Výkrik

Nezávazná diskuze o čemkoliv, co se nehodí jinam.
Uživatelský avatar
Mathias8
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 7
ve věku do: 12
Příspěvky: 1081
Dal: 152 poděkování
Dostal: 469 poděkování

Výkrik

Nový příspěvek od Mathias8 »

Prepáčte ale musím to dostať zo seba von...už to nedokážem v sebe dusiť...dusiť ten hnev, úzkosť ...proste to musí zo mna von.

Dosť často rozmýšlám nad tím, prečo sú ľudia ako my. Prečo existuje také niečo ako pedofilia, pedofil. Prečo musí člověk takto trpieť koli láske. Za čo? …čo také člověk spravil, že má takúto sexuálnu odlišnosť. Je to trest? A začo? Svoju odlišnosť beriem ako dar…teda som přesvědčený, že je to dar…ale ak je to naozaj dar tak prečo ho máme? Z akého dovodu? A teraz tá zákerná otazka- Rodí sa stím naozaj člověk? Alebo je to psychická porucha v živote člověka/dietaťa? Všetci píšete že sa stim člověk rodí. Mne sa sice páčili dievčatka už před dvanáctinami ale to bolo tzv. „normálne“ teraz som si viacmenej istý, že to ovlivnila hlavne moja puberta psychickými problemami v rodine. Ale aj keby sa stím člověk rodil..tak sakra načo, prečo, začo??? Prečo musíme takto trpieť? .. Plnohodnotný život je predsa založiť si rodinu, mať deti, prácu, ktorá ho bude baviť a žiť si šťastný život. To sa očakáva od každého človeka ktorý žije na tejto planéte. Lenže niektorý pedofilovia(hnusné slovo) nedokážu mať ten vzťah s „normálnou“ ženou, pretože milujú deti. Strašne by chceli mať ženu a deti a byť šťastný ale nejde to..proste to nedokážu. Tý čo sú zameraný aj na staršie to maju podla mna lahšie. Možu zažiť „normálny vzťah“ namiesto toho tí druhý to nedokážu ako napr ja. Milujem deti najviac na svete. Ale k ženám nič necítim. Strašne túžim po láske, po vzťahu zo ženou rovnakého veku, založiť si rodinu, mať deti a proste ten život normálneho človeka. Depta ma predstava, že ja tak mladý človek sa rúti do priepasti a bojím sa že skončím ako pedofil vo filmoch(neumitý, špinavý, neoholený, hnusný chlap, ktorý slinta po malych detoch a láka ich na bonbonky pred školou). Do riti začo?..prečo musíme takto trpieť? Veď sme si to nevybrali tak prečo?...je to naozaj sex. Orientácia ako niektorý hovoria alebo je to choroba, duševná porucha alebo sexualne zameranie? ..ano poznám definíciu pedofilie..je výstižná ale stále sa nedokážem zmieriť s tim, že som pedofil prečo práve ja?...Pedofilia je krásna, keď si na to človek ako tak zvikne..ale na druhej strane ti depky, hrozné muky. Človek ako ja ide po ulici a vidí ako sa osoby takého istého veku bozkávajú, objimajú...deptá ma to, nechce sa mi ani žiť keď to vidím. Horšie je že to vidím skoro každý den a uplne všade...prečo to ja nemožem zažiť? .. v živote nikdy som nedostal od žiadneho dievčaťa pusu...chcem vedieť ako chutí bozk lasky..chcem ho cítiť. Je lahké povedať skús si najisť dievča, ale keď človek cíti že to proste nejde ani nepojde tak čo potom?..Taký človek by možno do vzťahu šiel ale bez možnosti sexu...Čo je to vlastne sex? ..teraz to viznie trošku vtipne...to si fakt nikdy nezašukám? ...Nedokážem mať z niekim sex bez lásky. Ja už nechcem takto trpieť do prdele...chcem byť konečne šťastný...
Tito uživatelé poděkovali autorovi Mathias8 za příspěvky (celkem 4):
MarkM, Deda, Daniel, efix
Hranicar
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 8
ve věku do: 14
Příspěvky: 214
Dal: 19 poděkování
Dostal: 43 poděkování

Re: Výkrik

Nový příspěvek od Hranicar »

Často se ptám sám sebe, proč se vůbec tady na světě o něco snažím, když to nejkrásnější a nejdůležitější stejně nikdy mít nebudu. Je mi dvacet - a co teď? Co jako budu dělat dalších čtyřicet let? Nevidím nic.
Někdy mi celkem pomůže porovnávat svůj úděl s úděly jiných lidí. Docela dost mi v jednu dobu pomohla návštěva Osvětimi - přísahám, že lidské utrpení z toho místa pořád sálá. Přímo bytostně jsem tam cítil tu děsnou nespravedlnost, to zoufalství. A říkal jsem si, že ti lidé to přeci měli ještě mnohem horší, než já, že těm vzali majetek, naději, rodinu i život. A nebylo jich málo a byli to úplně stejní středoevropané jako já.
A vůbec hodně pozoruju lidské utrpení, srovnávám. Všechny ty války, genocidy, lidi postižené, znetvořené.
Faktem je, že mám nakonec štěstí, v jaké zemi jsem se narodil a že jsem zdravý, jaké možnosti takhle mám, byť jsem pedofil.
Že by mi to úplně pomohlo, to říct nemůžu. Ale občas mi to přecejen dodá trochu síly, když si uvědomím, že svět je utrpení plný a že totiž utrpení k životu asi patří.
Pořád mám naději, že si nějakou cestu k dětem zase najdu a budu sbírat ty drobečky štěstí.
Připadám si jako vyděděnec mezi těmi bezstarostnými lidmi, kteří zatím nevědí, že život bolí. Někdy je nenávidím za to, že jsou šťastní, ale snažím se s tím bojovat.
Uživatelský avatar
Myš
Čestný člen skupiny ČEPEK
Bydliště: Mám
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 8
ve věku do: 15
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: Všimli jste si letos, kolik se urodilo jmelí?
Příspěvky: 906
Dal: 145 poděkování
Dostal: 822 poděkování

Re: Výkrik

Nový příspěvek od Myš »

Jak se netrápit tím, že jsem pedofil? Je to jako s mnoha jinými vlastnostmi, které se považují za negativní. Dají se využít pro něco dobrého. Být přitahován k dětem něco přináší. Něco jako porozumění, náklonnost, radost z jejich přítomnosti.... A vzhledem k tomu, že právě ukončuji SŠ, jsem si řekl, že je mi ze všech možných variant co dál nejbližší studium pedagogiky.

Taky si myslím, že zavrhovat možnost vztahu není vůbec třeba, pro nikoho. Sám jsem si dokázal, po velmi krátké době hledání, že vztah i pro výhradního pedofila vztah možný je, i když to není zrovna s kutíkem preferenčního věku, ale někým jiným, kdo mě chápe a rozumí mi.

Jinak srovnávat s jinými lidmi je dobrá cesta jak si uvědomit, že jsme na tom vlastně dobře. Třeba včera bylo výročí genocidy ve Rwandě. Člověk si hned přehodnotí význam slov jako bolest a utrpení. A ještě lepší než prosté zaměřování se na těžší životní podmínky je být vděčný za své životní podmínky. Vždy je za co být vděčný a právě pocit vděčnosti s lidmi dělá divy.

Na závěr přidám můj oblíbený citát, který v originále zní:
"Many of us are born, only to spend years moving through this life asleep. And it must be said that often it is suffering that wakes us up. And so, we cannot make a long-term enemy of our suffering; if it is the very thing which leads the way to our liberation."
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
Uživatelský avatar
Silesia
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 8
ve věku do: 13
Příspěvky: 960
Dal: 309 poděkování
Dostal: 240 poděkování

Re: Výkrik

Nový příspěvek od Silesia »

Tak pedofilie opravdu asi vrozená bude, tedy aspoň já si to myslím. Minimálně do doby, než někdo dokáže opak.

Že být BL není 3x výhra to vím. Taky ale vím, že právě díky tomu jsem bláznivě, bez nadějně a až po uši zamilovaný do Bruna.
Že to není jednoduché vím, ale nad jednoduchými věcmi se lidé zamýšlejí. Jiní lidé by asi neviděli krásu tam, kde ji vidím já.

Mít vztah s člověkem nad zákonnou hranici si představit dovedu, ikdyž vím, že intenzita citu nebude taková, jako vůči kutikovi.

Takže ideálně se nadechnout, poznávat se, bojovat s těžkostmi a dělat dobré věci.
Uživatelský avatar
efix
Čestný člen skupiny ČEPEK
Výkřik do tmy: Dětský smích je stejně nejkrásnější zvuk :)
Příspěvky: 614
Dal: 62 poděkování
Dostal: 178 poděkování

Re: Výkrik

Nový příspěvek od efix »

Mathias8: přiznám se, že při čtení tvého příspěvku mne trochu mrazilo. Totiž v poslední době si kladu přesně ty stené otázky a mám podobné myšlenky, hodně se v tom nacházím a přesně ti rozumím. I já si uvědomuji, že vztahy s dětmi jsou super, krásné, spontánní a že děti jsou krásné, ale mám v životě prázdné místo, kde by snad mohla být partnerka či manželka. Ptá se sám sebe, jestli jsem toho vůbec schopný a jestli jsem na to vůbec připravený.
I moje sexualita byla zpočátku jiná. Jasně si pamatuji, že kolem dvanácti mne přitahovaly dospělé holky, normálně jsem se zájmem koukal na erotické pořady v TV a líbilo se mi to. Kdy přišel zlom? Nevím... Ale možná v tom nějakou roli hrála osamocenost v dětství i dospívání... možná jsem si ty dospělé nějakým způsobem "zošklivil" a moje sexualita se obrátila k náhradním objektům, tedy dětem. Ony děti jsou čisté, nezkažené, spontánní, upřímné, neumí se moc přetvařovat... a třeba to je něco, co jsem u dospělých postrádal a proto se i moje sexualita vůči nim uzavřela. Hledám odpovědi... Možná bychom mohli hledat společně?
Tito uživatelé poděkovali autorovi efix za příspěvek:
Mathias8
Dítě je úžasná bytost. Dej mu najevo lásku, ale opatrně. Zájmy dítěte jsou důležitější než tvoje. I když bys měl možná rád víc než jen pusu, nemůžeš. Nesmíš. Zradil bys sám sebe a ublížil tomu, koho jsi miloval. Nepodporuj tedy ubližování dětem ani jeho produkty, dětskou pornografii.
Uživatelský avatar
Mathias8
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 7
ve věku do: 12
Příspěvky: 1081
Dal: 152 poděkování
Dostal: 469 poděkování

Re: Výkrik

Nový příspěvek od Mathias8 »

...lenže kde? .. vieš ja by som fakt chcel vedieť odkial sa to vo mne vzalo...to je to čo ma najviac štve že to neviem. Ja som cítil náklonosť k detom už ako 12 ročný. 12 ročný k 7-9 ročnej ale vtedy som to pokladal za normálne a nikto mi nič nato nepovedal pretože si to ani nevšimli. A keď ano tak to brali normálne. Teraz to je horšie, človek si musí dávať pozor na oči..kam sa pozerá. Stačí iba keď sa dlho zadívaš a už si podozrivý. Stalo sa mi napr. keď som bol v jednom obchode s obuvou bola tam taká malinka. Pozeral som na nu možno takych 10 sekund v kuse ani pohladom som neuhol. Cítil som, že sa na mna niekto pozera a to predavačka taká mlada okolo 30 ma nechápavo bombardovala pohladom. Nedalo jej to ešte keď som odchádzal sa na mna pozerala. Človek nemože na verejnosti nič ani pohladiť dieta ani poláskať ani pristaviť sa, osloviť ..nič...hneď sú blbé reči. Čím sme si toto zaslúžili, že nemožeme nič?
Ja sa ani nečudujem že niektorí končia svoj život samovraždou alebo skončia fakt ako v tich filmoch. Spolužiak nám hovoril takú príhodu zo základky že mali učitela pedofila a ten že hladil male dievčatká(asi neškodne dotyky) Jedno dievčatko to povedalo otcovi doma. Ten prišiel do školy za učitelom rozbil mu pusu. Nakoniec ho vyhodili. Čo sa stalo potom z učitelom to už neviem. Kde sme sa to dostali? Nemožeme nič iba sa prizerať na tie nádherné bytosti, čo nám dávaju radosť, energiu a lásku..to čo nás naplna štastím. Ale na druhej strane čo by sme tak dali za pohladenie po tvári, po úprimnom objati z jej strany alebo puse na líce...to je to čo mi chýba..to je to po čom túžim a vobec sa mi nedarí. Možno raz v živote sa mi poštastí. Rád by som vedel odpovede na to odkial sa to v človeku berie, ako to vzníka a prečo no na to asi nikdy nepridem...
Uživatelský avatar
Daniel
Člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 4
ve věku do: 10
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: O každé dívence smýšlej, chovej se k ní a jednej s ní tak, jako by to byla tvoje milovaná dcera.
Příspěvky: 525
Dal: 559 poděkování
Dostal: 720 poděkování

Re: Výkrik

Nový příspěvek od Daniel »

Trochu si říkám, jestli mám v tomto vlákně vůbec co říci. Mám milující manželku, mám krásnou dceru, mám práci, která mě baví, začal jsem se podílet na práci s dětmi v naší církvi. Mám vlastně všechno, co můžu od života chtít. Při čtení některých příspěvků si připadám jako nejšťastnější člověk na fóru. A říkám si, čím jsem si to vlastně zasloužil.

A přeci občas v hloubi srdce cítím bolest. Bolest nad tím, že i při sebekrásnějším milovaní s mojí manželkou se mi občas vkrádají do mysli představy malých holčiček. Bolest nad tím, že moje sexuální potřeby nebudou nikdy stoprocentně naplněny. Že moje nejdivočejší sny a touhy zůstanou navždy jenom sny. Na druhou stranu, co je mých pár procent bolesti oproti strachu a bolesti z osamění, které tady Mathias popisuje. Co je to ve srovnání s tím, že hodně lidí na této planetě nemá naplněno ani základní životní potřeby. Co je to oproti lidem, kteří musí svůj život žít s fyzickým nebo mentálním postižením.

I když se moji rodiče ve třech letech rozešli a i když mě otčím v devatenácti vyhodil z domu, při pohledu zpět musím říct, že jsem měl šťastné dětství. A tu nejlepší maminku na světě. Nezažil jsem žádné sexuální obtěžování, ani neprožíval žádná traumata. Tak od kdy jsem vlastně pedofilem? Řekl bych, že od doby, kdy se ve dvanácti letech začala probouzet moje sexualita. Přesněji řečeno ode dne, kdy si malá holčička přede mnou z vlastní iniciativy vyhrnula sukýnku, pod kterou neměla kalhotky, a začala se mi předvádět. I když jsem se na místě otočil a odešel, ten obraz ze své mysli asi nikdy nedostanu pryč. Kdybych mohl, vymažu ten den ze svého života. A přeci když se znovu ohlédnu zpět, mám pocit, že ten den se jen v hloubi mojí duše něco probudilo ze spánku. Něco, co možná mohlo spát několik dalších let, ale bývalo by se to probudilo dříve nebo později za jiných okolností.

Proč jsem vlastně pedofilem a proč jsou pedofilové na světě? Bylo pro mě zajímavé mluvit s hlavními vedoucími dětského oddílu. Z mého pohledu jsou to lidé, kteří mají pro děti cit a pochopení, dokáží jim do široka otevřít své srdce, přítomnost dětí je těší a doba strávená s dětmi je úžasným způsobem naplňuje. To je to, co máme společné. A přeci je mezi námi jeden rozdíl. Jsou prosti sexuální přitažlivosti k dětem. Skoro mám pocit, jako kdyby pedofilové byli lidé, kterým Bůh dal dar lásky a porozumění pro děti a dětský svět. Ale pak se něco ošklivým způsobem zvrtlo.

Dovolím si jen nesouhlasit v jedné věci, a totiž že pedofilové zaměření na starší to mají jednodušší. I když mám "klasický" preferenční věk, sám jsem zaměřený spíše na mladší. Kdybych měl zvolit Miss v našem dětském oddíle, vyhrála by to jedna pětiletá holčička. Obecně mi dívenky připadají nejkrásnější ve věku kolem šesti, sedmi let. Pak z mého pohledu pohledu začínají stárnout a ztrácet na kráse. Díky Bohu v mých očích ženskou krásu nikdy neztratí úplně a to ani v dospělosti. A i dospělé ženy pro mě mohou být přitažlivé, pokud jsou menší postavy a vypadají na svůj věk mladě. Díky Bohu jsem jednu takovou ženu potkal a dnes žiji "normálním" životem navzdory mojí sexualitě.

Vlastně když si vzpomínám, nebyl jsem do své budoucí manželky vůbec zamilovaný, když jsme spolu začali chodit. Byl jsem sám v prázdném bytě, přál jsem si to změnit, chtěl jsem mít rodinu a děti. Začal jsem se ohlížet po dostupných holkách mého věku. Jedna mě něčím zaujala (dnes už vím že právě svojí malou postavou) a tak jsem si řekl, že to zkusím, a buď to vyjde, nebo to nevyjde. Vyšlo to. Zamiloval jsem se do ni v okamžiku, kdy se mi přiznala, že je ona zamilovaná do mě. Ani se mi nechce věřit, že to bude už 14 let. A pořád je pro mě tou nejkrásnější ženou na světě. A možná je pro mě tou nejkrásnější, protože chci, aby tomu tak bylo. Protože jí to chci říkat očí. Protože chci, aby věděla, že ji mám rád. Protože si bez ní už nedokážu představit život.

Ale nebylo to tak vždycky. I v manželství se člověk může cítit osamělý. A i vztah dvou lidí občas může připomínat válečné pole, kde se obě strany snaží v rámci možností zachovávat příměří a udržovat vyrovnaný poměr sil. Ano, život v osamění je těžká věc. Ale neodvažoval bych se tvrdit, že život v manželství je snazší. Myslím, že rozvodové statistiky (které navíc nezahrnují "rozvodovost" nesezdaných párů) hovoří za vše. A i v našem manželství bylo období, kdy jsem přemýšlel o formulaci žádosti o rozvod. Ale navzdory všemu jsem pořád v hloubi svojí duše chtěl věřit tomu, že to takhle nemusí skončit. Díky Bohu, že tohle máme za sebou.

Rád bych teď udělal nějaký závěr, ale nemám odpovědi na vyřčené otázky. Řeknu jen to, že poté, co jsem přijal svoji sexualitu a prožil smíření sám se sebou i s Bohem, tak navzdory bolesti, kterou občas cítím, mi pedofil připadá jako krásné slovo. A tím končím.
Tito uživatelé poděkovali autorovi Daniel za příspěvky (celkem 4):
šmudlík, Mathias8, efix, Deda
Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. Ale málokdo se na to pamatuje.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 4
ve věku do: 28
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
Příspěvky: 6479
Dal: 1585 poděkování
Dostal: 3501 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Výkrik

Nový příspěvek od Kasz »

Mathiasi, chápu tvůj výkřik. Taky mě občas štve, jak někteří lidé chápou pedofilii, taky se občas ptám, proč zrovna já, ačkoliv mám tuto otázku dávno vyřešenou a zodpovězenou.

Bylo mi 20, když jsem si přiznal, že jsem pedofil. Nebyl to jednodenní nebo snad jednosekundový proces, ale trvalo nějaký čas, než jsem si vůbec připustil uvažovat o tom, že bych mohl být pedofil (vždyť holčičky se mi líbily od mých 13ti let!), když jsem však narazil na Proudlyho stránku a následně chat, velmi závažně jsem si položil otázku: Jsem pedofil? Když jsem postupem několika měsíců začal zjišťovat, že asi ano, už v průběhu jsem si pokládal otázku: A proč zrovna já bych měl být pedofil? Poté, co jsem si to přiznal, že opravdu jsem, tak jsem se také několik měsíců, možná rok, možná dva ptal, proč zrovna já? Proč zrovna já jsem pedofil? Proč zrovna mě se líbí holčičky?

Myslím si, že pedofilie sama o sobě není ani duševní nemoc ani porucha. Je to prostě stav, který je. Není to ani odměna ani trest. Je to prostě fakt. A proč musíme trpět? Nemusíme trpět, můžeme žít relativně šťastný a spokojený život. Jen je třeba se obrnit. Lidé jsou zlí a ani kdybys měl jinou orientaci, tak si nezajistíš, že nebudeš trpět.

Plnohodnotný život, že znamená založit rodinu, mít dětí, práci, která dotyčného bude bavit a žít šťastný život? Lidé, kteří z nějakého důvodu nechtějí založit rodinu nebo se jim nedaří založit rodinu, nebo mají práci, která je živí, ale vůbec je nebaví, lidé, kteří se trápí a mají málo štěstí… nemohou žít plnohodnotný život? Myslím, že můžou. Jsou mnohé jiné hodnoty, než jen rodina, děti, práce, které život člověka naplňují a dávají mu smysl, dávají mu plnohodnotnost.

Píšeš „pedofilovia (to hnusné slovo)”. Není to hnusné slovo, je to označení stavu. Že má rozšířený nějaký neodborný pejorativný význam, to není úplně náš problém. Je třeba vědět, že to slovo znamená stav. Ne chování, ne odsouzení člověka, naopak, i pedofil je plnohodnotným člověkem. Vím, že není snadné si to říct, když všude kolem lidé „pedofily” nenávidí. Ale na druhou stranu kolik z nich si někdy přečetlo o pedofilii víc, než jen články o zneužívání dětí v médiích? Myslím si, že kdybychom všem lidem měli čas vysvětlit, co je to pedofilie, určitě by situace byla lepší.

I když ti ženy nic neříkají, co když jednoho dne najdeš ženu, která tě bude mít ráda a budeš si s ní mít co říct, a přijme tě takového jaký jsi, včetně pedofilie? Může se to stát. Nevzdával bych to, i když i já jsem si prošel chvílemi, kdy jsem si říkal „nemá to cenu”. Nakonec jsem i já v podstatě z ničeho nic dostal k partnerskému vztahu… protože mě ona „uhnala”. A jaké to je dostat pusu, být milován, být pohlazen? Je to moc příjemné. Zároveň je moc příjemné někoho hladit, někoho pusinkovat, někoho dělat šťastným. Na druhou stranu všechno má své výhody a nevýhody. Může se stát, že vztahy v rodině nejsou úplně dobré a tím, že si s někým začneš, se do těchto vztahů dostáváš. Když člověk žije sám, je jen na něm, jak si život zařídí. Ale když žiješ s někým, musíš někdy ustoupit, musíš volit kompromis, a ne všechno je tak ideální, jak si člověk, který je svobodný a sám, může vysnít.

Štěstí do jisté míry závisí na tom, zda mu jdeš vstříc. Zda vytvoříš příležitost pro to, aby se ti splnilo to, po čem toužíš. Nechceš trpět? Chceš být šťastný? Tím, že budeš sedět doma u PC a nadávat na nespravedlnost světa, tvoje utrpení neskončí a štěstí se ti obloukem vyhne. Život je těžký. A to i kdybys byl „normální”. Našel by sis manželku, měl s ní děti… a jednoho dne pic, autonehoda, a teď si představ, že jen ty bys přežil, manželka i děti by při té nehodě zahynuly. Ani ti, co spolu chodí za ruce, líbají se a ty jim to závidíš, nemají zajištěno, že zítra budou šťastní a nebudou se trápit podobně, jako se nyní trápíš ty.

Ve svém druhém příspěvku píšeš o tom, jak jsou lidé nerudní a hned se podezíravě dívají na kohokoliv, kdo se na nějaké dítě zadívá délé než 1,5 sekundy. Už víckrát se mi stalo, že jsem zažil situaci, která mě potěšila. Ať už to je spontánní konverzace s dítětem, se kterým jedu ve výtahu a nebo když mě požádalo o pomoc na ulici. Do toho také patří i moji žáci a žákyně - jedna žákyně ze 4. třídy změnila školu a občas ji potkávám u té jiné školy, protože tam bydlím. Jdu takhle z práce a najednou mě zdraví: „Dobrý den.” Otočím se: „Jé, ahoj Jani,” pozdravím také a dám se s ní na pár minut do řeči, a to i v přítomnosti jejích spolužaček z 6. třídy. Naposledy jsem ji potkal v supermarketu, kde také bylo cítit, že mě ráda vidí, a chviku jsme popovídali o tom, co je nového. Je pravda, že jako učitel mám v tomto víc možností. Třeba když jedna páťačka měla minulý týden jeden hezké šaty, při vhodné příležitosti jsem jí ty šaty pochválil, že „jí to slušelo”. Evidentně byla potěšena. Menší děti z 1. stupně mě občas spontánně chytnou za ruku… Popravdě, občas cítím ten tlak „co by někdo řekl, kdyby věděl, že jsem pedofil”, na druhou stranu je třeba tomu umět odolávat a říct si: „na čele to napsáno nemám a jít s dítětem po chodbě školy za ruku, není trestné ani nemorální, i když jsem chlap”. Musíš se chovat přirozeně. Nemůžeš páťačce říct, jak je krásná, ale když jí řekneš, že jí ty šaty slušely, účel to splní, a až si je vezme příště, tak zas můžu poznamenat: „Jé, ty máš zase ty moc pěkné šaty!” Jen je třeba volit vhodnou příležitost, ne všichni učitelé jsou k podobným poznámkám tolerantní, takže raději pochválím, když to může být mezi čtyřma očima, navíc taky záleží, jaký vztah k té dívce mám - cizí, kterou neznám, chválit nebudu, a u té páťačky vím, že pochvala je zcela na místě a kontextu našeho (pozitivního) vztahu.

Čili není pravda, že hned jsou blbé řeči. Člověk musí být otrlý a případně být i na blbé řeči připraven (slyšel jsem o jednom ze zdejších členů, jak na něj paranoidní rodiče zavolali policii), nicméně pokud se nejedná o nic trestného a úmysly dotyčného jsou čisté, je třeba jít dál a snažit se nedat na předsudky nebo nějaké řeči blbých lidí.

Ke konci příspěvku píšeš, že toužíš po upřímném objetí, po pohlazení po tváři, puse na tvář… Ne všechno se dá, třeba vím, že té páťačky, co měla hezké šaty, se nesmím dotknout, maximálně když jí popřeji k jejím narozeninám. Vlasy jí bude jednou hladit někdo, od koho ona sama bude chtít, to je zkrátka danost, kterou lze jedině respektovat.

A kde že to v člověku bere? Na to asi lidstvo nenajde odpověď. Tak jako kdybys chtěl vysvětlit, proč protony nebo elektrony jsou zrovna takové a ne jiné. Prostě jsou, stejně jako je pedofilie, věda se může snažit je popsat, studovat, ale jak a proč vznikl vesmír? Pochybuji, že na to někdy někdo přijde na 100%, vždy to budou jen teorie. Stejně jako u vzniku pedofilie.

A tak závěrem ti přeji, aby ses snažil hledat a nakonec v životě našel to, co tě bude dělat šťastným, a abys i se všemi svými trápeními nakonec mohl jednou říct: Žil jsem plnohodnotný život. To vše ale záleží na tom, jak se k tomu ty sám postavíš.
Tito uživatelé poděkovali autorovi Kasz za příspěvky (celkem 4):
Mathias8, Deda, BL-chan, Daniel
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi! ❤️💙
Uživatelský avatar
Mathias8
Registrovaný uživatel
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 7
ve věku do: 12
Příspěvky: 1081
Dal: 152 poděkování
Dostal: 469 poděkování

Re: Výkrik

Nový příspěvek od Mathias8 »

Dakujem všetkým za cenné rady :) včera ma pozval jeden kňaz na faru, teda všetkých ktorí mu nejako pomohli bola tam aj princezna (kamoška)... bolo fajn keď sa usmiala. Ona skrátka vie ako a kedy na mňa :)
ale nie o tom chcem teraz písať. Počas debaty som si odskočil na Wc a keď som sa vracal naspať všimol som si v jednej z izieb knihovnu. Ja viem nemal by som ale ja som hrozný závistlák na knihách. Všetci boli v hosťovskej izbe tak som vošiel a hľadal. Ani neviem čo som hladal. Len tak som si prezeral knihy. Ako som tak pozeral, oči mi padli na jednu knihu. Nespomínam si ako sa celým menom volala ale viem ze názov bol o mládeži a niečo s erotickými vzťahmi. Otvoril som si obsah a tam som našiel že- Sexuálne poruchy.
Prelistoval som a tam boli popisky- nekrofilia, sadista, pedofilia atd.
Zaujímave bolo to, že o každom bolo písane viac ako 2-4 riadky len o pedofilii jedna veta a to krátka, desivá.

Pedofília- Sexualne uspokojenie dospelého človeka na dietati.

Sadista- tam bolo písane v skratke zhrniem človek, ktorému sa páči fyzické ubližovanie vo svojích predstavách ( ktoré može niekedy v realite uskutočniť) - tak nejako to bolo...

Ďalšie som radšej ani nečítal rychlo som skoval knihu tam kde bola lebo to ma už kamoška hladala, že či nejsom nahodou utopený :D

Ale hrozne ma to vydesilo že sex. uspokojenie dosp. človeka na deťoch. To je také divne nie?....čo vy na to? ...
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 4
ve věku do: 28
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: Nejvíc mi vadí předsudečné odsouzení - i když jsem neublížil žádnému dítěti, najdou se lidé, co píšou "postavit ke zdi, kulka to vyřeší". Ne, nevyřeší. Pedofilové, kteří nic nespáchali, zažívají celý život zbytečné utrpení jen z důvodu předsudků. To je třeba změnit. Proto vznikl tenhle web.
Příspěvky: 6479
Dal: 1585 poděkování
Dostal: 3501 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Výkrik

Nový příspěvek od Kasz »

Není to nic zvláštního, definice bývají i v "odborných" zdrojích zcela chybné. Mě to neděsí. Děsí mě to, kolik kvůli takovým chybným definicím stojí a ještě bude stát úsilí tu správnou definici lidem podat a vysvětlit… a kolik lidí kvůli chybným definicím zažívá zbytečné a nespravedlivé příkoří.
Československá pedofilní komunita – již 13 let s Vámi! ❤️💙
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host