Přijímací práce na školu- POVÍDKA- Malý přítel

Místo pro sdílení vlastní tvorby uživatelů - povídky, básně, písně, kresby, fotografie, videoklipy aj. (Na tento web není vhodná ani psaná či kreslená pornografie!)
Uživatelský avatar
tománsek
Nový člen
Pohlaví: Muž
Bydliště: Středočeský kraj
Líbí se mi: Chlapci a muži
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Příspěvky: 8
Dal: 4 poděkování
Dostal: 15 poděkování

Přijímací práce na školu- POVÍDKA- Malý přítel

Nový příspěvek od tománsek »

Hlásím se na uměleckou vysokou školu. Chtěli po mě napsat povídku a já chtěl být originální. Sepsal jsem napůl smyšlený příběh o klukovi, který je na kluky (poněkud menšího vzrůstu) a nedopadne to zrovna dobře :) Nejsem zrovna moc dobrý "pisatel", ale budu rád, když si dílo přečtete a třeba se Vám, alespoň nějaké část zalíbí ;)

*-------------*
Když si člověk už v mládí uvědomí, že s ním něco není v pořádku, začne o sobě pochybovat. Od mládí se setkávám jen s odporem, nechutenstvím ke své osobě a ubližováním ze strany druhých. Bohužel, nikdy jsem se neuměl bránit a proto toho každý zneužíval. Když jsem přešel na střední, bylo to lepší, ale to se po týdnu změnilo. Z úplné nuly kamarádů, jsem jich měl pár, kteří byli opravdovými přáteli. A tak jsem si jich velmi vážil.
Jednou se to stalo. Přišly do školy nové třídy, hlavně prima. Hodně dětí značilo velkou zábavu, ale pro mě i jistý pocit sebeuspokojení, pomalu jsem začínal přemýšlet, co je se mnou špatně. Uzavíral jsem se do sebe a přestal se se všemi bavit. Jednou to přišlo. Když jsme všichni končili ve škole dřív, díky tomu, že měly být nějaké přestavby, potkal jsem na schodech jednoho malého primánka a okamžitě jsem se zamiloval. Krásné droboučké tělíčko oblečené do černé mikinky a modrých kalhot. Blonďaté vlásky, ježící se na kulatém obličeji, kterého zdobí pár modrých očí. Nevěděl jsem, co se mnou je. Jel jsem domů s takovým zvláštně nejistým pocitem. Druhý den jsem si ho všiml zase, jako kdyby tam celou dobu nebyl a přišel až teď, už na dálku jsem ho mezi hloučkem všech motajících se učitelů a dětí poznal. Byl tak krásný! A další den zase. A další zase. Jednou jsme se dokonce potkali i na záchodech. Nevěděl jsem co dělat. Stál u pisoárů. Chtěl jsem si stoupnout k němu, takové to nutkání, které se těžko zastavuje, ale nakonec odešel dříve, než jsem se zmohl alespoň na slovo. Otočil se na mě a stále měl rozepnuté kalhoty, a já viděl, i co jsem neměl. Pak jako by zmizel. Nemohl jsem z hlavy dostat představu kutíka s rozepnutými kalhoty. Týdny a týdny jsem se s ním nepotkal. „Možná se mě lekl“, říkal jsem si potichu každou přestávku, když jsem procházel osaměle školními chodbami. Když už jsem přestal doufat, objevil se. A byl krásnější než před tím.
Nikdy jsem se k tomu neodvážil, ale dnes byla příležitost. Všichni jsme se sešli venku kvůli požárnímu cvičení a naše třída zrovna stála vedle primy. Bylo zvláštní, že takový krásný kluk stál úplně vzadu a opuštěný. Úplně stejně jako já. „To jsem dnes mohl být doma“, ozvalo se vedle mě. Ten hlas byl nebeský. „Proč bys měl být doma? To se ti tady nelíbí?“, odvětil jsem. Chvilku se nic nedělo, asi přemýšlel, jestli jsem odpovídal vážně jemu. „To jsi mluvil na mě?“ „Ano, proč?“ „Já jen, že se mnou moc lidí nemluví. Víš...“, rozpovídal se a já jen poslouchal. Mohl bych tam stát několik hodin, možná i dnů. Mluvil o škole, o domácnosti, o kamarádech. Tedy alespoň těch, které prý má. No a takhle jsme se asi poznali. Několik dnů o
sobě zjišťovali vše a já cítil, jak mi začíná být dobře. Myslím si, že i Martin, tak se jmenuje, si nestěžoval, právě naopak, vypadal moc spokojeně.
Den se se dnem sešel a já měl konečně kamaráda. Takového, který mi přinášel vše, co jsem si přál, ale stále jsem měl takový divný pocit. Nemohl jsem na něj přestat myslet. Mé fantazie, mé sny, mé erotické touhy. Byl všude se mnou. Bylo to zvláštní. Pomalu jsem se začínal bát, abych mu neublížil. Párkrát mě i obejmul, musel jsem vynaložit hodně úsilí nepodlehnout touhám, které kolovaly v mé hlavě.
Přicházel čas prázdnin, všichni pomalu končili s testy a my měli víc času na naše radovánky. Většinu z toho času jsem trávil s Martinem. „Půjdeme zase na zmrzku?“, ptal se každé odpoledne, když mě viděl, jak vycházím ze školu a já mu nikdy nemohl říct ne. Když nastaly prázdniny, museli jsme se na pár týdnů rozloučit. Martin totiž jel na 14 dnů na tábor a já měl taky svou práci. Přišel jsem se rozloučit k autobusům. Tam jsem také poprvé poznal i jeho rodiče. Když Martin odjel, nemalou chvíli jsem si ještě s jeho rodiči povídal. Byl jsem již na odchodu, ale dostalo se mi prosby, jestli bych nemohl Martina za 2 týdny vyzvednout a jestli by nemohl u mě být před noc, protože oni jedou na dovolenou, vrací se o den později, a bojí se, že Martin bude muset být doma sám. Bylo to celkem nečekané, protože jsem jeho rodiče znal sotva 15 minut a to samé oni mne, ale neváhal jsem a rázně jsem přikývl na znamení, že teď není nic důležitějšího, než splnit jejich požadavek. A navíc, budu moc strávit pár krásných chvil s Martinem.
Všechno jsem dopodrobna připravil. Dnes jsem mluvil s rodiči, Martin už se na mě moc těší. Zítra ráno jdu pro něj na autobusové nádraží a Vše musí proběhnout velmi hladce. Nechtěl bych, aby se přihodilo něco špatného.
Šel jsem spát brzy a ráno se probudil, paprsky světla mi procházeli do pokoje a já se cítil šťastný, ale zároveň mi něco říkalo, že to nebude jen tak normální den. Trochu jsem se obával, aby se něco nepřihodilo s Martinem, ale všechny tmavé myšlenky jsem zavrhl ihned, jakmile jsem se podíval na hodinky a zjistil, že mi můj malý kamarád má přijet už za deset minut. Chvátal jsem na autobusák, jak mi jen síly stačily a doběhl akorát včas, abych mohl vidět přijíždějící autobus plný dětiček těšících se na své rodiče. A Martin? Ten seděl úplně vepředu a koukal z okna na svět. Dorazili na zastávku. Nikdy jsem neviděl pohromadě víc šťastných dětí. Dokonce i Martin se usmíval a tak krásně, že každý, kdo by ho v tu chvíli
viděl, by se do něj zamiloval. Pomohli jsme vyložit věci z autobusu a vyrazili jsme na cestu směrem k mému domovu.
