Stránka 1 z 1

topkapi

Napsal: pátek 6. 7. 2012, 3:42:43
od topkapi
Zdravím.

Po několika letech půstu jsem před pár dny z náhlého pohnutí mysli zadal do googlu „pedofilie“, abych seznal, kam se od časů xchatu dostala česká pedofilní internetová komunita, a byl jsem velmi mile překvapen existencí tohoto sympatického webu. Internet se pro mne před mnoha lety stal vpravdě iniciačním prostorem, kde jsem poprvé zjistil, že v tom nejedu sám, a záhy i to, že zdaleka ne každý nepedofil má v kapse otevírající se kudlu při pomyšlení na mojí existenci. Z vlastní zkušenosti tedy vím, jak cenné jsou prostory jako tento, zvláště pro „začátečníky“.

Mně je teď něco přes 30 a s vědomím, že jsem na chlapečky žiji už nějakých 14 let. Za tu dobu, jsem se, zejména zpočátku, pokoušel o „normální“ vztahy s dívkami i chlapci svého věku, leč delšího trvání neměl ani jeden z nich, a to zejména proto, že jejich fyzické konzumace jsem zkrátka nebyl tak docela schopen. Když jsem v čase hluboké osobní krize došel po zralé úvaze k závěru, že sebevražda není dobrým zakončením mojí nešťastné, navíc děti potenciálně ohrožující existence, zařekl jsem se alespoň, že se ve svém životě vynasnažím vystavovat pokušení jak zřídka to jen půjde. Tohoto předsevzetí, jež se v praxi nejmarkantněji projevilo tím, že jsem přestal jezdit na dětské tábory, se držím dosud a jedno čtyři roky staré uklouznutí mi říká, že jsem se tehdy rozhodl správně.

Tehdy jsem vyslyšel prosbu jedné známé doučovat angličtinu 9letého syna její rozvedené přítelkyně. Nevím už, jestli v mém rozhodnutí hrálo větší roli přesvědčení, že coby již dospělý a zodpovědný člověk zvládnu takovou situaci bez mrknutí oka, nebo to, že mi moje citová a sexuální deprivace už jednoduše lezla na mozek, každopádně ve chvíli, kdy jsem Martina poprvé spatřil mi přeběhl mráz po zádech. Jak pravděpodobné je, že vás na první pohled poblázní první kluk, k němuž se po letech dostanete takhle blízko? Abych to neprotahoval, po asi čtvrt roce, kdy ke mně jeho matka chovala již dostatečnou důvěru k tomu, aby nechala svého syna v jejich bytě se mnou samotného, začaly se některé vyučovací hodiny zkracovat na úkor rozpustilého blbnutí, které se jen zřídka obešlo bez fyzického kontaktu. Třebaže jsem se vědomě držel zpátky, neubránil jsem se některým dotekům a pohledům, jež jsem si, s odstupem viděno, rozhodně mohl a měl odpustit. Až příliš často jsem měl plné ruce práce se zakrýváním erekce a jen kvalitní spodní prádlo mě uchránilo od nevhodných skvrn na kalhotách. Ač jsem přesvědčen, že na Martinovi moje doučování zanechalo jen pozitivní stopy, po dalších třech měsících se mnou on i jeho matka přerušili bez rozloučení kontakt. Po několika nervózních týdnech, kdy jsem v malomyslnějších chvilkách čekal, z které strany to přijde, jsem nakonec celou věc hodil za hlavu s tím, že o nic nejde, nicméně příště už tedy raději ne. Celý příběh má přitom jednu pikantní a dost neuvěřitelnou tečku. Po dalším půl roce jsem v rámci občasného brouzdání internetem narazil na fotografie skupinky asi pěti kluků, kterak si oděni pouze do spodního prádla hrají na počítači nebo sledují televizi. Jedním z nich byl Martin. Nešlo o žádnou DP, nicméně tenhle typ fotek nemůže nevyvolat otázky kdo a za jakým účel je vlastně pořizuje. Tím spíš, že po třech dnech stránka beze stopy zmizela…

Rozepsal jsem se až běda, tak to rychle ukončím poděkováním všem, kteří se podílejí na chodu tohoto webu, zejména pak těm z nich, kteří to dočetli až sem. Rád odpovím na případné dotazy a srdnatě snesu i dobře míněnou kritiku.

topkapi

Re: topkapi

Napsal: pátek 6. 7. 2012, 10:08:14
od Angelo
Pěkné, krásně napsané a zajímavé, hlavně ten závěr, že si brouzdal internetem a narazil na fotografie malých chlapců ve spodních prádlech, mezi nimiž byl i Martin. Mě se něco takového stát, že bych znal osobně nějakou holčičku a pak ji našel na internetu ve spodním prádle, asi by mě to zarazilo, tedy podle toho, na jakých stránkách bych ji objevil.
Jinak tě tu vítáme. :)

Re: topkapi

Napsal: pátek 6. 7. 2012, 12:06:05
od topkapi
Angelo píše:Pěkné, krásně napsané a zajímavé, hlavně ten závěr, že si brouzdal internetem a narazil na fotografie malých chlapců ve spodních prádlech, mezi nimiž byl i Martin. Mě se něco takového stát, že bych znal osobně nějakou holčičku a pak ji našel na internetu ve spodním prádle, asi by mě to zarazilo, tedy podle toho, na jakých stránkách bych ji objevil.
Jinak tě tu vítáme. :)
Dík za přivítání. Můžu tě ubezpečit, že si nepamatuji, kdy jsem byl ve svém dosavadním životě víc zaražen. Jednak tou neuvěřitelnou náhodou, že jsem ty obrázky vůbec viděl (byl na ně odkaz přes Boylinks, kam zavítám jednou do měsíce, kdy se seznam aktualizuje), jejich téměř okamžitým odstraněním, a pak samozřejmě okolnostmi jejich vzniku, které mi ještě dlouho vrtaly hlavou. Každopádně doufám, že je v pořádku, respektive si nepřipouštím, že by nebyl.

Re: topkapi

Napsal: pátek 6. 7. 2012, 17:41:40
od Jednorozec
A nebyla máma toho kluka sólo? Resp. pokud nebyl zjevný důvod aby přerušili to doučování, třeba narazili na jiného pedofila, který se až tak zpátky nedržel a díky tomu se stáhli odevšud...

Re: topkapi

Napsal: neděle 8. 7. 2012, 12:12:35
od topkapi
Jednorozec píše:A nebyla máma toho kluka sólo? Resp. pokud nebyl zjevný důvod aby přerušili to doučování, třeba narazili na jiného pedofila, který se až tak zpátky nedržel a díky tomu se stáhli odevšud...
Nevím, jestli byla sama, neptal jsem se jí, nicméně Martin občas zmínil nějakého strejdu a jednou jsem je s nějakým chlapem viděl. Těžko ale říci, jestli to byl opravdu strejda, nebo "strejda", tehdy jsem tomu nepřikládal žádný význam a nevyptával se.

Re: topkapi

Napsal: středa 11. 7. 2012, 12:53:39
od Kuba
topkapi píše:Zdravím.
Ahoj, vítám tě u nás. A děkuji, žes na úvod nastínil svůj příběh, protože osobní příběhy mohou vždy být poučením pro ostatní a zároveň se třeba tobě na oplátku dostane zajímavé zpětné vazby.
topkapi píše:zařekl jsem se alespoň, že se ve svém životě vynasnažím vystavovat pokušení jak zřídka to jen půjde. Tohoto předsevzetí, jež se v praxi nejmarkantněji projevilo tím, že jsem přestal jezdit na dětské tábory, se držím dosud a jedno čtyři roky staré uklouznutí mi říká, že jsem se tehdy rozhodl správně.
Myslím, že je třeba najít jistou rovnováhu, střední cestu mezi dvěma extrémy: Nekontrolovaně a bez omezení běhat za dětmi a na druhé straně se od dětí zcela odříznout. Každý jsme jiní, stejně jako naše zkušenosti, vůle i samotná sexualita. Pro každého je tak ideální hranice jinde a pro někoho to může být i úplné odříznutí. Podle toho jak píšeš, trochu pochybuji, že by to platilo i v tvém případě (tedy, píšeš rozumně).

Sám mám zkušenost, že když jsem byl skoro rok od dětí úplně izolován (no jo, kriminál...) a potom kolem nich opět začal procházet na ulici, najednou jsem měl než kdykoliv předtím mnohem větší chuť je pozorovat. Přítomnost dítěte ve své blízkosti jsem najednou vnímal mnohem impulsivněji než dříve. Poté, co jsem se začal opět pohybovat trochu v blízkosti aspoň nějakého dítěte, tyto mé zvýšené reakce na děti např. v MHD začali opět ustupovat.

Co se snažím říct je to, že když se od dětí budeš úplně izolovat, může to v tobě až do nebezpečných výšin zvyšovat chuť nějaké kontaktovat. U každého je to individuální, ale zastávám názor, že u řady pedofilů je rozumný a třeba i různě kontrolovaný přístup dětem snížením rizika, že ulítnou a spáchají něco protiprávního.

Píšeš, jak silně si reagoval na přítomnost devítiletého kloučka, když ses rázem ocitl v jeho společnosti. Myslím, že to bylo i proto, že jsi tehdy jak jsem vyrozuměl byl od dětí izolovaný a tak náhlé a rázné prolomení této izolace u tebe vyvolalo velmi silnou reakci. Předpokládám, že kdybys tehdy jezdil stále na tábory, k onomu kloučkovi by ses dokázal chovat s větším odstupem a rozumem, protože bys prostě v sobě neměl tak ukrutně silnou žádost citového pouta k dítěti (to by bylo rozmělněno směrem k mnoha dalším dětem z táborů apod.).
topkapi píše:Jak pravděpodobné je, že vás na první pohled poblázní první kluk, k němuž se po letech dostanete takhle blízko?
Když jsi od dětí delší čas izolovaný, tak velmi vysoká. Nepochybuji o tom, že mě poblázní první holčička mnou preferovaného věku, se kterou strávím nějaký čas. Za dobré považuji, že si toto uvědomuji a mohu se na to psychicky připravit.
topkapi píše:začaly se některé vyučovací hodiny zkracovat na úkor rozpustilého blbnutí, které se jen zřídka obešlo bez fyzického kontaktu. Třebaže jsem se vědomě držel zpátky, neubránil jsem se některým dotekům a pohledům, jež jsem si, s odstupem viděno, rozhodně mohl a měl odpustit. Až příliš často jsem měl plné ruce práce se zakrýváním erekce a jen kvalitní spodní prádlo mě uchránilo od nevhodných skvrn na kalhotách.
Už když jsem jezdil na tábory a školy v přírodě (aby nedošlo k nepochopení, do kriminálu jsem se později dostal za delikty, které jsem spáchal předtím, kdy jsem v hlavě ještě nic urovnáno neměl) měl jsem jedno pravidlo, kterého se držím i teď. Je prosté. Jakmile při jakémkoliv kontaktu s dětmi začnu pociťovat vzrušení či přímo nastupující erekci, okamžitě danou aktivitu s dítětem přeruším. Řeknu, že už mi na klíně sedí dlouho a mám toho ještě spoustu na práci nebo že už jsme se pomazlili dost a musím se věnovat jiným dětem či prostě ubrat na plynu v rámci blbnutí a dovádění. Nikdy mi na tohle žádné dítě nereagovalo uraženě. Tohle je jeden z bodů, který u sebe považuji za záruku onoho "rozumného" přístupu k dětem, o kterém jsem psal výše. Důležité ale je, že se musí jednat o zažitý, v podstatě automatický mechanismus, který si promyslíš dopředu a v reálné situaci jej pak provedeš bez prodlení. Pokud bys o tom v situaci, kdy začínáš být vzrušený začal přemýšlet, jistě by sis vymyslel nějaký důvod, proč nepřestávat. Čili aby to fungovalo, musí to být skutečně automatické.
topkami píše:Po dalším půl roce jsem v rámci občasného brouzdání internetem narazil na fotografie skupinky asi pěti kluků, kterak si oděni pouze do spodního prádla hrají na počítači nebo sledují televizi. Jedním z nich byl Martin.
Děti z neúplných či špatně fungujících rodin se rychleji a silněji než jiné děti upínají na cizí či do nejužší rodiny nepatřící lidi a tím pádem je u nich i větší riziko, že budou akceptovat nevhodné chování ze strany dospělých.

Na závěr jestli mohu ještě jednu otázku, která mě napadla při čtení tvého příběhu: Navštěvoval jsi někdy sexuologa?

Re: topkapi

Napsal: středa 11. 7. 2012, 14:18:27
od Kasz
Kuba píše:Jakmile při jakémkoliv kontaktu s dětmi začnu pociťovat vzrušení či přímo nastupující erekci, okamžitě danou aktivitu s dítětem přeruším.
To mně erekce nevadí, podle mého názoru totiž nejde o tu erekci samotnou, ale o motivaci, se kterou se dotýkáš, erekce může být opravdu pouze jakýmsi "průvodním" jevem, který nemůžeš vůlí ovlivnit, a nevím, proč by automaticky měla být nežádoucí. Já bych kontakt s dítětem případně přerušil až v momentě, kdy bych cítil, že by mi dělalo velké problémy uhlídat si motivaci - kdybych se měl dotýkat dítěte sobecky bez ohledu na to, zda je to tomu dítěti příjemné a jaké to může mít pro něj následky. Ale každý si samozřejmě musí najít svou vlastní hranici, která je pro něj "bezpečná" a přijatelná.

Re: topkapi

Napsal: středa 11. 7. 2012, 14:26:26
od Kuba
Nejde mi o to, že by to mohlo být někým bráno třeba jako pohlavní zneužívání. Jde mi o to, abych sám sebe nevystavoval příliš velké a prohlubující se sexuální tenzi (napětí), s jejíž růstem by rostla i má chuť překročit zákonné hranice. Je to tedy otázka jakéhosi bezpečnostního omezení mého chování vůči dětem, minimalizování rizika a snaha vyhnout se vyloženě rizikovým momentům, případně automatický mechanismus, jak v nich obstát.

Jak tvrdím, každý to máme trochu jinak a pro někoho toto ani riziko být nemusí. Já jsem ale přeci jen pedofil, který má na svědomí z minulosti dlouhodobé zneužívání a který se toho znovu dopustit za žádnou cenu nechce a tak u sebe vnímám silněji potřebu jakéhosi omezení, přítomnosti bezpečnostních opatření při svých kontaktech s dětmi. Nicméně si myslím, že o těchto věcech (stanovení hranic) by měl uvažovat každý, byť je hodně individuální, kde kdo ty hranice bude mít a určitě si nemyslím, že by si je každý měl určovat podle mě.

Re: topkapi

Napsal: středa 11. 7. 2012, 18:53:33
od Kasz
Kuba píše:...chuť překročit zákonné hranice.
Kuba píše:u řady pedofilů je rozumný a třeba i různě kontrolovaný přístup dětem snížením rizika, že ulítnou a spáchají něco protiprávního.
Jenom připomínám, že máme i morální, etická i jiná hlediska a tudíž i hranice, nad kterými může být dobré se zamýšlet.

Re: topkapi

Napsal: čtvrtek 12. 7. 2012, 0:52:55
od topkapi
Kuba píše: Myslím, že je třeba najít jistou rovnováhu, střední cestu mezi dvěma extrémy: Nekontrolovaně a bez omezení běhat za dětmi a na druhé straně se od dětí zcela odříznout. Každý jsme jiní, stejně jako naše zkušenosti, vůle i samotná sexualita. Pro každého je tak ideální hranice jinde a pro někoho to může být i úplné odříznutí. Podle toho jak píšeš, trochu pochybuji, že by to platilo i v tvém případě (tedy, píšeš rozumně).

...
I tobě díky za přivítání a za komentář. Moje „izolace“ určitě není extrémní (rozhodně ne jako ta tvoje vynucená), byť převážná většina mých kontaktů jsou pouze ony kradmé pohledy na ulicích a zastávkách MHD či koupalištích (léto budiž pozdraveno). Nevím, jestli jsem nalezl onu rozumnou hranici či rovnováhu, o níž píšeš, já sám se svým citovým a sexuálním životem dost dobře nemohu být spokojen (a upřímně by mne zajímalo, u vědomí rozdílných potřeb jednoho každého z nás, jestli se někdo z přítomných domnívá, že takového déletrvajícího stavu naplnění někdy dosáhl či má naději dosáhnout), nicméně se obávám, že těsnější kontakt (například na oněch dětských táborech) by vyústil jen v další kluzkou situaci. Nemám pocit, že bych uměl neškodně „rozmělnit“ své potřeby v širším dětském kolektivu, spíš bych se neubránil upnutí na konkrétního kluka se všemi případnými následky. Chci věřit tomu, že bych v takové situaci obstál lépe, než v případě Martina, ale zrovna tak se nemohu zbavit obavy, že by se mi to mohlo vymknout z rukou.
Kuba píše: Na závěr jestli mohu ještě jednu otázku, která mě napadla při čtení tvého příběhu: Navštěvoval jsi někdy sexuologa?
O sexuologovi jsem, popravdě, nikdy vážně neuvažoval. Zpočátku za tím mohla být jistá nedůvěra k psychiatrii (pocházím z lékařské rodiny, kde se tento a jemu příbuzné obory netěší přílišné vážnosti), později pak asi hlavně přesvědčení, že je to problém, s nímž se musím tak jako tak vypořádat (a žít s ním) především já sám.

Re: topkapi

Napsal: sobota 14. 7. 2012, 16:38:00
od Kuba
topkapi píše:(a upřímně by mne zajímalo, u vědomí rozdílných potřeb jednoho každého z nás, jestli se někdo z přítomných domnívá, že takového déletrvajícího stavu naplnění někdy dosáhl či má naději dosáhnout)
No, ono by se dalo hodně slovíčkařit, co si každý pod tím "déletrvajícím stavem naplnění" vlastně představuje. Lidská podstata je taková, že úplně naplněni asi nebudeme nikdy, vždy budeme toužit po něčem dalším, jiným, budeme o něco usilovat... Je to přirozené a žene nás to dopředu. Čili asi nelze mluvit o úplném naplnění, životě bez chyb a překážek, ale spíš dlouhodobém období, ve kterém je člověk převážně šťastný a spokojený.

Moji terapeuti by asi chtěli, abych napsal, že pedofil ničeho takového nemůže nikdy dosáhnout a musí počítat s tím, že na základě své sexuality bude permanentně frustrovaný. Nemyslím si to. Když jsem jezdil na školy v přírodě jako vedoucí, byl jsem šťastný a spokojený. Byl jsem nadšený, že jsem mezi dětmi a ještě více mě těšilo, že si mě vážily, obdivovaly mě a považovaly mě za nejlepšího vychovatele. To mě ohromně hřálo na srdci (a ta vzpomínka mě hřeje ještě teď, ostatně některé diplomy, básničky a obrázky od dětí mám na pavilonu vylepené nad postelí :D). Asi právě ta vnitřní radost u mě způsobovala, že jsem najednou ani nepociťoval žádnou urgentní touhu zajít s dětmi dál - k erotickým aktivitám. Cítil jsem, že mi nic podstatného v životě nechybí. Troufám si tvrdit, že v tomto období jsem onoho dlouhodobého období štěstí a spokojenosti skutečně dosáhl.

Mimochodem, když jsem předtím děti zneužíval a byl tedy ukojen po sexuální stránce, ani zdaleka to ideální nebylo. Ve vzduchu totiž visela řada problémů (kdy to praskne, problémy u děvčátek doma, můj napjatý vztah s rodiči holek atd.) a ty bránily tomu, abych se cítil šťastný a spokojený.
topkapi píše: je to problém, s nímž se musím tak jako tak vypořádat (a žít s ním) především já sám.
To máš naprostou pravdu.

Re: topkapi

Napsal: pondělí 16. 7. 2012, 21:45:40
od topkapi
Ano, to "naplnění" nebylo míněno ve smyslu završenosti či ukončenosti, ale spíše úplnosti, byť, jak správně podotýkáš, vždy jen dočasné. Svou svízel spatřuji v tom, že u mne byla a je tato dočasnost spíš chvilkovostí, příliš prchavou, než abych se z ní mohl vědomě těšit v přítomném čase, končící snad už ve chvíli, kdy začíná. I z důvodů, které zmiňuješ na konci. Ten pocit štěstí a spokojenosti, o němž píšeš, ti přeji a v nejlepším slova smyslu závidím. Myslím, že jsem jako dospívající kluk zažil něco podobného, dnes už by mi to nestačilo...