Tsu a příběh bez konce

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
Tsu
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Výkřik do tmy: „ Bylo jedno malé království. Na sloním zadku!"
Příspěvky: 78
Dal: 64 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Tsu a příběh bez konce

Nový příspěvek od Tsu » neděle 3. 1. 2016, 2:52:12

(Příběh je trochu upravený. Vlastně někdy i více. Ale je inspirován skutečným životem. Jména nejsou reálná. Také prosím nechat na fóru a nedávat na titulní stránku. Zatím. Možná ještě poznámka, nikdy mi nešly slohovky!)
Byl den po konci světa - 22.12.2012. Tsu sedí v autobuse. Je bez nálady a unavený. Jak by ne, když ve tři usínal a v pět vstával. Tsu sedí v autobuse. To je jediná realita. Sedí v autobuse, hlučí motor. „Přeci jen ten svět neskončil“ pomyslí si. Naštěstí? Bohužel? To Tsu neví, pokouší se nepřemýšlet. Tupě zírá před sebe. „Na tu oslavu jsem neměl chodit“ říká si pro sebe. Ale jak už to chodí, špatné nápady se dějí. V pátek ráno nebyl schopen kvůli horečce jít do školy a večer jde na oslavu kamarádky. Zvláš když ví, že druhý den vstává v 5. Tsu ale necítí ani horečku, ani kocovinu. „Co když ten svět vážně skončil?“ pomyslí si. Štípne se do ruky. Au! Zdá se, že tu fakt jsem. Tady v tom buse ujíždějícím do neznáma. Tedy vlastně do jedné vesnice v Krkonoších. Na místo, kam už asi pět let po sobě jezdí na Vánoce s rodinou. Tsu se pokouší usnout. Nejde to. Nikdy mu nešlo spát v autobse.
Ikdyž se pokouší nemyslet, nějaký myšlenky se přeci jen objeví. Myšlenky na oslavu. Myšlenky na Alici, se kterou si už dávno ani nepíší. Ani si už vlastně nepřejí k narozenimám, ani k svátku. Tohle je ztracený. Třeba se najde nějaká nová, na kterou se budu moct upnout. Tsu se bohužel umí jen upínat. Vlastně jí ve skutečnosti tak moc nepotřebuje. Stejně neví, proč je to zrovna Alice. Alice, která ho sváděla. Ano, to jí bylo tak 14. Teď má pravděpodobně přítele. A dost pravděpodobně je ten přítel starší, než Tsu. A dost pravděpodobně ho už zase nemá. Čím více o tom přemýšlí, tím více si říká, že jí vlastně nechce. Ona Alice zas tak krásná není. Má několik kilo navíc a dva piercingy.
Dále Tsu přemýšlí o škole. „Tu seminárku jsem měl dávno odevzdat. Kdy mně bylo tak špatně.“ Po Vánocích ho čeká první zkouškové. Je zmatený. Vysoká škola funguje úplně jinak než gympl. Vlastně ten gypml nebyl tak špatný. A bylo tam spoustu krásných holek z nižších ročníků. A jsme zas u toho. Tsu měl rád mladší holky. Spoustu kamarádek měl naopak starších, než on, ale ty ho nebraly. Jako kamarákdy byly fajn, ale „dospělé“ problémy Tsu nebavily. Sám se cítil více jako díte. Ikdyž mu bylo 20.
Vzpoměl si na Lolitu. Na ten román. Vlastně ho strašně rozčiloval. Ten Humbert byl vážně sobec. Neměl by problém jí uspat a přefiknout. Hnus. Ale docela toho člověka dokázal v jedné věci pochopit. On jí svým způsobem miloval. Tak Jako Tsu miloval Alici. Tedy dříve. Vzpomněl si i na Romana z oddílu. Třináctiletý chlapec, který mu na minulé oddílové akci vyprávěl sexuální zážitky se spolužačkami. Tsu nevěděl, jak moc Roman kecá, či mluví pravdu. Trochu mu záviděl. Vlastně hodně mu záviděl. „On se ve třinácti dostal dál, nežli já ve dvaceti“. Ale třeba kecá, určitě ano!
Čím více Tsu přemýšlel, tím více byl unavený. „Tak si prostě najdu nějakou patnáctiletou“ Pět let rozdíl není tak moc. Opřel se o okno a zavřel oči. Už žádné myšlenky, prosím. Usnout se mu stále nedařilo, tak si alespoň pustil hudbu ze sluchátek. V uších mu znělo „..stick me in my heart“. Ironie osudu. Nechal hudbu volně běžet.
Po dvou hodninách cesty se konečně začali blížit k cíli. Autobus projížděl magickým údolím jedné horské řeky. Dokonce tu už byly zbytky sněhu. To je fakt krása, pomyslel si Tsu. Někdy bych tu chtěl žít. Žádné velkoměsto. Život v přírodě. Poté si Tsu vzpoměl na myšlenky, které měl před dvoumi hodinami. Lolita Humberta také milovala. Kdyby se choval jinak, mohlo to mít šastný konec. Co kdybych se zamiloval i já do dvanáctileté? Ne to je blbost, to se nestane….

***

Celé odpoledne Tsu prospal. Když se probudil, byla už tma. Asi se půjde podívat dolů do společenské místnosti a pozdravit nově přijíždějící. Vyšel z pokoje a prošel kolem skříněk. Zahlédl dívku. Vlastně spíše holčičku. Blonaté kudrnaté vlásky. Třeba jsem v nebi a tohle je anděl. Lovila cosi ze skříněk. Usmál se na ní. Ona se také usmála, trochu vylekaně, ale usmála. Tsu pokračoval dále do jídelny. Myslel na dívku. Ještě jí tu neviděl. Partně nová rodina, co sem začala jezdit. V jídelně se pozdravil s většinou obyvatel chaty. Máma se zrovna bavila s jednou velmi sympatickou paní. Za ní přišla jedna hnědovláska. Cca 15-17 let. Krásná. Ale andílek byl krásnější.
Večeřeli. V tom tam přišla, ona! Tsu se na ní trochu bázlivě podíval tentokrát se usmála ona jako první. Ale pořád v tom úsměvu bylo něco jako strach. S překvapením si přisedla k oné sympatické paní a hnědovlásce. Náhle si byly podobné. Měly ve tvářích něco velmi podobného. Také viděl jejich tátu. Charismatický muž po čtyřicítce.
Další den byl smutnější. Ani u snídaně, ani u večeře Tsu andílka nepotkal. Patrně vstávali dříve. Zajímavě bylo sdělení rodičů u oběda. „ Vemte si příklad z holek, co jsou nad náma. Ráno vstaly dříve a šly lyžovat dřív než jejich rodiče.“ Aha, že by to byly ty dvě, napadlo Tsu.
Večer byl mnohem veselejší. Nejen, že se na něj usmívala, ona ho přímo sváděla! Hrála si s vlasy a pořád na něj koukala. Tsu zaslechl tichý hlas její sestry: „Tentokrát se musíš snažit. Nesmíš to zkazit. Tak jako vždycky!“. O čem se bavily? Snad ne o něm! Určitě ne, říkal mu ledový hlas rozumu. Srdce si však přálo, aby to tak bylo.
Štědrý den nebyl ničím zajímavý. Ráno, holky zmizely lyžovat brzy, takže je Tsu nestihl. Lyžování bylo nic moc. Bylo nad nulou a později začalo i pršet. Tsu se vydal zpět do chaty. Tak potkal tátu holek. „Jaký bylo lyžování“, ptá se. „Nic moc, chvíli i pršelo. Tak jako vždy na štědrý den.“ Sympatická rodinka, myslí si Tsu. Tsu si sundaval přeskáče. Najednou prošla kolem. Ona! Pozdravila. „Dobrý den.“ „Ahoj“, odpoví Tsu potichu. Cítil se zmateně. Co když je vše jinak? Ten den ještě potkal její sestru. „Ahoj, my se známe, ty jsi Tsu“. Říká mu. „Ano, jsem, odkud se známe?“ „Přece lyžák v Držkově, ty si nepamatuješ?“ „Aha, takže ty jsi Jana…“…Ano, jak by mohl zapomenout. Janu přece zná! Krátce poté zaslechne Tsu z chodby. „Já ho znám. Ale ten je spíš věkově blíž ke mně, než k tobě!“
Štědrvečerní večeře. Rozhodlo se, že budou jíst všechny rodiny naráz. Rodiny Tsu a rodina holek sedí u dvou stolů, které jsou však vedle sebe. Chystá se přípitek a nalévá se víno. Andílek povídá mámě: „Mamí, já si víno nedám“ . „Já vím, Věrko.“ Odpovídá zmateně. Jako by chtěla říct: „Vždyť ty víno přece nepiješ!“. Tsu je zmaten, ale jedno ví jistě. Jmenuje se Věrka!
Další den byl ten nejlepší po konci světa. Tsu se probouzí velmi brzy. Koukne na hodinky. „Sedm hodin, tak to jdu spát dál. Počkat! Nejdu!“ Převlékne se v šeru a jde se nasnídat. Nikde nikdo. Cestou ze snídaně a potká kolky. „Co ty tu tak brzo“, ptá se Jana? „Nějak jsem se vzbudil a nemůžu usnout“. „Tak pojd lyžovat s náma.“

***
Sedí všichni tři na lanovce. Je jasná obloha, čísté nebe. Nebo nebe na zemi? Jsou vidět i daleké kopce. Dokonce i Říp. Jakoby vše bylo jedním. Třetí den po konci světa.
Věrka se s chichotem ptá: „A opil ses někdy?“. „Bohužel ano, ale vždy se mi to stalo omylem, víš?“. „A trávu jsi někdy zkusil“. „Ne.“ Zalhal Tsu a vzpomněl si na svojí oslavu dvacetin. V tu chvíli se vlastně zastyděl, ikdyž k trávě měl spíše kladný postoj. Bylo to tím, že vedle něj seděla nezkažená bytost. Naprosto!
„Jedeš letos na lyžák?“ přeruší trapné ticho Jana. „Asi ne, kvůli škole.“ Ano. Přesně ten týden začínal letní semestr. Tam přece nemohl chybět. (Tsu byl tehdy naivní prvák). „Mně se tam moc nechce. Ale slíbila jsem mámě, že tam ještě letos kvůli Věrce pojedu.“ Tsu se cítil hrozně. Prorč to sakra není o týden dřív. Věrka se zatím opřela o rameno Janě. „Ty bys radši Tsu, vid!“ Věrka se červená. Ostatně Tsu také.

***
Další den. Jana s Věrkou odjíždí. Podaří se mu je zastihnout. Jana se loučí, Věrka jen tak projde. Smutek.
Naposledy upravil(a) Tsu dne neděle 3. 1. 2016, 8:39:54, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Tsu
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Výkřik do tmy: „ Bylo jedno malé království. Na sloním zadku!"
Příspěvky: 78
Dal: 64 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Re: Tsu a příběh bez konce

Nový příspěvek od Tsu » neděle 3. 1. 2016, 3:19:00

Možná to ještě někdy předělám, aby to neznělo tak křečovitě *wall*
Uživatelský avatar
Gabriel Svoboda
Moderátor audiovizuální sekce
Varování: 1
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: svoboda.gabriel@centrum.cz
Výkřik do tmy: https://www.youtube.com/watch?v=y19uKiha-fw
Příspěvky: 6965
Dal: 1335 poděkování
Dostal: 1393 poděkování

Re: Tsu a příběh bez konce

Nový příspěvek od Gabriel Svoboda » neděle 3. 1. 2016, 9:14:03

Vůbec to nezní křečovitě, naopak je to velmi dobré a vtahuje to do děje. Pokud ti nikdy nešly slohovky, hledal bych chybu spíše v učiteli slohu. ;)
Uživatelský avatar
Tsu
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Výkřik do tmy: „ Bylo jedno malé království. Na sloním zadku!"
Příspěvky: 78
Dal: 64 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Re: Tsu a příběh bez konce

Nový příspěvek od Tsu » pondělí 11. 1. 2016, 1:18:49

Pokračování
Temná noc, úplněk. Tsu leží na posteli a kouká do stropu. Nemůže usnout. To rande s Ivou vážně nedopadlo dobře. Teda Ivě se to pravděpodobně líbilo. Tsu přemýšlí, jak jí říci, že ne. Dalo by se to zjednodušit slovy „nebyla jeho typ“. Ale současně si Tsu projížděl děj celé té situace. Vlastně byla Iva celkem milá a vtipná. Vzpoměl si i jak se po pár skleničkách smáli její škole. Že prý má seminář o papoušcích. A na jeden předmět jim má přijít nějaký pan pedofil! Proč sakra Tsu nestuduje něco podobného?
Fakt, že byl Tsu už delší dobu nezadaný trápilo více jeho kamarády, než jeho samotného. Zvláště v této době to bylo nepříjemné. Kromě toho se mu jedna jeho kamarádka snažila dohodit Helenu, se kterou se Tsu seznámil na jedné oslavě narozenin. Ikdyž tu také nechtěl, měl alespoň pocit, že je chtěný.

Dále Tsu měl za pár dní první zkoušku. Trochu ho uklidoval takt, že v červnu losnského roku odmaturoval a to celkem dobře. Ale vysoká škola, tam je to horší, slyšel všude! A navíc první zkouška - matematika. Kéž by mohl učit mluvit papoušky! Myšlenka jak mluví s papouškama ho pobavila. A s se myšlenkou papoušků se přemístil do říše snů.
Nejdřív mluvil se žlutým papouškem, který se pořád smál. „Přijde pan pedofil“, řekl náhle papoušek. „Táhni někam ptáku!“ odsekl Tsu. Pták naštěstí poslechl a odletěl. Náhle se ale Tsu objevil uprostřed své školy. Čekal na konzultaci. Osoba na kterou čekal se konečně objevila. Byla to Věrky máma. „Dobrý den“, pozdravil zmateně Tsu. „Ahoj“ pozdravila. „Vlastně jsem s tebou celou dobu chtěla mluvit. Vím, že máš rád Věrku. Na tom není nic špatného, ale o jednu věc tě musím poprosit. Nezkoušej to na ní, je jí teprve 12.“
Tsu byl zmatený. Ono jí tolik totiž OPRAVDU mohlo být. „Ona mě stejně nechce, ani se nerozloučila. Ale omlouvám se, nevěděl jsem, že jí je tak málo. A ne, nechci se vás zbavit, tak jako se Humbert zbavil Lolitčiny matky.“ “Já vím, já tě jen přišla varovat před možnými problémy. Ona tě totiž má fakt ráda. A já sama jsem z toho dost zoufalá.“ „Stejně jí uvidím až za rok. A to už si na mě ani nevzpomene“. „Tak to udělej tak, aby na tebe nezapomněla. A další věc, příští rok sem nejedeme.“

Konec snu. Pokračování příště?
Uživatelský avatar
Tsu
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Výkřik do tmy: „ Bylo jedno malé království. Na sloním zadku!"
Příspěvky: 78
Dal: 64 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Re: Tsu a příběh bez konce

Nový příspěvek od Tsu » neděle 17. 1. 2016, 16:52:24

(studijní pauza aneb pokračování příběhu)
Les, pusto. Nikde nikdo. Tma. Jen Tsu. Brodí se ve sněhu. Napadla ho spousta. Co to Tsu napadlo? Proč tam je? Zastavuje se a lapá po dechu. Krátce se rozdýchává a pokračuje. Musí dál. Tíží ho těžký batoh a lyže. Stejně jde rychleji než kdy jindy. Míjí důvěrně známou odbočku. „Achjo, teprve jsem v půlce vyděsí se“ Dá si další pauzu. Batoh hodí do sněhu a sedne si na na něj. Kouká se na nebe. Skrze stromy přeci jen vykoukne měsíc a pár hvězd. Kolik je asi hvězd na noční obloze? A kolik je hvězd, co člověk nikdy ani neuvidí? Stejně jako kolik věcí nepozná, kolik mu nedojde?
Vstává. Lyže si připíná k batohu a hůlky bude mít jako oporu. Musí tam dojít! Možná se ptáte proč? Prostě tam musí! Po odpočinku a s hůlkami se mu jde mnohem lépe. Teď už věří, že tam někdy dojde. Svítí mu na cestu měsíc. Už ani nepotřebuje baterku. Stejně už moc nesvítí. Tuto část cesty už velmi dobře zná. To nejhorší má za sebou!
Poslední část cesty je skopce. Možná jediný problém, že je totálně zasněžená. Ale to Tsu nevadí. Už je chata v dohledu! Tsu se zastaví. Přemýšlí. Jako by se mu tam najednou nechtělo. Najednou si promítne, co vše se dělo o minule. Dal všechny zkoušky, přežil první týden nového semestru. Ráno byl ještě ve škole a teď je tady. Jako by se čas zastavil. Jako by se čas vrátil. Jakoby existovala paralelní realita, kde neuběhla ani minuta.
Tak se přeci odhodlá jít dál. Vstoupí do chaty. Šok, vypadá to tu úplně jinak. Neznámá místnost – lyžárna. Tsu vyjde ven. Je zmatený. Ale ano, je to správná chata. Jde zpět do chaty. Tentokrát projde lyžárnou a vyjde už ve známé části chaty. „Ahoj“ uslyší. Je to Jana. Tak opravdu je tu správně. Ještě aby tu byla Věrka a svět bude opět v pořádku!
@=
Uživatelský avatar
Tsu
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Výkřik do tmy: „ Bylo jedno malé království. Na sloním zadku!"
Příspěvky: 78
Dal: 64 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Re: Tsu a příběh bez konce

Nový příspěvek od Tsu » neděle 31. 1. 2016, 23:13:48

(Mám plnou hlavu úplně jiného příběhu, neboť víkend byl zajímavý. A vlastně mě napadají jisté podobnosti obou příběhů. Ale zpět k tomu, co už jsem zde začal)
„ Bylo jedno malé království. Na sloním zadku, za levým vředem, na čtvrtém slonovi z prava. Věřili, že nejsou jediným takovýmto královstvím v celém vesmíru. Doufali, že jsou i jiné vředy, možná i jiní sloni a jiná zvířata se zadky, než jen sloni. Proti smradu byli obrněni ucpaným nosem. Museli snášet i kruté větry a vichřice. Bylo tam však teplo. Nikdo z obyvatelů netrpěl zimou.“
„Zato my jsme tam skoro umrzli!“ povídá Věrka. „Ještě tam napiš, že maj rádi čokoládu“ .“ Proč čokoládu?“ ptá se Tsu. „No protože je…No prostě je dobrá!“ „Dobře, žijou v zadku a mají rádi čokoládu“ Dodává pobaveně Tsu. Nestíhá se divit, jakou má Věrka fantazii! „A budou mít nějakou hymnu?“ „No přece před prdelí za prdelí někdo nesmí stát, to je snad jasný!“ Dodá to svým roztomilým hláskem a začne se trochu červenat.
„To zas řešíte to vaše království?“ Ptá se pobaveně Nela, která jde kolem. Vlastně ano. Tohle bylo to jediné, nad čím chtěl Tsu v tuto chvíli přemýšlet. Konečně se mu podařilo se trochu vymanit ze skupiny Janiných kamarádek. Jindy by ho společnost takto starých dívek těšila. Teď ne. Chtěl být tady. A povídat si s Věrkou. Po hodně dlouhé době, že!
„Ahooj, poj si povídat s náma“ povídá Věrka. To byl její zvyk. Každého zdravila nejméně padesátkrát. „Jo přidej se“ říká pobaveně Tsu. Ikdyž by byl s Věrkou nejraěji o samotě, musí respektovat její kamarádky. „Dobrá, říká Nela. Chovají i nějaká zvířata?“
***
Ach jo, pomyslel si Tsu. Netušil, že to, že se víc baví i s Nelou Věrku naštve. A ještě když tím jediným důvodem bylo to, aby se dostal blíž k Věrce! Někdy když se moc rychle snažíme dostat k cíli, tak se směr cesty překrutí a vracíme se na začátek. A nebo do sloního zadku!
„A Ty studuješ už vejšku, jo?“ ptá se Nela s údivem. „Hm, je to tak“ odpověděl Tsu. Tuhle otázku v posledních dnech slyšel už milionkrát. Snad není vysoká škola jediný důvod k obdivu, nebo ano? Vlastně jediný člověk, kdo se ho na tohle neptal, byla Věrka. Tam probíhala konverzace na zcela jiné úrovni. Na mnohem dětštější a roztomilejší úrovni. „A je to těžký?“ ptá se Nela. Zase typická otázka. „Těžší než gympl, ale spíš je to jiný“ odpovídá Tsu jako vždy.
***
„Hele Tsu, ty vypadáš jak Tomáš Klus, ale to ti asi říká víc lidí“ povídá Nela. Tsu chtěl vyprskout smíchy, ale zaskočilo mu. Věrka stála opadál. Bylo vidět, jak se přemáhá, aby se nezasmála. Odchází. Cože, jako Tomáš Klus? Vážně netušil, kde to vzala.
***
David- patnáctiletý klučina, který vypadá na mnohem víc. Rekli byste mu tak 17, 18, nikoliv však 15. David měl prý dva roky holku. Tento „vztah“ nebyl ideální. Prý jim v tom vztahu nejvíce pomáhají její rodiče. Před ní prý „chodil“ každý týden s jinou.
Věrka se baví s Davidem. „To je tak pěkný!“ říká Věrka, když se baví o Davidově holce. To tada! Pomyslí si ironicky Tsu. O co, že chceš Věrku! (Kdo by jí, nechtěl, že!)
***
Je večer. Tsu se s Věrkou míjejí na chodbě. „Chceš s náma hrát bang“, ptá se Věrka tišeji? „Rád si zahraju, tak já k vám pak přijdu“ . Ještě slyší Věrčino „Jo!“. Aha, tak asi vše dobré, zaraduje se Tsu.
Ve hře se Tsu snaží Věrce nahrávat, ikdyž je to proti samotnému cíli hry. Mimo hru se hráči byví o všem možném. Kolik ti vlastně je, ptá se davit Věrky? Dvanáct, odpoví tiše Věrka. Bang! Tsu je zasažen a končí!
Fakt, který dosud nebyl vyřčen, ikdyž pravda musela být zjevná. Tsu tupě kouká do stolu a ani není schopen sledovat zbytek hry. Sen byl pravdivý. Varování bylo pravdivé. Je zmatený z celé situace. Přece s ní nemůže chodit? V tu chvíli ho nenapadá, že i to malé přátelství by mohlo být moc fajn. Asi zbytek z původní vize že si „prostě najdu holku“ a tím se “ vše vyřeší“.
Do konce pobytu zbývá den. Jak to bylo dále, můžete hádat. Tsu se s Věrkou už moc nebavil a tím jí nechal přímo Davidovi. Zřeknout se někoho, ikdyž vám na něm tak záleží! Hloupý Tsu. Nakonec to bylo i podruhé bez rozloučení. A Navíc je dost možné, že se už neuvidí. Je to všechno ve sloním zadku!
Uživatelský avatar
Tsu
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Výkřik do tmy: „ Bylo jedno malé království. Na sloním zadku!"
Příspěvky: 78
Dal: 64 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Re: Tsu a příběh bez konce

Nový příspěvek od Tsu » pondělí 28. 3. 2016, 16:20:17

Možná příběh by stálo za to „dokončit“. Nechce se mi to psát celé, stejně to začínávala být nuda….

Čas letěl. To, co se dělo v mezidobí není důležité. Byly to tři a půl roku po konci světa. Nebo začátku? Kdo ví. Tsu si za tu dobu hodně věcí zažil, hodně věcí si přiznal. Z mnohá pádů se poučil (nebo ne? ) a mnoho věcí si „zakázal“ řešit.
Další noc na zasněžené pláni. Brzo bude jaro. Sníh je měkký a je ho málo. Obloha je skoro jasná, jen měsíc není vidět. Tentokrát jde noční krajinou více lidí. Je jim zhruba 15 až 23 let. Někteří značně ovlivněni alkoholem. A hele! Támhle jde Tsu, vypadá zamyšleně. Co si asi myslí?
Vlastně to, co si Tsu myslí, vám můžu hned prozradit. „Škoda že tu teď není Kája“. Jo, po tom společném vaření na ni nemhl přestat myslet. A pak tu ještě byla ta slečna v Praze. Ale po tom dlouhém loučení s Kájou, pochopte. Tsu byl v tu chvíli spokojený.
Tsu ucítil dotek ruky. Někdo se asi omylem dotkl jeho ruky. Čí to je ruka? A zde se opět setkáváme s Věrkou. Za tu dobu se také změnila. Sice jí bylo jen patnáct, ale vypadla mnohem dospěleji, než před třemi lety. Ale byla stále krásná. Se světlými kudrnatými vlasy a pihou nad levým okem.
Dotyk rukou byl jen letmý. „Vepředu strašně ženou, to bude tím alkoholem, co?“ „Jo, tím to bude. Zatímco my, co jsme skoro nic neměli jim nestačíme.“ Opravdu. Tsu měl dnes jen jednu skleničku a Věrka nepila vůbec. Vážně vůbec. „Dneska je tak krásně“ pokračuje Věrka. „Jo, jen škoda že…“ A Tsu se zadrhl.
..Tu není Kája. Může být Tsu takhle moc upřímný? Ale vždy to snad bylo zřejmé. Třeba by mu nějak s Kájou pomohla, vždyť to byly kamarádky. Ale zas ten dotyk ruky, třeba chce Verka jeho? To by bylo přece krásné, kdyby to tak opravdu dopadlo. Ale ta Kája!! A pak taky Alča z Prahy. No prostě chaos. Velký chaos…
Tento tok myšlenek proběhl strašně rychle, ani si nedokážete představit, jak moc. Jen jakoby se skoro Tsu nezaseknul. „..škoda, že není vidět měsíc“
Vážně, měsíc byl někde schovaný.
*****
Loučení. Celá parta lidí. Věrka se rozhodla každého obejmout. A je řada na Tsu. „Ahooj Tsuu“. „Ahooj“. Takhle krásné rozloučení smazalo všechny ty rozloučení, co dříve neproběhly. A teď zpátky do reálného života...
*****
Věrko, asi stále nevím, co chci. Ženu se stále jinam a jinam. Sám tomu nerozumím. Ale Tebe budu mít rád svým způsobem vždycky, ikdyž spolu asi nebudem. Aspoň ne teď...
Tsu
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů