Pár dotazů.. (Maximus)

Diskuze k dotazům zaslaným do naší Poradny. Chcete-li se sami na něco otázat odborníků či zdejších členů, navštivte prosím formulář na našem webu - www.pedofilie-info.cz/vlozit-dotaz-do-poradny/.
Uživatelský avatar
Maximus

Pár dotazů.. (Maximus)

Nový příspěvek od Maximus » sobota 16. 1. 2016, 23:41:26

Pár dotazů.. - dotaz v poradně
Maximus píše:Přeji dobrý večer,
Je to přibližně rok nazpět, kdy jsem se naprostou náhodou proklikal přes forum s pornografickou tematikou na sekci vyobrazující holčičky okolo věku 12ti let, oblečené, nicméně fotografie jsou eroticky laděné. Zjistil jsem to ale, až když jsem se pokusil vyhledat více obsahu a prohlížeč mě upozornil, že některé výsledky byly zablokovány kvůli obsahu týkajícímu se zneužívání dětí. S úlekem jsem prohlížeč zavřel a doufal, že nebudu kontaktován policií. Po zhruba 14ti dnech jsem se ale ze zvědavosti na forum podíval, vracel jsem se tam častěji a častěji, až se z toho prakticky stala každodenní rutina. Spolu s tím ale přišly problémy se spánkem, zdály se mi sny, kdy se po mě sápaly holčičky značně mladší, než na jaké jsem koukal, a i když jsem se jim bránil, věděl jsem v tom snu, že se nebránim až tak intenzivně, jak bych měl a mohl. Někdy jsem měl slabší chvilku, kdy jsem se chtěl obrátit na odbornou pomoc, na kamarády, ale nemohl jsem najít odvahu, bál jsem se zavržení. Až v létě, tedy o půl roku později, jsem se o tom svěřil svým nejbližším přátelům, kteří to k mé velké úlevě vzali dobře. Promluvit si o tom mi rozhodně velmi pomohlo uvolnit napětí, problémy se spánkem prakticky přestaly.

Proč jsem se tedy rozhodl napsat? Hlavním důvodem je asi dotaz ohledně příčiny sympatií k holčičkám, přemýšlím nad tím snad každý den a rád bych věděl proč? Mohlo to vyvolat něco během dětství? Nebo je to prostě vrozené? Je mi 23, jsem sám, přítelkyni nemám a nehledám, stejně tak ani s nikým nespím, sex jsem měl ve svém životě jen párkrát, naposledy před více jak dvěma lety. Líbí se mi i dívky v mém věku, někdy i starší ženy, ale zdaleka ne tolik, navíc pořádně nevím, jak s nimi jednat, necítím se dobře, když v rozhovoru dojde na témata okolo sexu apod. Při pohledu do minulosti mám pocit, že jsem už mnohem dříve nějak tušil, že by se mi jednou holčičky mohly líbit, mám mlhavou vzpomínku, kdy jsem si něco takového uvědomil a připadá mi, jako bych si proti tomu vytvořil jakýsi blok, který se právě nejspíš ‚poškodil‘, když mě vyhledávač vlastně upozornil, že se dívám na holčičky, a úplně se rozpadl, když jsem si sám přiznal, že to tak asi bude. Navíc mi od té doby dávají smysl i některé další věci, jako proč se mi vždy u holek nejvíce líbily culíčky, nebo proč mě přitahují prakticky jen drobné a štíhlé (až vyzáblé) dívky, nejlépe s velmi malým či téměř žádným poprsím.

V průběhu roku se také postupně prohloubil věk, ve kterém mě dívky přitahují, nejen okolo 12tého roku, ale i značně mladší. Žádné dívce bych ale nikdy neublížil ani nic podobného, děti mám rád a vycházím s nimi dobře. Naopak mám možnost jet na dětský tábor jako praktikant, na jednu stranu bych jel rád, na druhou stranu z toho mám strach, což je druhým důvodem mého příspěvku. Myslíte, že by byl dobrý nápad jet? A pokud ano, na co si dát pozor?

Omlouvám se za chabou strukturu a chaotičnost, zároveň děkuji za možnost vyjádřit se a za radu.
Myš odpovídá:

Podle mě ještě nevíme o lidské sexualitě tolik, abychom mohli s jistotou říci, proč má ten který člověk tu kterou preferenci. Nejvíce odborníků se přiklání k teorii, že je erotická preference vrozená, popř. má člověk v sobě predispozice, které se za určitých okolností projeví.

Co se týče dětského tábora, je to hodně individuální záležitost. Je třeba to dobře promyslet. Každý se s přitažlivostí k dětem vyrovnává jinak, pro někoho je každodenní styk s dětmi přirozenou součástí života, zatímco někoho jiného by určité situace mohli rozrušit a vést k nevhodnému chování. Osobně bych doporučit přestat navštěvovat zmíněné fórum, nejenom z důvodu bezpečnosti, ale také proto, abyste sám viděl, jak dokážete pracovat se svou sexualitou. Opatrně je třeba zacházet se situacemi, kdy jste s dítětem sám, nebo se situacemi, které by ve vás mohli vyvolat vzrušení. Některé děti se také rádi chovají provokativně a vyzývavě, v těchto situacích je třeba si uvědomit, že se většinou jedná o snahu na sebe upozornit, ne na sexuální chování (v tomhle hodně záleží na věku dítěte).

Myš
Uživatelský avatar
Mission

Re: Pár dotazů.. (Maximus)

Nový příspěvek od Mission » čtvrtek 28. 7. 2016, 14:35:56

Je pravdou, že současná věda ještě nemá dostatek poznatků o lidské sexualitě. Současný stupeň vědeckého poznání zatím nedosahuje do takových hloubek. A je otazné bude-li věda kdy mít úplný dostatek takových poznatků. Ano, mnohé se za uplynulá staletí a zejména poslední desetiletí vědě podařilo. Byl například přečten lidský genom, genetika velmi pokročila, značné kroky vpřed udělala i neuropsychologie. Ostatní vědní disciplíny, tedy např. speciální a aplikované psychologické vědy a lékařství tak dostávají mnohé další zdroje informací pro rozvoj svého předmětu zkoumání. Co o pedofilii a jiných (promiňte upřímnost) poruchách osobnosti a parafiliích víme? Klíčem k hlubšímu poznání je: genetika, neurologie, biochemie, endokrinologie, neuropsychologie a psychologie osobnosti. Tyto vědní disciplíny (schválně uvedeny v jednotném čísle „je“) jsou každá zvlášť i dohromady v interdisciplinárním propojení schopny dát nám odpovědi na mnohé nelehké otázky spojené s preferencí věku sexuálních objektů. Důležitý je a bude biopsychosociální přístup k bádání. Ta biologická složka motivace, tedy směřování pohlavního pudu k objektům určitého pohlaví a určitého věku, kde apetence může být diferencována v různých věkových rozpětích, ta má biochemickou podstatu. Jedná se o chemickou „odpověď" organismu na vizuální podnět. Prostě zrakový podnět vyvolá chemickou reakci v mozku a nastavení té reakce neurotransmiterů (látek odpovědných za přenos vzruchu a odpověď na něj) je záležitostí geneticky podmíněné individuální struktury každého jednotlivce. Pedofil za své zaměření, za svoje věkové preference (i pohlaví) svých sexuálních objektů skutečně nemůže. Tak, jako se nemůžeme na někoho zlobit pro to, že je blonďák a má modré oči, nemůžeme se zlobit na pedofila, který se narodil již se svými sexuálními preferencemi. O těch bylo rozhodnuto s velkou pravděpodobností již 9 měsíců před jeho narozením, tedy v okamžiku početí, v některých případech genetických predispozic možná v době jeho prenatálního vývoje. Žádné „svedení" v době dospívání, žádné „zkažení se" v dospělosti. Pedofilní preference v sexuálním pudu jsou prostě daností a jejich nositel za ni nemůže. Ale řekne-li se „A", musí být řečeno i pověstné „B": Skutečnost, že pedofil za svoje zaměření (úmyslně nehovořím o orientaci, aby nedocházelo k matení pojmů) nemůže, neznamená, nemůže znamenat a nikdy nebude znamenat, že snad někdy bude tolerováno jeho případně možné nějaké protispolečenské jednání. Pedofil je „odsouzen" osudem žít se svým zaměřením a po celý život si být vědom toho, že nesmí překročit určitou hranici náklonnosti k dětem. Tento svůj úděl daný odlišností od většinové populace může pokládat za „prokletí", nebo za „dar", to je individuální. Osobnostně vyspělí pedofilové, kteří se nikdy nestanou delikventními, si možná zaslouží i uznání. Ale ti pedofilové, kteří nemají dostatek morálně-volních vlastností ke každodennímu (doživotnímu) překonávání puzení, které je, a jehož realizace ve všech vyspělých kulturách bude společností neakceptovatelná, ti musejí počítat s tím, že je čeká trestní postih. A ten znamená zásadní zásah do života mnoha osob. Stát se delikventním pedofilem (pederastem) předpokládá velký odsudek společnosti, nepříjemné trestně právní důsledky a dost možná silné opovržení společnosti po celý zbytek života. O rizikových situacích je na tomto webu relativně dostatek informací. Obavu má společnost z těch „pedofilů", kteří jsou kriminálně rizikoví, opovržení chová společnost k těm „pedofilům", kteří se stali kriminálně závadovými. A ve vyspělých demokratických zemích jsou ti kriminálně závadoví i kriminálně rizikoví „pedofilové" vedeni v databázích, které jsou přístupné policejním orgánům. Velmi rychle se mohou takoví rizikoví jedinci ocitnout ve vězení nebo v detenčním zařízení. Proč v těchto souvislostech kriminálních delikventů dávám slovo „pedofil“ do uvozovek? Protože chci věřit tomu, že skutečný pedofil by dítěti neublížil.
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: kasz@protonmail.com
Výkřik do tmy: Alleinka ♥
Příspěvky: 5092
Dal: 1148 poděkování
Dostal: 2413 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Pár dotazů.. (Maximus)

Nový příspěvek od Kasz » pátek 29. 7. 2016, 12:45:46

Mission píše:Co o pedofilii a jiných (promiňte upřímnost) poruchách osobnosti...
Pedofilie není porucha osobnosti.
Mission píše:Ale řekne-li se „A", musí být řečeno i pověstné „B": Skutečnost, že pedofil za svoje zaměření (úmyslně nehovořím o orientaci, aby nedocházelo k matení pojmů) nemůže, neznamená, nemůže znamenat a nikdy nebude znamenat, že snad někdy bude tolerováno jeho případně možné nějaké protispolečenské jednání.
To je mi novinka. To se ale přece týká opět všech lidí, ne? Žádné takové tendence zde na našem webu nejsou.
Mission píše:Osobnostně vyspělí pedofilové, kteří se nikdy nestanou delikventními, si možná zaslouží i uznání.
Proč "možná i"? Myslím si, že si uznání zaslouží jakýkoliv člověk, který přináší druhým lidem dobro.
Mission píše:Protože chci věřit tomu, že skutečný pedofil by dítěti neublížil.
Ta věta "skutečný pedofil by dítěti nikdy neublížil" je stále hodně rozšířený mýtus. Platí úplně stejně, jako kdybychom řekli "žádný skutečný heterosexuál by ženě nikdy neublížil". Lidé nejsou dokonalí a občas (a někdy i docela často) se i největšímu dobrákovi stane, že něčím někomu nějak ublíží.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Scopi a 0 hostů