Niekto je pedofil,niekto naopak...prečo ja...?

Odeslat odpověď


BBCode je zapnutý
[img] je vypnutý
[url] je zapnuté
Smajlíci jsou vypnutí

Přehled tématu
   

Rozšířit náhled Přehled tématu: Niekto je pedofil,niekto naopak...prečo ja...?

Re: Niekto je pedofil,niekto naopak...prečo ja...?

od Deda » středa 4. 6. 2014, 17:59:29

Drahá sadflower, to co ti napsal Daniel, pod to se podepíšu. Život je těžký ba někdy i krutý. Přesně vím, o čem píšeš ale já to znám z druhé strany. S dcerou jsem měl úplně perfektní vztah až do její dospělosti. To už byla dost dlouho vdaná, když já jsem se s její matkou rozvedl. Do té doby vše fungovalo tak jak má mezi otcem a dcerou. Po rozvodu se dcera přiklonila na stranu matky, i když to byla ona, která naše manželství rozbila. Našla si jiného, mladšího muže. Dcera se mnou přestala komunikovat. V mém srdci bylo najednou prázdné místo, chyběla tam opětovaná láska, to místo nemohlo zůstat prázdné, proto se zalilo bolem a neštěstím. Tak jako tobě chybí otec a otcovské obětí tak i mě chybí obětí mojí holčičky, i když je to již dospělá žena. Přeji ti upřímně a z celého srdce abys našla to, co hledáš, i když to bude obtížné. Překážky jsou od toho, aby se zdolávaly. Věřím v tebe a v čistotu tvých tužeb.

Přeji ti krásný sluníčkový den Děda *air_kiss*

Re: Niekto je pedofil,niekto naopak...prečo ja...?

od Daniel » středa 4. 6. 2014, 9:09:47

Ahoj sadflower,

to co píšeš je velmi smutné. Zrovna jsem dočetl další knížku o výchově dětí a o vztahu otce a dcery. A znovu si uvědomuji, že otec je v životě ženy nezastupitelný. A že v okamžiku, když mladá žena vstupuje do života, hraje otec důležitější roli než matka.

Z tvého příspěvku cítím, že ve tvém srdci je prázdné místo a že se ho snažíš něčím zaplnit. Že toužíš po tom, aby tě někdo objal. Aby ti řekl, že tě má rád. Aby ti řekl, že jsi úžasná a krásná žena a že je na tebe hrdý. Toužíš po tom, aby ti někdo dal najevo svoji lásku. A že nejvíc ze všeho toužíš po tom, aby jeho slova a činy neměly žádný sexuální podtext. Že toužíš být malou holčičkou, co se schoulí do otcova náručí a co se v jeho objetí bude moci vyplakat.

Bojím se, že tvé hledání bude obtížné. A bojím se, že budeš celý svůj život zápasit s tendencí zaplnit to prázdné místo nějakou náhražkou. Něčím, co na chvíli utiší bolest, ale pokoj duši stejně nepřinese.

V mém životě se vystřídali dva otcové. Ten první plnil svou roli dobře, dokud jsme byli malé děti, ale selhal v okamžiku, kdy jsme začali dospívat. Druhý vstoupil do mého života, když už jsem byl dospělý, a (aniž to tušil) dokázal během několika let napravit všechny škody způsobené svým předchůdcem. Dokázal mi dodat sebedůvěru. Naučil mě vážit si sama sebe. Naučil mě svým příkladem vážit si druhých lidí a jejich názorů, i když s nimi nesouhlasím.

Dodnes si vzpomínám na krátký telefonický rozhovor poté, co jsem nesložil státnice na vysoké škole. Otec mi tenkrát řekl: "Nesložil jsi zkoušky, nic se nestalo, uděláš je příště". Ta věta se dá říci různými způsoby. Dá se položit důraz na "nesložil" a zlehčit člověka. Dá se položit důraz na "nestalo" a zlehčit situaci. Dá se položit důraz na "uděláš". Ale otec to řekl ještě trochu jinak. Těžko se to popisuje, ale bylo to jako když se jeho srdce na okamžik dotkne mého a já v tu chvíli jasně věděl: Můj otec mi věří. Ví, že tu zkoušku příště udělám. Jasně. To přeci nemůže dopadnout jinak! A najednou jsem tomu věřil i já.

Státnice jsem na druhý pokus opravdu složil. Ale otec se toho už nedožil. Za několik měsíců jsem stál nad jeho postelí a díval se, jak naposledy vydechl. A i když jsem měl v očích slzy, a i když se mi hlavou honily myšlenky, proč zrovna otec a proč musí ti nejlepší lidé odcházet jako první, přesto jsem v duši cítil pokoj. Špatně se to vysvětluje. Prostě jsem najednou věděl, že Bůh stojí při mě. Nikdy předtím ani potom jsem to nevnímal tak intenzivně. Najednou jsem věděl, že i když můj otec odchází, nebeský otec tu se mnou zůstává. Že tu se mnou bude až do konce života. A věděl jsem, že i můj nebeský otec mi věří. Že nebude v životě překážka, které bych měl důvod bát se postavit. A že i když neuspěji, dostanu dříve nebo později další šanci.

Ten telefonický rozhovor možná netrval ani minutu. Ale přesto mám pocit, že z něj dodnes žiji. Stejně tak si dovedu představit, že to, co pro mne znamenalo otcovo povzbuzení, může pro mladou ženu znamenat otcovo objetí a láskyplná slova. Oč tragičtější je, když to chybí.

Přeji ti, abys našla v životě lásku, kterou hledáš. Jen o jedno bych tě rád poprosil. Aby jsi se nikdy nikdy nikdy nikdy ve svém životě nespokojila s náhražkami.

Daniel

Re: Niekto je pedofil,niekto naopak...prečo ja...?

od Hranicar » úterý 3. 6. 2014, 21:52:39

Ahoj. Navzdory tomu, že tvůj příběh není o pedofilii, tak na tyhle stránky určitě patří. Každý někoho potřebuje.
Když to tak vezmeš, tak tvé přání není nijak nereálné. Můžeš si najít staršího přítele. Přítele či partnera. Každopádně někoho, komu na tobě bude opravdu záležet, komu nepůjde jenom o sex. Vím, že se to strašně snadno řekne, ale obtížně uskuteční, zvlášť když je člověk introvert a samotář. To samotářství je někdy hrozná překážka. Ale pořád máš šanci, že tu prázdnotu někdo zaplní.
Jediné, co ti můžu říci je, abys nic nevzdávala :)

Niekto je pedofil,niekto naopak...prečo ja...?

od sadflower » úterý 3. 6. 2014, 19:51:14

Ahojte,môj problém s touto stránkou veľmi nesúvisí...ako začať....Nikdy som nemala vzťah s otcom.Ked som bola mladá bolo to skôr o tom že som sa ho aj s mamou stranila pretože ma bil...ked som mala 15 rokov ,chodila som často na omšu lebo som si veľmi obľúbila kňaza ktorý mohol byť v otcovom veku..Odišiel...veľmi som plakala..uzavrela som sa do seba,stal sa zo mňasamotarsky človek...až prišiel ten deň...zoznamila som sa s mužom kt.môže mať okolo 45 rokov usmievavy,milý...tak veľmi som ho túžila objat... hamba mi nedovolilla...veľmi som mu doverovala,len on nevedel aký bol pre mňa dôležitý...stále ked som ho videla chvelo sa mi celé telo...nikdy by som nechcela aby sme mali sex,ale veľmi som ho túžila objat, dať mu pusu na lice.. Jednoducho cítiť to silné,nežné mužské objatie..chcela som ocka kt.možem dôverovať a mať ho najradsej na svete...lenže ako som písala,nepochopil ako je pre mňa dôležitý a naše cesty sa oddelili. Hneď na to som upadla do hlbokých depresií,stratila zmysel života,z pôvodnej jednotkarky sa stal nikto....chcela som zomrieť....veď som chcela len objatie!!! Prečo ma nezaujímajú chalani
v mojom veku ale ja si hľadám zrovna ockov? Sícemám 18 ale nikdy som sa este nestotožnila s tým že by som mala byť dospelá...stále mi chyba ocko a nenahradí ho nikto...viem že nebudem stastna lebo šťastne som sa cítila iba pri nom...dnes beriem antidepresiva lebo inak by som to uz nezvládla a maľujem si falošný úsmev na tvári....ráno,ked este fungujú city objimam podusku a predstavujem si že objimam toho muža aj ked on o ničom ani netuší....neviem co mám robiť...odpovede píšte sem alebo : [email protected]. Ďakujem každému co si to prečítal.....l

Nahoru