Podzimní balada

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
Michaela
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Žena
Bydliště: Moravskoslezský kraj
Líbí se mi: Muži
ve věku od: 23
ve věku do: 35
Kontakt: michaela.gav@gmail.com
Výkřik do tmy: A oni povídali, že se od hor mračí,
a byly to jen Tvoje vlasy černé,
jenž škrtily ve tmách perutí svou dračí,
v tmách škrtily to moje srdce věrné...
Příspěvky: 12
Dostal: 17 poděkování

Podzimní balada

Nový příspěvek od Michaela »

Toho podzimu listí zmoklé
padalo k zemi do kaluží,
jak území uschlých, zvadlých růží
bilo to srdce uvnitř rokle.

On tu lásku proklínal,
ach, tak rád by objímal
její něžné tělo víly.
Pro tu chvíli, kdy ji mámil,
a ze vzpomínek neodstranil,
i hodiny se zastavily.

A ten podzim, vítr chladný,
pro ten pocit žáru – žádný
pohled nesmí zaplanout.
Jí je sedm, jemu pětadvacet,
lepší se k lásce neobracet,
a jen temnou nocí plout.

Tou nocí, která uvnitř taje,
a na radost z lásky si hraje,
když pálí jako pekla plameny.
A duší je roven si s hříchem?
Když ďábel se dusí smíchem,
svědomí tíží jak kameny.

Buď lásko má – to nesmí říct,
musí se toho citu zříct,
nebo se utopit v zorném poli
všech, kteří sledují, a tak to bolí,
zeptat se nesmí na cokoliv.

Mlčení bude hrobem věčným,
trápení bojem nekonečným,
aby jen spatřit ji směl.
A pak jak roky směle plynou
na tu svou lásku, na jedinou,
aby zas jednou zapomněl.