Dostali jste náš letáček? Dozvěděli jste se o naší účasti na Prague Pride? Podělte se o své názory v tématu připraveném pro Vaše reakce!

Šikana ve škole

Diskuze o problematice dětí.
Karel Žák
Čestný člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Ženy
ve věku od: 16
ve věku do: 30
Příspěvky: 100
Dal: 9 poděkování
Dostal: 231 poděkování

Šikana ve škole

Nový příspěvek od Karel Žák » pátek 21. 8. 2015, 13:00:53

Při hledání inspirace pro psaní disertační práce jsem narazil na jednu, která by vás mohla zajímat, protože se týká školní šikany. Kopíruji zde text od strany 183 disertační práce Mgr. Martiny Martínkové, Ph.D. s názvem Nadání dítěte jako rizikový faktor a podnět k šikaně:

5.5.5.1. Informant 1 (dále jen Hana, 13 let, Olomoucký kraj)
První rozhovor byl veden s třináctiletou dívkou, jménem Hana. Jde o rozumově nadanou diagnostikovanou žačku 8. třídy ZŠ. Pochází z maloměsta (cca 3200 obyvatel), žije v úplné rodině, má jednoho sourozence – mladšího bratra. Oba rodiče mají středoškolské vzdělání. Vyniká zvláště v matematice, po traumatickém zážitku šikany se její celkový školní výkon a studijní prospěch zhoršil. Se šikanou se setkala před 1,5 rokem a to jak s psychickou, tak fyzickou formou. Vzhledem k tomu, že škola adekvátně nepřistoupila k řešení šikany, rodiče ji přeřadili na jinou ZŠ. S následky šikany se vyrovnává doposud, je stále v péči psychologa.
Autorka se s rodinou Hanky osobně zná delší dobu, což zřejmě přispělo k otevřenému rozhovoru a důvěrné, sdílné atmosféře ze strany informantky. Data získaná při rozhovoru se stala dobrým výchozím zdrojem pro uchopení vynořujících se témat při následné analýze. Přímé citace všech informantů jsou v textu uvedeny kurzívou.

Popis tématu: Okolnosti vzniku šikany
Při popisu okolností, které se vztahovaly ke vzniku šikany, se Hanka dotýká následujících témat.

a) Vada řeči
Hanka trpí koktavostí, navštěvuje logopedii, ale jak sama říká: „Je to takovej ten běh na dlouhou trať.“ Do jisté míry jí to trápí, zřejmě i snižuje sebevědomí „Někdy se cítím trapně a radši jsem zticha, prostě nic neříkám, i když bych chtěla.“ Koktavost považuje za hlavní příčinu toho, že si ji agresor všiml a zaměřil se na ni. „Proč já? Tak to je jasný, mám vadu řeči, však je to slyšet. Oni mi to aj jednou řekli, když jsem už brečela a ptala se jich, co jim na mně vadí. Prý to tvoje kokodání.

b) Nadání a škola
Hanka je nadaná na matematiku, ale celkově je její školní prospěch velmi dobrý. Během období, kdy byla šikanována, se jí prospěch zhoršil na průměrný. V současnosti, došlo ke zlepšení, ale jak sama uvádí: „Už mě škola tak nebere jak předtím. Jako zajímají mě věci a to kolem, ale mám i jiný zájmy než se šrotit na písemku. Prostě občas to bulnu.“ Nelze opomenout období puberty, kdy dospívající mají jiné zájmy, a může dojít přirozenou cestou k určité ztrátě zájmu o učivo. Na druhou stranu časové období zhoršeného prospěchu zapadá do období, kdy se Hanka setkala s šikanou. Je si vědoma toho, že je v matematice úspěšná a tento fakt přikládá k další možné příčině vzniku šikany: „Jde mi to v matice a to je taky docela prudilo.“

c) Agresor z národnostní menšiny
Hanka počátek šikany datuje po nástupu nového žáka do jejich třídy, který musel opakovat ročník. „Ale od 6. třídy k nám začal chodit ten cikán…on musel opakovat.“ ― Hana chlapce popisuje jako vysoce problémového svým agresivním chováním vůči ostatním spolužákům, s nezájmem o učení: „Všechno měl na háku … po všech vyjížděl.“ ― Zpočátku si jí nevšímal, agresivně se choval hlavně ke spolužákům, kteří s ním přišli do nějakého konfliktu nebo se ho snažili ukáznit. Posléze někteří spolužáci začali na agresora rezignovat, přestali si ho všímat a byli k jeho projevům více benevolentní. „Kašlali na to. Prostě to nemělo cenu, ono by se tím nic neřešilo.“ Dále uvádí, že si agresor během několika týdnů ve třídě vytvořil partu s dalšími dvěma kluky, kteří ho poslouchali a dělali to, co chtěl on. „Někteří nechápali, jak se s ním můžou kamarádit. Ale mně přišli taky divní…

d) Učitelky
Hanka popisuje svoji třídní učitelku jako „docela fajn“, ale také dodává, že měla na škole oblíbenější učitele. Na třídní učitelce jí vadila jistá odtažitost vůči ní a nedostatek odvahy postavit se agresorovi. „Na ostatní uměla být přísnější.
Vzhledem k tomu, že excelovala v matematice, tak si jí vyučující tohoto předmětu oblíbila. Hanka jezdila na matematické soutěže, učitelka k ní neskrývala obdiv a uznání, které až nepatřičně projevovala před ostatními spolužáky. „Matikářka byla nadšená, že má ve třídě někoho, koho může posílat na soutěže a také to dávala přede všema najevo…bohužel pro mě.

Popis tématu: Zkušenost
Informátorka si nedokáže vzpomenout, kdy začala šikana ze strany agresora. Udává, že to nebylo ze dne na den, ale že nástup byl plíživý s pozvolným stupňováním. Agresor se začal na Hanku více zaměřovat, odsekával ji, otevřeně se jí začal vysmívat, parodoval ji, posléze ji vyhrožoval. V té době se začal kamarádit s dvěma chlapci ze třídy, kteří se k němu přiklonili, a výpady se začaly zintenzivňovat: „Začal mi nadávat, pak už to byla opravdu síla a oni se k němu přidávali.

a) Emoce
Hanka během období šikanování zažívala velmi nepříjemné pocity. U psychické formy šikany popisovala pocity naštvání, vzteku, lítosti, bezmoci, nepříjemného překvapení až šoku. „Ve škole jsem nemohla dávat pozor, bylo mi blbě, hlavně když mělo zvonit na velkou přestávku … A pak tam byla ta naštvanost, sem myslela, že bouchnu ... mívala jsem depku a blbou náladu a chvílemi bych všechny kolem zabila.“ O pocitech, které ji provázely v průběhu fyzické formy šikany, hovoří takto: „Hmm, ten pocit byl hodně blbej ... takovej dost nepříjemnej ... ani křičet nešlo.“ Po zmíněném pádu ze schodů se nikomu nesvěřila, modřiny svedla na neobratnost v tělocviku: „Jako ptali se, proč jsem doma nic neřekla. Jenže já se děsně bála, že mi něco udělají ... pořád mi to nějak připomínali.

b) Psychická forma šikany
Hanka se v rámci psychických projevů šikany setkala zvláště s posměchem, nadávkami, urážkami. Skládali si o ní „hloupé básničky“. Nejvíce si jí dobírali pro její koktání: „Pak mi v jednom kuse nadávali do koktavé krávy nebo do koktavýho Einsteina.
Furt se mi posmívali, hlavně proto, že koktám… no možná i kvůli té matice … potom se to dost zhoršilo ... jednou měl něco vypočítat a byl úplně mimo, tak učitelka řekla, ať mu to předvedu a nezapomněla mě pochválit.“ K psychickým projevům šikany se přidaly také fyzické formy, včetně vydírání. Prvotní zkušenost s psychickou formou šikany však nedokáže blíže specifikovat. „Jeden den se na mě zaměřil.

c) Fyzická forma šikany
Dále popisuje průběh šikany, kdy agresoři začali svůj nátlak stupňovat. „No a pak už jsem jim musela dávat i peníze, jako ne úplně všechny, ale každý týden si o ně říkali a když jsem neměla, tak mě žďuchali, někdy mi dali pohlavek, někdy kopanec. Ten cikán měl takovou malou kudlu, tak mi s ní občas přejížděl přes krk a říkal, že si mám příště rozmyslet, jestli nebudu mít peníze. Taky na mě čekali před školou, dělali mi naschvály. Třeba mi nedovolili jít na autobus, takže mi několikrát ujel.

Vše vyvrcholilo tímto incidentem: „To bylo po poslední hodině, jsem se zdržela ve třídě, měla jsem hodně času než mi jel autobus, tak jsem nikam nemusela spěchat … noo tak jsem si v klidu zašla na záchod a jak jsem vycházela tak už tam stáli ... no zrovna už byla další hodina, tak na chodbě nikdo nebyl … jako vždycky na mě čekali před školou, tak jsem byla překvapená, co tam dělají … ale věděla jsem, že to je špatný … a nikde nebyl nikdo …. Chtěli peníze, já měla tak akorát na autobus, kapesný už jsem měla vyčerpaný … začali do mě šťouchat, jenže jsme stáli u schodů a ten jeden do mě hodně strčil a já z nich spadla ... skutálela jsem se až dolů … oni asi utekli, ani nevím, jak dlouho jsem tam ležela…

Hanka ztratila pojem o čase, nedokázala říci, jestli omdlela nebo ne. Na otázku, zda by si ještě něco k tomuto incidentu vybavila, odpověděla: „Nevím, asi ne“. Na první pohled bylo zřejmé, že pro ni byla vzpomínka na tento zážitek velmi nepříjemná. Při popisu se jí chvílemi třásl hlas, v této fázi rozhovoru prováděla velké pauzy s hlubokými nádechy, byla zasmušilá s vážným obličejem.

d) Konfrontace oběti s agresory
Další část rozhovoru se stočila na obrannou strategii, kterou Hanka vůči agresorům zaujímala. Vzhledem k tomu, že se nerada dostává do konfliktů, volila pasivní, únikové strategie, pokusila se agresorům vyhýbat, ignorovat je, nevyvolávat zbytečné konfrontace i za cenu toho, že si musela nechat líbit psychickou formu šikany. „Já to ignorovala, ale bylo to horší.“ Nechtěla jsem se hádat, tak jsem šla pryč.“ Když se nemohla přímé konfrontaci vyhnout, volila často dva přístupy. Pokud jí nadávali a hodně na ní doráželi, vyjadřovala se heslovitě a ve vzájemné komunikaci odsekávala. Jestliže se jednalo o narážky a nepřímé verbální útoky pokusila se to křečovitě přejít a naladit se na relativně přátelský tón.

Popis tématu: Reakce na šikanu

a) Spásný únik
Hanka se únikem pokusila vyrovnávat s šikanou a zároveň jej volila jako obrannou strategii a řešení své situace. Úniky volila různými způsoby. Velmi rozšířeným nevědomým únikem u obětí šikany je somatizace psychického stavu. Hanka před odchodem do školy zažívala brišní křeče s průjmy, třes rukou, bušení srdce s pocitem, že se nemůže nadechnout. „Mně bylo kolikrát tak špatně, že jsem myslela, že se složím.
Další únikovou formou bylo záškoláctví, kdy Hanka nechodila do školy a falšovala omluvenky od rodičů. Dokonce jednou volala do školy a předstírala, že je rodič, který ji omlouvá. „Já tam prostě nemohla. Jednou jsem je viděla, jak si jen tak jdou do školy, udělalo se mi fakt špatně, musela jsem pryč. Trochu jsem měla strach, že se to provalí, ale ono to prošlo, tak jsem to riskla zas.“ Jenomže rodiče spolu se školou na záškoláctví přišli a doma nastal přísný režim. „Naši mě každý ráno vozili autem až před školu a čekali, až zapadnu dovnitř.“ V té době se začal zvyšovat i nátlak ze strany agresorů a o to více Hanka zažívala negativní pocity. „Naši něco začali tušit, několikrát jsem měla zkrat a zavřela se v kufru auta. Já tam prostě už nemohla.

Další únikovou strategií mohou být různé fantazijní představy. Hanka v rozhovoru uvedla, že jí pomáhalo, když si agresory představila v různých nezáviděníhodných situacích, dokonce si je přestavovala jako mrtvé. „Jen tam tak leželi a já se usmívala.

b) Agrese – „já asi bouchnu“
Další reakcí na školní šikanu byla agrese. „No a pak jsem se asi ňák změnila, prostě už to na mě začalo být vidět.“ Hanka se pod tíhou stresu a obav začala jinak chovat, více doma odmlouvala, přestávala plnit povinnosti. „A pak tam byla ta naštvanost, sem myslela, že bouchnu ... mívala jsem depku a blbou náladu a chvílemi bych všechny kolem zabila.“ Rodiče o ni měli starost, kvůli střevním potížím s ní navštívili lékaře, jako první si všimli změn v chování, ale Hanka je vždy při pokusu o rozhovor odmítla. Jednoho dne se v návalu vzteku a dalších negativních emocí ohnala nožem po matce: „Nevím proč, prostě tma.

Popis tématu: Rodina – záchranný kruh

a) Rodiče
Vztahy v rodině byly a jsou bezproblémové. Hanka s rodiči vždy dobře vycházela, jak uvádí „občas se dají ukecat“, ne vždy jsou rodiče důslední. Po incidentu s nožem, dostala od otce poprvé v životě pořádný výprask, prý ho to poté mrzelo. „Jak vychladli, tak to začali mezi sebou řešit, pak šli do školy se zeptat třídní učitelky, jestli se něco neděje.

Vzhledem k tomu, že si škola nepřipustila žádnou možnou šikanu a spolupráce s ní zůstala na „mrtvém bodě“, se rodiče rozhodli přeřadit Hanku na jinou základní školu.

b) Prarodiče
Hanka má velmi vřelé vztahy s prarodiči, od dětství ji často hlídali a podobně jako rodiče, si všimli změn v chování Hanky. O Hanku měli obavy a tak apelovali na rodiče, aby zjistili, proč k této výrazné změně došlo.

Popis tématu: Přístup školy k šikaně

a) Třídní učitelka - analytička
Nepodařilo se zjistit, zda měla třídní učitelka podezření na šikanu ve své třídě. „Jenže ona nic nevěděla.“ Každopádně ji kategoricky odmítla a změnu v chování Hanky připisovala jejímu rozmazlení a počínající pubertě. „Prý říkala, že jsem rozmazlená …to bych od ní nečekala, to mě hodně mrzelo.

b) Ředitel – strach nebo nemožnost?
Po neúspěšném sezení s třídní učitelkou se rodiče rozhodli konfrontovat přímo ředitele školy. Ten se vyjádřil tak, že šikana u nich na škole je zcela nemožná. „Naši na něho tenkrát byli strašně naštvaní, ale zase je dobře, že mě dali pryč.

Popis tématu: Řešení
Situace se na stávající škole vyhrotila tak, že se rodiče rozhodli Hanku přeřadit na jinou základní školu do vedlejšího města, kde pracuje její otec. Po čase se rodiče dozvěděli, že i jiní žáci s agresory měli problémy a třídní učitelka i ředitel tak čelili dalším stížnostem. Zřejmě ze strachu z agresorovy rodiny se však situaci nějak výrazně nepodařilo změnit, podrobnější údaje informantka již neměla.

a) Přechod na jinou ZŠ
Hanka je spíše introvertní povahy, těžko se sžívá s novým prostředím, a proto v rozhovoru uvedla, že: „Chvíli trvalo, než jsem si zvykla.“ Na současné ZŠ se Hanka cítí lépe, kolektiv je více přátelský. „Tam jsem si už zvykla, je to tam docela fajn, mám i nějaký kámošky.“ Svou pozici ve třídě hodnotí jako normální, pohodovou, takový „zlatý střed“.

b) Kamarádi
Našla si tu dobré kamarádky: „Teď už mám na téhle škole nový kamarádky, jsou bezva, vídáme se i po škole, s jednou chodím i do kroužku.“ Ostatním spolužákům ochotně pomáhá s domácími úkoly, když jsou zkoušení tak napovídá. Občas je nechává i opisovat, ale nerada: „To mi přijde nefér, protože nad tím úkolem strávím určitý čas a pak je někdo línej nebo zapomnětlivej a jen tak, zadarmo, si to opíše.

c) Opětovné setkání
Od následujícího školního roku byla Hanka přeřazena na jinou ZŠ do nedalekého města. Tam ji však již v září opět začal pronásledovat agresor z původní ZŠ. „Bylo to ještě v září a najednou jsem ho viděla stát před školou ... já myslela, že se mi to jen zdá, prostě byla jsem si jistá, že už budu mít klid, tohle by mě prostě v životě nenapadlo.“ Chlapec ji přestal obtěžovat až po zásahu rodiny, kdy ji každý den vodili a vyzvedávali ze školy mužští členové rodiny (otec a děda) a zabránili tak jakémukoliv fyzickému kontaktu Hanky s agresorem. Trestní oznámení na agresora nepodali, báli se pomsty jeho rodiny, která byla známa jako vysoce konfliktní. Rodina Hanky se totiž doslechla o případu chlapce z původní (odejité) školy, který měl s agresorem rozepři, načež rodina agresora si poté na něj počkala před školou a surově ho zbila.

Popis tématu: Bilance

a) Psycholožka
Rodiče si ještě před schůzkou s ředitelem školy vyjednali návštěvu u psycholožky, která s Hankou začala pracovat a na povrch začala konečně vyplouvat zmíněná šikana. I když šikana skončila před 1,5 rokem, Hanka k této paní psycholožce stále dochází na sezení. „Jako je to úleva být pryč, ale ještě to není jak předtím.

b) Konfrontace minulosti a přítomnosti
Téma rozhovoru se stočilo na bilanci minulé zkušenosti vzhledem k současnosti, v tom smyslu, co informantce tahle zkušenost přinesla a jak ji vnímá s odstupem času. „Já bych si tohle všechno nejraději z hlavy vymazala … ještě to ve mně je, prostě nemůžu se toho zbavit ... možná časem.

V disertační práci jsou na následujících stranách ještě další dva případy, ale již nejsou tak podrobné.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host