„Tak jak jsi se měl?“, zeptal jsem se ho. „Bylo to na houby!“, odvětil. „A proč prosím tě, přece jsi tam musel zažít něco pěkného ne?“ „To ano, zažil, ale nebyl jsi tam ty!“ Po téhle větě jsem ze sebe nevydal už ani hlásku. Přemýšlel jsem, jestli to, co řekl opravdu myslel tak, jak to vyznělo. Vždyť přece jsem o několik let starší. Po několika minutách ticha se ozvalo: „Nezašli bychom si na zmrzlinu? Víš, nám jí na táboře moc nedovolili?“ „Ale to víš, že ano!“, po cestě byla malinká cukrárna a tak jsem tam Martina, než jsem došli ke mně vzal.
Když jsme byli doma, nabídl jsem mu, že by se mohl vykoupat. „Určitě jste tam neměli vanu co?“ „No, to jsme tedy neměli!“, začal se smát. „Tak si skoč do vany, u nás. Pojď, ukážu ti, kde je a pak už bude jen tvá!“, dovedl jsem Martina k vaně. Ujmul jsem se kohoutku a nastavil mu teplotu vody tak, aby nebyla až moc horká, ale ani studená. Otočil jsem se a Martin přede mnou stál už jen ve slipečkách, které si zrovna sundaval. Nevěděl jsem, co udělat. Bylo to silnější, než já, kdyby si mě prohlédl, zjistil by, že je na mě něco jinak, ale prozatím jsem nedal nic najevo. „Nemůžeš, nesmíš, přece to nejde!“, prolétlo mi hlavou, kdykoliv mi zrak spočinul na nahatém 12ti letém tělíčku.
„Hezky se vykoupej“, odvětil jsem a utekl z koupelny ven. Ještě nikdy jsem nepocítil takových chtíč na něco tak zakázaného. Musel jsem se nějak uklidnit. Sedl jsem si k počítači a pustil si film. Asi po hodině, kdy už jsem se pomalu začínal bát, jestli se mi můj kamarád neutopil, se Martin objevil ve dveřích. Vzal si můj župan a tak ho tahal po zemi, vlasy měl ještě mokré a rozcuchané tak, že i vrabci by mu mohli závidět hnízdo na jeho hlavě. „Na co koukáš?“, zeptal se mě. „Ale, našel jsem na internetu nějaký nový film, tak mě zajímalo, o čem to je, zatím ale nejsem moc nadšený.“ „Aha, to je škoda, nemohl bych koukat s tebou?“ „Určitě můžeš, ale myslím si, že by tě to nebavilo. Na, tady máš myš a najdi si něco, co by tě zajímalo.“, půjčil sem mu myš od počítače a sledoval, jak si prohlíží každý film, co na stránce byl. Do večera jsme se vydrželi jen dívat na filmy.
Chýlilo se k půlnoci. Skončil třetí film a Martin mi usnul na pohovce. Chytl jsem ho pod koleny a hlavičkou, jen něco zamumlal, ale neprobudil se, a přenesl ho na mou postel. Měl jsem postel, na kterou by se vešli tak tři lidi, takže jsem se rozhodl, že se na ní vyspím s ním. A přesně to jsem neměl dělat.
Nemohl jsem usnout, stále mi nešlo z hlavy dostat krásné tělíčko, které jsem dnes viděl. Když najednou se Martin posunul směrem ke mě. Nechtěl jsem ho odstrčit, abych ho neprobudil, tak jsem si lehl ještě kousek stranou. On se však přiblížil znova a tentokrát jeho ruka přistála u mého třísla. Projelo mnou vzrušení, jaké jsem nikdy necítil, ani v koupelně, ani při prvním setkání. Bylo to tak...
Nemohl jsem si pomoct. Cítil jsem, jak se mi hrne krev do mých intimních partií. Nechtěl jsem nic dělat, ale chťíč byl silnější než já. Byl to Martin, to on mi způsoboval všechno to vzrušení. Věděl jsem, že dnešní noc nedopadne dobře, teď už jsem si byl 100% jistý, co jsem. ZRŮDA!!!
Uživatelský avatar
Filip
Člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 3
ve věku do: 23
Výkřik do tmy: Dieťa je ako kvetina, keď ho odtrhneš, zvädne.
Příspěvky: 522
Dal: 668 poděkování
Dostal: 344 poděkování

Re: Přijímací práce na školu- POVÍDKA- Malý přítel

Nový příspěvek od Filip »

Pekná poviedka, :) dosť erotická. :[ Po odbornej stránke nebudem hodnotiť, neprislúcha mi to. Radím ti aby zvážil, či je vhodné poslať práve takýto typ poviedky na VŠ, aby si z toho nemal nejaké problémy. Mohli by to zle pochopiť. Alebo aj nie. Každopádne je to na tebe. Ale poviedka je to pekná hlavne keď je o *child* , len nejako skoro končí. :D
Uživatelský avatar
tománsek
Nový člen
Pohlaví: Muž
Bydliště: Středočeský kraj
Líbí se mi: Chlapci a muži
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Příspěvky: 8
Dal: 4 poděkování
Dostal: 15 poděkování

Re: Přijímací práce na školu- POVÍDKA- Malý přítel

Nový příspěvek od tománsek »

Filip píše:Pekná poviedka, :) dosť erotická. :[ Po odbornej stránke nebudem hodnotiť, neprislúcha mi to. Radím ti aby zvážil, či je vhodné poslať práve takýto typ poviedky na VŠ, aby si z toho nemal nejaké problémy. Mohli by to zle pochopiť. Alebo aj nie. Každopádne je to na tebe. Ale poviedka je to pekná hlavne keď je o *child* , len nejako skoro končí. :D
Povídka měla být taková, víš, mě je celkem jedno, co si budou myslet ;) Svojí povídku mám pak obhajovat před komisí :) Tak jim tam klidně vysvětlím, co jsem čím myslel. Je jen lehce erotická, aby to neurazilo, ale aby zase poukázalo na to, že tu něco takového je :) A myslím si, že si každý domyslí, jak to skončí, já to psát nemusím ;) Díky, za odpověď ;)
Uživatelský avatar
Filip
Člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 3
ve věku do: 23
Výkřik do tmy: Dieťa je ako kvetina, keď ho odtrhneš, zvädne.
Příspěvky: 522
Dal: 668 poděkování
Dostal: 344 poděkování

Re: Přijímací práce na školu- POVÍDKA- Malý přítel

Nový příspěvek od Filip »

tománsek píše:Nemohl jsem z hlavy dostat představu kutíka s rozepnutými kalhoty.
Tu by som výraz kutík nahradil výrazom kluk, predsa len kutík je slovo ktoré sa používa v pedofilnej komunite. Nie každý mu môže rozumieť. A nviem či je to vôbec spisovné slovo. Ale som rád že autor necháva koniec svojej poviedky na fantáziu svojich čitateľov. ;D Každopádne veľa šťastia s *write* a s obhajobou pred komisiou. *bye*
Uživatelský avatar
tománsek
Nový člen
Pohlaví: Muž
Bydliště: Středočeský kraj
Líbí se mi: Chlapci a muži
ve věku od: 10
ve věku do: 20
Příspěvky: 8
Dal: 4 poděkování
Dostal: 15 poděkování

Re: Přijímací práce na školu- POVÍDKA- Malý přítel

Nový příspěvek od tománsek »

Filip píše:
tománsek píše:Nemohl jsem z hlavy dostat představu kutíka s rozepnutými kalhoty.
Tu by som výraz kutík nahradil výrazom kluk, predsa len kutík je slovo ktoré sa používa v pedofilnej komunite. Nie každý mu môže rozumieť. A nviem či je to vôbec spisovné slovo. Ale som rád že autor necháva koniec svojej poviedky na fantáziu svojich čitateľov. ;D Každopádne veľa šťastia s *write* a s obhajobou pred komisiou. *bye*
kutíka jsem tam nechal schválně :) To slovo mám rád, dává mi sílu :)
Ale máš pravdu, né každý mu rozumí
Děkuji ;), snad se vše povede