Nový příspěvek
od asce » sobota 17. 10. 2015, 11:47:58
Zkusím říci svůj názor, snad budu kamenován jen přiměřeně....
Jsem GL
Než jsem vstoupil do komunity Čepek:
Mé antipatie vůči BL byly zcela zásadní. Nepřekonatelná propast. Aby to bylo umocněno - jsem věřící člověk. I když můj bůh to se mnou nemá lehké a autoritu církve rozhodně neberu smrtelně vážně, přeci jen... Když to shrnu, tak svoji úchylku vnitřně neberu vůbec jako úchylku. Prostě se mi líbí velmi velmi mladé dívky až děti. S tím prvním nemá moje víra sebemenší problém. S tím druhým, pokud bych se zdržel erotického chování vůči dotyčné aspoň do minimálního věku dejme tomu 7 - 8 let, tak také ne. Ovšem měl bych si ji vzít za manželku, být ji věrný a v posvěceném svazku s ní strávit celý život. Dnes sice tyto věci církev, aby se zavděčila, veřejně prezentuje zcela jinak, ale kdo se chce dozvědět, dozví se... Ovšem homosexualita je u mě problém - já prostě vnitřně vůbec nejsem schopen pochopit, jak se muž může zamilovat co chlapce. "Chápu" to prostě asi tak, jako kdyby vedle mě seděl fiktivní Wraith ze sci-fi Atlantida a vyprávěl mi o své potřebě "krmení" životní energií. Prostě bych se ho trochu bál a hlavně vůbec pocitově nechápal, co mi to vypráví... Problém je u mě také v tom, že jsem se v dětství 2 x "potkal" s BL, přičemž na to nemám úplně ty nejlepší vzpomínky - v 6 letech jsem byl znásilňován připoutaný na lůžko v nemocnici a ve 12 jsem útok BL přežil jen zázrakem (dodnes mám jizvu po řezné ráně).
Po (částečném) rozkoukání se v komunitě Čepek:
Snažím se BL respektovat i s jejich odlišnostmi od mého "normálního" zaměření. Snažím se číst jejich příspěvky úplně stejně, jako je čtu od GL. Vycítil jsem, že je mezi nimi mnoho inteligentních a velmi citlivých lidí. U některých cítím, že jsou někde uvnitř nešťastni, stejně jako já. Tedy já jsem velmi veselý člověk, myslím, že lidé se v mé přítomnosti nenudí - ale mluvím o duši, ne o vnější ochranné slupce. Jsou zde i takoví BL, kteří si získali můj respekt, přestože jsou nejspíš o 2 generace mladší než já... Prostě jsem pochopil, že jsou to především lidé. Z trochu jiného těsta než já, ale lidé. V tom hrdém významu slova. Navíc - spolupodílíme se na chodu společné lodi, na jejíž palubu nás osud společně zavedl...
Tak dlouho hledíš do propasti, až propast vhlédne do tebe...