Pohádka o Petru Panovi - chlapci, který nikdy nevyrostl

Životní příběhy a zkušenosti uživatelů, které zároveň nebyly publikovány na titulní straně webu - nebojte se přispět svými osudy a historkami, ať už pro usmání nebo hledání pomoci či podpory. (V případě publikování na webu jsou témata přesunuta do sekce Články, kde se k nim může vyjádřit i veřejnost.)
Uživatelský avatar
Ocásek
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Ženy a muži
ve věku od: 25
ve věku do: 55
Výkřik do tmy: "Děti snů přežijí ty skutečné." (Bagoás, milenec Alexandra Velikého)
Příspěvky: 4
Dostal: 9 poděkování

Pohádka o Petru Panovi - chlapci, který nikdy nevyrostl

Nový příspěvek od Ocásek » sobota 14. 1. 2017, 23:02:35

Hrozně dlouho jsem se odhodlával napsat sem. Nebo se sem vůbec zaregistrovat. Proč taky? Nejsem pedofil, nejsem ani jeho bývalá nebo současná oběť. S pedofilem nežiju. Chce se mi skoro napsat: bohužel. Asi bych to měl vysvětlit.
Je mi čerstvých 30. Vypadám ale s bídou na 20. Tady bych zase napsal: bohudík. I když by to mohlo být lepší a mohl bych vypadat na svůj "psychický věk". To už by mi ale v krámě neprodali ani cider. Chlapečkům těsně před pubertou je podávání a prodej alkoholu zakázán.
Moje dětství se neslo v duchu "musíme na něj být hodní, vždyť nemá tatínka". Teda tatínka samozřejmě mám, jen jaksi zdrhnul s patnáctiletou slečnou, když mi byly tři roky. Pak se maminka podruhé vdala, to mi bylo pět, a měl jsem "strejdu". Což byl mimochodem první chlap, kterýho jsem viděl nahýho. Ve vaně. Pamatuju, jak se jednou vrátil z delší služební cesty a místo k mamce šel ke mně, ustlal si vedle mě a celou noc mě - ve vší počestnosti - objímal. No, babička si tou počestností nebyla tak jistá a já dneska pořád přemýšlím, jestli bych byl někdo jiný, kdy měla pravdu a vážně mě nějak "ochmatával". Když mi bylo sedm, našel jsem jednoho dne mamku ve strejdově ušáku, jak brečí. Strejda spáchal sebevraždu, dozvěděl jsem se po spoustě let. Příběh jak ze špatnýho románu. No, do dvanácti jsem byl zase bez "tatínka". Pak jsem nám ho "našel", tak trochu po vzoru Vašíka z Jak vytrhnout velrybě stoličku. Ale říká se, že největší vliv na dítě mají rodiče do jeho cca dvanácti let. Nevím, co je na tom pravdy.
Nicméně v mým mozečku se nejspíš něco pomotalo. Dospíval jsem a připadal si jakýsi "zabržděný". Ne co se týče školního prospěchu, spíš co se týče emocí, či jak to říct. Na jednu stranu jsem působil možná až přemoudřele, bavil jsem se víc s učiteli a obecně s dospělými lidmi, protože mi měli co nabídnout. Vrstevníků jsem se spíš stranil, hlavně kluků. Bavil jsem se vlastně jen s holkama, to se trochu změnilo na střední. Ve dvaceti jsem pořád ještě měl "imaginárního kamaráda", tehdy už vlastně přítele, milence, učitele, důvěrníka... "Potkali" jsme se, když mi bylo patnáct. On byl o 25 let starší než já, velice kultivovaný, vzdělaný, pečovný, říkal mi "děťátko" a "andílku"... jo, a děsil se toho, jestli není pedofil. Tehdy mi to nedocházelo, teď už ale ano - nechoval se ke mně ani k jako patnáctiletýmu. Protože patnáctiletýmu klukovi asi nebudete kupovat plyšáky a hrnek s krtečkem. Já z toho byl nadšený. Měl jsem hlásek jako holčička, kvůli kterýmu se mi všichni smáli, ale jemu přišel okouzlující. Utíkal jsem za svým přítelem a tatínkem v jednom, protože on byl všechno, co jsem potřeboval. Nejspíš právě tady začal příběh moderního Petra Pana.
Jestli jsem měl nějaký reálný vztahy? Měl. Ten "nejvážnější", nejdelší a nejkrásnější byl s klukem, jako jsem já. Když jsme se poznali, bylo mu 37, ale cítil se na třináct. Bohužel, oběma nám chyběl někdo, kdo by se o nás staral. Dvě děti spolu, bez rodiče... to nejde. :-( Ale spřízněné duše spolu nemusí chodit. Letos to bude osm let, co se známe. Občas spolu ještě hupsnem do duchen a "dětsky blbnem". Tátu to ale nenahradí...
Můj druhý vztah trval osm měsíců a byla to katastrofa. Teda kromě těch světlých chvilek, kdy se můj o pět let mladší partner snažil chovat jako takový starší bratr/náhradní otec/páníček zvířátka. Nakonec objevil na Facebooku někoho lepšího a dal mi košem, když jsem měl angínu a byl jsem ta "největší chudinka", "ubohé usoplené štěňátko, které potřebuje, aby se o něj někdo staral". Už jsou to tři roky, děsně to letí.
A od té doby jsem sám, když nepočítám poslední půlrok s postelovými radovánkami dvou "nezletilých" kluků a moje hojný fantazie, který sem tam hodím na papír a vytvořím z nich těžce psychologickou povídku na téma "láska má milion podob".
Říkal jsem si, že nebudu panikařit, dokud mi nebude třicet. No, teď už panikařit můžu. Je mi třicet, můj byt vypadá jako doupě intelektuálského snoba a jeho pětileté holčičky: literatura 19. století a slovníky hned vedle plyšových zvířat, v posteli pyžamko s liškou a dospělácký trenky, na stěně samolepka s duhovými jeleny a v lednici víno... Nejhorší je, když si uvědomím, že můj čas se krátí a ani těch třicet mi nebude věčně. To znamená, že nebudu věčně vypadat na dvacet. A až budu šedivý a vrásčitý... tak už ani ta největší láska nikoho nepřesvědčí, že jsem jeho malej mazlíček. No jo. Panikařím.
Zkoušel jsem se seznámit na "specializovaných" seznamkách. Dočetl jsem se totiž (na zahraničních webech), že vztahy, v nichž jeden dospělý představuje dítě a druhý jeho rodiče nebo opatrovníka, spadají do kategorie Bdsm. Stejně jako moje druhá "úchylka", jejíž kořeny sahají až do dětství: strašně rád si hraju na zvířátko. Plyšový uši, ocásek, obojek s rolničkou, to je moje. Rád bych věřil tomu, že jsem roztomilej a ne trapnej. A ještě radši bych věřil tomu, že se jednou, třeba v příštím životě, naskytne někdo, kdo se na mě usměje stejně láskyplně, jako to dělával můj "imaginární tatínek", když jsem mu předváděl štěňátko.
Abych dokončil myšlénku: seznámení na seznamkách skončilo fiaskem, popravdě mi neodepsal nikdo, o kom bych mohl říct, že je příčetný. O psychouše s bičem v ruce vážně nestojím. Já potřebuju, aby mě můj tatínek měl rád! A asi víc než míň.
Ani nevím, kolik přesně mi je. Jakože psychicky. Nějak cítím, že jsem dítě, ale jakého věku, to fakt nedokážu přesně říct. Vím, že nejsem batole. :-) Je mi tak mezi pěti a patnácti. Circa. Nejspíš se nabízí otázka, jak funguju v běžným životě. No, troufám si říct, že dobře. Jde to, ale dře to. Mám byt (ne vlastní), práci, psa, kocoura... dopisy od exekutorů mi nechodí. Dickensovský sirotek by na tom byl asi hůř.
Je toho daleko, daleko víc, co bych o sobě mohl (nebo měl) vyprávět. Jenže teď nepíšu další ze svých povídek. Takže tímto končím, zazvonil zvonec a pohádky je konec. Budu optimistické mysli a napíšu: "Od té doby žil šťastně až do smrti". Protože člověk si má afirmovat jen to pozitivní.
Uživatelský avatar
Filip
Člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 3
ve věku do: 23
Výkřik do tmy: Dieťa je ako kvetina, keď ho odtrhneš, zvädne.
Příspěvky: 510
Dal: 661 poděkování
Dostal: 338 poděkování

Re: Pohádka o Petru Panovi - chlapci, který nikdy nevyrostl

Nový příspěvek od Filip » sobota 14. 1. 2017, 23:55:18

Snáď nájdeš niekoho koho hľadáš. :)
Uživatelský avatar
Little Hero
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci a ženy
ve věku od: 5
ve věku do: 12
Příspěvky: 107
Dal: 4 poděkování
Dostal: 31 poděkování

Re: Pohádka o Petru Panovi - chlapci, který nikdy nevyrostl

Nový příspěvek od Little Hero » neděle 15. 1. 2017, 15:11:26

Ahoj, z tvého příběhu se mi zdá, že sis "neodžil" své dětství s tátou a to ti chybělo a chybí. Možná by ti pomohl vztah s někým, kdo by se o tebe chtěl starat jako táta o syna, ale s tím výhledem, že bys jednou dospěl (i psychicky). Nezlob se, ale myslím si, že nikdo se o tebe nebude chtít nadosmrti starat jako o syna. Neber to ve zlém, ale myslím si, že by ti nejspíš pomohla návštěva nějakého dobrého psychologa či psychiatra (nevím přesně rozdíl mezi nimi).

Měj se fajn, L.H.
Uživatelský avatar
simgiran
Globální moderátor
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci a ženy
ve věku od: 8
ve věku do: 15
Kontakt: e-mail: simgiran@gmail.com
Výkřik do tmy: Jsem produkt dekadentního světonázoru a jakožto takový na slepé větvi vývoje.
Příspěvky: 1203
Dal: 461 poděkování
Dostal: 530 poděkování

Re: Pohádka o Petru Panovi - chlapci, který nikdy nevyrostl

Nový příspěvek od simgiran » neděle 15. 1. 2017, 15:31:16

Díky za příběh. To zaměření na role rodiče a dítěte může mít různé podoby, je pro mě otázkou, jestli jsou fundamentálně odlišné nebo jestli je to nějaké plynulé spektrum, kde se míchá víc složek v různé míře. Osobně jsem submisiv, trochu masochista, takže mě tam láká prvek kontroly, tresty apod. Vzrušuje mě představa, že jsem přinucen nosit plenky a mít zamčený penis v klícce, abych nemohl masturbovat. Láká mě i hra na pána/paní a zvířátko. Rozhodně by ale pro mě ve vztahu neměly chybět něžnosti. Věk nemusí být v tomto typu vztahů nutně překážkou, na internetu jsem narazil i na padesátileté páry. Viděl jsem i vztahy typu dva kluci a tatínek nebo dvě zvířátka a páníček. Tak snad se ti podaří někoho najít, držím ti palce!
Uživatelský avatar
Ocásek
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Ženy a muži
ve věku od: 25
ve věku do: 55
Výkřik do tmy: "Děti snů přežijí ty skutečné." (Bagoás, milenec Alexandra Velikého)
Příspěvky: 4
Dostal: 9 poděkování

Re: Pohádka o Petru Panovi - chlapci, který nikdy nevyrostl

Nový příspěvek od Ocásek » neděle 15. 1. 2017, 22:20:08

Little Hero píše:Ahoj, z tvého příběhu se mi zdá, že sis "neodžil" své dětství s tátou a to ti chybělo a chybí. Možná by ti pomohl vztah s někým, kdo by se o tebe chtěl starat jako táta o syna, ale s tím výhledem, že bys jednou dospěl (i psychicky). Nezlob se, ale myslím si, že nikdo se o tebe nebude chtít nadosmrti starat jako o syna. Neber to ve zlém, ale myslím si, že by ti nejspíš pomohla návštěva nějakého dobrého psychologa či psychiatra (nevím přesně rozdíl mezi nimi).

Měj se fajn, L.H.
Tak on člověk neví, co bude za rok, natož za deset let. Je klidně možné, že jednou konečně dospěju, když mi s tím někdo pomůže. Třeba se dokonce stanu "tatínkem" nebo někým na ten způsob, prý se to stává. Svému kamarádovi už teď dělám něco jako staršího bratra, jemu je psychicky tak 13 a mně, když jsem s ním, zhruba 16-17. Nejsem rozmazlený fracek, co by vyžadoval, aby kolem něj někdo jen skákal. :-) Baví mě například vařit a péct, pracuju jako kuchař. Představuju si, jak bych "tatínkovi" nosil ráno do postele kafe a vlastnoručně napečený buchty. :-)
Asi osm let navštěvuju sexuologa, teď už spíš sporadicky, ale to je zas kvůli něčemu jinému. Psychologové se mi neosvědčili, neřekli mi nic, co bych o sobě už dávno nevěděl.
Uživatelský avatar
Ocásek
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Ženy a muži
ve věku od: 25
ve věku do: 55
Výkřik do tmy: "Děti snů přežijí ty skutečné." (Bagoás, milenec Alexandra Velikého)
Příspěvky: 4
Dostal: 9 poděkování

Re: Pohádka o Petru Panovi - chlapci, který nikdy nevyrostl

Nový příspěvek od Ocásek » neděle 15. 1. 2017, 22:40:30

simgiran píše:Díky za příběh. To zaměření na role rodiče a dítěte může mít různé podoby, je pro mě otázkou, jestli jsou fundamentálně odlišné nebo jestli je to nějaké plynulé spektrum, kde se míchá víc složek v různé míře. Osobně jsem submisiv, trochu masochista, takže mě tam láká prvek kontroly, tresty apod. Vzrušuje mě představa, že jsem přinucen nosit plenky a mít zamčený penis v klícce, abych nemohl masturbovat. Láká mě i hra na pána/paní a zvířátko. Rozhodně by ale pro mě ve vztahu neměly chybět něžnosti. Věk nemusí být v tomto typu vztahů nutně překážkou, na internetu jsem narazil i na padesátileté páry. Viděl jsem i vztahy typu dva kluci a tatínek nebo dvě zvířátka a páníček. Tak snad se ti podaří někoho najít, držím ti palce!
Tak já nejsem masochista asi vůbec, kromě lehčího naplácání na zadek, a to jen rukou (nebo vodítkem) mě spanking neláká. Paradoxně bych asi dokázal mít vztah s ženatým mužem, kdybych věděl, že mě má opravdu rád, a to úplně jinak než svou ženu, ale nedokázal bych být jen sexuální hračka, ke které nic necítí. A bohužel mi přijde, že přesně tohle - sexuální hračku pro ukrácení dlouhé chvíle - většinou lidi na bdsm seznamkách hledají. Většinou tam dostávám deprese a ty lidi tam mě děsí. Nebo mi připadají směšní.
Moje nejlepší kamarádka mi nedávno řekla, že bych potřeboval "zralého muže s nenaplněnými otcovskými sklony a trochu hříšnými představami." Tak jsem jí odpověděl, že přesně to je můj sen. :-D Ale i když jsem takovej malej deviant, na prvním místě jsou pro mě city. Neumím si představit, že bych šel do postele s někým, s kým nemám silné citové pouto. Být "malej" a být "zvířátko" je pro mě strašně intimní, daleko intimnější než samotná nahota. Musím si být naprosto jistý, že se před tím druhým neztrapním, když mu dovolím vidět to dítě ve mně. Možná se za to totiž pořád trochu stydím - že jsem takový. Onehdá jsem neměl žádné "dospělé" spodky, tak jsem si vzal do práce ty s Medvídkem Pú, a když jsem se převlékal v šatně, kolegu to dost škodolibě pobavilo. V tý chvíli jsem si připadal jak ve škole, kde se mi často smáli spolužáci. Snažím se nad to povznést, ale ještě to není takové, jak bych si představoval. :-)
Pipo
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 11
ve věku do: 15
Kontakt: hanuman999@post.sk
Výkřik do tmy: "And I'm young enough to look at
and far too old to see..."
Příspěvky: 101
Dal: 14 poděkování
Dostal: 42 poděkování

Re: Pohádka o Petru Panovi - chlapci, který nikdy nevyrostl

Nový příspěvek od Pipo » středa 18. 1. 2017, 23:30:00

Som rád, že si nabral odvahu a napísal si tu. Neviem či ti budeme schopní nejako odbornejšie pomôcť... ale aspoň si ťa vypočujeme (niekedy aj to dobre padne) a tu sa na teba nikto nebude dívať zhora. Sme tu jedna banda takých, ktorí to majú "pomotané". :D
Píšeš, že psychológovia ti nepomohli. Minulé číslo. Ale možno nájdeš niekoho natoľko otvoreného, nezaujatého a s takým prístupom, že by ti mohol byť prospešný. Teda ja neviem, možno nepotrebuješ takúto formu pomoci, len si musíš uvedomiť, že my tu sme amatéri a naše schopnosti a vedomosti sú obmedzené. Z môjho laického (a možno nesprávneho) pohľadu mi to ale príde tak, že nemáš parafíliu (deviáciu) v pravom zmysle slova, ale skôr akoby si sa zasekol v nejakej fáze svojho detstva a z určitého dôvodu tam zotrvávaš a plné uspokojenie zažívaš len, keď si prehrávaš či akousi dramatizovanou podobou zažívaš ten ideál, ktorý si nemal prežitý a bolestne ti chýba, teda vzťah otec - syn. V takmer až romantickej a romantizovanej podobe. Ako keby si v psychosexuálnom vývine ostal trčať na úrovni nanajvýš tak 10 rokov. Čo sa môže javiť nielen pedálom roztomilo :D ale je to aj nepraktické a nepatričné pre dospelého muža. Nielen preto, že jedného dňa (hoci teraz možno ešte nie) či chceš-či nechceš s tým budeš vyzerať smiešne, ale aj preto, že je škoda sa neposunúť ďalej. Koľkí muži sú nezodpovednými večnými puberťákmi? :) Veľa! Ty to máš ešte ťažšie. Aj na základe toho, že tvoj psychický stav jemne spolupracuje s tvojou nevyzretou sexualitou. To neber ako výčitku, kdeže! Svojím spôsobom mi to príde aj milé :) a píše ti to efebofil a mnohonásobný fetišista, skrátka úchyl jak vyšitý :D takže nehovorí sova vrabcovi, že má veľké oči ;) ak mi dovolíš použiť porekadlo. A ani neviem či to je možné a či to dokážeš ak to aj náhodou možné je, ale nechcel by si skúsiť "dospieť"?

Myslím si totiž, že ak by sa ti aj podarilo nájsť vhodného partnera, čo bude nesmierne ťažké, i keď nie je to ani nemožné! - tak by si stále len hľadal balzam na deficit z detstva, kompenzoval by si ho, nesnažil by si sa to preklenúť a odstrániť.
Ja netvrdím, že to tak musíš urobiť! Len uvažujem, či by to nebolo z dlhodobého hľadiska a v rámci osobného napredovania rozumnejšie riešenie...

Ak sa rohodneš hľadať si parťáka, tak si daj pozor, pretože net a sádlo-maso komunita je plná magorov, ale to ti asi nemusím hovoriť, podľa tvojho zdôverenia sa mi príde, že si už na to prišiel. A je mi ľúto, že si mal nedobrú skúsenosť.

Inak Petra Pana, MAcka Pú a celkovo roztomilé veci úplne milujem!!! Ale musíš si uvedomiť, že prírodu neoklameš a ak dopadneš ako niektorí tí fetišisti na nete, tak v päťdesiatke a so škaredým telom budeš ako štylizovaný chlapček vyzerať jednoducho trápne...

Máš rád literatúru, víno, zvieratá... ešte si k tomu nájsť chápavých kamarátov (ľudských:)). Na začiatok to vôbec nie je zlé!
Tak hlavu hore a drž sa!
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů