Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Sekce pro příspěvky nových členů fóra - po registraci zde založte nové téma a prozraďte nám pár drobností o sobě, nebo nás jen pozdravte!
Uživatelský avatar
Stuart119
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 9
ve věku do: 16
Výkřik do tmy: Svět je nedokonalej
Příspěvky: 8
Dal: 10 poděkování
Dostal: 10 poděkování

Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Stuart119 » pátek 25. 7. 2014, 21:31:11

Ahoj, jsem tady ze stejného důvodu asi jako většina z vás – z pochopení. Pochopení se nedočkáte od svého okolí, od lidí z vašeho života, kteří preferují tu normální lásku a vztahy (jako by tu normálnost měl někdo určovat) a pomyšlení, že někdo může být zamilovaný do dítěte, je pro ně opovržlivé. Jak jim vysvětlit, že i to je možný a ve smyslu dobrého slova i normální? Každý člověk žije jiný život svým způsobem a normálnost nemá určovat společnost, tu si má určit každý sám. Jenže nemá cenu o tom diskutovat, když vím(e), že oni to stejně nepochopí. A proto jsem tady. Potřebuju se někomu vypsat, někomu kdo mě pochopí a neodsoudí, někomu, kdo má stejnou normálnost jako já.

Je mi 19 let a líbí se mi holky. Je jedno, jestli jsou starší, věkově stejný nebo mladší. Holky jsou krásné a já bych dal cokoliv za to, abych nějakou měl. Bohužel to nejde (nebo alespoň ne v takové rovině, abych byl šťastný), protože miluju jednoho jedenáctiletého chlapce. Začalo to tím, že jsem si uvědomil, že je mi lépe s dětmi než s vrstevníky. Vždycky jsem chtěl být ten hlavní, vůdce, ke kterému budou ostatní vzhlížet a respektovat a toho jsem mezi vrstevníky jen těžko dosáhl. U dětí ano. Beru je jako sobě rovné a mám s nimi přátelské vztahy a necítím se mezi nimi ohrožený, protože tam prostě není nikdo, kdo by mě převyšoval. Zjistil jsem, že ty malé holky mě přitahují víc než ty v mém věku. Nevím, jestli je to malou sebedůvěrou nebo pedofilií, nejspíš od každého něco, každopádně se cítím skvěle, když mě berou jako vzor, důvěřují mi a mají mě rády bez toho, abych já v duchu nejdřív každou větu před vyslovením promýšlel, aby pak nevyzněla trapně (tak to vždycky mám mezi stejně starými dívkami).
Přátelé mých rodičů, kteří nás celkem často navštěvují, mají nyní jedenáctiletého syna. Skamarádili jsme se již před dvěma lety a za tu dobu si ke mně získal velkou důvěru a já si ho strašně oblíbil. Poprvé, když jsme se na sebe jen tak bezdůvodně usmáli, jsem hluboko v sobě pocítil jakousi tančící myšlenku, naprosto cizí a nepatřičnou, kterou do teďka nedokážu pojmenovat. Postupem času jsem se na něj vždycky začínal těšit, když k nám jezdili nebo já navštěvoval je a docházelo mi, že s žádným jiným dítětem si tak nerozumím a nebaví mě to jako s ním. Asi po půl roce od doby, co jsme se spolu začali kámošit, jsem si přiznal, že se mi líbí i vzhledově. Nechápal jsem to a nechápu ani teď, žádný jiný kluk na světě mě nepřitahuje, tak jak to že u něj je to jinak? On přebíjí veškeré moje city a touhy k dívkám, já prostě nedokážu říct, jak ho miluju. Neví to nikdo a ani se to nikdy nikdo nedozví. Já sám nepotřebuji žádnou odbornou pomoc, poněvadž vím, že neudělám nic, co by mu mohlo ublížit a to ze čtyř důvodů: 1) moje povaha, 2) jeho důvěra ke mně, 3) strach z provalení mojí zamilovanosti a 4) prostě v tuhle dobu nepotřebuji nic dalšího, než jeho přátelství.
Můj životní sen je bezpochyby tenhle kluk. Kéž by on (ačkoliv to asi bude znít blbě) v pozdějším věku zjistil, že je gay a já měl u něj šanci. Vím, že pravděbodobnost je malá, ale přát si to a snít můžu. Vím jistě, že ho budu milovat až mu bude 16 stejně silně jako teď, když mu je 11. Nevím, zda to je homosexualitou nebo pedofilií, ale jak jsem psal, ostatní kluci mě nijak neberou, ať už v mém věku nebo v jeho. On je prostě jedinečný, originální. Je asi blbost, aby byl někdo orientovaný jen na jednoho človeka, ale já to tak (zatím?) mám. A určitě tady nemusím psát o té bezmoci, kterou má nejspíš každý z vás. Někoho milovat a nesmět mu polibek dát, je jako u studny stát a žízní umírat.
Jasně že chci normální (už zas to blbé slovo) život, mít stejně starou holku a užívat si, ale nejde to. Nenajdu nikoho, koho bych miloval víc než jeho. A sžírá mě žárlivost, když si ho představím s nějakou holkou. Ale s tím se musím smířit, tak to prostě bude.
Chci se vás zeptat; myslíte, že je možné, aby pak takoví dva lidé jako já a ten malý chlapec, mohli spolu za plno let být? Zažili jste nebo znáte takový případ?
Jste první, komu se svěřuji, protože vím (nebo aspoň doufám), že tady to pochopení najdu. V „normálním“ světě bohužel ne.
Hranicar
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 8
ve věku do: 14
Příspěvky: 214
Dal: 21 poděkování
Dostal: 47 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Hranicar » pátek 25. 7. 2014, 22:55:38

