Jsi pedofil ochotný věnovat trochu času vyplňování dotazníku ohledně tématu pedofilie? Vyplň prosím dotazník k výzkumné části seminární práce!

Vodopád - povídka

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
Seigold
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Bydliště: Bruntál
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 10
Kontakt: seigold@seznam.cz
Příspěvky: 38
Dal: 29 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Vodopád - povídka

Nový příspěvek od Seigold » středa 11. 1. 2017, 20:37:37

VODOPÁD


„Dělej šneku, zase jsi poslední!“ Že já si ten výšlap vymyslel! Tak nemám komu nadávat, a mohu jen zatnout zuby a šlapat. Jsem totálně z formy. Z pětikilometrového výletu se stává peklo. Já úplně zapomněl, že se jde nejen pořád do kopce, ale nejsem ušetřen ani žebříků, padlých stromů a podobných vychytávek. Kdo si to naopak užívá je Maty. Počasí moc na koupání není, tedy alespoň z mého pohledu, tak ukecám miláčka na turistický výlet plný dobrodružství.
„A budou tam řetězy?“ to je vzpomínka na Tatry.
„Ne, vždyť jsou to jen Jeseníky, ale půjdeme kolem vodopádů a myslím, že je tam nějaký žebřík.“
„To je nuda, já chci lozit po skalách.“
„Neboj, bude se ti to líbit. A jestli si budeš stěžovat, tak tě do toho vodopádu hodím!“
„Jů, fakt? Tak to se nemůžu dočkat.“ no nezabili by jste ho?

Takže konečně sobota a my vyrážíme. Cesta autobusem uteče celkem rychle, a na parkovišti v Karlově Studánce dáváme zmrzku a párek v rohlíku. Tedy Maty, já tomu moc neholduji. Několik povinných fotek a jdeme na to. Začátek cesty je celkem nuda, ale povídáme si, tak to utíká. První zastávka u splavu a už slyším:
„To jsou ty vodopády?“ proneseno s patřičným despektem.
„Ne ťulínku, to je jen splav, který na jaře zachytává vodu. Ale hodit tě tam můžu.
„Tss, já chci do vodopádu.“ Nakonec si alespoň namočí nohy.
„Brr, to je studené!“ No, studené nestudené, nakonec si namočí i trenýrky, když jsem mu před tím prozřetelně nařídil sundat kalhoty.
„Jestli budeme pokračovat tímto tempem, to abychom si začali shánět nocleh.“
„No jo, už jdu. A co ty mokré trenýrky?“ má najednou starost.
„V klidu, ty za chvíli uschnou, a já ti zatím vezmu kalhoty do baťohu.“ Do konce výletu po kalhotách ani nevzdechne.

Konečně jsme na rozcestí modré a žluté značky.
„Tak co, jdeme lehčí nebo těžší cestou?“ snažím se na poslední chvíli ještě nabídnout alternativu.
„Jasně že tou těžší, už se nemůžu dočkat.“ A vyráží jak Šemík k Neumětelům. Ach jo.
„Počkej na mě! Chci tě pořád vidět.“
„Tak pohni, dědku!“ už je to tu zase.
„Já ti dám dědka, abych tě ještě nemusel kutálet před sebou.“ prsím se celkem marně.
Cesta dál pokračuje celkem v pohodě, akorát musím vyhlašovat přestávky, protože nestíhám s dechem. Vždy to ale kamufluji jako nádherné místo na několik fotek. Maty se najednou zarazí a zírá na malý vodopád, který jako přítok padá asi z pěti metrů do potoka.
„Tak sem mě můžeš hodit.“
„Zmrzneš.“
„Ty jsi ale měkkýš.“ a už sundává tričko a boty.
„Kam na ty výrazy chodíš?“
„Hádej!“ Hm, no jo. To už stojí do půl stehen ve vodě před vodopádem a dumá jak na to.
„Vypadá to jako sprcha.“ otáčí se ke mně a v tom mu podjedou nohy a mizí pod hladinou. Já se můžu potrhat smíchy, když se vynoří jak vodník z tůně.
„Nechceš sehnat mýdlo?“
„To jsou fórky, pojď za mnou.“ Já stojím ve vodě do půli lýtek a po třiceti vteřinách mám pocit, že mi upadávají prsty. On si nakonec ještě vleze pod vodopád a slastně se tam rochní.
„Pojď ven nebo z tebe bude rampouch!“ nakonec si dá říct a lehne si na vyhřátý kámen. Já si sednu k němu a hladím ho po zádíčkách.

Když se dáme zase na pochod, jsem odpočatý, ale Maty ještě víc. Honí mě jak nadmutou kozu. Po zdolání několika žebříků a padlých stromů se konečně blížíme k cíli. Já melu z posledního, Maty běží!!! napřed, aby mi vzápětí sdělil, že hned za těmi schody je chata a mají tam zmzku. Bože, těch schodů je milion. Konečně sedíme před chatou. Po asi půlhodinové regeneraci jdeme již pohodovou cestou k autobusu. Po menších zmatcích najdeme ten pravý a k cestě domů nám již nic nebrání. Maty se ke mně lísá, a kousek před cílem usíná. Mě na klíně. Škoda, že ten autobus nejede déle. Musím ho vzbudit, ale naštěstí autobus zastavuje skoro před domem, takže dojde i v polospánku. Jsem sice zničen, ale i šťastný, že je Maty spokojený. Příště si to prý zopakujeme.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host