Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

Odeslat odpověď


BBCode je zapnutý
[img] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou vypnutí

Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od simgiran » pondělí 30. 12. 2013, 16:46:51

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Jednorozec » neděle 29. 9. 2013, 21:02:11

btw. Čemu říkáš "mladší lidé". Protože něco jiného je fyzický věk něco jiného subjektivní věk atd. Pokud někdo někoho označí za mladíka, obvykle sám sebe považuje za staršího a zkušenějšího dědka :0)
Jen aby si se nedivil kolik lidí je tu potencionálně fyzicky starších než ty...

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Host » neděle 29. 9. 2013, 16:01:13

ksoft píše:Co tu meleš hlouposti...
Jaky mladici čepku ? Ja se necitim bejt již mladikem jsem chodim jen pro zabavu.
Všechny nemužeš hazet do stejneho pytle. Taky nejsem verici člověk a naboženstvi nenavidim a dite jsem nezneužil.. Nepovyšuj jse nad ostatnyma lidma že ty si ten nej a jini jen podlide bez rozumu.
Lide maji ruzne nazory treba je rešpektovat a ne ponižovat nebo dehonestovat.
Tenhle web ma služit aj na to aby pedofilove měli i neco pro sebe kde se mohou sejit a popisat si.
Když jsem psal o mladících, myslel jsem mladíky. Tedy v tom smyslu, že nemám pocit, že bych jim tu mohl být já užitečný svými názory či zkušenostmi, protože tu hledají něco jiného než to, co já bych teoreticky mohl nabídnout. Ač je nás tady středního či vyššího věku víc, přece jen bych řekl, že jádro komunity tu tvoří spíš mladší lidé a nějakou podporu a pomoc tu hledají asi spíš ti mladší z těch mladých. Aspoň z některých srazů jsem měl ten dojem. A mám pocit, že tebe můj způsob uvažování a vyjadřování taky spíš dráždí, než že by tě obohacoval. Možná si my dva zrovna moc nerozumíme, ale netvrdil bych hnedka, že já se povyšuju nad tebe nebo že ty se povyšuješ nade mne.

Když jsem psal o tom, že je tu nadprůměrný podíl křesťanů, tak jsem tím myslel právě tolik, že je tu nadprůměrný podíl křesťanů (každý to ale nemá napsáno na čele, a právě proto mě zaujalo, když to v Karlově nebo Elrondově práci tak skutečně i vycházelo). To se samozřejmě nijak nepopírá s tím, že tu jsou taky lidé, kteří náboženství nebo cokoliv či kohokoliv jiného nenávidí.

Pokud sem chodím, zábavou bych to tedy zrovna nenazýval, ale taky si chodím s ostatními tak či onak popovídat. Ano, odlišné názory je třeba respektovat, a i proto sem chodím jen zřídka a snažím se tu chovat aspoň trochu jako host. Ale přece jenom je člověku vždycky příjemnější si povídat s lidmi, se kterými si rozumí, se kterými se vzájemně inspiruje a se kterými si má co říct, než s těmi, kteří jsou naladěni na jinou vlnu - při všem respektu. Já jsem došel do fáze, kdy si o pedofilii mnohem častěji povídám s nepedofily, protože si s nimi lépe rozumím, ale opět nechci zevšeobecňovat - i mezi pedofily mám pár přátel. a i mezi nepedofily jsou lidé, se kterými rozumná řeč není.

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od ksoft » neděle 29. 9. 2013, 15:33:03

Co tu meleš hlouposti...
Jaky mladici čepku ? Ja se necitim bejt již mladikem jsem chodim jen pro zabavu.
Všechny nemužeš hazet do stejneho pytle. Taky nejsem verici člověk a naboženstvi nenavidim a dite jsem nezneužil.. Nepovyšuj jse nad ostatnyma lidma že ty si ten nej a jini jen podlide bez rozumu.
Lide maji ruzne nazory treba je rešpektovat a ne ponižovat nebo dehonestovat.
Tenhle web ma služit aj na to aby pedofilove měli i neco pro sebe kde se mohou sejit a popisat si.

Křesťanství a ČEPEK

od Host » neděle 29. 9. 2013, 15:20:52

Jedna z věcí, nad kterou jsem se pozastavil, protože je poměrně originální, byla Doležalova úvaha: "Z biologického hlediska je úplný nesmysl, aby se v křesťanských rodinách rodilo více pedofilních potomků než v rodinách ateistů, a ještě hloupější je předpoklad, že křesťanská víra vede k pedofilii. Co to tedy znamená?" Když jsem prolistoval Elrondovu práci, tak mi popravdě údaj o podílu křesťanů mezi respondenty přišel taky jako jeden z nejzajímavějších výsledků.

V žertu a nadsázce jsem Doležalovi napsal, že ho sliční mladíci z ČEPEKu tak okouzlili, že se nechal obrátit nejen na jejich pedofilní víru, ale mimochodem i na tu křesťanskou. Nicméně podobné otázky jako on jsem si už taky kladl.

Asi něco bude na jeho hypotéze, že křesťanství člověka formuje k nějakému přístupu: nesení svého kříže, pomáhání druhým a slabším, oslava odříkání (místy přecházející v až agresivní prudérnost při posuzování "hříšníků" nebo těch, kteří mají v životě méně zábran) atd. Myslím, že tyto dvě tendence - nadprůměrný podíl křesťanů a relativní prudérnost a dogmatičnost, jsou typické právě pro ČEPEK, ve srovnání s jinými podobnými komunitami či weby. Ostatně charakter ČEPEKu je dán poměrně jasně určitým kondenzačním jádrem, kolem kterého vznikl a na němž je do značné míry závislý.

Na druhou stranu, křesťanské pozadí lze pozorovat i u většiny jiných aktivit týkajících se pedofilie (tuším, že určitá odborná komunita zabývající se pedofilí se kdysi sešla na katolické univerzitě v Nijmegenu, taky švýcarská IPCE či ten kanadský projekt inspirovaným hnutím Archa mají vazby na křesťanství), ale to je dáno prostě tím, že západní kultura má křesťanské kořeny a tudíž tady křesťanství prorůstá vším, zprava až doleva, dobrým i zlým. Mezi těmi, kdo píší o pedofilech hloupé a nenávistné články či příspěvky, mají křesťané taky své pevné místo.

Co se týče "biologického nesmyslu", on to takový nesmysl není. Některé výzkumy naznačují, že ve vícečetných rodinách je u pozdějších potomků větší pravděpodobnost odlišné orientace než u prvních potomků. Z evolučního hlediska to smysl dává a je to i v kontextu s kulturními tradicemi mnoha národů (první syn dědí a je pokračovatelem rodu, další synové se častěji specializují na příčné sociální vazby (zesíťování společnosti, tedy vazby napříč rodinami, například mužské society anebo pedagogická činnost) a podpůrné role ve společnosti, které sociobiolog Edward Osborne Wilson nazýval "helpers" (strýček či tovaryš na statku), popřípadě speciální role, které Wilson považoval za náznak (obdobu) kast se speciálním určením u sociálního hmyzu (opět pedagogové, šamani, kněží, spisovatelé, psychologové apod.). A protože víme, že křesťané (a speciálně katolíci) a cikáni mají častěji vícečetné rodiny (já sám jsem narozen jako čtvrtý), tak by i bylo očekávatelné, že mezi nimi bude statisticky o něco více homosexuálů a pedofilů, ale také géniů, autistů, dysgrafiků, leváků a vůbec (k tomu bych doporučil například knihu biologa a filosofa Stanislava Komárka "Muž jako evoluční inovace").

Je tu ovšem i hypotéza, že zatímco normální "nevěřící" pedofilové častěji dokáží ke své pedofilii přistupovat bez předsudků a prostě žít podle svého srdce a svědomí (a občas si holt odskákat následky), a proto nemají potřebu něco řešit na nějakých chatech a webech, tak v internetové komunitě se pak sejdou v nadprůměrném poměru skrupulanti, neurotici, narcisové, šťouraví intelektuálové, křesťané a jinak mimořádní lidé.

od Host » neděle 29. 9. 2013, 14:01:15

Omlouvám se za poněkud necitlivé vyjádření o mladších členech komunity, ač je to jedna z mála částí mého dopisu, kde mě Doležal citoval skoro doslova. Nejsem tedy až tak moc rezignovaný, jak mě líčí (což je ostatně zřejmé i z toho, že jsem mu napsal), byť je fakt, že už se necítím na to, abych soustavně sledoval stránky ČEPEKu, a názorově se taky cítím být už o dost jinde, než abych se tu cítil úplně doma. A nejsem ani tak starý, byť možná můj dopis opravdu mohl působit klamavým dojmem, že je mi 80 let.

Jinak mi vložil do úst několik formulací, které bych nikdy neřekl (možná je opsal z dopisů někoho jiného - dětem jsem samozřejmě ublížil spoustakrát, jako každý, kdo s dětmi pracuje, a taky si nemyslím, že už jsem objevil "svoji podstatu") a naopak některé své věty jsem našel pozměněné v jiných pasážích jeho článku (zvlášť komické mi přišlo, když do mé boyloverské věty vložil, že si pedofil zamiluje "nějakou princeznu"). Už jsem si tak nějak zvykl na to, že novinářská realita je vždy tak trochu virtuální. Pokud v nějakém časopisu vyberou ke zveřejnění řekněme 25 či 45 % mého textu, tak není nakonec ani tak zajímavé, jakým způsobem je zkreslí a úpraví, ale především to, které části, která fakta a které souvislosti mají novináři ve zvyku notoricky zcela přehlížet a vynechávat, a po kterých našich "pózách" je naopak poptávka, protože jimi pomáháme naplňovat nějaký stereotyp. Nyní chce veřejnost slyšet jednak pedofily, kteří bojují o právo na sex s dětmi (nic takového nyní na Čepeku nenajdou, ale přesto se najdou novináři, kteří si účast na PP tak vyložili), anebo naopak pedofily, kteří "vítězí nad svou úchylkou" (a tomuto stereotypu je ČEPEK, pravdaže, docela blízko, takže ani není třeba příliš filtrovat a zkreslovat). Normální pedofil, který se svou pedofilií v poklidu a svornosti žije a nemá s ní problém, pro novináře aktuálně není zajímavý. Zvláštní je, že Doležal se chytnul zrovna toho vztahu ke křesťanství (ač jsem mu v dopise popisoval svůj "odpad" od víry, nakonec ze mě udělal skalniho křesťana), zatímco náš vztah k mnoha jiným tématům (umění a literatura, filosofie, smrt, čestnost a vztah k pravdě, entuziasmus a vztah k životu a mnohá další) mu jde druhým uchem ven - nepřípadá mu relevantní.

Byl jsem si vědom toho, že Doležal je asi zavalen sebestřednými dopisy od nás pedofilů a musí mu to už pomalu lézt krkem. Snažím se klást důraz na to, co máme my pedofilové společného s ostatními lidmi a v čem jsou naše problémy podobné jiným problémům jiných lidí. Doležalovi nyní za jeho marihuanový vtípek hrozí "až 5 let vězení", takže by například mohl mít pochopení pro absurditu státní mašinérie. Proto mi přišlo zvláštní, že se tolik chytl myšlenek, jako jsou lékařské recepty na animovanou pornografii anebo povinné školní vzdělávání podle jednotné schválené příručky o pedofilii, tedy extrémního státní paternalismu, podle nějž nám má pomáhat všemohoucí a vševědoucí stát. Moje myšlenky a reakce se mu sice líbily a žádal mě o svolení, aby je mohl přeposlat názorové redakci Reflexu, ale pak už bylo ticho po pěšině. Stejně dopadly i moje reakce do MF Dnes - Karásková z nich byla nadšená, ale redakce Názorů v MF Dnes postupně použila asi čtyři různé průhledné záminky, jak to smést pod stůl.

Přídavek Jandourka (kněze a sociologa) k Doležalovu článku je docela sympatický. Sice ho neznám přímo, ale pohyboval jsem se zamlada v podobném prostředí jako on a osobně jsme se znával s lidmi, kteří se s ním znali osobně, možná jsem si s ním kdysi vyměnil i pár e-mailů a odedávna mám doma pár jeho knih, které jsem dokonce i četl (Pohanokřesťanské meditace, Když do pekla tak na pořádné kobyle, V jámě lvové, a samozřejmě Sociologický slovník a Úvod do sociologie). Jeho vyjádření k pedofilii sice není pravdaže kdovíjak poučené ani hlubokomyslné, ale myslím, že je docela k věci a přitom srozumitelné.

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Kasz » pondělí 16. 9. 2013, 19:38:40

Článek jsem přesunul z neveřejné sekce, již snad nehrozí Reflexu finanční újma, když zveřejníme text jednoho článku z čísla, které již není v prodeji.

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Kuba » neděle 8. 9. 2013, 22:31:17

kvetak píše:Kubo o tom vězení jsem dneska našel zajímavý článek :
Článek dost hroznej, ten chlap co to psal to má v hlavě už taky trochu přeházený, má sklon přehánět, používat neověřené informace, které má jen z doslechu, pokud se mu líbí a především je to šílený egoistický macho. :D

V jistém smyslu jsem se pobavil. :)

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Kuba » čtvrtek 5. 9. 2013, 18:19:03

Tak, o něčem takovém z dřívějška taky vím, on se nikdy nehlásil ke svým zásluhám. Na rozdíl třeba ode mě, kdy já jsem si snažil tady honit ego na tom, kam jsem co napsal. :D

Od Hosta je to sympatické, na druhou stranu bych nijak nezatracoval ani třeba jak jiní zmiňují své aktivity, protože tím zase strhávají ostatní, aby se taky pokusili být aktivní. Řekl bych, že je to přístup každého, jak si to nastaví a jak mu to vyhovuje.

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Dan » čtvrtek 5. 9. 2013, 18:14:47

pro Kuba: To i mě leckdy překvapuje, když se dozvím v čem všem má Host prsty, aniž by o tom leckdo věděl! A beru to jako pozitivní a přínosné.

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Kuba » čtvrtek 5. 9. 2013, 17:53:38

Určitě dobře, já proti Hostovi vůbec nic nemám. Podle mě je to v mnoha ohledech skutečně moudrý muž a na tomto fóru mi chybí - už jenom proto, že by přinášel mnohdy jiný pohled na věc, než zde nyní převládá, což by bylo dobré k zamyšlení a diskusi.

Mně jen překvapilo, že se Hostovi chtělo JXD psát, to je celé. :)

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Dan » čtvrtek 5. 9. 2013, 17:49:03

pro Kuba: hmhm, dobře že i Host přidal svou letitou zkušeností tříbený pohled na věc ne? Jsem byl právě zvědav, zda do toho článku i něco z Hostovy reakce pronikne..

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Kuba » čtvrtek 5. 9. 2013, 17:09:17

Koukám, že se s ním bavil i Host. :D

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Kuba » čtvrtek 5. 9. 2013, 16:59:14

Ale netřeba se děsit, šestatřicet procent populace (a nejde jen o muže, pedofilní parafilie se týká i žen) potenciálně neohrožuje naše děti. Sexuální útoky na děti totiž v devadesáti procentech případů nepáchají pedofilové, ale lidé s anetickou, hraniční a kdovíjakou ještě osobnostní poruchou. Dříve se jim říkalo psychopati, méně odborně grázlové. Takový člověk neznásilní holčičku proto, že by ho přitahovaly právě děti, ale proto, že je blízko a bezbranná. Tentýž pachatel bude o rok později, až ho za to zneužití dítěte zavřou, znásilňovat spoluvězně – dospělé muže
Tohle mě pobavilo. Pokud by dotyčný grázl neměřil dva metry a neovládal bojová umění, spíše by skončil tak, že by někdo ve vězení znásilňoval jeho. Prostě právo silnějšího, popřípadě právo silnější tlupy. A kdo se do lochu dostane "za děti", ten tam je zcela sám (samozřejmě, pokud ostatní vědí, za co tam je).

Re: Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Kasz » čtvrtek 5. 9. 2013, 0:50:47

Obětoval jsem padesátikorunu za přístup do placené sekce Reflexu. :) Celkem pěkně napsaný článek, ale JXD se v článku dopustil některých faktických chyb! Napíšu mu zítra email.

Zatím vloženo zde do prosté veřejnosti nepřístupné sekce, nekopírujte, prosím, jinam. Se zpožděním to pak vložím do NejenHomo.cz sekce.

EDIT: Již jsem JXD napsal, text je zde: http://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?f=81&p=12822#p12822

Odpovědný pedofil, 5.9.2013 (Reflex, Jiří X. Doležal)

od Kasz » čtvrtek 5. 9. 2013, 0:48:34


Sexuální násilí na dětech je nepřijatelné a neomluvitelné. Setkal jsem se však minulý týden s několika pedofily, kteří se svou parafilií bojují a za žádnou cenu nechtějí ublížit žádnému dítěti. A po dlouhých diskusích s nimi jsem změnil názor. Pedofilové nejsou zrůdy, ale postižení, a my bychom jim měli pomoci s postižením žít a nepáchat zlo!

Stál jsem na místě dohodnutém po nepodepsaných mailech. Podmínkou setkání s nejaktivnějšími členy České pedofilní ­komunity (ČEPEK) byla jejich naprostá anonymita – a tak jsem stál a čekal, kdo se vynoří. Když jsem snad na sto metrů zahlédl dvojici mladých mužů, pochopil jsem, že to budou oni. Měli v obličejích takový zvláštní výraz – ne výraz sexu­chtivé stvůry, ne výraz ­úchyláka, ne výraz démona. Zvlášť ten vyšší z dvojice měl v obličeji jakousi nevinnost, naivitu, dětskost. Oba působili laskavě, přátelsky a vstřícně. Když přišli blíž, usmáli jsme se na sebe. Byli to oni – démoni dnešní společ­nosti, pedofilové.

Registrace

Odpovědné pedofily jsem poprvé zaregistroval na nedávném pochodu Prague Pride,­ kde pochodovala – nemaskovaná – skupinka s transparentem odkazujícím na web nejen­homo.cz. Šel jsem kousek před nimi s transparentem Souložím s holkama. Po návratu z pochodu jsem se na ten web podíval a lehce se mi sevřel žaludek. Zjistil jsem totiž, že jsem kráčel pár kroků právě před skupinou pedofilů, kteří se rozhodli na Prague Pride provést coming out své komunity.

Lehce to se mnou otřáslo, ale pak jsem se do webu začetl. „Někteří z nás jsou učiteli nebo vedoucími dětských skupin ve volnočasových centrech či oddílech a za celý svůj dosavadní život jsme se nevhodného sexuálního chování k dětem nedopustili. Naším cílem NENÍ legalizace sexuálních aktivit s dětmi, snižování věkové hranice k legálním sexuálním akti­vitám, zavádění registrovaného partnerství s dětmi nebo omlouvání pachatelů trestných činů páchaných na dětech, či dokonce jejich krytí.“

No jo, ale co vlastně chtějí? napadlo mne po přečtení textu. A dal jsem na server Reflexu výzvu, aby se mi ozvali.

Druhý den po zveřejnění přišla celá řada mailů od členů komunity. Došlo na další bod: seznamování.

Kontaktáž

Nejdůležitější mail mi přišel od nicku Tomáš, sice anonymní, ale o to aktivnější duše pedofilní komunity. Domluvili jsme si schůzku, on vzal s sebou dalšího aktivistu s nickem Petr a zasedli jsme do nedaleké vietnamské restaurace.

Co chtějí? Jak to vidí s dětskou kreslenou pornografií, jež pedofilům pomáhá upustit sexuální tlak? Jsou prý zcela zásadně proti výrobě a šíření takového pornografického materiálu, který vznikl zneužíváním reálných dětí. Přitom – virtuální dětská pornografie (kreslená, počítačově animovaná i písemná) je v naší zemi trestná naprosto stejně jako dětská pornografie s reálnými aktéry, při jejíž výrobě bylo zneužito reálné dítě. „Byli bychom rádi, kdybychom měli jednoznačně specifikováno, co je a co není dětská pornografie. V současné době lze za dětskou pornografii považovat fotografii nejen nahatého dítěte, ale i dítěte oblečeného, které vyzývavě pózuje. Protože bychom se neradi vystavovali riziku trestního stíhání, byli bychom rádi, kdybychom věděli, jaké fotografie dětí můžeme vyhledávat a ukládat do počítače a jaké jsou už za hranou,“ vysvětluje mi jeden z aktivistů.

A pak se dostávají – oba pánové jsou pedagogové a je vidět, že osvětu mají v malíčku – k vlastnímu pro­jektu, k webům nejenhomo.cz, pedofilie-info.cz a coming outu na Prague Pride: „Nemáme zatím k dispozici žádnou odbornou literaturu, jež by nám poradila, co máme dělat, na co si máme dát pozor, zkrátka jak s pedofilií zodpovědně žít. Na většinu věcí si musíme přijít sami a samozřejmě jako u každého i u nás platí, že chybami se člověk učí. Ale ty chyby pedofilů jsou příliš bolestné – a tak chceme vytvořit zázemí pro mladé kluky, kteří u sebe najednou zpozorují ,něco divného‘ a nevědí, co s tím. Když na sobě začnou včas pracovat, zásadně to sníží riziko, že něco provedou.“

Starý vtip říká, že pedofil má na rozdíl od pedagoga děti opravdu rád. A ti dva kluci na mne působí, že to myslí naprosto upřímně. Že to, čím se prokousávali sami a s pomocí internetu, za cenu krizí a zmatků, by měl jejich mladším kolegům – pedofilům – někdo nabídnout v systematické a účinné formě. Protože jen tak se sníží násilí na dětech. A sexuální násilí na dětech oni dva – a věřím, že naprosto upřímně – s odporem odmítají.

Trocha moderní sexuologie

Pedofilie je porucha volby sexuál­ního objektu. Dříve se říkalo „úchylka“, pak se ze slova úchyl stala nadávka. Pak se říkalo „deviace“, pak se ze slova deviant stala nadávka. Tak se teď říká pedofilní parafilie. Moderní lékařská věda nezná její příčiny. Pedofilii se nejde, stejně jako žádnou jinou sexuální orientaci, naučit ani odnaučit. Pedofilové nejsou adepty nějaké „protipedofilní léčby“. Ti pedofilové, kteří jsou dezorientováni, zmateni a vyděšeni z toho, že si svou parafilii uvědomili, potřebují psychologa a psychiatra – aby se mohli se svou odlišností smířit a naučili se s ní žít. Sexuologická „léčba“ pedofilie (či homosexuality) není součástí medicíny postavené na důkazech. Vysoce hormonálně nabité pedofily je dobré zaléčit léky snižujícími sexuální potřebu, čímž se sníží riziko jejich selhání a sexuálního útoku na dítě. Jinak ale pedofilie žádnou sexuologickou léčbu neumožňuje. Jejich orientace je neměnná.

Výzkum, jenž pouštěl studentům nejrůznější erotické obrázky a měřil jejich fyziologickou sexuální odezvu, zjistil naprosto šokující skutečnost. Třicet šest procent respondentů (z nichž většina reagovala i na dospělé sexuální objekty na fotografiích) sexuálně také reagovala na dětskou pornografii. Pedofilie či vloha k ní je mnohem rozšířenější, než se zdá, a jde o vůbec nejtěžší věc, kterou může člověk sám sobě přiznat.

Ale netřeba se děsit, šestatřicet procent populace (a nejde jen o muže, pedofilní parafilie se týká i žen) potenciálně neohrožuje naše děti. Sexuální útoky na děti totiž v devadesáti procentech případů nepáchají pedofilové, ale lidé s anetickou, hraniční a kdovíjakou ještě osobnostní poruchou. Dříve se jim říkalo psychopati, méně odborně grázlové. Takový člověk neznásilní holčičku proto, že by ho přitahovaly právě děti, ale proto, že je blízko a bezbranná. Tentýž pachatel bude o rok později, až ho za to zneužití dítěte zavřou, znásilňovat spoluvězně – dospělé muže. Z bakalářské práce s anonymním dotazníkem v pedofilní komunitě ČEPEK vyplývá, že ze zkoumaných třiceti šesti pedofilů se šest z nich dopustilo sexuálního zneužití (nemluvím o penetraci, ale o nepřípustném hlazení atd.). To jest necelých sedmnáct procent.

Těch deset procent násilí na dětech přičítaných pedofilům ukazuje, že ani pedofilové nejsou imunní vůči psychopatii, to jest – i mezi pedofily jsou normální grázlové, jimž je všechno jedno. Grázlové však mezi nimi tvoří jen stejně malý podíl jako mezi normálními lidmi.

Víra jako síla

Naprosto mne šokovalo, že všichni tři pedofilové, s nimiž jsem komunikoval, byli křesťané. Zneužívání ministrantů se přičítá katolické církvi, o nějaké gay lobby ve Vatikánu mluvil i papež František, ale někteří z těch pedofilů byli protestanti, a navíc heterosexuálové. Z biologického hlediska je úplný nesmysl, aby se v křesťanských rodinách rodilo více pedofilních potomků než v rodinách ateistů, a ještě hloupější je předpoklad, že křesťanská víra vede k pedofilii. Co to tedy znamená?

Po několika dnech mi došlo, že ti, s nimiž jsem byl v kontaktu, nebyli „pedofilové“, ale „pedofilní aktivisté vystupující proti zneužívání dětí“. A najednou to bylo trochu jasnější. Ty kluky křesťanství nedovedlo k pedofilii, ale umožnilo jim svoji parafilii snadněji socializovat a přivedlo je k potřebě pomáhat druhým podobně založeným. Křesťanství totiž počítá s křížem, věřící křesťan ví, že život není procházka růžovou zahradou, ale že si tím životem každý vlečeme svůj kříž, a je přivyklý odříkání. Navíc je svou vírou i životním stylem veden k tomu, aby rány osudu akceptoval, nezahořkl a snažil se svůj kříž nést ku prospěchu druhých, mladých, a tudíž slabších.

Pedofil má děti rád!

Pedofily sexuálně až tak neodrazují znaky dospělosti, jako je spíš přitahují znaky mládí. To mají pedofilové společné s naprostou většinou homosexuálů i heterosexuálů, jen u nich je věk sexuálního objektu obvykle nižší než věková hranice sexuální aktivity dítěte. Sex znamená mnohem méně u vztahů pedofilů k jejich lásce, než je tomu u běžného občana. Pedofilové se do svých objektů zamilovávají, touží po jejich přítomnosti a kontaktu s nimi. Podle toho, co mi říkali staří pedofilové – když už si pedofil jednou nějakou princeznu zamiluje, tak z té lásky zpravidla něco přetrvá až do pozdního stáří. Být s dítětem, hrát si s ním a moci pronikat do dětského, vlídného a neohrozivého světa je pro ně mnohem důležitější než sex s dítětem.

Básnička Návod na štěstí, kterou zveřejnil člen komunity s nickem Fx100d, to říká jasněji než desítky stran vysvětlení: „Život je ráj na zemi, radostí křičet chce se mi. Svou lásku já v náručí dnes držel, pro ni maratón bych rád běžel. Můj andílek je ze všech nejkrásnější, krásnější není v zemi zdejší. Je radost na ni pohledět, bez ní by byl smutný svět.“

Nikdy neodeslaný milostný dopis jednoho z pedofilů, jenž se v šestadvaceti zamiloval do desetileté. Když jí bylo třináct, to jsou tři roky, napsal jí milostný dopis – a nikdy ho neodeslal. Má ho schovaný a dodnes za ním stojí do posledního slova: „Barborko, dneska jsme si po týdnu zase hodinu a půl povídali. Těžce rozdýchávám Tvou krásu, když od Vás odcházím. Tolik bych Ti chtěl vyznat lásku, ale nemůžu. Moc bych Tě chtěl v životě udělat šťastnou vším, co jsem a co mám, ale taky nemůžu. Nemůžu to všechno do doby, než vyrosteš a než bys vůbec byla ochotná o takových záležitostech uvažovat. Nemůžu nic jiného než Ti přát, abys byla šťastná, abys jednou třeba ­našla toho pravého kluka, se kterým budeš šťastná, a modlit se za to. Aby Tě měl rád a Ty měla ráda jeho. Možná někdy přijde den, kdy Ti všechno to, co jsem a co mám, nabídnu. Máš plné právo odmítnout a já to musím respektovat. Barborko, mám Tě moc rád.”

Příběhy jak z formičky

Podle již citovaného výzkumu pedokomunity dochází k pochopení vlastní odlišnosti kolem třináctého roku věku, k získání náhledu na vlastní parafilii kolem sedmnáctého. Pokud u zkoumaného vzorku došlo k závadnému chování k dítěti, bylo to kolem osmnáctého roku. To všechno ukazuje, jak strašně důležitá osvěta, již Petr s Tomášem dělají, pro mladé pedofily je.

U obou byl vývoj naprosto shodný s tím, co uvádí výzkum. Jeden si na osmiletém gymnáziu všiml, že ho zajímají primánky – jedenácti- dvanáctileté –, a už ho to nepustilo. Když si v sedmnácti začal uvědomovat, že je divnej, dohledal si na netu informace, a když se dočetl, že je pedofil, složil se. Deprese, úzkosti, pocity viny. Držela ho víra a myšlenka, že sebevražda je proti Bohu. Pak si začal o své orientaci shánět informace, našel na webu první diskusní pedofóra a pak už z něj byl aktivista. Je mu málo přes dvacet.

Druhý si uvědomoval, že je něco divného, už ve třinácti, když v kostele vídal holčičky z křesťanských rodin a bavil se s nimi. Pak pomalé získávání náhledu, informace přes internet, a kupodivu bez krize. Je hodně věřící a unesl to, že celý život ponese těžký kříž, s bravurou a nonšalancí. Plné uvědomění na konci gymnázia, internet, vlastní pedoblog a nakonec ČEPEK.

Trošku jinak to ale vidí „starý pedofil“ – s nickem Host. „Já jsem si svoji orientaci uvědomil postupně a nenápadně někdy kolem 17–20 let a vlastně jsem si tehdy myslel, že to je skutečnost, která nemá s reálným životem naprosto žádnou souvislost. Proto mi také nedocházelo, že když přestanu ,pracovat s dětmi a mládeží‘, tak že by mi potom mohlo něco chybět. Jsem křesťan a vyrůstal jsem v prostředí poměrně svobodomyslného a civilního podzemního křesťanství. Proto jsem byl vychován v tom, že si člověk v životě vybírá v podstatě mezi manželstvím a kněžstvím. Dneska jsem docela rád, že jsem si žádnou z těchto cest nestačil zvolit. Pak víceméně shodou náhod jsem se znovu na čas dostal k dětem. V té době začínal reálně existovat internet, tak jsem se dostal k pedofilním webům a uvědomil si svou podstatu. Včetně toho, že nikdy a za žádných okolností neublížím dítěti.

Teď už se na pedofilní dění dívám spíš z pozice jakéhosi ,posmrtného života‘ – člověka, který už svůj život posral dost na to, než aby od něj ještě něco čekal, ale málo na to, aby se rovnou zabil. Připadají mi ti mladí pedofilové už příliš naivní, než abych jim měl co říct. Je to pro mě jako homopedofila dost paradoxní, že mě vztahy s mladými kluky nenaplňují. Oni jsou ve svých životech příliš perspektivní a příliš úspěšní, než aby je moje zkušenosti zkrachovalé existence mohly inspirovat. Ti, se kterými jsem si rozuměl, už jsou po smrti.

Myšlenka ,příručky s návodem pro život napsané odborníky‘, která je hlavní ideou vedení ČEPEK, se mi nyní už z duše hnusí (byť jsem tedy vlastně kdysi něco podobného taky psal).“

Host je rezignovaný. Já klukům z ČEPEK fandím a vyzývám všechny, kteří v sobě najednou nacházejí nějakou divnou náklonnost k dětem nebo ji vidí u svých potomků, aby navštívili http://www.pedofilie-info.cz a prostudovali to tam. Pedofilové nejsou žádní démoni, jsou to oběti nemilosrdné přírody a my je nesmíme zavrhovat. Nemůžou za to, že jsou pedofilové. A čím dřív si to uvědomí, tím je menší riziko, že ublíží dítěti. Nikdy nesmíme připustit „hon na pedofily“, jenž momentálně zuří v USA. Ti lidé nejsou zlí, jen k nim byla příroda krutě nemilosrdná.

Pedofilie z pohledu křesťana a kněze

Jak mohl Bůh dopustit to nebo ono? Třeba že jsem se narodil jako pedofil?

Všude je nějaké boží dopuštění, jsou války a někomu doma uhynula už druhá slepice, někdo se narodí bez vlastní viny jako postižený a chybí mu noha nebo trpí duševní nemocí danou zjevně dědičností. Něco podobného se týká sexuální orientace. Problém nastává tam, kde člověk, který je odlišný, třeba homose­xuál nebo lesba, popřípadě trpí jinou odchylkou od normy, žije v prostředí, jež zastává tradiční křesťanskou morálku. Je v zásadě jedno, jestli si pod tím představíme protestantskou, nebo katolickou komunitu. Prostě žije v rozporu s tím, co píše bible, především Starý zákon, který se s nikým nepárá.

Morální teologie vždycky rozlišovala mezi tím, co je sklon, a tím, jak člověk podle tohoto sklonu jedná. Nikdo, pokud není krajní fundamentalista, nepovažuje homosexualitu za hříšnou. Nicméně podle některých křesťanských morálních teologů, především katolických, nesmí člověk tuto svou sexualitu realizovat, řečeno česky, nesmí s nikým stejného pohlaví spát. Zatímco ale homosexualita dosáhla v západní společnosti jakéhosi přijetí, něco jiného je to v oblasti pedofilie. Jakmile se něco týká dětí a hrozby jejich poškození fyzického nebo duševního, jednají lidé pochopitelně velmi emotivně a ostražitě. Nikdo nechce, aby jeho dítěti někdo ublížil pro své potěšení.

Smůla je, že sexualita je kulturně podmíněnou záležitostí. Tak podle tradice bylo například Panně Marii v době, kdy čekala Ježíše, pouhých šestnáct let. Ve skutečnosti po­dle toho, co víme o životě v Orientě a tehdejší době, jí mohlo být klidně i dvanáct. Neřešilo se, že je těhotná, ale že není jasné s kým. Problém nebyl věk, problém spočíval v domnělém cizoložství.
Podle zákona je třeba v některých zemích hranice pro sňatek nižší než u nás. Paradoxně k takovým zemím patří například Vatikán, jenž v mnohém přijal italské právo, takže věková hranice pro sňatek a pro legální pohlavní styk je tam čtrnáct let. Proč to Vatikán řeší? Kromě kardinálů má také své „občanské“ zaměstnance, kterých se to může týkat.

Ale jak mohl Bůh něco takového jako pedofilii dopustit? Moderní teologie si nemyslí, že se všechno na světě děje jako přesný odraz nějaké božské vůle. Bůh vložil do světa jakýsi základní program, ale co se děje dál, může být nahodilé. Tak může být homosexualita nebo jiná odchylka záležitostí celkem „přirozenou“. Je to prostě danost, asi jako když se někdo narodí s modrýma očima nebo jako postižený bez nohy či génius. Člověk jako svobodná bytost si s tím musí poradit asi tak jako s tím, že nemáme křídla a nelétáme jako ptáci nebo že jsme Češi.

Máme konat tak, abychom nezpůsobili zbytečné utrpení sobě a druhým. Buď se tedy přizpůsobit normě, zákonné či náboženské, nebo musíme najít jinou neubližující cestu. V tomto případě nacházet si v rámci legality partnery, kteří aspoň nějak odpovídají vytouženému ideálu. A brát to trochu s nadhledem, nikdo v nedokonalém světě stejně nemá všechno, co chce.

Jan Jandourek

Nahoru