Jsi pedofil ochotný věnovat trochu času vyplňování dotazníku ohledně tématu pedofilie? Vyplň prosím dotazník k výzkumné části seminární práce!

Šoková adopce - kniha

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
leonid jumper

Šoková adopce - kniha

Nový příspěvek od leonid jumper » úterý 11. 10. 2011, 22:26:37

Úryvek z nové knihy
Laura (9), Sára (7) a Adélka (5) jsou adoptované holky. A pěkně divoké. Jejich sestřenice, kamarádky a sousedky, Kačka a Majda, jsou mým čtenářům dobře známé. :-)

Daleká plavba
Ještě v říjnu holky pořád vzpomínaly na letní plavbu po Vltavě a tak se jim otec rozhodl udělat překvapení, i proto, že se polepšily a příští focení dopadlo v pohodě. Nakoupil si palubky, kulatiny a další dřevo a s pomocí jednoho kamaráda postavil na půdě loď. Byla asi čtyři a půl dlouhá a paluba byla asi metr vysoko. Loď byla natřená omyvatelnou barvou, aby se po ní dalo čmárat. Na zádi byla kajuta, kde stály lavice a stolek. Na střechu kajuty a do podpalubí se dalo vlézt. Loď měla dva stěžně, které tvořily prolézačku, a ze střechy kajuty vedla skluzavka. Nechybělo ani kormidelní kolo a kanon, který střílel softtenisové míčky. Kajutu osvětlovalo bateriové světlo předělané ze staré petrolejky. Jednu stěnu František vyzdobil starou mapou světa, ale zbytek ať si holky udělají po svém.
Loď byla hotová a rodiče odvedly nic netušící holky na půdu. Tam všechny spustily čelisti a vypadaly, že jsou úplně v šoku. Následně mu všechny skočily kolem krku. Najednou.
„Ještě jedna věc,“ upozornil je František, „berte si na tu loď helmy, co máte na kolo, jo? Kdybyste spadly, ať máte hlavu chráněnou.“
„Určitě, tatínku, a můžeme sem brát i holky Vrbenskejch?“ ptala se vzrušeně Laura.
„To víš, že jo. Takže už jste se skamarádili?“ zeptala se Zuzana s ulehčením.
Začátek jejich soužití byl dost na nože, holky si zkrátka nějak nesedly, hlavně Sára a Kačenka. Paradoxně je asi sblížilo to, že byly všechny adoptované. A v září už chodily do školy společně.
Holky se rozhodly přejít od slov k činům. Napřed se vyřítily dolů do bytu, kde se nastrojily do námořnických triček a sukní. Akorát se trochu nepohodly, zda k tomu budou lepší modré, nebo bílé punčocháče. Zvítězily bílé. Poslušně si vzaly i přilby. Potom natěšené námořnice zazvonily na sousedky a už je táhly na půdu.

Na půdě byl namontovaný zvonek z bytu, na který vždycky Zuzana zvonila, když měly holky jít domů. Tentokrát musela večer zvonit asi třikrát, než se holky připlížily, naprosto smutné a zklamané.
„Co se stalo? Proč jste nepřišly hned?“
„Mami, ta loď je tak strašně supr, my jsme pluly strašně daleko a potkaly jsme žraloky, a já byla kapitán a pořád jsem byla nahoře na stěžni a hlídkovala jsem!“ vyprávěla o překot Laura, „a Kačka byla kormidelník a Sára střílela z děla na žraloky. A panenky byly cestující a Adélka byla lodní kuchař a Majda plavčík.“
To všechno se skutečně dneska stalo, co na tom, že jen v dětských hlavičkách, tam je to stejně důležité, jako ty banální věci, které se staly doopravdy.
„Mami a můžem ještě po večeři?“ žebrala.
„Ne, musíte spát, stejně už jste měly bejt dávno v pelechu. Ale zítra je sobota, tak se můžete plavit celej den, jo?“ pohladila Zuzana kapitánku.
„To bude bezva, mami!“ zajásala, „ale musíš nám dát nějaký zásoby, abychom vydržely plout tak daleko, jo? Prosím?“
„Určitě, něco se najde, kapitáne,“ zasalutovala jí Zuzana z legrace, „a teď se posádka musí umýt a jít spát. Kapitán musí jít příkladem.“
„Ano!“ zasalutovala taky a odešla do koupelny za ostatními.
Zuzana prohrabala mrazák a rozhodla se holkám na zítra upéct balíček kuřecích křídel a bramborové placky.

Druhý den holky málem nedosnídaly, s díky přijaly zásoby, doplněné lahví limonády, a vyrazily na loď.
„Kuchař zkontroluje zásoby,“ nařídila Laura.
„Křidýlka, placičky a limča,“ hlásila po chvíli Adélka spokojeně, „samý mňamky.“
Za chvíli dorazily nejen Kačka s Majdou, které nesly nějaké sušenky, ale i pět Kačenčiných spolužáků, se kterými se Laura taky docela sblížila. Měla paradoxně v Kačenčině třídě víc kamarádů, než v té vlastní.
Kluci přinesli kapslíkovky a jiné střelné zbraně, o chladných nemluvě. Zbraní bylo ale stejně málo, a tak se holky rozhodly vyplenit kapesné a koupit si taky každá pistoli. Laura se vyplížila ven a za chvíli se vracela s třemi revolvery, střílejícími malé kuličky. A taky nesla něco v papíře, ale nechtěla říct co. Děti se rychle rozdělily na dva týmy a mohlo se vyplout. Posádku lodi tvořila Laura a její sestry, plus Terezka a Honzík.
Loď byla uzpůsobená tak, že se mohla i houpat, a taky toho patřičně využily. Laura úpěla, jaká je strašná bouře, Sára statečně zápasila s kormidlem a dělala, jako že ji zalévají vlny, a Adélka si pořád něco žvatlala v kajutě a statečně vařila. Zbylí dva námořníci byli na hlídce.
Druhá skupina představovala piráty. Ti se pohybovali po trámech a schovávali v temných koutech a najednou nebohou loď přepadli. Terezka horečně střílela z děla a ostatní z ručních zbraní. Kapslíkovky dělaly rámus, všude létaly kuličky a jiné projektily a přestřelka postupně přerůstala ve rvačku.
Po nějaké době zazvonila u Večerníků Dana.
„Co se na tý půdě děje? Mně se houpe lustr!“ stěžovala si.
„Asi námořní bitva,“ podotkla Zuzana, „promiň, půjdu to tam srovnat,“ a bystře vyběhla na půdu.
Tam skutečně zuřila bitva. Dva piráti se už dostali na palubu a zbylí se o to snažili, což vedlo k tomu, že se většina rvaček odehrávala prakticky na zábradlích lodi. Maličká Majdalenka byla právě sražena dolů, což jí ale moc nevadilo, protože okolí lodi František moudře obložil měkkou gumou. A hned se taky odhodlaně drápala zpět. Všichni do sebe mlátili plastikovými šavlemi a obušky (ze sady Malý policista), a kapslíků do pistolí bylo evidentně taky dost. A samozřejmě u toho dětičky řvaly tak, že by pluk ďáblů před nimi zalezl.
„Ticho!“ zařvala Zuzana.
Bitva postupně utichla.
„Hele, to je vaše maminka?“ ptala se Markétka šeptem Kačky.
„Ne, to je máma tady holek, ale jsou si děsně podobný,“ odpověděla.
Zuzana byla rozčilená. „Nemůžete takhle vyvádět! Teta Dana si stěžovala, že se jí houpe lustr! A řvete jak paviáni!“
Kačka tiše vyprskla.
„Ale my máme bitvu,“ pokoušela se to vysvětlit Laura.
„Bitva nebitva, tohle nejde,“ zamítla to Zuzana, avšak hned navrhla: „ale piráti taky můžou přepadnout loď v noci a potichu povraždit posádku.“
„To je krása, teto!“ vyhrkla Majda.
To už Zuzana spěchala dolů a libovala si, jak to vymyslela.
Ale ve skutečnosti později celou bitvu ukončila Adélka, která se vynořila z kajuty a prohlásila: „bude oběd!“
Všichni se odebrali do kajuty. Ta byla sice myšlená pro šest dětí, ale deset se jich tam taky naskládalo a nebyla kvůli tomu menší legrace, spíš naopak. Při jídle Laura vytáhla vítězoslavně zmíněný balík. Byla v něm kost od šunky.
„Hele a to můžeme jíst jako divoši!“ radovala se a už kost putovala dokola a každý si ukusoval. Ještě museli vyzkoušet, jestli se do ní dokážou zahryznout všichni najednou. I to se podařilo.
„Ta limonáda je fajn,“ řekla Kačka, „ale já si myslím, že námořníci nepijou limonádu, ani piráti.“
„Námořníci pijou rum,“ vysvětlil jim Honzík.
„Ale ten nemáme,“ namítla napřed Laura, „vlastně, máma ho má ve špajzu. Hele, Adlí, jdi domů, a přines ten rum. Ale ať tě maminka nevidí.“
„A co je to rum?“
„To je strašně dobrý, když s toho napijem, budem jako opravdový námořníci.“
„A jak to vypadá?“
„Taková flaška se zlatým víčkem. A vevnitř to vypadá jako čajík.“
„Tak jo,“ začala se Adélka dobývat ven.
Za nějakou dobu se vrátila a zpod sukně vítězně vytáhla lahev.
„Hele, máma tam má čárku, aby jí to táta neupíjel,“ všimla si Sára.
„To je ošklivý, že nechce, aby táta byl námořník,“ posmutněla Laura, „budu jí to muset vysvětlit.“
„Asi proto, že námořníci jsou pořád někde na lodi, a když přistanou, tak jdou za rozkošema,“ vykládal Honzík.
„A co jsou to ty koše?“ ptala se Majda.
„Rozkoše,“ vyslovil pomalu, „ já to nevím, ale námořníci za to dají úplně všechno.“
„To musí bejt bezva!“ zasnila se Laura, „ale teď ten rum. Já jsem kapitán, piju první!“ sápala se po lahvi. Vzápětí ale vyprskla. „Fůj, to je humus! Voní to pěkně, ale děsně to pálí,“ plivala kolem sebe.
„Tak to dej do limči, jako když mi maminka dává kapky na cukr,“ promluvil Adélčinými ústy Satan.
Deset koktejlů bylo rychle namícháno a rumu v lahvi vůčihledně ubylo.
Za chvíli se zábava zřetelně rozproudila.
„Jé, my vás naučíme děsně sprostou písničku!“ pokusila se Kačka postavit.
Nakonec to s Majdou úplně popletly, ale nikomu to nevadilo.
„To je prd, ale já znám od děcek z diagnosťáku sprostý vtipy!“ kasala se Laura.
„Hehe, řekni, já chci bejt sprostáááá!“ povykovala Markétka.
„To takhle Hurvínek s Máničkou si řeknou, že budou šukat, hehehe, a že když se trefí, řekne jabko, a když ne, tak hruška. Tak se to… z pokojíčku ozývá Hruška! Jabko! Hruška! Hruška! A Špejbl na ně zařve, – počkat já to zapomněla, doprčic, – jo, už vím – a zařve na ně – ale co? Jo! Nechte toho ovoce, stříká to až sem!“ řekla Laura a hlučně se rozesmála.
„A já nikdy neviděla jablíčko stříkat,“ podivila se Adélka.
„To je, že šukaj, a to má stříkat. Já teda nevim, ale prostě to vždycky stříká,“ nebyla si Laura jistá.
„To bude soukromá… ta… věc, jé, proč se mi motaj nohy?“ ptala se zmateně Majda.
„To budou ty, škyt, rozkoše,“ uklidnila ji Sára, která si taky pěkně šlapala na jazyk.
„Hele, Sáro čáro, ale máma pozná, že ten rum je pryč, podle čárky,“ znepokojila se Laura.
„V pohodě,“ mávla Sára rukou, „hele, já tu čárku vygumuju a namaluju novou… mámmma nic nepozná.“
Vzala si tužku a jala se padělat značku. Ostatní se mezitím po třech schůdcích vyškrábali na palubu.
„Hvězdná noc,“ básnila Sára, když se k nim přidala, „a měsíc svítí jako rybí zadek…“
„Voko!“ přerušila ji Kačka, která se opírala o stožár.
„Cóó, voko? A nekecáš?“
„Ryba nemá zadek, protože je placatá, jo!“ rozesmála se a všichni se přidali.
Ale za chvíli posádka i piráti postupně usnuli, na palubě, na střeše kajuty, kde se dalo. Večer, když byl zase čas jít spát a zvonění nemělo patřičný efekt, šel František nahoru na inspekci. Bylo tam nezvyklé ticho.
Rychle našel spáče, ale ti skoro nešli probudit.
„Co je, co je vám?“ začal být starostlivý.
„Spíme,“ vysvětlila mu Laura a spala dál.
František rychle seběhl dolů.
„Zuzi, rychle, ty děcka všechny divně spěj, a skoro nejdou vzbudit.“
Zatímco František třásl s dětmi, Zuzana nahlédla do kajuty. Tam se válely kosti, papíry a kelímky. Veprostřed stolu ale zářila poloprázdná láhev, která byla v místě hladiny počmárána množstvím čárek všemi směry.
„ježišmarja!“ vyjekla Zuzana, „oni se opili!“
Rychle přiklekla k Sáře. „Sárinko, prober se, broučku!“ a plácala ji po tvářích.
Naštěstí se vzbudila. „Mami, rum je v poho… hele já tu čárku přepsala tak… to¬… krásně, hele, to nepoznáš a budeš v klidu…“ a zase usnula.
Nakonec se rozhodli zavolat záchranku. Přijeli tři lékaři, prověřili dětem životní funkce a prohlásili, že je stačí uložit do stabilizované polohy a do rána se z toho vyspí. Tak museli Večerníkovi ještě obvolat rodiče Kačenčiných spolužáků a ti brzy přijeli. I Karel s Lucií si opilé dcery nanosili domů. Zuzana raději celou noc nespala a dohlížela na děti, zda dýchají.

Ráno bylo holkám dost špatně, a tak teprve odpoledne mohly být podrobeny křížovému výslechu, kdože v tom jede. Nakonec se Laura váhavě přiznala, ale část viny hodila i na Adélku, která se, hlupáček, nebránila.
„No, víte, že krást se nemá,“ vynesl František rozsudek, „takže jste na suchu. Máte tejden zakázanou loď.“
Holky přepadl smutek.
Ani Zuzana nezůstala pozadu. „Já se na vás moc zlobím, to jsem vám přece říkala, že nesmíte pít tyhle věci. Mohly jste i umřít.“
„Na palubě naší lodi…“ zasnila se Sára.
„Sáro…“ zasyčel na ni otec.
„jestli ještě jednou šáhnete na ten rum, dostanete na zadek,“ uzavřela to Zuzana.
„Nešáhneme, mami, ono nám bylo hrozně špatně,“ sklopila Laura oči.

Po celý týden byly holky jak vyměněné, hodné, tiché a poslušné, až jim rodiče nakonec víkendovou část trestu prominuli.
Tak zase v sobotu navečer seděly v kajutě Laura se Sárou a s Kačkou.
„Ta loď nemá žádný jméno,“ přemýšlela Kačenka nahlas.
„To chce něco romantickýho,“ měla Sára jasno.
„Jo, třeba … třeba… Lady sestřenice!“ Vyhrkla Laura po delší diskusi.
„Co je to lady?“ zeptaly se obě druhačky naráz.
„To je jako paní, ale asi nějaká krásná a vznešená. Představuju si takovou vysokou, štíhlou, v bílejch šatech…“ snila Laura.
„Hedvábnejch,“ doplnila ji sestra.
„A sestřenice, proto, že jsme všechny sestřenice!“ triumfovala Laura.
„Supr, já půjdu říct tatínkovi, ať nám půjčí barvu, jo?“ vyskočila Sára a dychtivě odběhla.
Brzy měla loď křest za sebou. Co na tom, že „Lady“ bylo napsáno foneticky…

O pár dní později navštívil Františka jeho kamarád, pan Novotný, spisovatel a námořník. Holky chtěly jít původně ven, ale jakmile zjistily, že je to opravdový námořník, už toho František se svou návštěvou moc nenapovídal. Posádka „Lejdy sestřenice“ byla úplně u vytržení, a nebohý námořník byl bombardován otázkami. Ale projevoval se vlídně a trpělivě. Dokonce se nechal odtáhnout na půdu, aby spatřil tu úžasnou loď. Teprve poté ho zase milostivě vrátily tatínkovi.
Když návštěva odešla, Sára se chlubila: „My jsme pana Novotného požádaly, aby nám na Lejdynku napsal nějaký heslo. A on nám vyprávěl o svojí první plavbě a z tý je to heslo.“
„A copak to je?“ zeptala se Zuzana zvědavě.
„Ať žeru, co žeru, stejně pořád bleju vlašák!“ oznámila jim Sárinka s nadšením v hlase, „to je bezva, co?“
Uživatelský avatar
karotel
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 10
ve věku do: 40
Příspěvky: 5
Dal: 2 poděkování

Re: Šoková adopce - kniha

Nový příspěvek od karotel » středa 25. 3. 2015, 19:36:40

Suvisi to s poviedkou 3 priania?
Uživatelský avatar
karotel
Nový člen
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 10
ve věku do: 40
Příspěvky: 5
Dal: 2 poděkování

Re: Šoková adopce - kniha

Nový příspěvek od karotel » čtvrtek 9. 4. 2015, 18:41:14

Neviete ci leonid jumper je este clenom? nenaslo mi ho, a chcem mu poslat PM, chcel by som si precitat jeho knizky...
Uživatelský avatar
Gabriel Svoboda
Moderátor audiovizuální sekce
Varování: 1
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: svoboda.gabriel@centrum.cz
Výkřik do tmy: https://www.youtube.com/watch?v=y19uKiha-fw
Příspěvky: 7094
Dal: 1356 poděkování
Dostal: 1400 poděkování

Re: Šoková adopce - kniha

Nový příspěvek od Gabriel Svoboda » čtvrtek 9. 4. 2015, 21:08:05

Leonid už z komunity odešel.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů