Stránka 1 z 1

Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: pátek 6. 1. 2017, 20:24:38
od Sertralin
Dlouho jsem přemýšlel, jestli se budu vůbec vyjadřovat k mému pobytu v psychiatrické léčebně. Nebude lehké o tom psát. Myslím, že si zasloužíte vědět pravdu, a proto vás seznámím se svojí minulostí. Přesný důvod pokusu o sebevraždu nebudu uvádět, kvůli zachování anonymity. Sdělím vám akorát, že pedofilie nebyla jediným důvodem.

Bylo mi čtrnáct let a už jsem si plánoval dopodrobna, jak se zabiji, kdy to udělám a kde to provedu. Doslova jsem hltal každý článek o sebevraždách a jejím provedení. Nikomu jsem o svém plánování neřekl.
Nastal den D a já se chystal opustit tento svět. Šel jsem do přírody, abych minimalizoval riziko nalezení. Sedl jsem si na zem a vytáhl z igelitky láhev tvrdého alkoholu a krabičku s prášky na spaní. Všechny prášky z krabičky jsem postupně spolykal a zapil alkoholem. Nebyl jsem zvyklý konzumovat alkohol, musel jsem ho popíjet pomalu a po menších douškách. Spolykal jsem posledních pár tablet a lehl jsem si na trávu.
Probouzím se v sanitce, vidím rozmazané obličeje, jak se nade mnou sklání a snaží se mi vypumpovat žaludek. Jsem zesláblý, nedokážu se vůbec hnout, jsem zmatený a nedokážu normálně uvažovat. Opět usínám. Probouzím se v nemocnici napojen na nejrůznější přístroje. Jsem naštvaný, že mě někdo našel. Později se dozvídám, že mě našel nějaký pán, jak ležím vedle poloprázdné láhve alkoholu a prázdných platíček od prášků. Snažil se mě vzbudit, ale já jsem nereagoval, tak mi zavolal sanitku. Ležel jsem týden na JIPce, než mě přeložili do psychiatrické léčebny.
V léčebně mi dělali různá vyšetření a následně mi předepsali antidepresiva Zoloft a Oxazepam. Jednou za mnou přišla policistka a policista a vyptávali se za přítomnosti psychologa na nejrůznější otázky ohledně mého činu, aby vyloučili cizí zavinění. Často tam za námi chodily i různé instituce kvůli nejrůznějším terapiím (hudební terapie, výtvarná terapie, zvířecí terapie a autogenní trénink). Všechny terapie jsem navštěvoval a nemůžu si vynachválit jejich ochotu a příjemné vystupování. Nechovali se k nám jako k nějakým bláznům. Snažili se, abychom se odreagovali a alespoň na chvíli zapomněli, proč tam jsme.
Co se týče ostatních dětí, tak tam byly většinou dívky kvůli anorexii, pár jich tam bylo kvůli bulimii a jedna osmiletá dívenka tam byla kvůli velké hyperaktivitě. A s tou jsem si rozuměl ze všech nejvíce. Trávil jsem s ní poměrně hodně času a dalo by se říct, že to ona mi dala sílu žít - byla plná energie a pozitivní nálady. Zažil jsem s ní pár krásných chvil. Dalo by se konstatovat, že byla i mojí zkouškou udržet se na uzdě. Velmi se mi líbila. Za celou dobu pobytu jsem na ni ani jednou nesáhl, čemuž se divím, protože jsem ji nesčetněkrát chtěl obejmout, ale neudělal jsem to.
Na psychiatrickou léčebnu mám krásné vzpomínky, ale už se tam nechci vracet. Musím konstatovat, že mi antidepresiva dost pomohla a i přes jejich zápory jsem za ně rád. Myšlenky na sebevraždu už prakticky nemívám. Dnes už jsem na tom lépe a občas i zažívám radost ze života.

Re: Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: pátek 6. 1. 2017, 23:13:16
od Filip
Ja sám som niekedy myslel na samovraždu, našťastie ostalo iba pri myšlienkach. Viem aké je to hrozné pohybovať sa v tmavom tunely beznádeje. Je dobré že si sa z toho dokázal dostať. Nech sa ti ďalej darí a nech si šťastný. :)

Re: Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: neděle 8. 1. 2017, 9:29:11
od Mathias8
A práve toto je na živote to krásne vďaka čomu si uvedomíme, že náš život stoji za to, aby sme tu boli. Myslím to, že koli takýmto tažkým životným situaciam ti pomože niekto, kto o tom nevie a ty ho chceš potom objať ale neurobíš to. Si vďačný, že ta osoba existuje a že vstúpila do tvojho života a zanechala tam stopu. Nezmazatelnú stopu.

