Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Marie)

Životní příběhy lidí, jež byli zneužiti v dětství, které byly zveřejněny na titulní straně webu. Mnohé další, avšak na webu nezveřejněné, je možné nalézt v sekci Životní příběhy v sekci pro registrované. Mějte na paměti, že chcete-li zveřejnit svůj příběh na titulní straně webu, stačí napsat na redakční e-mail: redakce@pedofilie-info.cz.
Uživatelský avatar
Marie

Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Marie)

Nový příspěvek od Marie » neděle 17. 11. 2013, 22:33:26

Dobrý den, nevím, jestli si na mě pamatujete, krátce jsme spolu komunikovali písemně zhruba před dvěma lety, kdy se na webu baby-cafe.cz rozpoutala štvavá protipedofilní diskuse. Tehdy jsem Vám i ostatním pedofilům vyjádřila svou plnou podporu a slíbila Vám, že se s Vámi podělím o svůj příběh. Třináctileté soužití s pedofilem ve mně sice zanechalo následky, ale také mi otevřelo oči a ačkoliv jsem máma dvou dětí, mají svépomocné skupiny pedofilů mou plnou podporu. Milovala jsem pedofila a hrozně moc bych chtěla pomoci těm, kteří se narodili se stejnou zvláštností, jako on.

Dnes ráno jsem zasedla ke svému Facebooku a provedla svůj první "coming-out". Text je bez korektur a já Vám ho zde kopíruji - můžete s ním naložit dle libosti. Přeji hezkou neděli, hodně štěstí v boji s předsudky.

Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky, jak ode mě ten druhej odešel, proč se na něj ani trochu nezlobím, a co ty vlasy?

Coming-outy mají různé podoby a důvody. Různé podoby a důvody má i zneužívání. Já jsem se rozhodla veřejně vylézt právě z té zneužívací skříně. Mluvit o zneužívání je ošemetné. Panují kolem něj hodně nechutná klišé a jedním z nich je, že kdo o zneužívání mluví veřejně, bez jinotajů, a při vyprávění se neklepe a nehroutí, ten si buďto vymýšlí, nebo ho to "zas tak moc nepoznamenalo". Prd a hovno a vořech, vážení. Já jsem se o něm rozhodla mluvit proto, aby se na mě případně mohli s čímkoliv obrátit ti, kterým se to děje, nebo přátelé, příbuzní, či rodiče těch, u kterých je na zneužívání podezření. Ti, kdo si myslí, že si říkám o pozornost, že lžu, že se mi to vlastně líbilo, nebo že mě to zas tak moc nepoznamenalo, ti ať si trhnou.

Začalo to, když mi bylo pět. Moje maminka si tehdy vzala mého otčíma. Fyzicky si vzala jenom jednoho člověka, ale do mého života vstoupili tátové dva. Jednomu jsem říkala "táto". Byl to klasickej táta, kterej si moc nevěděl rady s téměř hotovým člověkem, nevěděl, kdy mi má naplácat, jestli na mě může křičet, byl to táta, kterej kontroloval, jestli si správně čistím zuby, nežeru moc sladkýho, vodil mě za ruku přes silnici a dělal to, co se většinou od tátů čeká. Přesně si pamatuju na den, kdy se táta rozdvojil, kdy k tomuhle tátovi přibyl druhý - říkejme mu Schwarz. Byli jsme na první společné dovolené - na chatě v jižních Čechách - a mně bylo pět. Nebudu zacházet do podrobností. Ne proto, že by mi dělalo problém o nich mluvit, ale nechci vás přivádět do rozpaků. Byli jsme na dovolené, šli jsme po nějaké polní cestě - maminka, táta a pětiletá já - a já jsem s rodiči pořád chtěla hrát na babu. Když jsem šla dát babu tátovi, chytil mě a nutil mě, ať mu ukážu, jaké mám na sobě kalhotky. Máma, kterou jsem nikdy z ničeho v tomhle směru nevinila a vinit nehodlám, se rozpačitě zasmála a řekla, ať se nestydím. Víte, tenkrát se o zneužívání a pedofilii moc nemluvilo. Pedofil byl ten týpek, co v kině Metro rozčtvrtil jedenáctiletýho kluka. Pedofil byl ten týpek z kriminálky Po stopách krve. Pedofil přece nebyl někdo hodnej, kdo si vás vezme a stará se o vás a o vaše dítě. Maminka byla od dětství z domova naučená držet pusu a krok a poslechnout, když chlap něco řekne. Proto mi řekla, ať se nestydím. A já jsem poslechla, i když jsem se styděla, a kalhotky jsem ukázala. Táta v tu chvíli někam odešel a na kalhotky mi koukal Schwarz.

A od té doby žil Schwarz s námi. Chodil za mnou do koupelny, chodil za mnou, když jsem v noci ležela v posteli, bral mě samotnou bez mámy na koupaliště, v létě mě v moři přesvědčoval, abych se koupala nahá. Schwarz dělal všechny ty věci, které se nazývají zneužíváním. Schwarz mi pouštěl porno, Schwarz mě nutil listovat v sedmi letech Bravíčkem a nahlas předčítat z rubriky "Láska, sex a něžnosti". Schwarz mě od deseti let kontroloval a prohlížel, prý aby věděl, jak se vyvíjím. Schwarz nikdy nešel přes můj odpor, protože jsem mu odpor nekladla. Nikdo mi nevysvětlil, že se tohle nedělá. Nedá se říct, že bych Schwarze nenáviděla. Milovala jsem totiž tátu, a věděla jsem, že když odejde Schwarz, nastoupí hodnej táta, kterej mě bere na výlety, učí mě v temné komoře vyvolávat fotky, bere mě na čundry s legendami českého trampingu. Táta mě vzal na můj první koncert Johnyho Cashe. Ale do postele mě po koncertě už ukládal Schwarz.

Máma se musela hodně ohánět, aby nás uživila, takže často byla pryč dlouho do noci. Za těch nocí za mnou chodil Schwarz. Nevzpomínám si na nenávist. Vzpomínám si na strach, na lítost, a na to, jak jsem si strašně přála, aby se Schwarz proměnil zase v hodnýho tátu. Schwarz je určitě přesvědčenej, že mi nikdy neublížil. Víte proč? Protože jsem mu nikdy neřekla: "Tohle nedělej". Protože jsem vždycky držela. A protože mi nikdy neudělal TAMTO.

Schwarz byl čistej nesadistickej pedofil, kterej si prostě nemohl pomoct. Pedofil jak z učebnice. Miloval holčičky. Strašně rád je fotil, miloval umělecká díla, znázorňující mladé nymfičky. Byla jsem svědkem té jeho lásky. Chtěl pro všechny holčičky na světě to nejlepší. Nesnášel násilí na dětech. Jenže to byl dospělej chlap, měl určité sexuální puzení, a i když byl hodně inteligentní (vystudoval FAMU a přednášel na Hollarce), nestačil jeho intelekt zjevně na to, aby si poradil se sexuální touhou po malý holčičce. Neprováděl to systematicky, spíš mi to přišlo impulsivní, pudový, jako by jednal pod vlivem dlouhodobýho přetlaku.

Teď řeknu něco, za co se stydím, ale o čem si myslím, že bylo asi určitou obranou vůči tomu zneužívání: v rané pubertě mi naplno došlo, co se Schwarzovi líbí a jak se s tím dá pracovat. Stala se ze mě taková malá vychcaná prostitutka. Chtěla jsem vyšší kapesné? Vyžehlit průser, kdy mě ředitelka načapala za školou s cigárem v ruce? Povolit noční horor v televizi? Stačilo se po sprchování projít kolem Schwarze jenom v ručníku - a bylo to. Zní to hnusně, ale bylo to tak. Ovládali jsme se navzájem.

Ve čtrnácti letech přišla první láska k chlapovi. Jemu bylo čtyřiatřicet a táta i Schwarz byli zoufalí. Táta brečel, musela jsem s ním absolvovat x hovorů o tom, jak zoufale mě miluje, jak mě nechce nikomu dát...připadala jsem si, že mě citově vydírá. Ale bylo to zároveň ujištění, že mě fakt miluje, a že to, co mi dělá, není ubližování - copak byste ubližovali někomu, koho milujete? Zatímco s mámou jsem v pubertě bojovala, s tátou se z nás stali spiklenci. Kryl mi záda, když jsem potají vyrazila na koncert Nicka Cavea. Bral mě o víkendu na čundry a dovoloval mi kouřit a pít víno. Dlouze se mnou rozebíral moje lásky a moje zmatky v sexuální orientaci.

Mezi patnáctým a šestnáctým rokem přišel zlom. Z mých nulkových prsou se staly dvojky, kvůli rožšiřujícím se bokům jsem si musela koupit dívčí džíny, protože do manšestráků, zděděných po bratrancích, jsem se nenarvala. Dostala jsem ženské tělo a připravila se o tátu i o Schwarze. Přestala jsem Schwarze přitahovat. Byl to děs. Když to opět řeknu hodně tvrdě, tak jsem od svých pěti do patnácti let žila regulérním, i když hodně podivným, partnerským životem s někým, kdo mě zcela evidentně miloval a snesl by mi modré z nebe. On by se za mě rval. Když mě opustila ve čtrnácti moje táborová láska, vytáhl ze mě táta jeho adresu, dojel si za ním a šíleným způsobem ho seřval, že se k holkám takhle prostě nechová. Doprovodil mě k přijímačkám na střední, byla jsem jediná, kdo tam měl rodiče (jednoho), a byla jsem za to neskutečně vděčná. Seděl na schodech, kousal si nehty, a když jsem měla po zkouškách, sedl si se mnou v parku u karlínského kostela, dali jsme si kafe a cigáro a povídali si.

A když mi narostly prsa a boky, najednou jsem neměla nikoho. Chápala jsem, že Schwarze jsem přestala přitahovat, ale proč si mě, ksakru, přestal všímat i táta? Osaměla jsem. Nemá cenu se zdlouhavě rozepisovat o způsobech, jakými jsem se podvědomě snažila získat si tátovu pozornost a lásku zpět. Jak jsem se snažila hladověním a zvracením otesat svoje tělo zpět do holčičí podoby - bezvýsledně.

O zneužívání jsem mlčela až do svých sedmnácti. Tehdy jsem se kvůli hlubokým depresím dostala k jedné psycholožce. Měla jsem pocit, že bych se jí s tím měla svěřit - a milá paní profesionální Mgr. et PhDr. mi s povýšeným úsměvem řekla, že se nemám zlobit, ale že mi nevěří, protože o zneužívání lidé nemluví s takovým klidem, jako by se nechumelilo. V duchu jsem ji proklela a držela si své tajemství dál. Jméno dotyčné odbornice si bohužel nepamatuju. Jméno druhé ježibaby, která mi uštědřila podobnou ránu, nezapomenu do smrti. Ilona Presslová, manželka TohoodborníkanazávislostiPressla. Zkusila jsem se jí svěřit. Bezprostředně zareagovala větou:"A je to vůbec pravda???", doplněnou ironicky pozdviženým obočím. "Ne, není, ty krávo, dělám si tu z tebe celou dobu prdel," řekla jsem si v duchu, ale jen jsem mlčky zavrtěla hlavou a zařekla se, že už se nikdy nikomu nesvěřím.

A pak přišel Evžen Klouček, psycholog z Drop-inu. Bývalý heráčník, který si nebere servítky, se mě bez obalu naférovku zeptal, jestli jsem náhodou nebyla v dětství zneužívaná. Řekla jsem mu o tátovi, který se měnil ve Schwarze, o tom, jak jsem sice trpěla, ale taky jsem ho svým tělem dovedla mistrně vydírat... na rodinném sezení jsem se musela svěřit mámě, a ta reagovala žádostí o rozvod. Nikdy si to neodpustím. Nechtěla jsem se Schwarzovi mstít a nechtěla jsem ublížit tátovi. Naši se rozváděli, táta hubnul, ztrácel se mi před očima, byla z něj troska. Bylo mi ho strašně líto.

Nesu si následky. Ještě před pár dny jsem je cítila naplno. Ty vzpomínky se vynořují zcela bez varování, když jsem v koupelně, když ležím v posteli, když se procházím místy, která připomínají kouty, do kterých mě občas zatáhl Schwarz. Nejhorší jsou noční můry. Byly. Začaly v mých deseti letech, od čtrnácti se staly pravidlem a nic mi nepomáhalo. Pak přišel zdánlivě nevinný krok.

Vždycky se mi líbily dlouhé vlasy. Na dlouhých vlasech taky strašně lpěl táta. Do sedmnácti jsem nosila dlouhé vlasy k zadku, a jednoho dne jsem se oholila úplně dohola. Přišla jsem domů a dostala od táty první a poslední facku v životě. Pak se zavřel na dlouhé hodiny do ložnice. Od té doby jsem si vlasy nechávala narůst, byly mou podvědomou omluvou tátovi za to, že se ze mě stala ženská, byly podvědomou snahou získat si tátu zpět, protože on moje dlouhé vlasy miloval.

Můj biologický táta je černoch. Nezdědila jsem po něm afro, ale určitou africkou strukturu moje vlasy mají. Nemohla jsem je nikdy nosit rozpuštěné, protože hned dredovatěly, musela jsem si na jejich úpravu nechat z Afriky posílat speciální oleje. Přesto jsem je dál nosila dlouhé a kdykoliv jsem se ostříhala, do pěti minut mi to přišlo líto. Až v mých devětadvaceti se to zlomilo. Nejdřív jsem je ostříhala na mikádo. Pak jsem zkrátila jednu stranu, pak druhou, pak jsem druhou stranu vyholila, odbarvila se, nabarvila vlasy platinou. Včera odpoledne jsem si pravou stranu vyholila strojkem. Dlouho do večera jsem prováděla drobné úpravy, v noci šla spát...a ani jednou mě nevzbudila noční můra. Najednou mi to všechno docvaklo. Poprvé v životě jsem si s vlasy udělala přesně to, co jsem chtěla, bez ohledu na to, že mi to třeba objektivně vůbec nesluší. Poprvé v životě mi zkrácení není líto. Poprvé v životě si neříkám "co by na to řekl táta/Schwarz". Takže to jde. Skutečně je možné odstřihnout se (v mém případě doslova) od zneužívání a od "zneužívatele". Žádná psycholožka mi nepomohla a ač to asi není správné, od jisté doby se všechny psycholožky i psychiatryně paušálně těší mé hluboké nedůvěře. Se zneužíváním jsem se svěřila třem chlapům-odborníkům: neplánovaně Evženovi Kloučkovi, plánovaně svému partnerskému poradci a pak svému psychiatrovi. Všichni tři mi okamžitě od začátku bez výhrad věřili každé slovo.

A CO S TĚMA PEDOFILAMA?

Lidi, já nejsem odborník, ale žila jsem s pedofilem většinu svého dosavadního života. Skutečnej, čistej pedofil (případně hebofil nebo efebofil) děti či dospívající MILUJE, cíleně vyhledává jejich blízkost, a ano, vzrušuje ho jejich nahota, ale čistejch pedofilů je málo. Ti, kdo mají na svědomí brutální vraždy se sexuálním motivem, nebyli dle mého laického názoru klasičtí pedofilové, ale prachsprostí sadisti. Za pedofilii nikdo nemůže, nikdo si ji nevybral, a věřte mi, že pedofilové nejsou se svoji pedofilií ani trochu spokojení. Představte si, že byste byli na blondýny. Výhradně na blondýny. Ale bylo by - čistě teoreticky - proti právním i morálním zákonům si s blondýnou cokoliv začít. To je čiré utrpení, přátelé.

Proto bych pedofilům chtěla pomoct. Protože jsem s jedním pedofilem žila a byla svědkem jeho utrpení, jeho boje s vlastní sexualitou, jeho zmatení poté, co se objekt jeho touhy proměnil v normální ženskou. Odmítám se pohoršovat (tak, jak to mají v oblibě zejména maminky malých dětí, já to chápu, ale nezlobte se na mě, mamky, v tomhle "boji" s vámi NIKDY nepojedu) nad diskusními fóry pro pedofily, nad virtuálními svépomocnými skupinami. Budu i nadále tleskat pedofilům, kteří pochodovali na letošní Prague Pride.

Strašně moc bych chtěla vrátit čas. Ukázat Schwarzovi všechny ty důležitý internetový stránky, kde by si mohl popovídat s lidmi stejné orientace. Nemyslete si, mezi pedofily je i slušná řádka ženských. Psala bych pro Schwarze po nocích pornopovídky, za které by mi kdejaká maminka od dětí utrhla hlavu. Poskytla bych mu alespoň textovou masturbační munici. Sedla bych si s ním do naší oblíbené čajovny a řekla mu, že se na něj nezlobím, že ho chápu, že mu chci pomoct, že chci pomoct všem, kteří trpí podobně, jako on. Nemám na něj kontakt, táta je nevygooglitelný. Sešla bych se s ním a všechno mu řekla. Svoji dceru bych mu nepředstavila. Ne proto, že bych se bála, že jí ublíží; vím, že by mu ublížil pohled na tak krásný dítě, že bych ho vystavila neúnosnýmu tlaku.

A zbytku světa bych chtěla říct, že ne každý pedofil je sadista. Že čistý pedofil nechce dítěti ublížit a s prominutím ho vojet, protože právě láska k němu je to, co mu brání ve zneužití. Ano, Schwarz/táta mě zneužíval, ale s odstupem let ho chápu. Se svojí sexualitou si nevěděl rady. Odsuzuju zneužívání, nemyslete si, ale to se nevylučuje s tím, že si myslím, že tihle lidé potřebují pomoc. Nemám v zásobě příliš hezkých slov pro ty, kteří svou sexualitu neudrželi na uzdě. Nechci legalizovat dětský porno. Nechci omlouvat zneužívání, osahávání a očumování. Ale svépomocné skupiny pedofilů mají mou plnou podporu. Teď už to zvládnu. Teď už jsem ostříhaná, už nemám noční můry, už nemám v koupelně flashbacky.

Tento text můžete šířit, jak je libo. Ale reakce na něj nechci číst. Protože je strašně těžký to pochopit. Nechci, aby se pod textem rozpoutala debata na téma pedofilie. Nechci, abyste mi psali, ať si představím, že by se obětí pedofila stala moje dcera. Věřte, že mezi následky mého zneužívání patří to, že vidím pedofila na každém rohu a na mém jednání je to znát. Ale nic z toho neznamená, že těmhle lidem nechci pomoct. Mají mou podporu. Zní to divně, ale je to tak. Ti z nich, kteří jsou odhodlaní se svým puzením bojovat, kteří si se sebou nevědí rady, ti, kteří milují děti a v životě by jim neublížili, budou mít moji podporu vždycky.

A teď si o mně pomyslete, co chcete. Mohla bych to okecávat donekonečna, stejně tím neovlivním to, jak tenhle text budete vnímat. Ale díky, že jste si ho přečetli. Pokud jste si ho přečetli. Díky.

P.S.: Psala jsem "z hlavy", v jednomu kuse, bez korektur, nečtu to po sobě, takže se za případné chyby omlouvám.

Doplnění autorky k textu:

Přání nekomentovat příspěvek se vztahuje pouze na Facebook, kde jsem původně příběh uveřejnila - na fóru Pedofilie-info.cz o něm samozřejmě můžou uživatelé diskutovat dle libosti. Komentáře na FB jsem odmítala z toho důvodu, že jsem se bála útoků na adresu tatínka/Schwarze nebo jiných pedofilů.

Přemýšlím, jak zkorigovat větu o legalizaci dětské pornografie... asi bych do závorky uvedla, že jsem proti legalizace dětské pornografie s REÁLNÝMI aktéry, ale všemi deseti bych hlasovala pro legalizaci počítačově vytvořené, kreslené, či psané dětské pornografie. Současné porno s tzv. "lolitkami" považuji spíš za výsměch těm, které skutečné lolitky vzrušují.

Ještě jednou děkuji za to, co pro české pedofily děláte.

S pozdravem,
Marie


Článek je zveřejněn na webu: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky, jak ode mě ten druhej odešel, proč se na něj ani trochu nezlobím, a co ty vlasy?
Uživatelský avatar
Mathias8
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 7
ve věku do: 14
Výkřik do tmy: Deti nepotrebujú vždy rady.
Občas potrebujú iba ruku,
ktorá pohladí. Ucho, ktoré
vypočuje a srdce, ktoré porozumie.
Příspěvky: 740
Dal: 171 poděkování
Dostal: 361 poděkování

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od Mathias8 » neděle 17. 11. 2013, 23:26:47

Ďakujem..ďakujem. Ďakujem ..došli mi slová..fu .. Ďakujem
Uživatelský avatar
Gabriel Svoboda
Moderátor audiovizuální sekce
Varování: 1
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: svoboda.gabriel@centrum.cz
Výkřik do tmy: https://www.youtube.com/watch?v=y19uKiha-fw
Příspěvky: 6958
Dal: 1335 poděkování
Dostal: 1392 poděkování

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od Gabriel Svoboda » pondělí 18. 11. 2013, 3:23:42

Děkuji jednak za informace o zneužívání a pocitech zneužívané (spousta věcí by mě samotného nikdy nenapadla), jednak za to, že nás přes to všechno podporujete.

P. S. Možná jsem to přehlédl, ale ví se, jak vlastně dopadl Schwarz? Konalo se po rozvodovém řízení ještě nějaké další soudní řízení?
Naposledy upravil(a) Gabriel Svoboda dne pondělí 18. 11. 2013, 22:29:06, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Myš
Čestný člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Čechy
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 15
Kontakt: myscepek@seznam.cz
Příspěvky: 631
Dal: 143 poděkování
Dostal: 550 poděkování

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od Myš » pondělí 18. 11. 2013, 22:26:36

Moc děkuji za příběh. Je velice silný...
Žádná psycholožka mi nepomohla a ač to asi není správné, od jisté doby se všechny psycholožky i psychiatryně paušálně těší mé hluboké nedůvěře.
To znám. Když se jim v ordinaci nesesypáte tak jste vlastně v pohodě. Po dlouhém období absolutní nedůvěry jsem se nakonec rozhodl pro osobu s trochu jiným přístupem, než běžný psycholog. Zatím se mi zdá, že jsem udělal dobře.
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
Uživatelský avatar
tdnka
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 9
Výkřik do tmy: "Children of the future age,
Reading this indignant page,
Know that in a former time
Love, sweet love, was thought a crime. (...)"
(William Blake - A Little Girl Lost)
Příspěvky: 280
Dal: 100 poděkování
Dostal: 109 poděkování

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od tdnka » čtvrtek 5. 12. 2013, 23:42:31

Moc dobře napsané...Díky.
malou
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 6
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: miluji holky i zeny a porad cekam na tu pravou lasku
Příspěvky: 357
Dal: 1 poděkování
Dostal: 20 poděkování

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od malou » úterý 17. 12. 2013, 16:57:46

I já ti děkuju zato že si sem vylíčila tvoje dětství s pedofilem.Nemůžu mluvit za všechny pedofily a le co se tíče mě,tak já bych nikdy nemohl ublížit holčičče a jsem dokonce takoví že nemúžu ani zabýt mravence :[ .

To že k tobě nemá už kontakt otec/Schwarz a ty k němu chceš mít,ho (doufám) omlouvá jenom to,že neví jak by tě našel.

Jinak ti dám za pravdu to že pedofilové to mají DOST těžke v životě.A ted dám otázku všem co tady čtou.Představte si jednu,věc jste dospělý jste zamilovaní do dospělého,ale zákony to zakazují.Nesmíte takovému člověku říct že ho milujete,nemůžete s ním mít milostné či sexuální něžnosti a o sexu ani nemluvě.A je ti vám povoleno se stím dospělím jenom stýkat a i to je vám často zapíráno.A takhle žijete celý život.Snaž se v cítite do situace jak by bylo vám.

Jinak ti Marie přeji všechno nejlepší do života.A mysly pozitivně a at jsi štastná.Život je krásný.To ti přeji MOC. *heart*
Uživatelský avatar
Missorka
Nový člen
Pohlaví: Žena
Líbí se mi: Muži
ve věku od: 0
ve věku do: 80
Příspěvky: 6

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od Missorka » sobota 21. 12. 2013, 14:34:59

Marie, ráda bych tvůj příběh na Baby-Café zveřejnila (anonymně samozřejmě). Pokud bys chtěla, dej mi vědět.

Děkuju.

Missorka (adminka na Baby-Cafe)
Uživatelský avatar
Marie

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od Marie » úterý 24. 6. 2014, 12:14:47

Omlouvám se, že odpovídám všem až teď. Soudní řízení se po rozvodu nekonalo, nenapadlo mě ani jednou svěřit se policii nebo nechat tátu stíhat, vězení by ho zničilo - myslím, že všichni víme, co se ve vězení děje těm, kteří jsou odsouzeni za zločin vůči nezletilým.

Missorko, můj příběh klidně zveřejni, i když teď už to asi nebude aktuální. Ale diskusi k tomu asi radši číst nebudu, obávám se, že spousta holek to prostě nepochopí...

Všem ostatním děkuji za pochopení a přeji vše dobré ve vašem každodenním "boji".
Uživatelský avatar
Jednorozec
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 9
ve věku do: 30
Výkřik do tmy: Zázraky se dějí, jen zatím bohužel vždy někde daleko...
Příspěvky: 2457
Dal: 3 poděkování
Dostal: 262 poděkování

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od Jednorozec » středa 17. 9. 2014, 17:38:37

Ahoj Marie,
Děkuji za zajímavý příběh. I když, doufám, není podobný vývoj stejný pro všechny zneužívané holky/kluky, tak získat podobný náhled od někoho kdo to zažil je pro mne k nezaplacení.
Ať se ti v životě daří a z dětství se časem objevují jen ty nejhezčí vzpomínky.
Uživatelský avatar
Andy

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od Andy » středa 21. 10. 2015, 2:01:45

K těmto stránkám a tomuto článku mě přivedl film Danielův svět, odvysílaný dnes na Čt 2.
Jsem studentkou právnické fakulty, jsem homosexuální orientace. I když se mě téma pedofilie nijak osobně nedotýká, všechny články, zejména ze uveřejněné příběhy čtu jedním dechem. Obdivuji a smekám před těmi, kdož žijí plnohodnotný život přesto, že musí potlačovat své sexuální touhy a smířit se se svou pedofilní orientací. Mám plné pochopení pro odlišnosti.

Tento článek mě dostal snad ze všech nejvíce, zejména pro pochopení ze strany zneužívané osoby. Díky za takový podnět k zamyšlení.

Stůjte si za tím, kým jste a nevzdávejte se.

A.
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: kasz@protonmail.com
Výkřik do tmy: Alleinka ♥
Příspěvky: 5091
Dal: 1148 poděkování
Dostal: 2412 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od Kasz » středa 21. 10. 2015, 9:55:55

Děkujeme za reakci a jsme rádi, že jsou stránky přínosem i pro nepedofilní čtenáře.
Uživatelský avatar
Mission

Re: Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky... (příběh Mar

Nový příspěvek od Mission » sobota 23. 7. 2016, 13:57:31

Kasz píše:Děkujeme za reakci a jsme rádi, že jsou stránky přínosem i pro nepedofilní čtenáře.
Ano, Vaše stránky jsou přínosem i pro nepedofilní čtenáře. Musím přiznat, že příběh mladé ženy, která žila v rodině s pedofilním nevlastním otcem, mě dostal. Právě jsem jej dočet a ještě ve mně rezonuje. Samotný písemný projev autorky toho poutavě napsaného autobiografického textu o něčem svědčí: Stylistika, strukturovanost projevu, korektní pravopis i bez korektur, schopnost svým psaním poutavě vyprávět, předat čtenáři emoce, vyslat určité poselství, to se mně líbí, to mě oslovilo. Nemám potřebu autorce pochlebovat, ale řekl bych, že by se psaním mohla klidně živit. Určité literární a umělecké sklony jí nelze upřít. Cenné na výpovědi zneužívané ženy, která se rozhodla vše o svém dětském prožívání pro veřejnost vypovědět až po třicítce, tedy jako již zralá žena, a sama matka, je to, že svojí empatií a citovým vztahem k nevlastnímu pedofilnímu otci dává nám většinovým "normal" heterosexuálům nahlédnout do toho citlivého (a možná křehkého) světa pedofilů, možná i hebefilů. Hebefilové to mají oproti pedofilům možná o něco v životě jednodušší. Ne o mnoho. Chápu autorku, že si nepřála komentáře na Facebooku, který jako veřejná sociální síť nese tak trochu i znaky bulváru. Zde - na tomto místě - mohu autorce vyjádřit své uznání a (nepřeháním!) obdiv. Pokud bych nosil klobouk, tak bych jej před autorkou toho citově působivého textu smeknul.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host