Dostali jste náš letáček? Dozvěděli jste se o naší účasti na Prague Pride? Podělte se o své názory v tématu připraveném pro Vaše reakce!

Vodácký výlet - povídka

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
Seigold
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Bydliště: Bruntál
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 5
ve věku do: 10
Kontakt: seigold@seznam.cz
Příspěvky: 38
Dal: 29 poděkování
Dostal: 57 poděkování

Vodácký výlet - povídka

Nový příspěvek od Seigold » pátek 13. 1. 2017, 15:40:36

VODÁCKÝ VÝLET


To nemůžeme sjet! Sedím s Matym v nafukovací kanoi a blížíme se k jezu, který ze břehu vypadal pohodově. Ne tak z vody. Maty je úplně v klidu a důvěřuje mi. Blázínek. Je to zase jeden z mých inteligentních nápadů, do kterých zatahuji i Matyho. Pravdou je, že sám bych je zase nerealizoval. Naplánoval jsem jednodenní sjezd Moravy z Moravičan do Olomouce. Na nafukovací kanoi pro jednoho. S Matym před sebou. V Moravičanech nafouknu člun, obhlédnu z cesty jez a s nezdravým sebevědomím nasedáme.

„Maty drž se, bude to houpat!“ stihnu ještě křiknout a už jsme v tom. Do ničeho jsme nenarazili, proud nás neotočil a nevyklopil, jen jsme chytli čelní vlnu. Tedy Maty ji chytil. Je celý mokrý a chláme se jak blázínek.
„Jedem ještě jednou!“ křičí nadšením. Já slíbil zapálit svíčku v kostele a dát se na modlení. A on chce jet ještě jednou! Naštěstí to už jsme od jezu dost daleko. Následuje celkem pohodový úsek a já se uklidňuji. Povídám si z Matym o Moravě, zvířatech která tu žijí a o městech kterými řeka protéká. Na osmiletého kluka jeví značný zájem a i si pamatuje, co jsem mu říkal dříve. Řeka je tu celkem líná, tak máme čas se rozhlížet a pozorovat hlavně ptáky. A že jich tu je! Zajímal jsem se svého času o vodní ptactvo, ale zde jich třetinu nedokážu určit. Když objevíme ledňáčka, zpomalíme na minimum a hezkou chvíli ho pozorujeme. Je to doopravdy klenot.

Maty dostane na něco chuť, tak ze zásob vytahuji skleničku rozmačkaných jahod a on se do nich pouští. To už se řeka opět rovná a blíží se další jez, o kterém vím, že je vlastně rozbitý a je to spíš peřej. S obnoveným sebevědomím do něj najíždím. Je to v pohodě, akorát opět chytáme vlnu. Když vyjedeme z vodní tříště, vidím Matyho jak užasle zírá na skleničku s jahodami. To co stihl ujíst má opět zpět, ovšem naředěné vodou. Když mu to dojde, začne se hihňat.
„Pokud na každém jezu doplním, co jsem snědl, vydrží mi sklenička až do Olomouce.“ filozofuje.
„To už z toho ale budeš mít akorát obarvenou vodu.“ usazuji ho. Další úsek je silně meandrující, a já musím dávat pozor co je za nejbližším zákrutem. Několikrát přetahuji kanoi po náplavu, několikrát musíme přelézat popadané stromy. Na jednom místě objevuji bobří okusy, tak přistávám a Maty si nasbírá několik třísek.

To už se blížíme ke Střeni, kde chci udělat zastávku na oběd. V jednom zákrutu se dostáváme kvůli padlému stromu až ke břehu pod převislé větve, a já hlupák udělám dětskou chybu, a těch větví se chytím. Co následuje je celkem zřejmé. Člun pluje dál a já se nakláním, až nás převrátím. Tedy cvaknout se tak blbě, to nemůžu nikomu říct. Proud nás vynáší se všemi věcmi na mělčinu, takže se celkem nic nestalo. Maty je trochu vykulený, ale bere to s humorem. Vykroutím naše oblečení a plujeme dál. Ve Střeni vytahujeme loď na břeh. Na chatě jsou známí, takže jim dám za úkol hlídat a s Matym jdeme do Lhoty na oběd. Oba jsme sice mokří, ale dobrá nálada nám nechybí.

„Milánku, co nám uděláš za specialitku?“ ptám se majitele restaurace Pod kaštany, který je mým dobrým známým. Sedíme na zahrádce na sluníčku a dosušujeme se.
„No jak znám tvoje chutě, tak ty si určitě dáš býčí koule a tady mladej něco sladkého?“
„To až jako zákusek, teď nějaké maso.“ poroučí si Maty
„Takže jeden telecí řízeček s bramborovou kaší a jako zákusek palačinku se zmrzlinou.“ nenechá se zmást Milan.
„To by šlo, ale tu palačinku chci s ovocem.“ s vážným obličejem upřesňuje Maty objednávku.
„Jak si mladý pán přeje.“ to už se Milan chechtá. „Kde jsi našel takové číslo?“
„Ále měli ho ve slevě na internetu.“ Milan jde s objednávkou do kuchyně a potom si k nám sedá a začneme si povídat. Maty se nudí, čehož si Milan všimne a odběhne. Za chvíli se vrací i s Vojtíkem a představuje ho Matymu. Jsou zhruba stejně staří a vypadá to, že si padli do oka. Za chvíli už spolu řádí po dvoře. Když nám donesou jídlo, sedne si k nám a pusu nezavře. Já to vidím, že další plavba je asi marná, a když to navrhnu Matymu, ani se nebrání.

„A to už pojedeme domů?“ ptá se smutně.
„Ne, něco vymyslím, běž si hrát s Vojtou, já hned přijdu.“ jdu za Milanem, který zmizel v kuchyni, a ptám se ho, jestli s námi může Vojta na pískovnu.
„Proč ne. Já budu jedině rád že vypadne od počítače.“ je hned pro.
„Tak fajn. Půjčím si kolo a zajedu na chatu vyřešit člun, a potom s nimi půjdu. Pohlídáš Matyho?“
„Není problém.“
Jdu vysvětlit situaci klukům a odjíždím na chatu. Tam balím člun a schovávám ho dovnitř, však sem jezdím dost často, abych ho někdy odvezl. Zbytek věcí se vejde do baťůžku a já mohu vyrazit zpět. Hospoda ještě stojí a ani hosti s děsem v tváři neprchají, takže je vše asi v pořádku.

Místo na koupání necháme na Vojtíkovy, přece jen je místní. Vybere břeh s pozvolným vstupem do vody a už roztahuje deku. Shodí ze sebe šortky a v plavkách čeká na Matyho. Ten ovšem plavky nemá, s koupáním jsem nepočítal, a trenýrky také ne, protože chodí bez. Když vidí Vojta Matesovy rozpaky, stáhne plavky a už oba naháči pádí do vody. Krásný pohled. Oba umí celkem dobře plavat, takže strach o ně nemám. Vím, že Vojta závodně plachtí a Matyho znám. Já si užívám sluníčka na dece. Ovšem jen do chvíle než se na mě oba vrhají a snaží se mě odtáhnout do vody. Mých devadesát kilo se sice jejich úsilí chvíli brání, ale zradí mě šikmý břeh a tráva. Stihnu zachránit jen mobil a doklady. Boty jsem si vyzul předem.
„Já vám dám, namáčet starého dědka, co když se rozpustím?“ hulákám na ně, sotva se mi podaří vynořit hlavu nad hladinu.
„No to bys naštval taťku, protože bys určitě otrávil všechny ryby v pískovně“ přejde Vojta automaticky na tykání. Pusa mu jede stejně jak Matymu, který se samozřejmě nenechá zahanbit.
„Ty jsi nerozpustný a staré maso se musí namáčet!“
„To jsi přehnal!“ rozčiluji se na oko a začínám je oba honit, na což samozřejmě čekali. Takhle s nimi blbnu nějaký čas, a kdy už toho mají dost, jdou se natáhnout na deku. Ovšem osmiletí kluci v klidu moc dlouho nevydrží a opět jsem jejich cílem já. Snaží se mě lechtat a znehybnit. Chvíli je nechávám vyhrávat, a potom je oba zlechtám na hromadu. Nakonec je odtáhnu do vody. Tam na mě chvíli šplíchají, ale když jim navrhnu, že by mohli postavit něco z písku, hned se na tento úkol vrhají s nadšením. Hrad, nebo co to je, roste utěšeně do výšky, ale už se blíží čas, kdy se budeme muset rozloučit. Kluci ze sebe ještě rychle smyjí písek, oblečou se a jdeme zpět.

Milan nám nachystal studenou svačinu královských rozměrů, ale kluci jsou tak vyhládlí, že na mě se skoro nedostane. Loučení je srdceryvné. Slibují si, že se určitě ještě setkají a plánují co mi provedou. Milan mi děkuje za Vojtu, ale spíš bych měl děkovat já jemu, že mi umožnil prožít tak nádherné odpoledne. Nás už čeká jen cesta domů, kdy Maty při líčení dnešních zážitků usíná.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host