Tiež som chcel zomrieť. Mal som vtedy 17 a takisto to nebolo len koli pedofilii. Vždy to zostalo ale iba pri myšlienkach. Čím som bol starší, tím som nad tím uvažoval viac a viac, že to urobím. A potom sa to stalo. V 18 som som spoznal jedno 11 ročné dievčatko, ktoré sa na mne začalo perfektne zabávať. Stali sme sa kamarátmi. Zamiloval som sa do nej. Kamarátmi sme dodnes a tiež keby nebolo jej neviem... Dala mi silu žiť.

Nikdy som ju neobjal aj keď mám niekedy hroznú chuť spraviť to.

Preto neverím v náhody. Všetko sa deje z nejakého dovodu. Tak isto aj ludia vstupuju do našich životou z nejakeho dovodu :)

Re: Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: úterý 10. 1. 2017, 11:39:21
od Pipo
Veľmi smutný príbeh so šťastným koncom. Ja len dúfam, že aj naďalej sa ti bude dariť a všetko sa bude vyvíjať k lepšiemu a dočkáš sa skutočného happyendu :) Som rád, že si to prekonal a modlím sa, aby aj tie myšlienky na samovraždu úplne zmizli a aby si radosť zo života nezažíval len občas, ale naopak pomerne často

Len jedna otázka - koľko máš teraz rokov? Koľko času od hospitalizácie uplynulo?

Re: Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: středa 11. 1. 2017, 14:49:53
od Sertralin
Len jedna otázka - koľko máš teraz rokov? Koľko času od hospitalizácie uplynulo?
Uplynuly tři roky od hospitalizace.

Re: Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: středa 11. 1. 2017, 22:01:21
od Pipo
To nie je ani krátko ani dlho... ;)
Budeme teda všetci držať palce nech ti už bude len lepšie.

Re: Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: sobota 14. 7. 2018, 23:53:31
od Sertralin
Po delší době jsem se rozhodl zase zveřejnit něco ze svého života. Je to sice trošku staršího data a z jiného fóra, ale zato by to pro některé mohlo být zajímavé čtení. Taktéž jsem si všiml, že jsem tady na fóru toho zatím o sobě moc nenapsal, tak bych to chtěl napravit.

Dám sem ty nejzajímavější pasáže a reakce ostatních. Kompletní texty a reakce si můžete přečíst zde.
Hnusím se sám sobě (5.2.2017 9:32:47)

Mírně rozeberu svoji BL část. Popravdě nemám rád svou BL část a hnusí se mi. Jenže neovlivním, co se mi líbí - dokážu to pouze potlačit. Možná budu částečně ovlivněn římskokatolickou církví a Biblí, kde homosexualita je považována za hřích. Já sice nejsem fanatik, ale zastávám pár křesťanských názorů. Homosexualitu považuji jako něco hříšného a nečistého, ale dokážu ji u ostatních tolerovat. Je zajímavé, že u klasické pedofilie nic takového nepociťuji. Četl jsem několikrát Bibli, ale nikdy jsem tam nenarazil na zmínku o pedofilii, zatímco o homosexualitě tam je psáno.

Když jsem se registroval, tak jsem se nejprve ani nechtěl přiznávat k tomu, že jsem bisexuální. Ale nechtěl jsem to v sobě potlačovat. Nelíbí se mi to, ale musím se s tím smířit.

Kdybych se někomu chtěl svěřit s pedofilií, tak bych se nejspíše nepřiznával k tomu, že se mi kromě dívenek líbí i chlapci, jelikož se za to velmi stydím a hnusí se mi takové myšlení. Myslím si, že depresivní porucha je částečně trestem za to, že mám takové "nečisté" myšlenky. Uvědomuji si, že si zasloužím trest a přijímám ho v podobě psychické poruchy. Nejsem sice nebezpečný pro ostatní, ale někdy bývám nebezpečný sám sobě. Třeba včera jsem si zapomněl vzít antidepresivum a měl jsem velmi silné nutkání něco si udělat. Byl jsem doma sám a měl jsem k tomu dostupné prostředky.

Možná vás bude zajímat, jak to vlastně máme - jestli se nám líbí obě pohlaví stejně nebo touha po jednom převažuje. Většině bisexuálních jedincům se líbí jedno pohlaví více než druhé, ale jsou i tací, kterým se líbí obě stejně. Mně více vzrušují dívenky než chlapci.
Plyšáček (5.2.2017 10:27:25) píše: Milý, drahý Sertraline.
Člověk má obvykle jednu převažující sexuální variaci. Přesto je v jeho sexuologickém profilu v jistém nepatrném množství zastoupeno mnoho ostatních sexuálních variací. Ty netradiční a neobvyklé jsou vlivem výchovy a společenských stereotypů potlačovány. Některé mohou být naopak vlivem nabytých zkušeností ze zdánlivě nahodilých prožitků zvědoměny a aktivovány.
Ty jsi natolik senzitivní, že si uvědomuješ i svoji homosexuální stánku. Sám ale píšeš, že je zastoupena v nižší míře, než ta heterosexuální. Každý to máme jinak a každý to máme přesně tak, jak to MÁME mít. Každý člověk je jedinečný a je předurčen k jedinečným prožitkům. A ostatním má v kosmické hře přinášet jedinečné zkušenosti.

Depresivní porucha není trestem za nic. Je to název pro tvůj z vnějšku odhadovaný aktuální psychický stav. Jediné, o co jde, je to, že nemiluješ a nepřijímáš sám sebe takového, jaký jsi - jak píšeš, že se "hnusíš sám sobě". Prosím přijmi se, obejmi sám sebe a začni se milovat. Já tě mám rád. V naší komunitě jsi našel své místo a jsi pro ostatní přínosem i přítelem.
Snilko (5.2.2017 11:20:47) píše: Sertralin, teba neničí to, že si aj BL, ty máš psychické problémy z toho, že táto spoločnosť je nastavená na určitý "štandard" a ten, kto sa z neho vymyká, je vytláčaný zo spoločnosti a netolerovaný. Takže si myslím, že ťa ničia len tie zbytočné predsudky, ktoré má táto spoločnosť zavedené.

Vykašli sa na predsudky. Každý z nás je jedinečný. A začni MILOVAŤ SVOJ ŽIVOT a brať seba takého, aký si.

Napríklad ja som raz išiel do obchodu, mal som asi 14 rokov, a tam som uvidel jedného veľmi krásneho asi 10 ročného chlapčeka. Bol tam s rodičmi. Ja som išiel skoro do kolien. Nehorázne krásny, normálne ma eroticky priťahoval. Ale potom som ho už nikdy nevidel. A stále som presvedčený GL a nikdy to ani inak nebude. Nepovažujem sa ani za bisexuála, ale ten chlapček ma jednoducho dostal. A som rád, že som ho mohol vtedy aspon na chvíľku vidieť :) Je to pekná spomienka. A vôbec to nevnímam ako niečo negatívne na mojej osobnosti. Jednoducho bol tak krásny, že som sa do neho zamiloval.

Sertralin, začni seba brať takého, aký si, a vykašli sa na konvencie. Prijmi sám seba. Držím palce, nech sa ti to darí. ++v++ Ja som si tiež prešiel rôznymi obdobiami, asi ako každý, kto nie je väčšinovo orientovaný.

Pedoniu a nás tu máš práve na to, aby si sa mohol vypísať z toho, čo ťa trápi.
Můj celoživotní sen (15.2.2017 16:07:04)

Mám dva celoživotní sny. Jeden splnitelný - chci navštívit Ruskou federaci, a jeden nesplnitelný - rád bych si v budoucnu adoptoval holčičku.

Mám v sobě spoustu potlačené lásky, kterou nemám komu dát. Nevím, jak se na adopci jednoho člověka tváří zákon, ale myslím si, že i kdyby to bylo legální, tak mně nikoho do péče nesvěří. Mám všude možně zápis o tom, že jsem byl hospitalizován na dva měsíce v PL, od pojišťovny, která mi hradila pobyt, až po obvodního lékaře. Skutečnost, že užívám antidepresiva, by tomu také nepomohla. Ale i to se může změnit, ze 100mg jsem dokázal snížit dávku antidepresiv na 75mg a později i na 50mg, chci je přestat brát, do roka se pokusím užívat už jen 25mg. Ještě mám šanci s tím přestat, hůře by se odvykalo po delší době užívání.

Ale i přes to vše si adopci velmi přeji. Jsem citlivý a dokáži se do lidí vcítit. Jsem pevně přesvědčený, že nechci a ani nedokážu ublížit. Ano, můžete mi oponovat, že nevím, jak bych se zachoval v dané situaci, ale jen já dokáži posoudit, jak na tom skutečně jsem se sebeovládáním a vůlí.

Choval bych se k ní velmi něžně a s citem. Dokážu si představit, co bych s ní rád dělal. Chodil bych s ní na procházky, hrál si s ní, četl jí před spaním pohádku, pekl jí dobroty, mazlil se s ní, česal její vlásky....

Vím, že vychovávání dítěte není jednoduché, ale myslím, že by to prospělo oběma - jak dívence, jelikož by poznala rodičovskou lásku, kterou jí nemohou v dětském domově poskytnout, tak i mě, protože bych mohl někomu dát lásku, které se mi v dětství nedostávalo.

Kdyby se mi i přes toto vše podařilo adoptovat holčičku, tak by se vyskytl další problém - a to ten, že bych se jí nemohl plně věnovat kvůli práci.

Možná teď někoho napadá, proč si nepořídím vlastní? Důvod je ten, že se mi nelíbí dospělé ženy a nedokážu k nim kromě přátelské lásky cítit něco víc. Nedovedu si představit, že bych žil se ženou jen kvůli dítěti a k ní samotné nic necítil.
Asce (15.2.2017 16:27:52) píše: Myslím, že adopce je v tvém případě skutečně zcela vyloučena. Ne, že bych se chtěl srovnávat, leč přeci. Zkoušel jsem adopci dívky i já - otec tří dětí, které jsem jako samoživitel vychovával, a to tak, že mne oceňovaly i pracovnice sociálky, jsem bez psychických problémů, vystudovaný pedagog, s holčičkou moje dcery kamarádily, matka holčičky souhlasila... a neměl jsem také šanci.

Ale - pokud by sis vyřešil pracovní záležitosti, co se zkusit domluvit s nějakou sockou, která má několik dětí, ale raději se věnuje zábavě, než jim? Samozřejmě by vše bylo neoficiálně a opět samozřejmě bys jí nejen ponechal všechny dávky, které na dceru bere, ale ještě tu a tam něco přidal...
Ano, možná by mi i stačilo ji párkrát vidět takto. Musela by s tím ale souhlasit i ta holčička. Samozřejmě bych jí rád i sám něco koupil - není nic hezčího než pohled na dítě, které má radost.
Neptun (15.2.2017 17:58:54) píše: Asi tomu nerozumíš, Sertraline. Asce si snad myslí, že bys něco málo platil nějaké chudé ženské a ona by ti nechala svou dceru u tebe bydlet natrvalo. Nebo tak nějak napůl, abys mohl chodit do práce, ale všechen svůj volný čas byl s ní, jako by byla tvoje. To mně by se sice nechtělo, ale když nemá člověk legální možnost trvalé péče... Původní "rodina" by musela bydlet nedaleko. Holčička by si nejspíš rychle zvykla na lepší prostředí a zacházení, ta by souhlasila.
Chápu, co tím myslel. Nebylo by to sice ono, ale i tak by to bylo velmi podobné - když bychom byli často v kontaktu. Myslím, že by si i na mě zvykla. Byl bych k ní opravdu hodný a snažil se jí poskytnout útěchu a vyvolat pocit bezpečí.
Plyšáček (15.2.2017 18:21:30) píše: Ačkoliv Sertralin psal o bohulibých motivech, tyto formulace a řešení finanční otázky může ledaskomu zavánět prostitucí.
Medvídek (15.2.2017 22:50:24) píše: A co je na tom nesplnitelného? To je náhodou docela reálná představa. Neříkám, že je to jednoduché, ale říkám, že to není nemožné. Tvoje minulost ti v tom snad bránit nebude. K antidepresivům se vyjadřovat radši nebudu...
Asce (15.2.2017 23:10:43) píše: Prostituce je to, když osoba za peníze (či jiné statky) prodává svoje tělo. V tom, co jsem psal já, jde o pragmatický přístup k tomu, jak pomoci dívence k láskyplnému a starostlivému vychovateli v roli jakéhosi otce - to samozřejmě jen za situace, kdy biologická matka ji má jen jako zdroj příjmů ze sociálních dávek, ale skutečný zájem o ni nemá. V tom, co jsem psal já a na co reagoval Neptun i Sertralin, necítím ani zrnko pochybného úmyslu.

Poznámka:
My dospělí totiž víme, že děcka do adopce se nezískávají tak, že požádáš a úřady ti ještě dají vybrat - jak si to asi tak nějak představuje Medvídek. Víme, že Sertralin v podstatě nemá šanci.
Vyjádření k minulosti

Teddy Bear (22.10.2017 10:59:16) píše: Ahoj kamaráde.

Chcel by som ti poskytnúť svoj pohľad na tvoje články, ako to cítim a vnímam ja z pohľadu srdca a mojej duše.
Poznáš ma už nejakú dobu a vieš, že sa na veci vždy snažím pozerať z viacerých uhlov pohľadu a vždy sa snažím získať informácie, kým si vytvorím pohľad na vec alebo človeka či situáciu.
Dúfam, že môj názor k tebe nebude moc skreslený tým, že ťa mám rád za to, aký si z pohľadu duše a srdca, ktoré ja tak veľmi vnímam a sú pre mňa dôležité.
Myslím si, že hlavné názory a určitá forma pochopenia ti bola vysvetlená a poskytnutá od Plyšáčka a Asceho, ktorí ti dali kvalitné nezávislé pohľady, z ktorých si môžeš veľa zobrať a môžu ti pomôcť.
S tým sa stotožňujem.

Čo by som chcel ale pridať je pár mojich podnetov smerom k tebe.

Píšeš:
Sertralin píše: Dlouho jsem přemýšlel, jestli se budu vůbec vyjadřovat ke svému pobytu v psychiatrické léčebně.
Nebude lehké o tom psát. Myslím, že si zasloužíte vědět pravdu, a proto vás seznámím se svojí minulostí. Přesný důvod pokusu o sebevraždu nebudu uvádět, kvůli zachování anonymity.
Sdělím vám akorát, že pedofilie nebyla jediným důvodem.
Mrzí ma, čo si musel cítiť už v tak mladom veku a čím si si musel prejsť v živote.
Mal by si pochopiť zmysel týchto web stránok a účel týchto článkov.

a) Je to určitá forma uvoľnenia svojich pocitov a utvárania si názoru na seba samého a malo by ti to pomôcť začleniť sa do spoločnosti presne tak, aký si ty sám. Uznanie seba Kto si? Čo zastávaš a preferuješ? A naučiť sa za týmito názormi stáť bezohľadu na to, čo si o nás myslí táto "(NE)DEMOKRATICKÁ spoločnosť, ktorá zo slova PEDOFIL urobila synonymum násilnika bez pripustenia toho, že to môže byť aj celkom inak.
Preto je dobré, keď o sebe napíšeš niečo aj keď negatívne s tvojho pohľadu, pretože niekto druhý, kto bude čítať tento web a tvoje myšlienky, može o sebe zistiť, že sa mu stalo niečo podobné a cíti sa rovnako ako ty. Až vtedy si možno uvedomí, že aj mi PEDOFILI sme vlastne len ľudia, ktorí sa dokážu baviť o normálnych veciach zo života a podporujú sa navzájom. Veľa ľudí sa cíti menejcennými za to, že sú iný od priemeru spoločnosti.
Tým, že tu niečo o sebe napíšeš, môžeš teda niekomu novému napr. pomôcť k tomu, že nie je na to sám. Tým môžeš inému človeku veľmi pomôcť, aby sa trebárz zastavil a neurobil rovnaké skratové konanie, ktoré sa stalo tebe.

Ty nie si iný ako my PEDOFILI v komunite. To len spoločnosť nie je schopná pochopiť iný pohľad vnímania detského teľa (fyzického, duševného) a jeho vnímania v súvislosti sexuálnej príťažlivosti k dieťaťu. Problém je, že väčšina ľudí si myslí cez zmanipulované media, ktoré na tom vytvárajú umelú senzáciu a ide im iba o peniaze a predaj, že nám PEDOFILOM ide výhradne iba o sex. Pritom toto nie je pravda, pretože každý to svoje vzrušenie k dieťaťu má inak vyprofilované a vzrušuje ho iná časť pridanej hodnoty PEDOFÍLIE a teda nie je primárnym aspektom sex s dieťaťom (napr. nosenie plienok, vyprázdňovanie, nahota a iné).
Samozrejme, že je tam aj sexuálna pedo-aktivita s dieťaťom, ale na to je tento web a iné materiály, ktoré ťa majú naučiť so sebou a svojimi pocitmi pracovať. Tiež, keď si predstavíš človeka, ktorý ťa práve vytočil, nejdeš a nezabiješ ho len preto, že ťa to v tej chvíli napadlo a najradšej by si to urobil. Človek dokáže rozlíšiť dobro od zla. Preto ma troška mrzí, že sa snažíš svoju PEDOFÍLIU a teda svoju orientáciu a vlastne svoju identitu skrývať za to, že sa za seba hanbíš, ako by si ty robil niečo zlé. PREČO??? Život je príliš krátky na to, aby si ho alebo ktokoľvek z nás prežil sebatrýznením za to, čo ešte nepochopil niekto iný. Na toho iného sa vykašli - nestrácaj svoj život - kto ešte nedospel k tomu, aby to pochopil.
Nauč sa pracovať s tým, čo máš a čo si dostal od života do daru. Tvojim poslaním v živote je dať o sebe vedieť tým ľuďom, ktorí sú pripravení vnímať aj niečo iné ako seba samého.

b) To, že sa vplyvom náporu životných situácií akýkoľvek človek dostane do psychiatrickej liečebne nie je hanbou. Nikto tu ani nikde inde, kde sú citliví a chápaví ľudia, ktorí ťa majú možnosť spoznať, nemôžu o sebe povedať, že im sa to nemôže stať. Každému človeku sa môže stať v živote situácia, kedy bude potrebovať odbornú zdravotnú starostlivosť. Tu a v komunite pedofilov sú uvedomelí ľudia a každý z nás má svoje životné bolesti. Ty vieš, že ani ja som neprežil život v ružovej záhrade. Tu by som problém nehľadal. Pedofília podľa mňa nebola spúšťacím alebo pridruženým faktorom tvojho pokusu o samovraždu, pretože ako som už písal, ty ju s časti nechceš akceptovať. Problém je úplne niekde inde a ty to vieš.

c) Keďže sa poznáme hlbšie, a mal som možnosť ťa spoznať bližšie, za čo ti veľmi ďakujem, môžem ti povedať toto: Za tvoj pokus môže tvoje okolie, v ktorom sa pohybuješ, pretože ťa nechce akceptovať ako človeka a degradovalo ťa do nižšej formy existencie, kde to umocnili hnusným diktátorským režimom so psychickým manipulovaním pre svoj prospech a profit. Je to manipulácia s detskou dušou. Tým, že si nedostával lásku a pochopenie, si vyprahol a stratil si dôveru v čokoľvek. Dostal si sa do stavu menejcennosti vo svojom vlastnom živote. Tým, že si sa pred svetom uzavrel, nastal práve ten bod zlomu v tvojom vnímaní sveta. Tým, v akom prostredí si vyrastal, ovplyvnilo tvoj postoj k seba samému vo všetkých smeroch a vnímaniu iných ľudí.
Keďže som prežil rovnaké situácie v živote ako ty, a k tomu dovolím si tvrdiť ešte o niečo horšie, dokážem ťa pochopiť a podporiť. Ja som bol možno odolnejší ako ty, ale vieš sám, že vo svojom vnútri mám tiež veľké smútky a prázdno. Preto to, že sa niekedy moje vnímanie otočí na srandu, môže byť show smutného klauna. Ale verím, že tieto moje myšlienky ti troška pomôžu zmeniť pohľad na seba, aby si sa mohol posunúť ďalej vo svojom živote.

Preto ti chcem poďakovať, Sertralin, ešte raz, že ťa poznám. (A vlastne všetkých tu môžem poznať - ste užasné osobnosti pre mňa všetci.) Chcem ti poradiť, aby si prial seba samého, aký si, a svoju identitu, kto si. Vyťaž s komunity PEDOFILOV maximum, čo ti ponúka, a pokús sa meniť negativitu na pozitívny postoj k životu. Ja ti budem pomáhať, ako sa len bude dať, aby si konečne pochopil, že ťa môže mať niekto rád, aj keď sedí za počítačom ako avatar. Vždy na druhéj strane je ale ľudská bytosť, ktorá ti môže poradiť alebo pomôcť a môžeš si vybudovať určitú formu priateľstva. Každý z nás má srdce. Mysli na to, čo strácaš zo svojho života, keď sa trápiš vecami, ktoré momentálne nevieš zmeniť.

P.S. Ja som hrozne moc rád, že tvoj zámer sa nepodaril a už nikdy nebudeš takto premýšlať. Som rád, že som ťa mohol spoznať a mať ťa za kamaráta, pretože aj ty mne si už veľa dal už iba tým, že sa mám s kým porozprávať, keď to potrebujem ja sám. Ďakujem, že si.

S láskou Tvoj Teddy Bear

P.P.S. Ďakujem všetkým, ktorí si to prečítali. Sú to moje pocity k téme a ku kamarátovi, ktorého si vážim a mám ho rád takého, aký je.
Při čtení tvé zajímavé reakce mi na mysli vyvstala spousta myšlenek. Pokusím se je co nejsrozumitelněji popsat. Jen u poloabstraktního textu tohoto typu jsou moje myšlenky rychlejší než ruce. Než sepíšu jednu myšlenku, tak už mi v mysli naskakuje tucet dalších.
Teddy Bear píše: Kto si? Čo zastávaš a preferuješ?...
Možná to spoustě lidem bude připadat absurdní, ale pedofilem se nechci nazývati. Už kvůli těm předsudkům společnosti mi to je krajně nepříjemné. Značná část neznalých osob si pod oznámením „jsem pedofil” představí, jako by člověk místo toho sdělil „Jsem úchyl, který pravidelně zneužívá děti”.
Možná to částečné sebepopření bude i také tím, že je to ještě stále pro mě velké sousto a nedokáži si to úplně připustit k tělu. Ano, vyhledávám fotografie a videa dětí, líbí se mi tělesně i duševně, dokonce mně i připadají sexuálně atraktivní, ale to je tak vše. Je pro mě těžké přijmout fakt, že se toto nikdy nezmění a i když budu starý, tak se mi budou stále líbit děti. Teď si to naštěstí neuvědomuji v takové míře, jelikož jsem vlastně ještě sám dítětem a preferované osoby nejsou ode mě až tak extrémně věkově vzdálené. Netuším, proč tomu tak je, ale stále cítím (i když v nižší míře než dříve) nepopsatelně zvláštní pocit frustrace, jako bych byl díky tomu nějakým způsobem špatný... Je zvláštní, že tento pocit pozoruji jen u sebe. Dokážu tolerovat ostatní, ale sám sebe zatím ani moc ne.
Teddy Bear píše: Preto ma troška mrzí, že sa snažíš svoju PEDOFÍLIU a teda svoju orientáciu a vlastne svoju identitu skrývať za to, že sa za seba hanbíš, ako by si ty robil niečo zlé. PREČO??? Život je príliš krátky na to, aby si ho alebo ktokoľvek z nás prežil sebatrýznením za to, čo ešte nepochopil niekto iný.
Možná se na tom částečně podepsala i má výchova, kde mi bylo do hlavy ustavičně vštěpováno to, že ten, kdo se příliš odlišuje od ostatních, je špatný. Nedokáži to přesně vysvětlit, ale někdy mi připadá, jako bych měl za svou odlišnost jistým způsobem trpět...
Teddy Bear píše: ...rovnaké skratové konanie, ktoré sa stalo tebe.
Uznávám, že pokus o sebevraždu nebyl ideálním řešením, ale zkratovým jednáním bych to nenazýval.
Možná by se našlo lepší řešení, které by situaci mohlo trošičku zlepšit, ale já jej už skrze depresivní vnímání neviděl a ani asi nechtěl vidět. Těch příčin, proč skoncovat se životem, bylo mnoho a místo zlepšení se spíše jen vše zhoršovalo a hroutilo.
Také jsem nebyl typ člověka, který se s problémy svěřuje. Nechtěl jsem s nimi nikoho obtěžovat a ani jsem nedokázal o svých vlastních trápeních otevřeně hovořit. Vše jsem do poslední chvíle tajil a před okolím se přetvařoval, že jsem šťastný.

Moje sebevražda byla do titěrných detailů naplánovaná. S přihlédnutím k nízkému věku jsem to měl vymyšlené velmi dobře. Konkrétní datum, čas a místo jsem měl promyšlené několik týdnů předem. Při výběru způsobu jsem přemýšlel i nad tím, jak to udělat, aby s mým bezvládným tělem byla co nejmenší práce. Takže jsem úplně původní představu skoku pod vlak zavrhnul. Nechtěl jsem, aby někdo byl naštvaný kvůli velkému zpoždění vlaku a zároveň aby měl někdo nechutnou práci s odstraněním těla a případně vnitřností z kolejí. (Ano, až do tak morbidních detailů jsem při přemýšlení zacházel.)

Byl jsem svou vlastní smrtí skoro posedlý. Chtěl jsem to naplánovat co nejlépe tak, abych si to nemohl rozmyslet. Přibližně měsíc předtím jsem si byl jistý, že chci zemřít. Snažil jsem se připravovat na své konání psychicky. Pravidelně jsem se procházel přírodou a u toho poslouchal depresivní hudbu. Při návratu domů jsem to častokrát završil zhlédnutím filmu Místnost sebevrahů nebo filmu Pád třetí říše.

Rozhodně tímto nikoho nenabádám, jak to udělat. Snažím se nastínit představu toho, jak jsem tehdy smýšlel.
.
.
.
Děkuji za optimistický rozklad mě samotného. Jsem rád, když se najde někdo, kdo má pocity i citlivější smýšlení podobné tomu mému.

Re: Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: neděle 15. 7. 2018, 13:08:22
od Sertralin
Ještě bych doplnil, že se pár věcí za ten uplynulý rok u mě změnilo. Již nepohlížím na svou BL část tak negativně jako dříve a jsem s tím smířený. Pochopil jsem, že bojovat s větrnými mlýny nemá smysl. Už si dokážu přiznat, že se mi kluci líbí skoro stejně jako holčičky, jen o trochu méně. Konkrétně bych to definoval tak, že se mi děti líbí v tomto poměru 60 : 40 ve prospěch holčiček.
Taky jsem se ztotožnil s označením pedofil i přesto, že jsem se tomu dříve bránil. Pochopil jsem, že nemá cenu, abych se skrýval za něco, co nejsem. Definitivně jsem si připustil, co se mi z hloubi duše líbí. Dalo by se konstatovat, že jsem „objevil sám sebe”.

Poslední rok pro mě byl trochu složitější, než ty ostatní, ale díky podpoře ostatních jsem to zvládl. Děkuji vám. :)

Re: Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: neděle 15. 7. 2018, 14:22:01
od Mathias8
Sertralin píše:Mám v sobě spoustu potlačené lásky, kterou nemám komu dát
Možeš ju dávať všetkým detom s ktorými prídeš do kontaktu, ktoré iba tak náhodne stretneš na ulici alebo s ktorými máš možnosť sa rozprávať. Nie každé dieťa je šťastné aj keď na nom možno nie je žiadný náznak toho, že je neštastné tak može byť. Stačí, keď sa na neho usmeješ a možeš mu tím dať silu žiť. Alebo sním pehodiť pár viet keď je smutne, rozveseliť ho a podobne. Je to velmi doležíte. Sú to maličkosti ale tieto maličkosti pre niekoho znamenajú tak strašne vela že si to nedokážeš ani predstaviť. Viem o čom rozprávam. Sám som takého človeka v detstve potreboval a nebol nikto, kto by ma počúval, kto by so mnou súcitil. Potreboval som staršieho kamaráta alebo kamarátku. A ako čítam tvoj príbeh tak asi aj ty...