Ahoj.
Někdy se člověk dočká pochopení i od "normálních" lidí, kteří si ovšem uvědomují, jak je ta "normálnost" relativní. Já jsem natrefil na pár lidí s většinovou sexuální orientací, kteří pro mne pochopení našli. Je ovšem pravda, že tito lidé většinou z normálu vybočovali zase něčím jiným. Věděli, jaké to je, být "jiný".
Pro jistotu říkám, že bych ti určitě nedoporučoval svěřovat se někomu v tvém blízkém okolí. Riziko je příliš velké - to asi chápeš.
Svým způsobem máš štěstí, protože máš možnost se s chlapcem pravidelně vídat. Máš možnost trávit s ním čas. Horší je zamilovat se do někoho, kdo je nedosažitelný.
Co bude v budoucnosti nemá smysl řešit. Řeš současnost, buď tu pro něj. Buď jeho nejlepší přítel. Za pár let tě možná bude dost potřebovat. Jestli je možné, že by zjistil, že je gay a zamiloval se do tebe taky? Ano, možné to je - i když, co si budeme povídat - statisticky nepravděpodobné. Na druhou stranu - být "jenom" něčím nejlepším přítelem není tak úplně málo. A takový vztah bývá stabilnější.
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: kasz@protonmail.com
Výkřik do tmy: Alleinka ♥
Příspěvky: 5093
Dal: 1148 poděkování
Dostal: 2413 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Kasz » pátek 25. 7. 2014, 23:06:11

Děkuji ti za krásný příběh. Jsme rádi, že ti náš web pomohl nebo pomáhá být místem, kde najdeš pochopení. Právě k tomu existuje. Nechceš se zaregistrovat? Dal bych tvému příspěvku lajk (a myslím, že se najde hodně lidí), ale takhle nemůžu (neregistrovaní lajky nevidí). A přesunul bych toto vlákno do sekce Pro nováčky, protože tam patří...

Co se týká tvé otázky na konci - ještě jsem o tom neslyšel, ale nic není nemožné. On dospěje, pravděpodobnost, že je homosexuál, je malá... a už vůbec že by se i on zamiloval do tebe. S tím se musí každý pedofil předem smířit, i když tu lásku prožívá velmi hluboce a upřímně.

Pak k tvé úplně poslední větě - i ve světě se najdou lidé, kteří pochopí. Jen je třeba je hledat a někdy je třeba to i risknout. I za tu cenu, že se to třeba napoprvé nepovede. Divil by ses, kolik lidí je schopno pochopit, když ne všechno, tak aspoň v základech - že pokud je člověk dobrý a snaží se o dobro, je jedno, jestli je "heterouš", "homouš" a nebo pedofil. Mnozí z nás z vlastní zkušenosti můžeme říct, že lidé tam venku v tom normálním světě také dokáží pochopit.

Hodně štěstí a vítej na našem webu a budu rád, když se zaregistruješ a budeš se s námi dělit o kus svého já, což je právě to nejvíc obohacující.
Uživatelský avatar
Myš
Čestný člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Čechy
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 15
Kontakt: myscepek@seznam.cz
Příspěvky: 633
Dal: 143 poděkování
Dostal: 550 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Myš » pátek 25. 7. 2014, 23:08:10

Ahoj Stuarte, je mi taky 19 a taky jsem se, hodně čerstvě, zamiloval do 11 letého kluka. Prostě na něj nemůžu nemyslet a jsem šťastný tím, že mám příležitost s ním trávit čas :) Na rozdíl od tebe jsou ale malý kluci ti, kteří mě naprosto přirozeně přitahují.

Vůbec není divné, že jsi se do něj zamiloval i když se ti jinak malí kluci nelíbí, alespoň já to tak nevnímám. Zamiloval ses do něj ne proto, že je to malý kluk, ale pro jeho povahu a charakter :) Na škatulkování vlastně vůbec nezáleží, cesty lásky jsou stejně jako cesty Boží a lidské nevypočitatelné.

Co se týče tvé otázky, poradím Ti jedno, žij dneškem, užívej si jeho přítomnosti a dělej ho co nejvíce šťastným, protože pozorovat milovanou osobu, jak je šťastná, je prostě ta největší radost, jaká člověka může potkat :) Můžeš ho pohladit po vlasech, dát mu pusu na čelo, ale se zbytkem počkej ale nikdy nenechej odejít naději, že to někdy, až bude starší vyjde. Lásky si važ a ačkoli je milovat někdy obtížné, je to zároveň vzácné a krásné :) (Aneb takhle píše někdo zamilovaný až po uši :D )

Určitě se taky zaregistruj, neboj, je tu bezpečno a potkáš mnoho fajn lidí. A neboj se ptát na cokoli, co ti přijde na mysl :)
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: kasz@protonmail.com
Výkřik do tmy: Alleinka ♥
Příspěvky: 5093
Dal: 1148 poděkování
Dostal: 2413 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Kasz » pátek 25. 7. 2014, 23:08:51

Hranicar píše:Pro jistotu říkám, že bych ti určitě nedoporučoval svěřovat se někomu v tvém blízkém okolí. Riziko je příliš velké - to asi chápeš.
Můžeme nedoporučovat, můžeme doporučovat, ale svou cestu si musí najít každý sám. Já se svěřil mamince jedenáctileté dívky, do které jsem byl zamilovaný. Neodsoudila mě a mohl jsem s její dcerou kamarádit i nadále. Bylo fajn vědět, že kdyby se k ní dostala nějaká fáma, tak že ona měla informace z první ruky a sama na základě toho, jak mě znala, mě mohla "soudit".
Uživatelský avatar
Myš
Čestný člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Čechy
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 15
Kontakt: myscepek@seznam.cz
Příspěvky: 633
Dal: 143 poděkování
Dostal: 550 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Myš » pátek 25. 7. 2014, 23:11:49

Kasz píše:
Hranicar píše:Pro jistotu říkám, že bych ti určitě nedoporučoval svěřovat se někomu v tvém blízkém okolí. Riziko je příliš velké - to asi chápeš.
Můžeme nedoporučovat, můžeme doporučovat, ale svou cestu si musí najít každý sám. Já se svěřil mamince jedenáctileté dívky, do které jsem byl zamilovaný. Neodsoudila mě a mohl jsem s její dcerou kamarádit i nadále. Bylo fajn vědět, že kdyby se k ní dostala nějaká fáma, tak že ona měla informace z první ruky a sama na základě toho, jak mě znala, mě mohla "soudit".
Souhlas, i tam, kde jsem pracoval s dětmi, jsem našel takové lidi, kteří to vzali naprosto v pohodě a ještě si vážili mé důvěry :)
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
Uživatelský avatar
Stuart119
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 9
ve věku do: 16
Výkřik do tmy: Svět je nedokonalej
Příspěvky: 8
Dal: 10 poděkování
Dostal: 10 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Stuart119 » pátek 25. 7. 2014, 23:40:56

Díky moc vám všem, vaše odpovědi pro mě znamenají víc než dokážu napsat, protože je to pro mě takový zvláštní najednou se o tom s někým poprvý bavit a hlavně bez toho, abych něco skrýval a styděl se za to.
Uživatelský avatar
Mathias8
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 7
ve věku do: 14
Výkřik do tmy: Deti nepotrebujú vždy rady.
Občas potrebujú iba ruku,
ktorá pohladí. Ucho, ktoré
vypočuje a srdce, ktoré porozumie.
Příspěvky: 740
Dal: 171 poděkování
Dostal: 362 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Mathias8 » pátek 25. 7. 2014, 23:49:24

Ahoj Stuart119 ...

Si človek, ktorý cíti presne tak ako ja. Uplne presne a tak pekne si napísal pocity, ktoré mna trápia tiež ale nikdy by som ich nerozpísal tak pekne ako ty :) za to ti veľmi moc ďakujem....

Ja som tiež velmi zamilovaný :) ale do dievčatka... prinzezny, ktorá je mojím všetkým. Je mnou uplne preniknutá. Milujem ju celým svojím srdcom, celou svojou dušou.. sme super kamaráti :)
Dal by som čokolvek za to keby ma milovala tak ako milujem ja ju...má ma rada jak kamoša preto sa snažím byť najlepší jej starší kamoš.. kamoš na ktorého by bola hrdá v dospelosti.. bol by som strašne šťastný. Dokázal by som urobiť pre nu čokolvek na svete. Keby zabila človeka...šiel by som snou ho zakopať... tak veľmi ju lúbim...

Napísal som sem aj svoj príbeh ako som sa do nej zamiloval, ak chceš prečítaj si :) Je to už skoro 2 roky čo ju milujem...
Ona mi dáva to, čo mi chýba .. ona je moj anjel, ktorý mi dáva energiu a silu žiť a bojovať za lepší život moje svetlo na konci tunelu...moja nádej...
Neublížim jej.. ako by som to aj mohol keď ju lúbim.

To je to čo ľudia nepochopia. Oni si myslia, že človek ktorému sa páčia deti ma potrebu im ubližovať, ony nás nechápu.. oni asi nikdy nepochopia že taký človek by dokázal pre ne urobiť aj nemožné len aby ich videl usmiate a šťastné...
Bezmocnosť presne ako hovoríš...

Myslím si, že je to možné aby si stakým chlapcom mohol za plno rokov byť.. ale musel by byť tiež na chlapcov.. v opačnom prípade (ako to mám ja, že sa mi páčia iba dievčatá) to mám asi lahšie... keď si zoberiem do úvahy náš vekový rozdiel a priradím to napr k veku 28 alebo 30 je to stále dobré. Keď si Kája Gott mohol zobrať za ženu o asi 20 rokov mladšiu ženu tak mám skvelú motiváciu (samozrejme taký vekový rozdiel medzi nami nieje :D ) .. lenže to by musela cítiť to čo ja k nej :)

Asi najhoršie je vedla niekoho sedieť, len tak sa ho letmo dotýkať, plakať pre neho po nociach a vedieť, že ho nikdy nemožeme mať...
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: kasz@protonmail.com
Výkřik do tmy: Alleinka ♥
Příspěvky: 5093
Dal: 1148 poděkování
Dostal: 2413 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Kasz » sobota 26. 7. 2014, 1:43:17

Mathias8 píše:Keď si Kája Gott mohol zobrať za ženu o asi 20 rokov mladšiu ženu tak mám skvelú motiváciu
Jen pro tvou informaci, manželka Karla Gotta, Ivana Gottová je o 37 let mladší. :)
Uživatelský avatar
Stuart119
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 9
ve věku do: 16
Výkřik do tmy: Svět je nedokonalej
Příspěvky: 8
Dal: 10 poděkování
Dostal: 10 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Stuart119 » pátek 8. 8. 2014, 18:06:48

Myš: A jak by ses třeba ty vyrovnával s tím, kdyby se s tebou přestal kámošit? Nebo se ti to už někdy stalo, že někdo, do koho jsi byl zamilovaný, se s tebou přestal zničehonic bavit (co se týče mladších kluků) ?
Uživatelský avatar
Myš
Čestný člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Čechy
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 15
Kontakt: myscepek@seznam.cz
Příspěvky: 633
Dal: 143 poděkování
Dostal: 550 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Myš » pátek 8. 8. 2014, 21:20:17

