Ze života dítěte

Diskuze o problematice dětí.
Uživatelský avatar
Lefroler

Ze života dítěte

Nový příspěvek od Lefroler » pondělí 21. 8. 2017, 12:46:34

Motto: Nejčastější příčinou hyperaktivity u dětí je nedostatek podnětů.

Byl pátek a já se dostavil na grilování k jedné známé. Pár minut po zapálení grilu přivezl její rozvedený manžel jejich společné dítě. Byl to šestiletý kluk, takový skřítek neposeda, zvědavý jako opička, prostě normální děcko. Bylo horko, bazén napuštěný a tak se Milánek hned jal ho vyzkoušet. My se zatím věnovali klobásám a stejkům. Dítě si asi 20 minut hrálo samo a potom na sebe podle očekávání začalo poutat pozornost. Neodolal jsem pokušení a zašel jsem si s ním k jeho zjevnému potěšení chvíli pohrát. Milánek se zklidnil, já ho nasměroval trochu jiným směrem a šel se opět věnovat ležáku. To vydrželo dalších asi 20 minut a koloběh se chtěl začít opakovat. Vzhledem k tomu, že si ho nikdo jiný nevšímal, Milánek se opět dožadoval mé pozornosti. V tu chvíli však začala ječet jeho matka a velmi hrubými výrazy mu vysvětlila, že on mi nemá co poroučet. Což bylo velmi stupidní, protože dítě nemělo ani tušení, o čem to matka mluví. Leklo se a začalo natahovat. To už se k řevu přidala i babička: Nedělej ksichty, nic se ti neděje, koukej si tady sednout a mlč.
Kdo mě chvíli sleduje, asi ví, že se toto chování nesetkalo s ovacemi a já měl pár otázek. K mému naprostému úžasu mi matka sdělila, že je dítě autista. A to že na něj sprostě křičíš, mu má asi pomoct, pomyslel jsem si. Po pár dalších větách jsem se dozvěděl, že je dítě autista, protože nemá vychování 19. století a nedokáže 3 hodiny poslušně sedět u stolu a poslouchat rozhovory, které – přiznám – nudily i mě. Když jsem se potom dozvěděl, že si matka tuto diagnózu vymohla i u doktora, byl můj šok definitivní a já začal bilancovat, jaké z toho plyne poznání.
Dětský mozek je jako houba a dožaduje se stále nových podnětů a odpovědí. Ty mu musíme dávat, abychom ho zaměstnali. Pokud to neuděláme, bude se jich dítě dožadovat stále důrazněji. A zjevně dnes existují rodiče (podle mě je jich opravdu velká spousta), kteří do dítěte odpovídající energii investovat nehodlají. Rodiče, kteří očekávají i od velmi malých dětí disciplínu, které by ani oni sami nebyli schopní. A pokud tomu tak není, hledají chybu u něj a nikoli u sebe. A jaká se v dnešní době nabízí „pomoc“? Psychologická.
Takže z Milánka je autista. Co to pro něj znamená? Že se mu matka nebude nikdy věnovat tak, jak by měla. Že ho bude nutit do směšných a velmi nudných rituálů. Že mu to bude při každé příležitosti připomínat. To je život dítěte.
Uživatelský avatar
Tsu
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Výkřik do tmy: „ Bylo jedno malé království. Na sloním zadku!"
Příspěvky: 78
Dal: 64 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Re: Ze života dítěte

Nový příspěvek od Tsu » neděle 27. 8. 2017, 20:38:04

Občas by to chtělo diagnózu spíše pro rodiče. Také pro toho "odborníka", když mu dal nálepku "autista", jen proto, že si to poručila matka. Nebo pro celkové naladění společnosti, že dítě má být "hodné" a zticha a že my můžem úplně ignorovat jeho pocity. Také mi přijde, že v dnešní době se hledají často problémy v dítěti a dávají se mu různé nálepky, (hyperaktivita, autismus) ikdyž problém je úplně někde jinde... @=
Uživatelský avatar
Mathias8
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 7
ve věku do: 14
Výkřik do tmy: Deti nepotrebujú vždy rady.
Občas potrebujú iba ruku,
ktorá pohladí. Ucho, ktoré
vypočuje a srdce, ktoré porozumie.
Příspěvky: 741
Dal: 171 poděkování
Dostal: 362 poděkování

Re: Ze života dítěte

Nový příspěvek od Mathias8 » sobota 2. 9. 2017, 1:31:12

Vieš čo máš pravdu. Nechcem sa priliš rozpisovať ale .. bol som u rodinných známych a spoznal som jedného 7 ročného kutíka. Jeho problém je, že nedokáže vyslovovať písmenká v slovách teda ich zamiena a občas sa stane že si skratka stojí za tím, o čom si myslí, že je správne. Napriklad chcel dať facku svojej sestre len preto, že sa mu niečo nepáčilo. Jeho rodičia mu už stanovili diagnózu a to hyperaktivitu s Aspergerovým syndrómom. Hneď ako som tam prišiel ten chalan sa chcel so mnou baviť. Rozprávali sme sa sami asi pol hodinu a tak velmi si ma oblubil, že stále za mnou chodil a chcel sa so mnou rozprávať a hrať. Vobec to nebolo otravné ani dotieravé. On sa potreboval iba rozprávať vzhľadom na jeho rodinnu situáciu aj vysvetlím prečo.
Prekvapilo ma jeho vyjadrovanie. Na 7 ročného prcka mal velmi dobré vyjadrovanie a krásne spájal vety do súvislostí. Velmi dobre mu to myslí. A je to šikovný chalan.
Vždy keď som mu povedal niečo, napriklad že toto nesmieš robiť alebo že nesmieš byť svoju sestru to sa nerobí, je to tvoja sestra mal by si ju chániť a nie byť (Ešte som mu ju pochválil že peknú:D ) tak sa vždy opýtal prečo?
On to nevie pretože mu o tom nikto nepovedal. Nevie o tom pretože to čo vidí pokladá za správne.. pretože sa mu nevenujú...
Problém je presne v tom, že jeho rodičia mu nevenujú dostatok pozornosti presne ako ty píšeš. Ak by som to mal určiť na percentá povedal by som že sa mu venujú tak 30% zo 100% Keď chcú aby ich "neotravoval" tak mu dajú do rúk tablet kde má hry a povedia mu aby sa išiel hrajkať.
Bolo mi zle z toho ako uvažovali - nejaká špecialna škola pre tieto deti. Sami dobre viete ako to funguje v takýchto zariadeniach nemusím o tom ani písať.
Takže chalan ktorý vobec nie je blbý a ktorý podla mna vobec nemá aspergerov syndróm možno lahkú formu alebo iba určité priznaky hyperaktivity pojde do školy medzi deti medzi ktoré nepatrí.
Toto všetko by nebolo takto, keby sa mu venovali tak ako rodičia by mali, neodstrkali ho a viacej si ho všímali.
Keď som našiel odvahu povedať svoj názor jednemu človeku ktorý tam bol tiež tak mi povedal - "Máš pravdu" a to ma strašne potešilo. Zároven mi je z toho ich celého uvažovania zle aj teraz keď si na to zmyslím.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host