Je to velmi doležíte. Lásku možeš dávať komukolvek. Podla mojho názoru sme tu nato, aby sme pomáhali detom, preto máme tento "dar". Vela ludí túži viac po láske ako po chlebe a najme deti, pretože niektorím je ich detstvo proste ukradnuté.. .a sme tu MY aby sme im pomáhali pretože "normálny" ludia ich berú iba ako deti ale mi nie mi ich vnímame viac, dokážeme pochopiť ich zmýšlanie,ich bolesť, možeme im to vidieť na očiach, prejave, možeme nahliadnuť do ich duše.

Dávať lásku detom je velmi doležíté. Detstvo je najdoležitejšia etapa ludského života. Od toho aké máme detstvo sa odráža náš život. Ak ti je v detstve ubližované a nikto ti nedáva lásku podpíše sa to na tebe v neskoršom veku a možeš mať psychické problemy v dospelosti.
Ak ťi napríklad rodičia alebo jeden z rodičou hovorí celý život že si k ničomu, že si príživník parazit niktoš a podobne alebo ti hovorí že si kkt (prepáč/te neviem ako to inak povedať) tak začneš tomu veriť. Vsugeruje sa to do tvojej mysle. Potom neskor si možeš hovoriť kolko chceš že to nie je pravda že nie ty ale tvoj otec(príklad) je to čo ta nazýval celé detstvo ale príde nejaká určitá situácia keď si starší alebo dospelí a vynorí sa to. Je to proste v tebe, je to ako driemajúci parazit ktorý sa vynorí vtedy keď to nečakáš. A preto je doležité všimať si viacej deti a pomáhať všade kde to treba maličkostami a kašlať na to čo si o tom myslia druhý. Je to velmi doležité. Viem o čom hovorím.
Sertralin píše:...rád bych si v budoucnu adoptoval holčičku...
To by bolo fajn lenže je tu problém a nie jeden. To, že si bral alebo berieš antidepresivá a to že si bol hospitalizovaný v PL to sú iba pridané žeravé uhlíky do ohňa(obrazne povedané).
Preverujú si všetko, uplne všetko. (Ak chceš dieťa od mimina, u starších neviem ako to funguje ale asi podobne) Jednému človeku ani dieťa podla mna nedajú. Musite byť dvaja a vaš plat spolu musí byť pre nich postačujúci nato aby ti ho mohli dať. Ďalej hygienické rodinné požiadavky. Drogy, alkohol, liečby všetko. Další problém je v tom, že na biele dieťa je dlhšia doba čakania ako na čierne.(Ak si budeš trvať na svojom, že chceš biele, dajú ti biele) Jeden pár čakal na biele dieťa 4 mesiace medzitím im ponúkali minimálne 2 deti čierne. V takýchto zariadeniach je viacej čiernych deti ako bielych a oni sa ich aj potrebuju zbaviť lebo im stále pribúdajú.
Takže je vela kritérii ktoré musíš splnať a až potom ti dieťa dajú. Nie je to hneď trvá to dlho.. mesiace.

Prajem ti vela šťastia v živote a hlavne sily. Aj keď bude najhoršie nevzdavaj to... *bye*

Re: Sertralin v psychiatrické léčebně

Napsal: neděle 19. 5. 2019, 20:49:44
od Sertralin
Kdysi jsem narazil na nádherné video popisující stručně a jasně depresi. Spousta lidí chybně označuje depresi za přechodně špatnou náladu. Také spousta lidí tvrdí, že mělo v minulosti „depku”, čímž opět nemyslí onu nemoc, ale podobné kratkou dobu trvající pocity.
Deprese je obvykle celoživotní onemocnění. Dá se léčit, ale nedá se vyléčit. Léky pouze tlumí nejhlavnější příznaky deprese, ale nic víc. Člověk se s tím obvykle musí naučit žít. Mnoho lidí ale toto nezvládlo a volilo raději sebevraždu. Nemějme jim to prosím za zlé. Samozřejmě, že sebevražda nic neřeší, je to jen útěk od problémů. Každopádně není správné, aby někdo, kdo si tím neprošel soudil takové osoby.

Následující video mě naprosto přesně vystihuje. Je to součást mé osobnosti, a proto to vkládám sem.