Sbohem, má lásko (báseň)

[Angelo]

Žal mě kropí studenou vodou, já se klepu,
je mi zima, mám husí kůži, těžce dýchám,
cítím, jak mě chlad hlodá po celém těle,
studí to, bolí to, jsem mokrý, celý zmáčený.

Bylo sucho, bylo teplo, svítilo slunce a hřálo,
ptáčkové zpívali, květiny krásně kvetly, voněly,
všechno lehce hladil jemný vánek, já dýchal,
vše bylo barevné a kouzelné, vše se třpytilo.

Pak přišla velká bouře, blesky, hromy, krupobití,
všechno bylo zničeno, světlo pohltila černá tma,
bolestivý hluk se proměnil v tichou krajinu,
a já pochopil, že smutek mám hodit za hlavu.

Teď už musím pokročit dál, neohlížet se a jít,
co bylo, to bylo, je to minulost, krásná i ošklivá,
co na má bedra sedla a tížila mé tělo do úmoru,
teď však schazuji ji ze sebe a musím jít o krok dál.