Uhlířský vrch - povídka

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
Seigold
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Bydliště: Bruntál
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 10
Kontakt: seigold@seznam.cz
Příspěvky: 38
Dal: 29 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Uhlířský vrch - povídka

Nový příspěvek od Seigold » středa 18. 1. 2017, 11:42:49

UHLÍŘSKÝ VRCH


Maty už od rána kňourá, že se chce projít. Já jsem sice líný jak veš, ale co bych pro svého miláčka neudělal. Po snídani tedy vyrážíme směr Uhlířský vrch. Dnes má zase svou veverkovskou náladu, a chodí s uvázaným liščím ohonem kolem boků. Cesta vede přes celé město.
„Stavíme se v cukrárně.“ to není otázka, ale příkaz.
„Vždyť jsi teď snídal.“ hrozím se.
„No a? Zákusek není jídlo, sám jsi to říkal.“ To má pravdu, ale tehdy argumentoval, že polévku jíst nebude, že měl zákusek.
„Tebe bude bolet břicho.“ rezignuji. S takovou to bude výlet na celý den, a ne jen na dopoledne, jak jsem plánoval. Nakonec jsou to zákusky dva a ještě kopec zmrzliny. Já si dám alespoň kafe. Jdeme nalehko, a já si uvědomuji, že musím koupit aspoň pití.
„Stavíme se v Kaufu pro pití.“ informuji Matyho.
„To bychom mohli koupit buřty a opéct si je.“ Hned druhá nejoblíbenější věc, hned po vodě, je oheň.
„Vidím, že sis to pěkně naplánoval.“ povzdechnu si.
„Někdo musí.“

Při zastávce v obchodě tedy kupuji nejen pití, ale i buřty, pečivo, kečup a zápalky. Konečně můžeme pokračovat. Ne na dlouho. U dlouhodobě zavřené hospody objevuje dětské hřiště a pískoviště. Napřed se nechává houpat na houpačce, ale potom se s plným nasazením vrhá na pískoviště, zvlášť když zjistí, že jsou tam i hračky. Já si rezignovaně sedám na lavičku, když mu předtím ještě stihnu sundat tenisky. Písek je dost vlhký. Nakonec mě přesvědčí, ať mu jdu pomoct, takže za chvíli se v písku hrabeme dva. Vydrží nám to skoro hodinu, než můžeme pokračovat.

Křížová cesta ke kostelíku nám utíká celkem rychle, snažím se mu mým laickým náhledem vysvětlovat jednotlivá zastavení a obdivujeme řemeslné zpracování jednotlivých výjevů. Jde o dřevořezby z různých dřev. Zde jsem silnější v kranflecích, takže mu povídám o jednotlivých stromech, a výhodách daných dřev. Kupodivu ho to asi zajímá, protože vzápětí se snaží vylézt na stoletou lípu.
„Tady je krásný výhled! Polez se podívat.“ láká mě do koruny.
„Stačí, když spadne jeden, já vidím dost i zdola.“ to narážím na absenci spodního prádla svého miláčka.

Kostelík je sice zavřený, ale Uhlířák je skutečnou dominantou, takže rozhledy jsou skvělé. Viditelnost vynikající. A informační tabule co kde vidíme také pomáhá.
„A kde si opečeme ty buřty?“ vrací mě na zem Maty.
„Slezeme tady kousek dolů. Kdysi se tu těžila sopečná láva a je tam pěkné místečko.“ místečko využívané generacemi trempů a výletníků. Kupodivu i nějaké dřevo tu je. Posílám Matyho najít klacky na opékání a já rozdělávám oheň. Je za chvíli zpátky, objevil párek již nachystaných klacků. Po chvíli se už cpeme voňavými buřty. Chvíli se jen tak válíme a kočkujeme a nakonec se přes louky vydáváme domů. Zde se chvíli honíme navzájem, později honíme luční kobylky. Menší problém nastane v okamžiku, kdy Matyho dožene snídaně, zákusky, zmrzlina a buřty. Uprostřed louky. Nakonec ho zachrání papír od buřtů.

Najednou se rychle zatahuje a strhne se pravá letní bouřka. Schovat se není kde, tak si to užíváme naplno. Maty tančí nějaký indiánský tanec deště a chytá dešťové kapky do pusy. Po cestě přes město vyhledáváme každou kaluž, a závodíme, kdo dostříkne výš. Oba se smějeme jak blázni a před domem si nějaká důchodkyně klepe na čelo. Ve výtahu děláme pěkné loužičky a Maty už se svléká. Do dveří vbíhá nahatý, až na liščí ohon, který se mu nějak zasukoval. Já akorát posbírám jeho věci a jdu napustit vanu. Nakonec si do teplé vody vlezeme oba.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti