od Daniel » středa 4. 6. 2014, 9:09:47
Ahoj sadflower,
to co píšeš je velmi smutné. Zrovna jsem dočetl další knížku o výchově dětí a o vztahu otce a dcery. A znovu si uvědomuji, že otec je v životě ženy nezastupitelný. A že v okamžiku, když mladá žena vstupuje do života, hraje otec důležitější roli než matka.
Z tvého příspěvku cítím, že ve tvém srdci je prázdné místo a že se ho snažíš něčím zaplnit. Že toužíš po tom, aby tě někdo objal. Aby ti řekl, že tě má rád. Aby ti řekl, že jsi úžasná a krásná žena a že je na tebe hrdý. Toužíš po tom, aby ti někdo dal najevo svoji lásku. A že nejvíc ze všeho toužíš po tom, aby jeho slova a činy neměly žádný sexuální podtext. Že toužíš být malou holčičkou, co se schoulí do otcova náručí a co se v jeho objetí bude moci vyplakat.
Bojím se, že tvé hledání bude obtížné. A bojím se, že budeš celý svůj život zápasit s tendencí zaplnit to prázdné místo nějakou náhražkou. Něčím, co na chvíli utiší bolest, ale pokoj duši stejně nepřinese.
V mém životě se vystřídali dva otcové. Ten první plnil svou roli dobře, dokud jsme byli malé děti, ale selhal v okamžiku, kdy jsme začali dospívat. Druhý vstoupil do mého života, když už jsem byl dospělý, a (aniž to tušil) dokázal během několika let napravit všechny škody způsobené svým předchůdcem. Dokázal mi dodat sebedůvěru. Naučil mě vážit si sama sebe. Naučil mě svým příkladem vážit si druhých lidí a jejich názorů, i když s nimi nesouhlasím.
Dodnes si vzpomínám na krátký telefonický rozhovor poté, co jsem nesložil státnice na vysoké škole. Otec mi tenkrát řekl: "Nesložil jsi zkoušky, nic se nestalo, uděláš je příště". Ta věta se dá říci různými způsoby. Dá se položit důraz na "nesložil" a zlehčit člověka. Dá se položit důraz na "nestalo" a zlehčit situaci. Dá se položit důraz na "uděláš". Ale otec to řekl ještě trochu jinak. Těžko se to popisuje, ale bylo to jako když se jeho srdce na okamžik dotkne mého a já v tu chvíli jasně věděl: Můj otec mi věří. Ví, že tu zkoušku příště udělám. Jasně. To přeci nemůže dopadnout jinak! A najednou jsem tomu věřil i já.
Státnice jsem na druhý pokus opravdu složil. Ale otec se toho už nedožil. Za několik měsíců jsem stál nad jeho postelí a díval se, jak naposledy vydechl. A i když jsem měl v očích slzy, a i když se mi hlavou honily myšlenky, proč zrovna otec a proč musí ti nejlepší lidé odcházet jako první, přesto jsem v duši cítil pokoj. Špatně se to vysvětluje. Prostě jsem najednou věděl, že Bůh stojí při mě. Nikdy předtím ani potom jsem to nevnímal tak intenzivně. Najednou jsem věděl, že i když můj otec odchází, nebeský otec tu se mnou zůstává. Že tu se mnou bude až do konce života. A věděl jsem, že i můj nebeský otec mi věří. Že nebude v životě překážka, které bych měl důvod bát se postavit. A že i když neuspěji, dostanu dříve nebo později další šanci.
Ten telefonický rozhovor možná netrval ani minutu. Ale přesto mám pocit, že z něj dodnes žiji. Stejně tak si dovedu představit, že to, co pro mne znamenalo otcovo povzbuzení, může pro mladou ženu znamenat otcovo objetí a láskyplná slova. Oč tragičtější je, když to chybí.
Přeji ti, abys našla v životě lásku, kterou hledáš. Jen o jedno bych tě rád poprosil. Aby jsi se nikdy nikdy nikdy nikdy ve svém životě nespokojila s náhražkami.
Daniel
Ahoj sadflower,
to co píšeš je velmi smutné. Zrovna jsem dočetl další knížku o výchově dětí a o vztahu otce a dcery. A znovu si uvědomuji, že otec je v životě ženy nezastupitelný. A že v okamžiku, když mladá žena vstupuje do života, hraje otec důležitější roli než matka.
Z tvého příspěvku cítím, že ve tvém srdci je prázdné místo a že se ho snažíš něčím zaplnit. Že toužíš po tom, aby tě někdo objal. Aby ti řekl, že tě má rád. Aby ti řekl, že jsi úžasná a krásná žena a že je na tebe hrdý. Toužíš po tom, aby ti někdo dal najevo svoji lásku. A že nejvíc ze všeho toužíš po tom, aby jeho slova a činy neměly žádný sexuální podtext. Že toužíš být malou holčičkou, co se schoulí do otcova náručí a co se v jeho objetí bude moci vyplakat.
Bojím se, že tvé hledání bude obtížné. A bojím se, že budeš celý svůj život zápasit s tendencí zaplnit to prázdné místo nějakou náhražkou. Něčím, co na chvíli utiší bolest, ale pokoj duši stejně nepřinese.
V mém životě se vystřídali dva otcové. Ten první plnil svou roli dobře, dokud jsme byli malé děti, ale selhal v okamžiku, kdy jsme začali dospívat. Druhý vstoupil do mého života, když už jsem byl dospělý, a (aniž to tušil) dokázal během několika let napravit všechny škody způsobené svým předchůdcem. Dokázal mi dodat sebedůvěru. Naučil mě vážit si sama sebe. Naučil mě svým příkladem vážit si druhých lidí a jejich názorů, i když s nimi nesouhlasím.
Dodnes si vzpomínám na krátký telefonický rozhovor poté, co jsem nesložil státnice na vysoké škole. Otec mi tenkrát řekl: "Nesložil jsi zkoušky, nic se nestalo, uděláš je příště". Ta věta se dá říci různými způsoby. Dá se položit důraz na "nesložil" a zlehčit člověka. Dá se položit důraz na "nestalo" a zlehčit situaci. Dá se položit důraz na "uděláš". Ale otec to řekl ještě trochu jinak. Těžko se to popisuje, ale bylo to jako když se jeho srdce na okamžik dotkne mého a já v tu chvíli jasně věděl: Můj otec mi věří. Ví, že tu zkoušku příště udělám. Jasně. To přeci nemůže dopadnout jinak! A najednou jsem tomu věřil i já.
Státnice jsem na druhý pokus opravdu složil. Ale otec se toho už nedožil. Za několik měsíců jsem stál nad jeho postelí a díval se, jak naposledy vydechl. A i když jsem měl v očích slzy, a i když se mi hlavou honily myšlenky, proč zrovna otec a proč musí ti nejlepší lidé odcházet jako první, přesto jsem v duši cítil pokoj. Špatně se to vysvětluje. Prostě jsem najednou věděl, že Bůh stojí při mě. Nikdy předtím ani potom jsem to nevnímal tak intenzivně. Najednou jsem věděl, že i když můj otec odchází, nebeský otec tu se mnou zůstává. Že tu se mnou bude až do konce života. A věděl jsem, že i můj nebeský otec mi věří. Že nebude v životě překážka, které bych měl důvod bát se postavit. A že i když neuspěji, dostanu dříve nebo později další šanci.
Ten telefonický rozhovor možná netrval ani minutu. Ale přesto mám pocit, že z něj dodnes žiji. Stejně tak si dovedu představit, že to, co pro mne znamenalo otcovo povzbuzení, může pro mladou ženu znamenat otcovo objetí a láskyplná slova. Oč tragičtější je, když to chybí.
Přeji ti, abys našla v životě lásku, kterou hledáš. Jen o jedno bych tě rád poprosil. Aby jsi se nikdy nikdy nikdy nikdy ve svém životě nespokojila s náhražkami.
Daniel