Respekt.cz: Kdo smí sahat na děti

Reakce na články z médií (tisk, rozhlas, televize, internet, ...) a diskuze o nich.
Uživatelský avatar
Myš
Čestný člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Mám
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 8
ve věku do: 15
Kontakt: myscepek@seznam.cz
Příspěvky: 681
Dal: 147 poděkování
Dostal: 583 poděkování

Respekt.cz: Kdo smí sahat na děti

Nový příspěvek od Myš »


Hlavním tématem Respektu pro tento týden je článek "Kdo smí sahat na děti" popisující vývoj v případu učitelky Vandy Fabiánové.
V článku se píše:Podle ředitele školy v Tršicích Jaromíra Vachutky se Vanda Fabianová dopustila zneužívání dětí se sexuálním podtextem během pětidenního pobytu v areálu Skiland v Jeseníkách loni v květnu. Do dokumentu o okamžitém zrušení pracovního poměru kantorky popsal své podezření takto: „Opakovaně se zavírala výlučně s chlapci v koupelně, jednotlivě a pod záminkou kontroly osobní hygieny, přičemž tato kontrola byla převážně zaměřena na mytí genitálií, přičemž po chlapcích požadovala, aby si stahovali předkožku penisu. K tomuto jednání docházelo opakovaně v průběhu celého pobytu. Chlapci byli vystaveni nepatřičnému chování a zneužívání osobou, jež využila jejich závislosti.“
Článek kromě vývoje v případu popisuje i odlišnosti v akceptování dotyků v USA, Británii, Kanadě či Austrálii, kde jsou na školách zákazy fyzického kontaktu s dětmi běžné. To jsem jako nepoučený mladík pocítil, když jsem jel během střední školy pracovat do USA. Odlišnost přístupu k dětem mě zarazila a ačkoli jsem se dokázal prostředí přizpůsobit, zpětně vím, že jsem se v několika situacích zachoval tak, že jsem z toho mohl mít problém.

Kam až může striktní aplikace "no touch policy" zajít?
V článku se píše:Trojice akademiků z Manchester Metropolitan University v polovině nultých let začala fenomén zkoumat a při rozhovorech s učiteli sesbírala docela znepokojivé případy. Počurané dítě, kterému si nikdo z učitelů netroufl vyměnit kalhoty, a škola raději zavolala rodiče. Děti s rozbitým kolenem, kterým pedagog dával zpovzdálí instrukce, místo aby jim ránu očistil a obvázal sám. Nebo sedmiletého chlapce, který uvízl hlavou v zábradlí a nikdo si netroufl ho obejmout, aby mu ulehčil stres z čekání na osvobození. „Děti jsou zvyklé na to, že se o ně dospělí starají, a přijít na místo, kde se jich najednou nikdo nedotýká, musí být docela děsivé,“ shrnula výsledky výzkumu jeho spoluautorka Heather Piper.
Má-li někdo zájem o plný článek a nechce si Respekt kupovat, nabízím zaslání článku do SZ.
"Life is a waterfall, we're one in the river and one again after the fall
swimming through the void we hear the word
we lose ourselves but we find it all..."
SOAD