Moravský kras - povídka

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
Seigold
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Bydliště: Bruntál
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 10
Kontakt: seigold@seznam.cz
Příspěvky: 38
Dal: 29 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Moravský kras - povídka

Nový příspěvek od Seigold » středa 18. 1. 2017, 11:44:48

MORAVSKÝ KRAS


„Maty pojď dolů! Jestli zahučíš do nějaké jeskyně, tak tě tam nechám liškám.“ Jsme v Moravském krasu, je březen a příroda se pomalu probouzí. Také netopýři, takže komerční jeskyně už otvírají. Alespoň jsem si to přečetl na netu. Ale lanovka jede, i když jsme tu sami dva, takže máme šanci. Maty po cestě samozřejmě nepůjde, takže leze břehem a nahlíží do každé nadějné díry, že uvidí netopýra. Ve svahu jsou ještě zbytky sněhu, takže mu každou chvíli ujede noha a on se smíchem sjede několik metrů dolů. Mně se pokaždé zastaví srdce.
„Kdy už bude pořádná jeskyně?“ ptá se každou chvíli netrpělivě.
„Už jsme skoro tam.“ naštěstí se za další zatáčkou objevuje vstup do Punkevní jeskyně. Ani bych to zde nepoznal, protože tu není ani človíčka, což je vítaná změna oproti létu, kdy se musíte objednávat týden dopředu. Až mám strach, že bude zavřeno. Zbytečně. Nakonec na lodičku pro třicet lidí nasedá pět. My dva a tři průvodci. Tedy byl jsem tu už mockrát, ale tak perfektní prohlídku jsem nezažil. Maty měl na průvodce asi milión otázek, a ti mu odpovídali, alespoň na ty smysluplné. Naštěstí se vůbec nenudil, i když se z lodičky několikrát pokusil vystoupit. Plavba při baterce byla docela hrůzostrašná. Maty se mě držel jako klíště. Celá prohlídka trvala skoro dvě hodiny. Akorát netopýra jsme neviděli.

U další jeskyně už tolik štěstí nemáme. Zájezd Poláků. Během prohlídky je několikrát napomínám, ať laskavě zavřou huby, za což si vysloužím vděk průvodkyně. Na konci prohlídky posílá Poláky k východu a mě s Matym bere ještě do míst veřejnosti normálně nepřístupných. A zde se Maty konečně dočká netopýrů. Ze stropu jich visí desítky, někteří pokrytí jinovatkou, jiní už se hýbou. Matymu lezou oči s důlků. Takhle volně je ještě neviděl. Navíc průvodkyně o nich ledacos zajímavého ví, takže se vzdělávám i já. Doháníme Poláky a vycházíme na denní světlo. Maty nadšeně líčí, co viděl. Na Macochu se nám moc nechce, tak míříme k východu z údolí. A zde se na nás opět usměje štěstí. U Amatérské jeskyně je několik aut a jeskyňářů. Přimotáme se k nim a nakonec se necháme pozvat alespoň na začátek jeskyně. Je to úplně jiný zážitek, než upravené jeskyně. Zde je to jako objevitelské pracoviště. Světlo jen z několika žárovek a v temnotě náznak tajemství. Na Matyho to udělalo dojem, dokonce i zavřel pusu. A co teprve až se zhasnou na chvíli světla. Teď si připadáme jako staří objevitelé. Jen při světle loučí, to muselo chtít značnou dávku odvahy lézt do neznáma.

Máme štěstí, autobus nám jede téměř hned. V Brně si zajdeme na pozdní oběd, který proběhne kupodivu bez obvyklého vymýšlení. Asi má opravdu hlad.
„Maty, jdeme se podívat na Špilberk, kde byla věznice, nebo na mumie?“
„Opravdové mumie?“ vykulí oči a je rozhodnuto.
Kapucínská hrobka ho trochu zklame, přece jen měl o mumii jinou představu, ale mrtvoly ho stejně přitahují. Fascinuje ho hlavně cihla pod hlavou. Na Špilberk už nám čas nezbývá, tak se jdeme podívat na Brněnského draka a kolo. Ještě že si trochu pamatuji na pověsti s tímto spojené, protože vydávat vycpaného krokodýla za draka mi moc nežere. Následuje povinná zastávka v cukrárně a v hračkářství, a jedeme domů.
„Nejlepší stejně bylo, jak jsi nadával těm Polákům.“ zhodnotí Maty náš dnešní výlet. A potom se snažte pro dítě vymýšlet hodnotnou náplň výletů, když stačí pár nadávek. Mohl jsem ušetřit. Nadávat můžu i doma.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host