bohužel/bohudík tenhle efekt u mě nepůsobí. O dcerku jsem pečoval od narození a právě zrovna díky ní jsem si začal říkat a nakonec si to uvědomil, že jsem pedofil. Ikdyž teď nevím, jestli mám použít "bohužel" nebo "bohudík" - "bohužel", že mě dcerka sexuálně přitahuje, ale "bohudík", že díky ní mám denně příval lásky a možnost tu lásku vyjadřovat jí (píšu "lásku", ne "sex"!) a nehrozí tak nebezpečí, že bych se někdy neovládl někde venku a pokusil se něco provést cizí holčičce.

Re: Prokletí pedofilie?

od Kasz » pátek 1. 11. 2019, 22:57:19

nintropan píše: středa 30. 10. 2019, 1:00:28 Je na to přímo nějaká studie ;-)
Je to jen něco se si pamatuji ze školy, když jsme to brali v psychologii.
Mohu se zeptat v jaké psychologii?

To mě zaujalo. A teď nevím, jestli se mám smát nebo zvracet?
Vyspím se a uvidím.
Příspěvek prostě nechápu, nedává mi logiku, hlavně s tím, jestli se má smát nebo zvracet.

Re: Prokletí pedofilie?

od Hebeš » pátek 1. 11. 2019, 7:00:05

Kasz píše: pátek 1. 11. 2019, 3:11:42 Nitropane, trochu nechápu tvůj příspěvek. Můžeš jej vysvětlit?
Asi myslí Westermarckův efekt.

Re: Prokletí pedofilie?

od Kasz » pátek 1. 11. 2019, 3:11:42

Nitropane, trochu nechápu tvůj příspěvek. Můžeš jej vysvětlit?

Re: Prokletí pedofilie?

od nintropan » středa 30. 10. 2019, 1:00:28

Je na to přímo nějaká studie ;-)
Je to jen něco se si pamatuji ze školy, když jsme to brali v psychologii.
Mohu se zeptat v jaké psychologii?

To mě zaujalo. A teď nevím, jestli se mám smát nebo zvracet?
Vyspím se a uvidím.

Re: Prokletí pedofilie?

od Rousee » úterý 29. 10. 2019, 21:28:26

Ahoj Pavle, děkuji ti za tvé sdílení. Píšeš od srdce, to se pozná. Jen bych chtěla zareagovat na tvoji obavu z toho, že kdyby si měl dceru, tak by si k ní mohl cítil nějakou erotickou přitažlivost. Tak obavu mít nemusí pokud by si o ní pečoval od narození až do, tuším, jejích 2 let, tedy musel by si s ní být v blízkém kontaktu. Děti v tomto období ze sebe vydávají hormony, které v člověku, který jim je nablízku (tak že cítí jejich vůni) vyvolávají ochranářský pud- z biologického hlediska. A tak není možné, aby stejný člověk- pedofil je současně dokázal vnímat jako sexuální objekt. Je na to přímo nějaká studie ;-)
Je to jen něco se si pamatuji ze školy, když jsme to brali v psychologii.
Ať se ti daří a ještě jednou děkuji za tvé upřímné sdílení. :-)
Pokud by sis chtěl popovídat, tak na napiš. ;-)

Re: Prokletí pedofilie?

od Mission » neděle 9. 10. 2016, 0:33:31

Lze asi říci, že lidem s dost možná podobnou preferencí dokáže Váš web nějakým způsobem pomoci.

Já mám na paměti to, co jsme si slíbili, tedy že si za 10 let řekneme jak se odvíjely naše životní příběhy, tedy můj jako životem snad protřelého, životními zkušenostmi zralého běžného většinového tzv. „normal" heterosexuála, která má v životě už více za sebou než před sebou a příběh Kaszův.

A jak jsem z různých médií a jejich starších (dnes už asi archivních) zpráv zjistil, i Kasz není ve vztazích úplným nováčkem. Také si už lecčíms prošel. Zajímalo mě pokračování příběhu s Markétkou, na kterou Kasz čekal cca 6 let, a ono to asi nějak nevyšlo. Stručný výčet je výstižně uveden na aktuální Zpovědnici 8.10.2016:

http://www.zpovednice.eu/detail.php?statusik=964620&orderby=ide

A já přeji Kaszovi, aby mu to tentokrát s Alleinkou už konečně vyšlo jako dlouhodobý a trvalý vztah.

Re: Prokletí pedofilie?

od Mission » sobota 30. 7. 2016, 12:48:08

Kasz píše: Nevím, Missione, jak to máš v partnerských vztazích ty, ale nezdá se mi, že by bylo časté, aby se v novém vztahu s někým jiným bývalí partneři nějak dál intenzivně scházeli, přáli si k narozeninám, k Vánocům, aby si posílali pohled z dovolené či aby si dávali dárky k narozeninám. Za mě osobně se spíš budu snažit na danou osobu zcela zapomenout a rozhodně se nebudu snažit ji nějak výrazně často kontaktovat - po rozchodu často zůstávají bolavá srdce, bolavé vzpomínky, a do těch bych nechtěl druhé straně "rýpat" a zároveň bych byl rád, kdyby ani druhá strana do těch mých "nerýpala".

Nuž, nech nám čas a za 10 let se zeptej, jak to dopadlo. Rádi se s Allein o svou zkušenost podělíme. :)
Tomu asi rozumím. Nechci, aby to působilo cynicky, bylo by těžké v pár řádcích vypovědět nějak výstižně po citové stránce celý životní příběh. A každá "zkratka" může být zavádějící, ono každé přirovnání trochu kulhá. Ale abych se nevykrucoval, abych přímo odpověděl na otázku mně položenou tím, kdo upřímně odpověděl na moje (asi dost všetečné) otázky: Jak to mám já se vztahy - asi jako statisíce a miliony jiných většinových heterosexuálů. Zapadám do běžných statistik. Byl jsem celkem dvakrát ženatý, ale jsem také dvakrát rozvedený. Ale pozor! Tady nechci, aby to vyznělo cynicky! Jak první manželství, do kterého jsem šel ve velmi mladém věku (22 let) s o 4 roky mladší, tedy sotva plnoletou dívkou (vydrželo jenom rok), tak druhé manželství, které vydrželo přes čtvrt století, pro mě bylo pokaždé něčím, co jsem velmi chtěl, byl jsem silně zamilován a při uzavírání formálního svazku jsem si myslel, že je to navždy. Asi jsem se dopustil nepřesnosti v pojmu „na věčné časy", správnější je asi říci „do smrti - nebo do konce života". Ale i když ty mně ty formální svazky nevydržely, vydržely mně do dnešních dnů určité trvalé city k bývalým manželkám. Ano, po rozchodu a zejména po rozvodu to tak bývá, že je lepší jít si na nějaký čas tzv. „z cesty" a snažit se zapomenout. To je racionální postoj, který uvádíš, já mu rozumím a souhlasím s ním. Proč jitřit nějaké rány? Pokud se někdo „poraní" třeba na ruce, je asi správně ránu ošetřit, tj. vyčistit a obvázat. Nebylo by asi dobře v té ráně bolestivě něčím ostrým rýpat, sypat do té rány sůl a pepř. K ukončení těch manželství nevedlo nějaké moje lehkomyslné selhání, ani přelétavost, ani obvyklé schéma, které bývá příčinou rozpadu vztahů a svazků: Muž se zakouká jinam, do mladší sousedky, do mladší kolegyně a svojí stejně starou partnerku, které se kdysi dvořil a žádal ji o roku, odkopává kvůli nové lásce. Podle statistik se v ČR rozvede cca polovina manželství. Není vzácností, že se rozvedený muž znovu ožení a bere si ženu i o generaci mladší, se kterou má opět malé děti. Nešlo a nejde jen o příběh J. Paroubka, M. Topolánka a lidí ze showbusinessu, kteří se notoricky žení a mají s o 30 a více mladšími ženami malé děti i ve svých sedmdesáti letech. O nich se to píše a přetřásá, protože jsou veřejně známi. O statisících jiných mužů se to nepíše, protože je nikdo nezná, ale oni prožívají stejný životní příběh jako ti Paroubkové, Topolánkové a showbusinessoví umělci. To ale nebyl můj případ. Do těchto statistik já nespadám. Poprvé se u mého mladého a asi nevyzrálého manželství (překotně uzavřeného) jednalo o naprosté pobláznění, závrať, takové to mladické „šílenství". Ale ukázalo se, že si naprosto nerozumíme, nemůžeme si rozumět i když jsme vykonávali stejné povolání. Partnerka byla poznamenaná dlouholetým zneužíváním nevlastním otcem od svých třinácti do osmnácti let a nedokázala udržet partnerské vztahy. Po našem rozvodu se vdala, ale i rozvedla celkem třikrát. Její čtyři rozvody o něčem svědčí. Ne proti mně, ne proti ní samotné. Svědčí o něčem jiném. Život jí zkazil abuzor, který byl v rámci trestního řízení znalecky zkoumán. A nebyl shledán pedofilem. Jeho sexuální preference prý byly v normě. Byl to spíše primitiv a násilník. Moje druhé manželství bylo spokojené, vydrželo dlouho, vychovali jsme (a dobře) dva syny, od staršího syna mám vnuka, který mně dělá radost. Mladší syn se chystá založit rodinu tento rok. I když jsem měl vedle sebe stárnoucí ženu, neopustil jsem jí pro to, že by odkvétal její půvab. I druhá manželka byla o čtyři roky mladší než já. A já jsem si vědom, že přece ani já nemládnu. Ten vztah, který byl kdysi velmi silný, který jsme si „vybojovali" proti všem, který nám vydržel po několik desetiletí, po čtvrt století, jednoho dne prostě skončil. A nebyl v tom někdo třetí z mojí strany, ani ze strany manželky. Bylo v tom pracovní odloučení, někdy tisíce, většinou jen stovky kilometrů vzdálenosti, která mně nějak přestávala stát za to jí zdolávat každý weekend, jelikož i ve volných dnech jsem se věnoval práci. Synové už byli dospělí, byli v té době už oba z domu. Pokud by se vnuk narodil už tehdy, možná by nás to tehdy zase spojilo. Manželka zdědila nějaké nemovitosti, polnosti, měla představu, že se o to já budu s ní starat, ale mě to táhlo jinam. Mě pohlcovala práce v hlavním městě a v zahraničí. Rozvod přišel jako formalita několik let po tom, kdy už jsme spolu řadu let nežili. A proč to všechno píšu? Abych dal nahlédnout do životního příběhu běžného většinového heterosexuála, který zapadá do běžných statistik. Abych byl pochopen v tom, že dnes, s časovým odstupem od obou rozvodů mám v mobilu všechny narozeniny, svátky, výročí, že občas s jednou i druhou ze svých někdejších manželek zajdu na oběd nebo na večeři, zavzpomínat, promluvit o věcech společných zájmů, společně pomluvit toho, o kom si myslíme, že pomlouvá on nás atd. S oběma bývalými manželkami vycházíme dobře, s nějakou maličkostí k narozeninám si na ně vždy vzpomenu, pošlu pohled z různých exotických míst svého pracovního a dovolenkového cestování. Tak to snad na vysvětlenou k tomu, že jsem já k něčemu podobnému nabádal v případě rozpadu vztahu, který nemusí vydržet. Ano, mám tu typickou preferenci žen mezi osmnáctým a třicátým rokem věku, to empiricky vím i bez vyšetření PPG. A nezastírám, že jsem v období „osamění" po rozvodu měl i jako vlk samotář hned celou řadu milenek (postupně i současně), tedy žen v různém věkovém rozpětí od osmnácti do padesáti let. Nejednalo se vždy o trvalý vztah, mnohdy se jednalo o tzv. „rychlé a snadné ženy", někdy i o tzv. „jednorázové" partnerky. Tvojí upřímnost oplácím svou upřímností. A na otázky mých různých blízkých osob typu: „Proč si nenajdeš babu?" - myšleno stálou partnerku - jsem poctivě a upřímně odpovídal, že na vážný vztah nejsem připraven. To byla pravda, mně takové různé „jednorázovky" vyhovovaly, proč to nepřiznat. Ne, ani tohle nechci, aby vyznělo cynicky. Jde o upřímnost. Prostě mi vyhovovalo „experimentovat" s rychle získanými partnerkami různých národností, ras, etnických a věkových skupin. Sám sobě jsem si to zdůvodňoval vědeckým zájmem, jelikož jsem vystudoval psychologii, a mnohé z různých teorií jsem znal z učebnic, lákala mě praxe. Opravdu jsem si myslel, že už asi nejsem vážného vztahu schopen. On nebyl žádný na obzoru, žen bylo hodně, ale žádná mě nezaujala tak, že bych o ní uvažoval jako o trvalé partnerce. Až jednou! Přestěhoval jsem se v Praze z periferie do centra, kousek od Václavského náměstí, doslova pár kroků od Karlova náměstí. A po práci nebo při návratu z cest jsem chodil do takového malého baru, který byl za rohem, kousek od pronajatého bytu. Dotyčná, která pracovala v tom baru za rohem, bydlela ve stejné ulici jako já, dokonce ve vedlejším vchodu. Všiml jsem si jí ještě o mnoho měsíců dříve, než začala dělat barmanku, pracovala v té době na poště. Jenom jsem ji sem tam zahlédl a něco se ve mně jakoby zachvělo. Začal jsem jí říkat „Žena od vedle“ po vzoru jednoho francouzského filmu. Na různě dlouhou dobu jsem odjížděl do zahraničí, ale rád jsem se do pražského pronajatého bytu 1+ kuchyň ve starobylém činžáku z dob 1. světové války vracel. A jednou při mém návratu už ta moje sousedka nepracovala na poště, stala se barmankou v tom šikovném bárku, kam jsem chodil po práci spláchnout prach cest a každodenní stres. Moc jsme toho spolu nenamluvili, jenom to nejnutnější, ale z její profesionální slušnosti a marketingové příjemnosti jsem začal být rozechvělý víc a víc. Bylo mně v té době 52 let, myslel jsem si, že jí je něco kolem dvaceti, že nedávno skončila školu a hledá si své místo v životě tak, jak to u mladých lidí v tomto životním období bývá. Jaké bylo moje překvapení po třech letech takového občasného, náhodného a letmého setkávání se slečnou Michaelou, když v kruhu rodiny a kamarádů v tom baru oslavovala třicáté narozeniny! To bylo v červnu 2009. Co se mně přihodilo? Zamiloval jsem se do ní jako blázen! A nemohl jsem s tím (a proti tomu) nic udělat. A to jsme se téměř neznali, nebo jak se říká - znali jsme se „od vidění", věděli jsme, že jsme sousedy, kdo kde v kterém vchodu bydlí, jak se jmenuje a kolik umí vypít piv a panáků. Pocítil jsem k ní něco těžko definovatelného a jen obtížně popsatelného. Přál jsem si, aby byla mojí dcerou, protože věkově přesně zapadá mezi moje dva syny. To ale byla nějak divně schizofrenní myšlenka, protože jsem na ní stále myslel jako na ženu. Věkový rozdíl jedné generace, věkový rozdíl jednoho čtvrt století by pro běžné statistiky asi nepředstavoval nic neobvyklého. Stal jsem se jejím tajným ctitelem. A vlastně nikdy jsem nenašel odvahu jí na rovinu všechno říct do očí. Mnohokrát jsem si představoval, že jí požádám o ruku. Byl jsem jako realista připraven i na pro mě bolestnou variantu jejího odmítnutí. A jak ten příběh skončil? Nijak, moje láska k ní zůstala jenom v platonické rovině. A já si dodnes myslím, že už mě nic podobného v životě asi nepotká. A rád na ni budu pořád vzpomínat, moc bych si přál, aby byla v životě šťastná. Po devíti letech jsem se z toho malebného pražského zákoutí na Novém Městě odstěhoval zase na periferii, pořád jezdím pracovně i turisticky po zahraničí, narodil se mi v mezičase vnuk. Na slečnu Míšu (které v duchu říkám Michalka) nikdy nezapomenu. Nerozešel jsem se s ní, protože jsme spolu nikdy nechodili, všechno bylo a už asi navždy zůstane jen platonické. Několikrát jsem se s ní sešel, popovídali jsme si o všem možném, pořád na mě působí její úsměv a smích, způsobuje u mě takové rozechvění. Vím něco o zamilování se, přečetl jsem Freuda i moderní autory, mám v šuplíku magisterský diplom v oboru psychologie. A není mně to nic platné. Jsou věci mezi nebem a zemí, které nikdo asi nikdy neobjasní. A co zde chci zdůraznit? To takové rozechvění z blízkosti Michalky mě přepadne pokaždé. I v současné době, kdy jí je 37 let, jde o úplně stejné rozechvění jako v době, kdy jí bylo 27 let, a já jsem si myslel, že jí je tak 19. Ano, tak to někdy v životě je. Asi proto ti rozumím. A proto jsem kladl ty otázky, které jsem kladl. Tvoje odpovědi na moje dotazy byly jasné a přesvědčivé. Myslím si, že jim dobře rozumím a ten příběh mě nechal nahlédnout a vhlédnout zase někam dál, to poznání mě zase někam posunulo. A souhlasím: za 10 let si řekneme v jaké životní etapě a situaci se nacházíme, jaký měly naše příběhy vývoj.

Re: Prokletí pedofilie?

od Kasz » úterý 26. 7. 2016, 11:05:24

Mission píše:Vaše nyní jen čtrnáctiletá přítelkyně bude neodvratně po všech stránkách dospívat. V období mezi patnáctým a šestnáctým rokem zejména tělesně. Bude se vzhledově měnit z dítěte v ženu. Dospívání psychické, tedy dokončení veškerého osobnostního vývoje končí až v jednadvaceti letech, tedy rychlejším, ba prudším je (a bude) vývoj tělesný. Co až bude Vaší (dnes čtrnáctileté) dívence 24 let? Nebo stačí i 18 nebo 20. Nepozbude pro Vás přitažlivosti? Nepřestane pro Vás být jako zralá žena sexuálně atraktivní?
Alleinka už v podstatě tělesně dospěla a nemyslím si, že by v průběhu dalších let měla nastat nějaká výrazná změna. Ale protože změna je život, určitě přijdou nějaké změny psychického rázu, ale v tomto smyslu se mění pomalu ale jistě každý člověk, tím, jak získává další a další životní zkušenosti, jak si utřibuje v hlavě myšlenky, atd.

A co až mé letos 15leté přítelkyni bude o 10 let víc? Stejnou otázku bychom mohli položit dvacelitému mladíkovi, který má vztah například s 18tiletou dívkou - mladíče, co až ta tvoje osmnáctka bude osmadvacítka? Nepozbude pro tebe přitažlivosti? Nepřestane pro tebe být jako zralá žena atraktivní?

Já se tedy kontra tomu ptám: Jak je možné, že 20letý mladík, kterému se líbí 18leté dívky, se nezamýšlí nad tím, co bude dělat, až tato dívka, se kterou třeba chce strávit zbytek svého života, bude mít o 20, o 30 nebo o 50 let víc? Copak dvacetiletému se líbí čtyřicítky?
Mission píše:Nedojde k tomu, že Vaše láska, která třeba dojde naplnění v jejích patnácti, šestnácti letech, potom najednou nějak "vyhoří", vytratí se, ztratí lesk, vyčpí, vyšumí? Promiňte, doufám, že mi věříte, že nechci do Vás zbytečně bolestivě "rýpat", ale musím se na to zeptat.
Nehrozí to stejné tomu dvaceliletému mladíkovi? Není to spíš o tom, že mnoho lidí tak nějak automaticky předpokládá, že "láska" je nějaký pocit, který cítí a který prostě může vyšumět, a nebo je to kromě pocitu i závazek, o který se musí pečovat, jinak zkrátka a dobře vyšumí? Když nepečuji o květinu tak, jak se o ní má pečovat, zvadne a zahyne. Když nebudu pečovat o lásku, o ten vztah, který s druhým člověkem mám, také zvadne a zahyne. To ale platí pro kohokoliv, ne?
Mission píše:Nebude (a nemusí) to být tak, že Vám se i ve Vašich 44 a 54 letech stále budou líbit čtrnáctileté nedospělé dívenky, a ty Vás budou přitahovat, kdy Vaší nynější čtrnáctileté lásce bude 24 a 34 let?
Ano, budou se mi líbit, na tom se pravděpodobně nic nezmění. To se nějak vylučuje s tím, že by se mi mohla líbit i 34letá Alleinka?
Mission píše:Není snad dobře (nebo lépe) počítat s tím, že údělem pedofilně heterosexuálně zaměřeného muže je (musí být) preference určitého konkrétního věku děvčat?
Mým životním snem byla vždy rodina - manželka a děti. Sice se mi nejvíc líbí dívky kolem 11-12 let věku, ale to snad nevylučuje s tím, že bych mohl mít regulérní partnerský vztah i s dívkou (výrazně) starší. Ono vzhled stejně není to nejdůležitější, mnohem víc důležitější je to, co má daná dívka v hlavě, a také to, o jaký cíl (v našem případě životní cíl) jde. Zda dovedeme být jeden pro druhého oporou v těžkých chvílích, zda se k sobě dokážeme chovat s úctou, zda dokážeme jeden druhému projevit lásku a zda dokážeme být sobě navzájem věrní.
Mission píše:Nebylo by pro oba, tedy Vás i ji, lepší od samého počátku vědět, že Váš vztah nebude (nemůže být) navždy, že se bude jednat o časově limitovaný úsek Vašeho života? I tak to může být pro oba velice krásný úsek života. Třeba to nejlepší, co Vás oba v životě potká, a budete na to po celý zbytek života až do nejdelší smrti vzpomínat. Ale právě kvůli čisté lásce a upřímnosti snad přece nemá smyslu si lhát, nalhávat si něco o mnohaletém vztahu a nehynoucí lásce na věčné časy. Oba by Vás to jen ranilo a ponížilo, taková nějaká hra na něco. Není lepší předem vědět, že se jednoho dne Vaše cesty nutně rozejdou, že dál si svým životem a osudem půjde každý sám,...
Vzhledem k tomu, že hledám partnerku nikoliv na dva nebo tři roky, ale na celý život, a vzhledem k tomu, že to stejné očekává od partnerského vztahu i Alleinka, pak je jasné, že by jaksi nebyl vůbec důvod zůstávat v nějakém vztahu, který by byl na dva nebo tři roky. Který by byl vlastně o čem? Chceš snad říct, že nyní je náš vztah o "nalhávání si něco o mnohaletém vztahu a lásce na věčné časy"? No, na věčné časy by to asi bylo skutečně nalhávání, protože dřív nebo později oba zemřeme, takže na věčné časy určitě ne. Ale do konce života by se to snad dalo "zvládnout". :)
Mission píše:... že ale můžete i po rozchodu zůstat přáteli, tedy takovými kamarády navždy, kteří se občas sejdou, zajdou spolu na kávu, zavzpomínají si, sem tam se navštíví, pošlou si blahopřání k Vánocům, pohled z dovolené, donesou nebo pošlou dárek k narozeninám?
Nevím, Missione, jak to máš v partnerských vztazích ty, ale nezdá se mi, že by bylo časté, aby se v novém vztahu s někým jiným bývalí partneři nějak dál intenzivně scházeli, přáli si k narozeninám, k Vánocům, aby si posílali pohled z dovolené či aby si dávali dárky k narozeninám. Za mě osobně se spíš budu snažit na danou osobu zcela zapomenout a rozhodně se nebudu snažit ji nějak výrazně často kontaktovat - po rozchodu často zůstávají bolavá srdce, bolavé vzpomínky, a do těch bych nechtěl druhé straně "rýpat" a zároveň bych byl rád, kdyby ani druhá strana do těch mých "nerýpala".

Nuž, nech nám čas a za 10 let se zeptej, jak to dopadlo. Rádi se s Allein o svou zkušenost podělíme. :)

Re: Prokletí pedofilie?

od Daniel » pondělí 25. 7. 2016, 22:41:26

Mission píše:Nebude (a nemusí) to být tak, že Vám se i ve Vašich 44 a 54 letech stále budou líbit čtrnáctileté nedospělé dívenky, a ty Vás budou přitahovat, kdy Vaší nynější čtrnáctileté lásce bude 24 a 34 let? Není snad dobře (nebo lépe) počítat s tím, že údělem pedofilně heterosexuálně zaměřeného muže je (musí být) preference určitého konkrétního věku děvčat?
Nemohu samozřejmě odpovídat za Kasze, ale přece jenom bych si k tomu dovolil něco říct. Problém, který popisujete, se netýká pouze pedofilů. A to, že muž žije se ženou, která neodpovídá jeho preferenčnímu věku, není nic neobvyklého, naopak bych to označil za normální stav. Pokud byste totiž vzal průměrného heterosexuálního muže na PPG vyšetření, vyjde mu preferovaný věk u žen mezi necelými dvaceti a necelými třiceti lety. Tato skutečnost má jisté biologické opodstatnění, ženy jsou v tomto věku na vrcholu plodnosti, příroda se nás snaží přimět k tomu, abychom jako živočišný druh nevyhynuli, a tak je vcelku logické, že právě tato věková kategorie je pro většinu mužů nejpřitažlivější. Pokud tedy padesátiletý muž žije s věkově stejně starou manželkou, tak tedy žije se ženou, která již dvacet let jeho preferenčnímu věku neodpovídá. Nicméně znám padesátileté i starší muže, kteří v takovém vztahu žijí, jsou spokojení a nemají potřebu cokoliv měnit.

Co se mne týče, na PPG vyšetření jsem byl, a závěr zněl - jednoznačná preference ve věkové kategorii do deseti let. Dodal bych k tomu, že subjektivně mi dívenky připadají nekrásnější mezi šesti a osmi lety. A počítám s tím, že za deset let se na tom nic nezmění a nezmění se to ani za dvacet, ani za třicet let. Nicméně jsem již patnáct let ženatý, manželka je o tři roky starší, mám ji rád a navzdory mému preferenčnímu věku je pro mě tou nejkrásnější na světě. A věřím, že jí bude i za třicet let.

Re: Prokletí pedofilie?

od Mission » pondělí 25. 7. 2016, 3:19:35

Kasz píše:
Hanna píše:Nevím v jaké fázi je váš vztah nyní,jen bych chtěla říct,že ve 14cti je dívka hodně zranitelná a plná různých pocitů,tak aby jste si navzájem neublizily.
Nemohu se příliš rozepisovat, nicméně 14 jí bylo před rokem, jsme od sebe věkově téměř 20 let (bez pár měsíců). Její rodiče mne znají, mohu k nim kdykoliv přijít na návštěvu. Uvidíme, jak to bude dál. Pro mne je ona každopádně splněným snem. *heart*
Přiznávám, že mě tento web zaujal, i když jsem většinově orientovaný heterosexuál, tzv. "normal", avšak nebráním se poznání. V minulosti jsem měl předsudky vůči homosexuálům, ale když jsem s nimi začal na různých webech diskutovat, názor jsem si poopravil. Došlo u mě ke změně postoje, někam mě výměna názorů s homosexuály posunula. A per analogiam je tomu tak nyní s menšinovou komunitou pedofilů. Mám zde nyní jeden konkrétní dotaz k perspektivnosti vztahu čtyřiatřicetiletého muže a čtrnáctileté dívky. Chápu, že vztah s mladičkou dívenkou je určitým naplněním Vašich snů. A přeji Vám to, nějak prostě vím, že Vy pro ni chcete jistě jenom to nejlepší a zřejmě byste jí nedokázal vědomě ublížit. Nakolik je osobnostně vyspělá ta Vaše čtrnáctiletá přítelkyně, aby neublížila třeba ona Vám, jak vyjadřuje obavu Hanna, to ukáže až reálný život. Kam směřuje můj dotaz o perspektivnosti Vašeho vztahu s dvacetiletým věkovým rozdílem? Vaše nyní jen čtrnáctiletá přítelkyně bude neodvratně po všech stránkách dospívat. V období mezi patnáctým a šestnáctým rokem zejména tělesně. Bude se vzhledově měnit z dítěte v ženu. Dospívání psychické, tedy dokončení veškerého osobnostního vývoje končí až v jednadvaceti letech, tedy rychlejším, ba prudším je (a bude) vývoj tělesný. Co až bude Vaší (dnes čtrnáctileté) dívence 24 let? Nebo stačí i 18 nebo 20. Nepozbude pro Vás přitažlivosti? Nepřestane pro Vás být jako zralá žena sexuálně atraktivní? Nedojde k tomu, že Vaše láska, která třeba dojde naplnění v jejích patnácti, šestnácti letech, potom najednou nějak "vyhoří", vytratí se, ztratí lesk, vyčpí, vyšumí? Promiňte, doufám, že mi věříte, že nechci do Vás zbytečně bolestivě "rýpat", ale musím se na to zeptat. Nějak to všechno musíte niterně pociťovat a prožívat. Nebude (a nemusí) to být tak, že Vám se i ve Vašich 44 a 54 letech stále budou líbit čtrnáctileté nedospělé dívenky, a ty Vás budou přitahovat, kdy Vaší nynější čtrnáctileté lásce bude 24 a 34 let? Není snad dobře (nebo lépe) počítat s tím, že údělem pedofilně heterosexuálně zaměřeného muže je (musí být) preference určitého konkrétního věku děvčat? S tím věkem, který však neúprosně roste, jsou spojeny určité vnější atributy, tedy tělesné znaky. Tvářička i tělo čtrnáctileté dívky jsou jiné než zralejší půvab mladé čtyřiadvacetileté ženy, než zralost čtyřiatřicetileté ženy, která už může mít i hodně "maminkovské" rysy v podobě širokých boků a i povislých prsů. A tímto směrem Vás, jak musíte vědět, Vaše preference nevedla, nevede a nepovede. Co potom? Nebylo by pro oba, tedy Vás i ji, lepší od samého počátku vědět, že Váš vztah nebude (nemůže být) navždy, že se bude jednat o časově limitovaný úsek Vašeho života? I tak to může být pro oba velice krásný úsek života. Třeba to nejlepší, co Vás oba v životě potká, a budete na to po celý zbytek života až do nejdelší smrti vzpomínat. Ale právě kvůli čisté lásce a upřímnosti snad přece nemá smyslu si lhát, nalhávat si něco o mnohaletém vztahu a nehynoucí lásce na věčné časy. Oba by Vás to jen ranilo a ponížilo, taková nějaká hra na něco. Není lepší předem vědět, že se jednoho dne Vaše cesty nutně rozejdou, že dál si svým životem a osudem půjde každý sám, že ale můžete i po rozchodu zůstat přáteli, tedy takovými kamarády navždy, kteří se občas sejdou, zajdou spolu na kávu, zavzpomínají si, sem tam se navštíví, pošlou si blahopřání k Vánocům, pohled z dovolené, donesou nebo pošlou dárek k narozeninám?

Re: Prokletí pedofilie?

od Lucer » pátek 23. 10. 2015, 21:22:53

Dobrý den Pavle a ostatní,

myslím, že má smysl společnost informovat. Jak už tady někdo psal i já zjišťuju, jak málo o pedofilii vím. Co tady čtu mě velmi překvapuje. Sice bych při zjištění, že např. vedoucí tábora nebo učitel je pedofil jen tak nemávla rukou, ale už bych ho ani "nehnala na pranýř". Chtěla bych ho poznat, mít nějakou záruku, domluvit se a rozhodnout se.

Lucie

Re: Prokletí pedofilie?

od Návštěvník » středa 21. 10. 2015, 22:49:44

Tak Vám budu držet palce :-)

Nahoru