Stuart119 píše:Myš: A jak by ses třeba ty vyrovnával s tím, kdyby se s tebou přestal kámošit? Nebo se ti to už někdy stalo, že někdo, do koho jsi byl zamilovaný, se s tebou přestal zničehonic bavit (co se týče mladších kluků) ?
Nikdy jsem na vztahu nebyl nějak moc fixovaný ale u současného kutíka bych to bral těžce, protože o mě projevuje zájem a jsem prostě zamilovaný až po uši. S kutíkem před ním jsem se mimo schůzek organizace, kde pracuji, nescházel, ani jinak nekomunikoval, no taky je nutno říci, že jsem nebyl příliš proaktivní a celý vztah byl pro mě takový zvláštní, už jenom tím, že jsem po dlouhou dobu jeho trvání neměl přiznáno, že se mi líbí kluci, a přišlo by mi divné mu věnovat nějakou zvláštní pozornost, ačkoli jsem k tomu tendence samozřejmě měl.

Teď je to jiné, výrazně. Je na mě naprosto jasné zamilování, jsem nadšený, že je rád z mého zájmu o něj a že ten zájem opětuje, prostě to prožívám mnohem intenzivněji. Navíc, protože je z dětského domova, odpadá problém třeba s nechápavými rodiči. Naprosto věřím, že pro mě začala nová kapitola života s novým vztahem, který silně prožívám a je zatím čistě pozitivní.
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: kasz@protonmail.com
Výkřik do tmy: Alleinka ♥
Příspěvky: 5093
Dal: 1148 poděkování
Dostal: 2413 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Kasz » pátek 8. 8. 2014, 21:50:55

Je hezké, Myško, že jsi zamilovaný. Až po uši, jak se říká. Píšeš, že ti začíná nová kapitola života, to jistě. Takových kapitol mám také napsaných již několik. Měj ale na paměti, že to je skutečně pouze kapitola, která jednou skončí. Ten klučík ti teď dává najevo, že tě má rád. Taky jsem takového "klučíka" měl, rozuměli jsme si vzájemně nějak víc už od pradávna (já teda do něj nebyl zamilovaný, pochopitelně :)). Buď připraven na to, že postupně se bude situace i vztah s ním proměňovat. Pokud vám to vydrží, klidně to může být po dobu jeho docházky do ZŠ, i když myslím si, že nejpozději v 7. nebo 8. třídě se začne jeho vztah k tobě výrazněji měnit. Doufám, že jsi připraven na tu velmi pravděpodobnou a přirozenou variantu, že zkrátka jednou začne ztrácet zájem. A ty určitě víš, že jsi tady a teď aktuálně pro něj proto, abys ho vedl jako průvodce a přítel na jeho cestě životem. Zkrátka - jednou to průvodcovství skončí a klučík si půjde svou vlastní cestou a možná zůstanete "starými kamarády z dětství".

Byl jsem asi před týdnem u známých, jejich osmiletá holčička mi dávala pusinky, tulila se, všude se mnou chodila, a ptal jsem se jí: "Proč mi dáváš pusinky?" A ona: "Protože tě mám ráda." Tak jsem se ještě zeptal: "A proč mě máš ráda?" Na tuto otázku, kterou jsem dokonce položil několikrát, nedovedla odpovědět. Děti to prostě vnímají přirozeně - že mají někoho rádi, a dávají najevo tu náklonnost, kterou k dotyčnému cítí. Ony si ani nemusejí uvědomovat, proč to tak je, prostě jen žijí to, co cítí. Bylo to moc hezké, tak jsem si ji k sobě přivinul, ona se schoulila, taky jsem jí dal letmou pusu do vlasů a říkám: "Přál bych si jednou mít takovou dceru, jako jsi ty." A kdo ne? Mít dceru, která vám dává pusinky a říká vám, že vás má ráda...

I pro ni jsem jen zpestření jejího života. Někdo, koho může mít ráda, na koho se může těšit, z koho se může těšit. Její o dva roky starší sestra se taky kdysi tulila a mazlila, ale bylo vidět, že se její vztah ke mně mění... Mluvila se mnou, bavila se se mnou, určitě byla i ráda, že jsem přijel a ten čas si užila, ale už to nebylo to, co dřív. Už se zkrátka blíží puberta a mění se její psychika. Psychika každého člověka se v tom věku mění. Vlastně za celou návštěvu jsem se jí dotkl jenom jednou - když se ke mně chtěli všichni přitulit, tak řekla: "Já chci taky přitulit a pohladit!" :) A to bylo vše.

Proč to píšu? Zkrátka počítej s tím, že jsi jen jeho dočasný průvodce životem a dočasným původcem jeho štěstí. Přeji Ti, aby ti to ještě dlouho dělalo radost a zároveň abys jednal vždy moudře a tak, aby to bylo klučíkovi vždy jen ku prospěchu. Také ti přeji tolerantní okolí, které se na tebe nebude dívat podezřívavě jenom proto, že máš někoho rád.
Uživatelský avatar
Stuart119
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 9
ve věku do: 16
Výkřik do tmy: Svět je nedokonalej
Příspěvky: 8
Dal: 10 poděkování
Dostal: 10 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Stuart119 » pátek 8. 8. 2014, 23:03:50

Kasz: Není ale lepší věřit v naději, že to dítě v budoucnu neztratíme? Pokud to tak má být, není lepší se s ním přestat vídat a zapomenout na něj hned, když to nikam nepovede? Jasně že to přátelství je krásné, já sám bych těžko dokázal odmítnout, když ten chlapec chce jít se mnou ven, ale za těch pár let ta ztráta myslím bude bolet víc. Je hrozný nemít jistotu, že to přátelství vydrží. Takže nejlepší vyrovnání je, jak jsem se ptal, připravit se na to dopředu?
Uživatelský avatar
Myš
Čestný člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Čechy
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 15
Kontakt: myscepek@seznam.cz
Příspěvky: 633
Dal: 143 poděkování
Dostal: 550 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Myš » pátek 8. 8. 2014, 23:16:11

Stuart119 píše:Kasz: Není ale lepší věřit v naději, že to dítě v budoucnu neztratíme? Pokud to tak má být, není lepší se s ním přestat vídat a zapomenout na něj hned, když to nikam nepovede? Jasně že to přátelství je krásné, já sám bych těžko dokázal odmítnout, když ten chlapec chce jít se mnou ven, ale za těch pár let ta ztráta myslím bude bolet víc. Je hrozný nemít jistotu, že to přátelství vydrží. Takže nejlepší vyrovnání je, jak jsem se ptal, připravit se na to dopředu?
Očekávej to nejlepší ale buď připraven na nejhorší... Chci se s ním vídat, dokud bude chtít a dokud to bude mě i jemu dělat radost. Nic není věčné a nedělat něco jenom proto, že to jednou může skončit, je nesmysl, celý život bychom tím hodili do koše. To, že třeba zítra umřu, neznamená, že dnešek strávím paralyzován strachem.
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
Uživatelský avatar
Myš
Čestný člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Čechy
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 15
Kontakt: myscepek@seznam.cz
Příspěvky: 633
Dal: 143 poděkování
Dostal: 550 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Myš » pátek 8. 8. 2014, 23:36:55

Kasz píše:Je hezké, Myško, že jsi zamilovaný. Až po uši, jak se říká. Píšeš, že ti začíná nová kapitola života, to jistě. Takových kapitol mám také napsaných již několik. Měj ale na paměti, že to je skutečně pouze kapitola, která jednou skončí. Ten klučík ti teď dává najevo, že tě má rád. Taky jsem takového "klučíka" měl, rozuměli jsme si vzájemně nějak víc už od pradávna (já teda do něj nebyl zamilovaný, pochopitelně :)). Buď připraven na to, že postupně se bude situace i vztah s ním proměňovat. Pokud vám to vydrží, klidně to může být po dobu jeho docházky do ZŠ, i když myslím si, že nejpozději v 7. nebo 8. třídě se začne jeho vztah k tobě výrazněji měnit. Doufám, že jsi připraven na tu velmi pravděpodobnou a přirozenou variantu, že zkrátka jednou začne ztrácet zájem. A ty určitě víš, že jsi tady a teď aktuálně pro něj proto, abys ho vedl jako průvodce a přítel na jeho cestě životem. Zkrátka - jednou to průvodcovství skončí a klučík si půjde svou vlastní cestou a možná zůstanete "starými kamarády z dětství".
Kaszi, díky, že mě trochu stahuješ na zem :) Tak to prostě je, s věkem se vztah vyvíjí, kutík za to nemůže a je to přirozená fáze dospívání. Jestli je v takové situaci třeba něco udělat, tak poděkovat za čas, co jsme spolu strávili a popřát mu šťastnou cestu životem, na které jsem připraven mu podat pomocnou ruku. Určitě to není poslední kapitola ani konec knihy, život jde dál a kutíků, kterým budu moci dělat radost (a tím i oni mě), ještě určitě pár potkám :)
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: kasz@protonmail.com
Výkřik do tmy: Alleinka ♥
Příspěvky: 5093
Dal: 1148 poděkování
Dostal: 2413 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Kasz » sobota 9. 8. 2014, 8:37:36

Stuart119 píše:Kasz: Není ale lepší věřit v naději, že to dítě v budoucnu neztratíme?
Neztratíš ho, jen se jeho vztah k tobě v pubertě výrazně změní. To je přirozený vývoj.
Stuart119 píše:Pokud to tak má být, není lepší se s ním přestat vídat a zapomenout na něj hned, když to nikam nepovede?
Není pravda, že by to nikam nevedlo. Když máš někoho rád, dává ti to smysl života, chuť žít, chuť na sobě pracovat, chuť snažit se... i třeba chuť snažit bojovat proti těm "hnusným" předsudkům okolí. Pedofilie by byla pouhou ideou, kdyby nestavěla na něčem reálném, na reálných vztazích s dětmi. I kdybys nikdy neměl rodinu a svoje vlastní děti, pokud bys měl možnost se celý život nějakým způsobem věnovat dětem, na prahu života a smrti si pak můžeš říct: "Jo, můj život měl smysl, tolik dětských tváří jsem udělal šťastných, tolika dětem jsem předal kus sebe, tolik legrace jsme si užili, ale třeba i nelegrace, když bylo třeba nějakému dítěti vysvětlit, že lhát nebo krást se nemá.
Stuart119 píše:Jasně že to přátelství je krásné, já sám bych těžko dokázal odmítnout, když ten chlapec chce jít se mnou ven, ale za těch pár let ta ztráta myslím bude bolet víc.
Nemusí bolet. Pocit, že jsem tady byl pro něj a co všechno jsme spolu hezkého zažili, může trpkost toho, že ztrácí zájem, přebít. A taky právě proto by člověk už od začátku měl mít na paměti, že jeho intenzivní přátelství s dítětem je pouze dočasné. To také zmírňuje bolest. Pedofil by neměl žít v bláhové vizi, že jednou se přátelský vztah z dětství překlopí do partnerského. Může se to stát, ale osobně jsem ještě neslyšel o takovém případu. Je mnohem větší pravděpodobnost, že nastane onen přirozený vývoj věci a je třeba s tím takto počítat. A pochopitelně mít někoho rád, znamená chtít pro něj dobro. Znamená to, že skutečně jsem pro dítě pouze průvodcem, a až tento můj "úkol" skončí, musím se stáhnout do pozadí. Myslím si, že vnímavý a empatický pedofil ten okamžik bezpečně pozná. Není to jediný okamžik, ale pokud se před rokem ke mně dítě tulilo a dnes se netulí, poznám, že toto je ta změna, kterou samozřejmě budu respektovat. Kdybych dítě manipuloval ke kontaktu, který by mu nebyl příjemný nebo o který by nestálo, byla by to chyba.
Stuart119 píše:Je hrozný nemít jistotu, že to přátelství vydrží. Takže nejlepší vyrovnání je, jak jsem se ptal, připravit se na to dopředu?
Život je jedna velká nejistota. Jediná pozemská jistota, která tě čeká a nemine, je smrt. A ještě i u té nevíš, kdy přijde. Není špatné se na to, že jednou přijde, jistým způsobem připravovat. Nejen u sebe, ale i u druhých. Přitom to neznamená, že se nebudeš v životě o nic snažit, nebo že budeš celý život smutný, nebo snad si řekneš - nic nemá smysl, když stejně jednou umřu. Myslím si, že to je to nejlepší, co můžeš udělat - uvědomit si, že jsi jen ten dočasný (zamilovaný *heart* ) průvodce, nic víc. A hlavně - je taky důležité respektovat formu vztahu, kterou k tobě to dítě má. Nesnažit se z něho dělat svého "životního partnera", když pro něj jsi "ten nejlepší a nejbližší dospělý kamarád". I když víš, že jednou přijde konec (nebo-li obrazně smrt) takového vztahu, jaký s tím dítětem máš, protože zkrátka to dítě dospěje, přesto můžeš být šťastný či dokonce velmi šťastný. Láska, ať už je v jakékoliv formě, člověka dělá šťastným.

Můžeš nabídnout vše, co jsi a co máš - jak to mám psáno ve vyznání lásky Markétce v návštěvní knize své osobní stránky (18.3.2010). Ale pokud druhá strana odmítne, nemůžeš dělat nic jiného, než to respektovat. Přesně tak se mi to stalo i s Markétkou, i se všemi předchozími mými dětskými "láskami". Pořád jsme kamarádi, a věřím, že kdybych kteroukoliv z nich požádal o setkání, tak na setkání přijde a dobře si popovídáme, jen jim už nechci do života zasahovat nějak víc, když si vybrali "jiné" zájmy a také objekty svého zájmu. :) Když se ohlédnu zpět, říkám si ano, je to škoda, že to nedopadlo tak, jak jsem si přál, na druhou stranu nemůžu říct že by snad proto ztratily ty roky, které jsem v zamilovanosti k těm dívkám prožil, jakýkoliv smysl. Naopak - jsou velkými kapitolami mého života a tehdejším motorem, který mě hnal kupředu a který i mě naplňoval štěstím. Byly to krásné okamžiky, když si uvědomím, jak mi z ničeho nic zavolala, jestli se nechci zastavit a přijít na pokec. Je to pryč, ale celou dobu jsem s tím počítal. Bylo by chybou počítat s tím, že to vyjde, a pak z toho být psychicky zhroucený a třeba myslet na sebevraždu. I pro mě bylo lepší vědět, že to jednou skončí, a když ten okamžik nastal, sice jsem si trochu pobrečel, ale věděl jsem a vím, že je to jejich život. A na tom, že jim v něm přeji vše nejlepší a aby se jim dařilo, se nic nezměnilo ani nezmění. Jsou navždy zapsány hluboko v mém srdci.
Uživatelský avatar
Stuart119
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 9
ve věku do: 16
Výkřik do tmy: Svět je nedokonalej
Příspěvky: 8
Dal: 10 poděkování
Dostal: 10 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Stuart119 » sobota 9. 8. 2014, 19:30:24

Kasz: Díky moc, že jsi to napsal a hlavně jak jsi to napsal. Já v životě autority nesnáším, ale ty jsi první vůdce, ke kterému vzhlížím a respektuju.

Myš: Je pro mě vzácný a nepopsatelný, že můžu být takhle poprvé v kontaktu s někým, kdo taky miluje malého kluka. V mém okolí si o tom těžko s někým pokecám, všichni by si akorát mysleli, že ta zamilovanost je nemožná, šílená, trapná, nenormální... a těžko by jim šlo něco vysvětlit.
Uživatelský avatar
Myš
Čestný člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Čechy
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 15
Kontakt: myscepek@seznam.cz
Příspěvky: 633
Dal: 143 poděkování
Dostal: 550 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Myš » sobota 9. 8. 2014, 20:59:33

Stuart119 píše:
Myš: Je pro mě vzácný a nepopsatelný, že můžu být takhle poprvé v kontaktu s někým, kdo taky miluje malého kluka. V mém okolí si o tom těžko s někým pokecám, všichni by si akorát mysleli, že ta zamilovanost je nemožná, šílená, trapná, nenormální... a těžko by jim šlo něco vysvětlit.

Aneb vítej na ČEPEKu, na místě, kde se "nenormální" stává běžným jevem, kde se "zvrácenost" bere jako přirozená a kde jsou prostě všichni stejně úchylní, jako ty :D

Ale vážně, jsem rád, že jsi našel toto místo a taky za to, že se ti tu líbí :)
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD
Uživatelský avatar
Stuart119
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 9
ve věku do: 16
Výkřik do tmy: Svět je nedokonalej
Příspěvky: 8
Dal: 10 poděkování
Dostal: 10 poděkování

Re: Kdo určuje normálnost a moje zamilovanost

Nový příspěvek od Stuart119 » sobota 9. 8. 2014, 22:59:16

Myš: Díky, sice z vás nikoho neznám osobně a i tak se mezi vámi cítím nejlíp. Prostě s lidmi, kteří mě chápou :(
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů