Stránka 1 z 1

Plyšový medvedík

Napsal: pátek 20. 1. 2017, 19:18:18
od Gabry Ponte
Ahojte chcel by som poradiť. Už dlhšiu dobu mám plyšové polárne medvedíky, ktoré majú mená a dávam im vlastnosti kutíkov. Rád by som vedel či má niekto skúsenosti s niečím podobným. Musím dodať, že viem že sú to iba neživé predmety no napriek tomu ich milujem. Nemienim sa toho vzdať. Len by som rád vedel aký máte na to názor.

Re: Plyšový medvedík

Napsal: pátek 20. 1. 2017, 20:26:59
od Filip
Myslím že je to milé. :) Aké majú mená? :)

Re: Plyšový medvedík

Napsal: pátek 20. 1. 2017, 20:52:18
od Gabry Ponte
Filip píše:Myslím že je to milé. :) Aké majú mená? :)
Koda, Knut, Brum a 4 je meno môjho kutíka :)

Re: Plyšový medvedík

Napsal: pátek 20. 1. 2017, 20:54:39
od Seigold
Já spávám s medvídkem Matym, když tu nemám toho opravdového Matyho.

Re: Plyšový medvedík

Napsal: pátek 20. 1. 2017, 21:00:55
od Gabry Ponte
Seigold píše:Já spávám s medvídkem Matym, když tu nemám toho opravdového Matyho.
Takže nie som jediný kto si vkladá svojich miláčikov do plyšákov. Tiež som si svojho kutíka "vložil" do malého polárneho medvedíka.

Re: Plyšový medvedík

Napsal: pátek 20. 1. 2017, 21:22:10
od Filip
Ja už s plyšákmi nespávam. :( Ale mal som dvoch zajacov. Jeden bol Ňufko a druhý Mucko. :D Ešte k tomu som v posteli spával s plyšovým psom, ktorého som volal Havko, s ježkom, ktorého som volal Dežko a s dvomi hračkárskými pištoľami, až do 15/16. :D

Re: Plyšový medvedík

Napsal: sobota 21. 1. 2017, 14:48:21
od Livrey
Já mám většího medvěda Šálu, kterého objímám dokud neusnu. Je to bručoun, který nemá rád, když si s ním povídám, takže už to nedělám. Ostatně se nedivím, když jsem mu tak rok zpět shodila šálu za postel a stále jsem mu ji nevylovila. Ještě mám velkou ovci, která je strašně hebká a se kterou se dobře usíná. I přestože nemá jméno, tak ji mám ráda. Zvláště když vím, že ji kdysi objímala i D. a že se jí líbila. :)

Re: Plyšový medvedík

Napsal: sobota 21. 1. 2017, 19:50:03
od Forst Jan
Já tedy plyšáky jako takové nemám. Ale používám prostěradlo a povlečení na polštář a peřinu z plyšové látky, hnědé barvy. Říkám tomu "spát v medvídkovi", je to velmi příjemné (především na nahou pokožku) a připadám si jak v teplém laskavém medvědím objetí.

Pokud člověk má v posteli místo (aby mu zbyl dostatek na kvalitní spánek) a nemá partnera/partnerku, spaní s plyšákem bych považoval za přirozené. A i v ostatních případech, pokud to nikomu v posteli nevadí, je to naprosto v pořádku ;)

Re: Plyšový medvedík

Napsal: pondělí 23. 1. 2017, 0:28:31
od Pipo
No... podľa mňa to je "psycho" :D Ale tak zase - čo nie je? :D Pokiaľ to nenaberie chorobnú podobu...
A na druhej strane mi to príde aj zlaté :D
Tak či onak, určite to je kompenzácia a ak ti to pomáha, nevidím v tom problém.
Ja som totálne zbláznený do všetkého roztomilého :)
Takže ja spávam s plyšovými zvieratkami ;) Ba čo viac, dvoch plyšových psíkov so sebou všade vláčim. Beriem ich aj do verejnosti :) Či v dobe, keď som chodil na výšku alebo aj teraz do práce :D:D:D
Ale nikoho si do nich neprojektujem, pre mňa sú tie psíky samostatnými entitami :D O jednom píšem aj detskú knižku :)

Re: Plyšový medvedík

Napsal: pondělí 23. 1. 2017, 14:37:55
od Filip
Mnoho ľudí čo má nejakú plyšovú hračku si ju pomenuje a tak trochu sa k nej správa, ako by bola živá. Divné by bolo, ak by sa niekto takto správal k televízoru, či k mobilu. :D

Re: Plyšový medvedík

Napsal: úterý 24. 1. 2017, 22:53:58
od Allein
Když jsem byla malá, měla jsem dost plyšáků, protože to byla jedna z věcí, se kterou rodiče věděli, že u mě zabodují. Tehdy byl můj nejoblíbenější bílý koník, protože jsem jako malá zbožňovala koně. Získala jsem ho asi jako malá tříletá, když jsme byli u vzdálené rodiny na jedné pouti. (Pamatuji si to jen díky tomu koníkovi, zbytek vzpomínky je v mlze.) Tehdy jsem plyšáky brala docela vážně, dokonce jsem pod postel a do hroudy jiných plyšáků schovávala ty, kteří mě děsili (někde doma bych asi našla jednu žábu, která měla divný útvar v očičku, který mi jako malé způsoboval husinu). :D

