Jedno letní odpoledne - povídka

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
Seigold
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Bydliště: Bruntál
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 10
Kontakt: seigold@seznam.cz
Příspěvky: 38
Dal: 29 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Jedno letní odpoledne - povídka

Nový příspěvek od Seigold » středa 11. 1. 2017, 19:16:38

JEDNO LETNÍ ODPOLEDNE.


Sedím před kavárnou a popíjím svůj čajíček. Je krásný letní den, ale můj soukromý mrak se opět uhnízdil přímo nade mnou. V mých myšlenkách se opět probudily vzpomínky na minulost. Hlavou se mi honí připomínka zla, které jsem spáchal. Zla, které mě bude pronásledovat po zbytek života. Ublížil jsem někomu, koho jsem miloval. Opět na mne sedla depka, a mrcha ne a ne jít o dům dál. Nakonec to nevydržím, a volám Blance, ať mi pošle mou pilulku. Maty doráží za chvíli. Má soukromá pilulka. Ihned se mi vrhá kolem krku a já ho tisknu k sobě. Jak já ho miluji! Říct mu to nemohu, ale vím že to cítí. Okamžitě se mi zlepšuje nálada minimálně o sto procent.

„Co podnikneme? ptá se zvědavě. „Půjdeme se koupat?“ Jsou prázdniny a já mám volno. Počasí koupání přeje a Maty vodu miluje.
„Neměl by ses napřed zeptat mamky?“ Vím, že ho Blanka se mnou pustí, ale pořádek musí být. Vůbec, můj vztah s Blankou i Lubou je nadstandardní. Ví o mě vše, a Matymu jsem málem ublížil, ale přesto mi dali druhou šanci. Opravdoví kamarádi. Teď je jen na mě, abych je podruhé nezklamal.
„No jo, tak já se jdu zeptat“, slézá mi z klína a už vidím jen jeho záda, jak prchá k domovu. Já dumám jestli půjdeme na koupaliště nebo na rybník. Koupaliště je blíž, ale zase tam bude hlava na hlavě. Nakonec rozhodne Maty, protože táhne i nafukovací člun, který dostel k osmým narozeninám.
„Jestli jsi nevzal pumpu, tak zapomeň, že ti to budu zase nafukovat!“ s hrůzou jsem si vzpomněl na nedávný náš výlet, kdy jsem se snažil nahradit zapomenutou pumpu svými plícemi.
„Neboj, myslel jsem na všechno“, a vesele mává pumpou nad hlavou.
„Tak jo, můžeme jít. Ještě se stavíme u mě pro plavky a svačinu.“ K rybníku jsou to asi tři kilometry a široko daleko jen pustina.

Na našem místečku nikdo není, a u rybníka jen jedna rodinka na druhém břehu. Prostě paráda. Maty chystá ležení, já nafukuji člun. Rychle převléct do plavek a hurá do vody. Maty nosí na moje přání takové opravdu mini plavečky, které zakrývají jen to nejnutnější, a já se na jeho krásně opálené tělíčko nemohu vynadívat. Ze zadumání mě vytrhuje sprška vody a Matyho pokřik.
„Kdo bude poslední ve vodě, je žabař!“ a s mohutným plácnutím se potápí. Já moc dlouho neváhám a skáču za ním. Následující půlhodinu nám z vody koukají jen nosy a blbneme spolu ostošest. Potom velím „Na břeh!“ a následuje slunění. Tedy dle mé představy. Maty to vidí jinak, a začíná naše obvyklá pranice a lechtačka. Já si jen musím dávat pozor kam dávám ruce, protože opravdu už nechci provést něco, čeho bych litoval, ale i tak si to užívám.

„Do člunu!“ následuje další rozkaz. Tentokrát Matyho. Moc se mi s ním nechce, protože vím jak to dopadne. Opět ze mě bude remorkér.
„Dědku dělej!“, myslí si že mě tím oslovením naštve, ale opak je pravdou. Rád mu dělám dědu. Konec konců žádného nemá.
„Měj ohled na mé stáří a bolavé kosti.“, naoko vzdychám, ale přesto se zvedám a jdu s ním. Napřed se mi snaží odplout, ale jeho „šikovnost“ při práci s vesly ho otáčí v kruhu. Když ho dostihnu a dám mu ochutnat rozbouřeného moře, ještě rád mě vezme do vleku. Bohužel větřík nás snáší na otevřené moře, takže nakonec dojde i na tlačný remorkér. Kus od břehu ho překvapím pirátským útokem a zmocním se člunu. Plavat sice umí dobře, ale s křikem a nadávkami to moc dohromady nejde, tak za chvíli prská vodu a lapá po dechu. Z člunu se stává záchranná loď a vyráží mu na pomoc.

Tentokrát konečně dojde na slunění, a já jen Matymu masíruji chodidla, jak to má rád. Později se ke mně přitulí a dokonce na chvíli usne. Já jsem v sedmém nebi, a přemýšlím co by se mnou bylo bez něho. Maty je nejen mým sluníčkem, ale hlavně motorem, který mě pohání vpřed navzdory všem mým problémům. Bez něj bych už byl na psychiatrii a mé minulé zločiny by mi dávno zlomily vaz. S ním mohu problémům, které mě ještě čekají, čelit s odhodláním a vědomím, že existuje někdo, komu na mě záleží. A není to jen Maty, ale celá jeho rodina. Děkuji.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host