"Mám tě rád!" - povídka

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
Seigold
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Bydliště: Bruntál
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 10
Kontakt: seigold@seznam.cz
Příspěvky: 38
Dal: 29 poděkování
Dostal: 57 poděkování

"Mám tě rád!" - povídka

Nový příspěvek od Seigold » úterý 17. 1. 2017, 20:08:08

„Mám tě rád!“


Jestli Maty nějakou činnost miluje nade vše, je to koupání v jakékoli formě. A je jedno, jedná-li se o vanu, rybník, bazén, kaluž, nebo kašnu. Pokud je možnost, snažím se tuto jeho zálibu podporovat. S jistým omezením. Přece jen vymést tu největší kaluž před nádražím těsně před odjezdem vlaku, není to pravé ořechové. Na nedělní ráno proto plánuji návštěvu bazénu. Ráno proto, že je tam minimum lidí.
„Maty, nachystej si plavky, v neděli jdeme na bazén.“ ohlašuji radostnou novinu v pátek po obědě.
„Hurá. Ale potřebuji nové plavky.“
„Proč? Vždyť jsi od minulého týdne nevyrostl.“ divím se a čekám nějaký zádrhel.
„To ne, ale už se mi nelíbí, jsou moc dětské.“ má plavky s nějakou postavičkou s disneyovek, a nedal na ně dopustit.
„Snad to ještě jednou vydržíš, zítra se podíváme na internetu po nových.“
„Ne, to raději půjdu v trenýrkách.“ ach jo. Pak si vzpomenu, že bych doma měl mít nějaké neutrální, tak to nějak zaonačím.
„Tak jo.“ Přijde ke mně zítra po obědě, protože musí ještě pomoci odstrojit vánoční stromeček. Na mě je vymyslet večeři a přečkat jeho řádění.

Volá už od půl jedné, že je po obědě, ale jsem nekompromisní, a užívám si poslední okamžiky klidu.
„Přijdu pro tebe až ve dvě, jak jsme se domluvili.“ Mohl by sice přijít sám, ale potřebuji se na něčem ještě domluvit s jeho taťkou. Využiji zbývající čas a upeču mu bábovku. Mám tím vystaráno o svačinu a snídani. Minimálně. U nich doma si dávám čaj a řeším něco s Lubou.
„Už půjdeme?“ skáče kolem nás netrpělivě.
„Klídek, dopiji a půjdeme. Zabalil sis ty plavky?“
„Jsem ti říkal, že je nechci!“
„Vezmi je, vyhodit je můžeš vždycky.“ Konečně odcházíme, a Maty kolem mě hopsá jako neposedné zvířátko. Všude je třicet čísel prašanu, tak po chvíli vypadá jak sněhulák. Rozhoduji se, že s ním později půjdu blbnout ven. Doma vše při starém. Napřed se musíme chvíli pobít a polechtat, potom se pochlubit s úspěchy v jakési hře, a teprve potom převléct a zklidnit. Nabízím mu plavky.
„Takové nechci, chci s nohavičkou.“ poroučí si.
„Ty ale nemám, takže to vypadá na trenýrky.“ a hodnotím jeho bombarďáky, tak o tři čísla větší. Kriticky je zhodnotí, pokrčí rameny a už se věnuje něčemu jinému. Já to nechávám na zítřek.

V podvečer nabízím blbnutí ve sněhu, a je všemi deseti pro. Rychle obléct a ven. Následuje koulovačka, nějaká hoňka a výroba andílků. Je to fakt prašan, takže výroba čehokoliv není možná. Nakonec ho alespoň celého zahrabu do závěje. Po hodince toho máme plné zuby a jdeme domů. Horký čaj a peřina ho opět uvedou na provozní teplotu a začíná vymýšlet ptákoviny. Nové plavky ho nezajímají, zato vášnivě studuje stránky věnované chovu burunduků. Pravda, mě se tato zvířátka také líbí, ale v slibech jsem opatrný. Nakonec podlehnu jeho psím očím, a slíbím, že to prostuduji. V duchu jsem s jednou veverkou smířen, ale až podle toho, jak dopadne můj soud.

Na večeři si dáme borůvkové knedlíky a hned po ní opět následuje litý boj a lechtačka. Maty je trochu surový, tak mu vyhrožuji studenou sprchou.
„Klidně.“ prsí se. U mě není nikdy od slov k činům daleko, takže za chvíli se už třese zimou ve vaně. V tričku a trenkách. Na mou adresu padne nějaká ta nadávka, ale z toho si nic nedělám. Napustím mu vodu na koupání a pošlu ho se mýt. Při kontrole schytám plný zásah mokrou houbou, ale já vládnu nad sprchou, takže pomsta je studená. Potom raději zahájím taktický ústup, nechci vyplavit sousedy. Nakonec konečně dojde v župánku, který mu byl malý před dvěma lety, a mizí pod peřinou. Domlouváme se na filmu na dobrou noc a před devátou už spí.

Ráno se mi ho podaří udržet v peřinách až do sedmi, což je zázrak, ale potom se již dere ven a spěchá na bazén. Donutím ho se nasnídat a můžeme jít. Podle informační tabule je na bazénu třicet pět lidí, což je ideální stav. Své obrázkové plavky si do batohu nepřidal, ale v trenýrkách jít nechce, takže nakonec vyhrají mé plavky. V průběhu koupání se několikrát dozvím, že jsou super. Tak se v něm vyznejte.
„Maty, je otevřeno k venkovnímu bazénu!“ v zimě se do venkovního dá jen proplouvat, ale dnes jsou otevřeny i dveře. „Jdeme se koulovat!“ navrhuji. Chvíli váhá, ale nakonec je venku první. Chvilku po sobě házíme prašan, ale za chvíli se jdeme ohřát. Tyto výlety opakujeme několikrát, a později se Maty ve sněhu i válí. Takový můj lední medvídek. Snažím se ho naučit šipku, ale moc mu to nejde. Nakonec náš čas utekl jako voda, a musíme se jít sušit. S jeho dlouhými vlasy to trvá dost dlouho. Konečně jsme oblečeni a odcházíme. Já sebou ještě prásknu na schodech a namohu si rameno, ale to už jsou jen detaily.

Domů jdeme přes obchod, protože si poručil koprovku s vejci. Já ji sice moc nemusím, ale podřídím se. Začne se věnovat tabletu a já jdu vařit. Omáčky udělám tak pro pět, protože ji mám hustou a musím ředit. Sníme sice každý plný talíř, ale stejně mi zůstalo i na večeři. Po obědě se snažím Matyho přesvědčit na odpočinek, ale opět končíme rvačkou. S rodiči jsem domluven na pátou hodinu, takže máme ještě čas, ale zapomněl jsem, že jsem mu slíbil najít ještě model na slepení, tak mě uhání, ať jdeme dřív. Nakonec ho zdrží ještě televize, když se zakouká do Chucka Norrise. Vybere mi z mých zásob jeden z posledních plastikových modelů, a jdeme domů. Maty se pustí do úkolů, já si dám čajíček, a jdu k sobě. Maty se loučí se slovy:
„Mám tě rád!“
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host