Postupem času se většina plyšáků ode mě i od bráchy přesunula do peřiňáku. V současné době mám v pokoji vystavených plyšáků jen pár. Dva tygříky, přičemž o jednom vím, že ho mám ze Zoo, kde byl jeden školní výlet, na který jsem jela společně s mamkou, a na který vzpomínám celkem s úsměvem. Pak tady mám navlékacího maňáska kočičku, kterou jsem zakoupila (a podpořila ruční výrobu těchto hraček) o prázdninách na výletu s Kaszem. Moji „poličku vzpomínek“ doplňuje i plyšový pejsek od Jana Forsta (tenhle plyšák je fakt super, je poměrně dobré velikosti, takže si ho s sebou beru na uklidnění, když jedu k zubaři nebo k podobné nepříjemné události). A na druhé poličce nad stolem mám dva sobě navzájem velmi podobné medvídky, přičemž jeden je větší a druhý maličký. A vzhledem k tomu, že je mám od Tropera, který je BL, tak už jsem si o nich stihla rozvést teorii, že větší je BL a menší je kutík. :D

A na závěr, v poslední době pro mě úplně nejpodstatnější plyšák – samozřejmě plyšový Petr Kasz jr., kterého mnozí určitě znají z fotky, kterou mám na chatu jako avatar. Příjemný milý hnědý pejsek, kterého mi Kasz dal (pamatuji–li si správně) na naší poslední prázdninové schůzce před datem, kdy jsem ho představila svým rodičům. Líbí se mi, že jako plyšák nemá například plastová tvrdá očička či podobně, ale že je čistě měkoučký a příjemný na dotek. A abych byla upřímná, tak si tohoto plyšáka beru s sebou, když jedu na delší dobu pryč, protože by mi po něm bylo smutno. (A navíc vzhledem k tomu, že za dobu, co ho mám, jsem si ho stihla personifikovat, tak trpím utkvělou myšlenkou, že kdybych někam na dlouho odjela a nechala ho doma, tak by to hlavně mrzelo jeho, z čehož bych pak měla výčitky.) :)

A taky je fajn, že v dobách, kdy s Kaszem nejsme, se můžu přitulit aspoň tady k plyšovému juniorovi. A pojmenovávání plyšáků po jménech našich milovaných považuji tedy za poměrně normální, běžnou a milou věc. :)

Re: Plyšový medvedík

Napsal: středa 1. 2. 2017, 15:13:49
od Gabry Ponte
Myslíte si snáď, že by som to mal zmeniť? Vôbec neviem ako ďalej. Píšete, že na tom nie je nič zlé. Mňa by zaujímalo či to časom nemôže prerásť do extrému? Pozrite viem, že tie plyšáky nie sú deti ale cítim k ním proste lásku. Dávam im bozky na dobrú noc. Starám sa o nich. A veľmi veľmi sa o nich bojím. Neviem či to nemôže byť nejaká úchylka. Mám ich moc rád. Nikdy by som im neublížil. Hladkam ich a tulim sa s nimi. Preto neviem či je to iba projekcia deti alebo už nejaká úchylka navyše. Neobmedzuje ma to v živote a nikomu to ani nevadí kto o tom vie. V podstate je to bezpečné a takto si kompenzujem lásku ktorú nemôžem odovzdať deťom. Je na tom niečo zlé? Dosť som zvažoval ci sem napíšem aj toto, ale myslím si že bez takto dôležitého faktu tento článok nemá zmysel. Ďakujem za odpovede :)

Re: Plyšový medvedík

Napsal: středa 1. 2. 2017, 16:24:40
od Myš
Nemyslím, že bys měl něco měnit. Do extrému může přerůst vše. Někdy i to, u čeho bys to čekal nejméně. Najít zdravou míru v běžných lidských činnostech někdy není vůbec jednoduché a i když ti tvůj vztah s plyšáky může přijít zvláštně, nedívej se na něj jako na zvláštní jenom proto, že to tak nemá každý :) Strach z toho, že vztah k plyšákům přeroste do extrému, by tě podle mě neměl donutit pouta k plyšákům přetrhat. Dělej co děláš, dokud ti to slouží.

Myslím si ale, že můžeš dělat hodně proto, abys své pocity lásky, blízkosti, sdílení a sociální potřeby obecně naplnil i s reálnými bytostmi, lidmi, možná kutíky. Lidé s nedostatkem kvalitních sociálních vazeb mají výrazně vyší riziko závislostí a abúsu, což extrémní projevy chování rozhodně jsou. Jak ve své knize napsal Johann Hari : "The opposite to addiction is connection".