Dostali jste náš letáček? Dozvěděli jste se o naší účasti na Prague Pride? Podělte se o své názory v tématu připraveném pro Vaše reakce!

Diagnóza: Sexuální deviant (Reflex 45/2009)

Reakce na články z médií (tisk, rozhlas, televize, internet, ...) a diskuze o nich.
Uživatelský avatar
MarkM
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 11
Výkřik do tmy: Nejlepší sexuolog, je stejně nejlepší pedofilní kamarád :) A nebo holčička :P
Příspěvky: 472
Dal: 325 poděkování
Dostal: 134 poděkování

Diagnóza: Sexuální deviant (Reflex 45/2009)

Nový příspěvek od MarkM » pondělí 19. 3. 2012, 15:16:55

Poměrně zajímavý článek, který se odehrává hlavně na sexuologickém oddělení v Havlíčkově Brodě.
Popravdě bych tam opravdu skončit nechtěl. Bych vylez jako větší magor než jsem teď, po otázkách jaké dostává Luďek. Tak bacha Ať neskončíte jako Luďek z článku :)

http://www.regresniterapie.com/blog/clanky/diagnoza-sexualni-deviant/
Naposledy upravil(a) Kasz dne úterý 9. 7. 2013, 15:34:55, celkem upraveno 1 x.
Důvod: Odkaz není funkční, doplněn plný text článku níže
Někoho milovat a nesmět mu polibek dát, je jako u studánky stát a žízní umírat.
Uživatelský avatar
Kasz
Administrátor
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: kasz@protonmail.com
Výkřik do tmy: Alleinka ♥
Příspěvky: 5082
Dal: 1146 poděkování
Dostal: 2403 poděkování
Kontaktovat uživatele:

Re: Diagnóza: Sexuální deviant (článek)

Nový příspěvek od Kasz » úterý 9. 7. 2013, 15:33:59

Reflex 45/2009 - 05.11.2009 - Text: Lucie Tomanová
Jak pochopit svou úchylku a udělat si dobře v mezích zákona
Za KASTRACE SEXUÁLNÍCH DEVIANTŮ kritizovala nedávno naši zem Rada Evropy. "Barbarskými a středověkými praktikami" je nazvali autoři článků v britském tisku. Pohoršení vzbudily u obhájců lidských práv. Teď se karta obrátila. Ve Francii nyní zvažují zavedení soudem nařízených kastrací sexuálních delikventů. Do léčebny v Havlíčkově Brodě se proto chystá Francouzská státní televize a její primářce Želmíře Herrové píší britští devianti, kteří ji žádají o léčbu.

Na sexuologii v Havlíčkově Brodě by se rádi léčili i cizinci

V jedné z místností sexuologického oddělení Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě sedí v kruhu na židlích šestice mužů různého věku a s nimi tři lidé v bílém: psycholog, sestřička a lékařka. Muži zamyšleně hledí před sebe. "Tak zkuste říct, pane Luďku, co máte za deviaci," vybízí doktorka Želmíra Herrová jednoho z pacientů. Pan Luděk, podsaditý pětadvacetiletý mladík, si nervózně tře dlaně o kolena: "Mám deviaci sado-maso, mám rád kluky, malý holčičky, dospělý chlapy, dospělý ženský, můžu to dělat, to sado-maso, s kým chci."

Pan Luděk byl odsouzen za zneužití dvanáctiletého chlapce, odseděl si trest a teď je v soudem nařízené ochranné léčbě, jejíž součástí je i právě probíhající náhledová terapie, takzvaná náhledka, kde se pacienti učí chápat způsob fungování své deviace, přestat se za ni stydět a naučit se ji takzvaně realizovat v mezích zákona, jinými slovy udělat si dobře tak, aby nebyli nebezpeční svému okolí. Pan Luděk není pedofil, dítě si vybral proto, že bylo nejsnadnější obětí. Zneužívání dětí mají na svědomí zpravidla, což drtivá většina společnosti netuší, muži, kteří pedofilové nejsou. Klasický pedofil má totiž obvykle děti doopravdy "rád" a nechce jim ubližovat.

Ani pan Luděk ale nechce ubližovat dětem, ačkoli ho k tomu jeho sexualita nutí. Je krátce po chirurgické kastraci, o kterou si zažádal i přesto, že mu ji primářka nenavrhla. Měl strach ze síly sexuálního puzení, jež ho zcela ovládalo. Léky příliš nepomáhaly. Než však stihne kastrace zabrat a hladina hormonů se sníží, trvá to minimálně několik měsíců. Zatím je chuť stále obrovská.

"A zkuste nám popsat, jak se vaše deviace projevuje teď," vyzývá ho lékařka. "Chodím na procházky kolem dětskýho oddělení a přijde na mě erekce, a tak si musim vyhonit šulina," odpovídá prozaicky pan Luděk. Je mrzutý, že kastrace nepřinesla okamžitou úlevu. Ostatní pacienti chápavě přikyvují.

"Když nám pan Luděk tak pěkně vykládá, co se mu děje na procházce, tak my si teď nakreslíme nám už známý sexuální motivační systém," praví chápavým tónem doktora Herrová. Bere do ruky zelenou fixu a začne malovat na tabuli pět koleček. "První představuje atraktivitu, pak navazuje proceptivita čili namlouvání, dále nekoitální akceptivita neboli mazlení, potom koitální akceptivita čili soulož a potom konceptivita. A takhle nám to u normální sexuality pěkně postupně a plynule přechází jedno v druhé," maluje šipky. "A jak nám pan Luděk říkal, že když jde kolem dětského oddělení, okamžitě vznikne erekce a on musí letět za hasičárnu, aby tam v ústraní mohl onanovat, tak která část toho sexuálního motivačního systému se mu téměř z ničeho nic aktivuje? Kdo by to uměl?" ptá se jako učitelka při hodině biologie. Šestice mužů usilovně přemýšlí. "Zkuste mi to říct, pane Luďku, vždyť vy už to umíte." "Koitální?" odpoví tázavě a trochu nejistě Luděk. "Správně. Namlouvání chybí, mazlení, líbání a osahávání taky. Najednou erekce a šup. Chce to hned ty frikční pohyby a orgasmus." Luděk se usmívá a ostýchavě přikyvuje. "A proč myslíte, že to pan Luděk nerealizuje se ženou, ale s klukama, holkama ... proč je to u něho tak pestré, co myslíte?" Všichni zúčastnění mlčí. "No přece proto, že tam nejsou vlohy! Nelíbí se mu ženy dospělé, zralé, jako většině mužů."

Falometr pomůže lékařům zjistitpacientovy sexuální preference. 'Jeto český vynález, zanechal nám hotu Kurt Freund, který v roce 1968 emigroval,' říká doktor Aleš Kolářský z psychiatrické léčebnyv Bohnicích.
Foto: Stanislav Krupař

DEVIACE V POWER POINTU

"Už jako jedenatřicetiletou lékařku mě zaujalo, proč mladý, pohledný, plavovlasý muž s atletickou postavou, který měl krásnou ženu a děti, chodí před dívčí internát a tam se obnažuje a onanuje. Měl z toho spoustu nepříjemností, stále ho honili policajti, manželka hrozila, že ho opustí, a on toho přece nenechal," vypráví o svém prvním setkání s deviantním pacientem doktorka Herrová. "A tehdy jsem si přečetla v odborném tisku článek doktora Kolářského o realizaci deviantní sexuality v mezích zákona. Od té doby jsem začala studovat jeho práci."

Doktor Aleš Kolářský, o generaci starší sexuolog z pražské Psychiatrické léčebny v Bohnicích, sedí s námi u stolu v malé pracovně. Přijel jakožto guru a zakladatel nového, evolučního přístupu k sexuologii přednášet havlíčkobrodským pacientům o deviacích. Podle této teorie vyvinula příroda během existence lidstva různé, takzvané motivační systémy, jež pomáhaly člověku přežít. Jedním z nich je i sexuální motivační systém, který ovšem u deviantů funguje odlišně než u lidí s normální sexualitou.

Přesouváme se do promítacího sálu, kde už sedí připravena skupinka pacientů. Začíná promítání prezentace v Power Pointu jako na odborné přednášce: "Sexuální motivační systém se skládá z modulů. Mohou se v něm vyskytovat tři možné anomálie. Za prvé, že tam je modul s jiným obsahem, například u homosexuality, nebo za druhé, že na sebe moduly nenavazují. Například u sexuálních agresorů se projeví atraktivita i namlouvání a mazlení, a když se tohle vše odehraje, je soulož znesnadněna. Naopak když agresor potká neznámou ženu, tak se okamžitě aktivuje genitalita, čili vznikne erekce, on chce souložit, ale ona je sexuálně zcela nevyladěná, brání se. Agresora ale odpor nezastaví. Může ji i nechtěně zabít. A do třetice, když se nějaký modul nevyvine pořádně. Tomu říkáme nezralá sexualita. Například nefunguje proceptivita čili namlouvání, a tak muž neumí reagovat na ženské flirtování. Proto balí puberťačky, protože ty ještě nemají vyvinutou cudnost jako dospělé ženy. Takovému muži, hebefilovi, se zdají dospělé ženy nejednoznačné a neupřímné. To proto, že ony si muže prověřují jako budoucího otce svých dětí. Puberťačku ale zajímá jen ten genitál, je zvědavá," vysvětluje doktor Kolářský, zatímco na plátně se objevují fotografie zobrazující herečku klopící zrak, špulící pusu či hrající si s pramenem vlasů.

Pacienti přednášku sledují a zdá se, že velmi odborně podané problematice svých úchylek rozumějí. Mají ji ostatně podrobně nastudovanou z "náhledek".

Co je pro spokojený život s "úchylkou" nejdůležitější? Podle doktora Kolářského je hlavní, aby člověk svou deviaci pochopil a přijal: "Hrozné je u deviantů, když chtějí být dokonalí muži. Normálního nemravu napadne manželce zahnout, když je třeba ona dlouho pryč, ale devianta obvykle ne. Jednou jsem se zajímal o to, co dělají exhibicionisté, když neexhibují. Jeden inženýr mi řekl, že když žil,nemravně', měl několik partnerek, které o sobě vzájemně nevěděly, tak deset let nerecidivoval. Poté chtěl žít jako ideální muž, opustil milenky, oženil se, založil rodinu a při první příležitosti, když byl sám doma, si stoupl do okna a obnažil se. To je, myslím, hodně poučné."

Léčba na sexuologickém oddělení trvá čtrnáct měsíců. Mezi terapiemi si pacienti krátí čas sledováním filmů na DVD.

V MEZÍCH ZÁKONA

Jsme zpátky na "náhledce" a diskuse na téma sexuality pana Luďka nabírá obrátky. "Teď nám, pane Luďku, zkuste popsat ten trestný čin," vybízí ho lékařka.

"Ach jo," povzdechne si dotázaný. "Zneužil jsem malýho chlapce kolem dvanácti let. Stalo se to na dvoře, kde jsou popelnice. Kopnul jsem mu míč do křoví a tam ... Šahal jsem mu na přirození, na bříško, na kouličky ... On křičel, brečel, volal o pomoc. Já jsem na to nereagoval, až přiběhl jeho starší brácha a začali jsme se prát. Pak mě zadrželi policajti, odvezli mě na kriminálku."

"A tu koitální akceptivitu můžeme zase rozdělit na koukání na genitál, hlazení genitálu, zasunutí genitálu, pak frikční pohyby a pak orgasmus. U pana Luďka k tomu zasunutí nedošlo, ale kdo ví, jak by to vypadalo dál. Kluk křičel, ale on na to nedbal, takže je vidět, že jeho sexualita chtěla ještě něco víc. Kdyby mu to bylo stačilo, tak kluka pustí. A jak se můžeme o tom, co by ona sexualita chtěla, dozvědět? Co myslíte, kdo to ví?" ptá se lékařka. O sexualitě mluví jako o někom třetím, o síle, která je celkem nezávislá a sama, bez ohledu na vůli člověka, něco chce. V podstatě není daleko od reality.

"A co jste si přál, aby ten kluk s vámi dělal?" vysvětluje panu Luďkovi otázku sestřička. "Nó, aby mi ho kouřil, aby mi ho strkal do zadku, abych mu to strkal já do zadečku, abysem mu kouřil ...," zamýšlí se dotázaný. "Taky bych ho chtěl bičovat, mlátit ho, připoutávat někam ... Můžeme si vyměnit role, chvíli bych byl připoutanej já, chvíli on."

Do diskuse se zapojí další pacient: "A nemohl by ten sadismus dojít tak daleko, že by třeba došlo k nějakýmu vážnýmu ublížení tomu chlapci?"

Doktorka Herrová přikyvuje: "Když se chlapec brání a sexualita pana Luďka je aktivovaná, má erekci a momentálně potřebuje orgasmus, ta síla je veliká! I nechtěně může dojít ke zranění nebo usmrcení. Jenže to bylo ještě před léčbou. Teď, jak víme, mu pomůže onanování za hasičárnou a v budoucnu by měla sexuální naléhavost u pana Luďka ještě ustoupit. Také díky kastraci."

"Máte už nějakou představu do budoucnosti?" zpovídá pana Luďka dál doktorka Herrová.

"Budu se koukat na kazety, na časopisy, budu se vyhýbat místům, kde jsou děti, a budu se uspokojovat doma. Najdu si nějakou holku ... Na těch kazetách by mělo být hlavně sado-maso." Lékařka pokračuje: "Když jsme se bavili o realizaci sexuality v mezích zákona, říkali jsme si, že si přece můžete najít chlapce, ale musí mu být víc než 15 let, musí být svéprávný a musí s těmi praktikami souhlasit. Víte, kde takového kluka budete hledat?" "Sestřička mi pomůže dát inzerát na seznamku."

Do diskuse se zapojí další pacient: "Já si myslím, že Luděk si může najít jen tak někoho na sex. Protože pro něj musí být těžký udržet vztah, když postrádá ty city, tu proceptivitu a všechno ostatní."

Sezení se chýlí ke konci. "Tady vidíme, že ten, kdo má vlohy pro proceptivitu, ono namlouvání a svádění, ten prožije romantickou lásku, která přejde do trvalého vztahu. Ale kdo tyto vlohy nemá, ten má těžkou situaci, protože vztah neudrží. Což je nejspíš i problém pana Luďka. Hlavně je ale důležité, aby to o sobě věděl a nechtěl být jako ostatní. Musí přijmout, že taková je jeho sexualita, a realizovat ji tak, jak mu ji příroda nadělila, ovšem v mezích zákona. A bude dobře," dodává doktorka Herrová.

VÍTR V PYTLÍKU

Na urologii v Havlíčkově Brodě, kam posílá doktorka Herrová své pacienty, "vykastrují" v průměru tři devianty ročně. Odborně se tomu říká orchiektomie. "Je to běžný zákrok, který se provádí často ze zdravotních důvodů, například u lidí s rakovinou varlat," vysvětluje primář Jindřich Bárta. "Pacientovi zůstanou dvě malé jizvy v tříslech. Pokud si zakoupí ovariální protézy, aby neměl,vítr v pytlíku', je výsledek pro laika nerozpoznatelný."

Operace vyjde na deset tisíc korun, které pan Luděk teď nemá. Možná časem ... "Navíc si může každý, devianty nevyjímaje, nechat zmrazit sperma pro případ, že by se v budoucnosti rozhodl mít s partnerkou děti," dodává doktor Bárta. Tento lékař, který je členem kastrační komise od roku 1999, má na svém kontě varlata zhruba třiceti deviantů. V komisi kromě něho zasedá nezávislý psychiatr, pacientův ošetřující psychiatr, právník a endokrinolog. "Pacienta rozhodně nevidím až na sále. Vždy se s ním zevrubně seznámím, vysvětlím mu rizika, průběh operace, zodpovím dotazy," říká primář. Nejčastěji se muži ptají, zda jim nezmizí ochlupení a nezačnou mluvit o oktávu výš. A zda budou ještě potentní. "Samozřejmě budou vypadat pořád stejně, zákrok se provádí až v dospělosti, takže hlas ani postava se nemění. Můžou i vcelku normálně sexuálně žít." O kastraci si musí na doporučení sexuologa pacient sám zažádat a žádost musí schválit kastrační komise. A obvykle se zákrok provádí až po skončení trestu, protože ve vězení by rozhodně nemusel být dobrovolný. "Není možné tady někoho násilím vykastrovat, není to žádný tělesný trest. Platí, že pokud se pacient na poslední chvíli rozhodne, že nechce, třeba už na sále, tak ho nikdo nemůže nutit," dodává Bárta.

Chirurgické kastrace také rozhodně sexuologové nedoporučují všem deviantům. Jak doktorka Herrová, tak doktor Bárta by raději volili takzvanou chemickou kastraci pomocí injekčně podávaných léků. Jenže taková celoživotní léčba je ohromně nákladná a pojišťovna ji běžně nehradí. A ne pro každého je vhodná. Někdo nemůže léky užívat ze zdravotních důvodů a také nepřipadá v úvahu u pacientů, kteří nejsou schopni na ni pravidelně docházet, například u alkoholiků a lidí závislých na drogách. Tuto terapii proto zatím u nás lékaři předepisují hlavně mladým chlapcům, kterým ještě nebylo patnáct let.

Urolog Jindřich Bárta vykastruje v průměru tři sexuální devianty ročně

STŘEDOVĚK, NEBO POKROK?

Uplynuly tři měsíce a s panem Luďkem se setkáváme opět ve společenské místnosti havlíčkobrodské léčebny. Od minulé návštěvy je daleko víc v klidu. Od kastrace uplynula dostatečně dlouhá doba, hladina mužského pohlavního hormonu klesla na minimum, a tak může žít zase doma a léčit se ambulantně. "Je to lepší, už nemám tolik chuť na sex, a hlavně nemám chuť na děti. Občas si pouštím kazety, prohlížím časopisy ... Jsem spokojenej," usmívá se. "Mám jenom trochu problém najít si holku. S jednou jsem se seznámil, ale když se dozvěděla, že jsem prodělal kastraci, dala mi kopačky. Tak zkoušíme se sestřičkou tady z oddělení najít pro mě holku nebo kluka přes Internet."

Nejen osud pana Luďka vyvrací článek britských novinářů v The Sun a v Daily Telegraph o českých "středověkých metodách", jenž způsobil pohoršení humanitárních organizací v Evropě i v USA. Zásluhou novinářů se však současně začali doktorce Herrové ozývat i muži, kteří by si přáli zákrok podstoupit. "Píše mi muž ze skotské věznice, neví si rady, protože tuší, že jakmile ho propustí, spáchá další trestný čin. Ve vězení žádnou terapii nemá, nikdo se tam deviantům nevěnuje." Další muž, podle způsobu vyjadřování vzdělaný a inteligentní Angličan, ještě nic nespáchal, ale má strach. Žádá proto doktorku Herrovou o pomoc. "Oběma jsem odepsala, že nejdůležitější je především diagnostika, abychom zjistili, jaká je jejich deviace. Jestli je to na kastraci, se uvidí. Tomu muži, který není ve vězení, se snažíme zařídit pobyt u nás v Havlíčkově Brodě."

Nově se o českou "středověkou" metodu začala zajímat i francouzská média. Francií totiž nedávno otřásl případ sexuálního vraha ženy, který nedlouho po propuštění z vězení spáchal stejný zločin jako před lety. "Nemuselo se to stát, kdyby podstoupil vhodnou léčbu," říká doktorka Herrová. A nemá na mysli rovnou kastraci. "Když na to přijde, může si pacient sehnat testosteronové injekce a recidivovat i po kastraci. Důležité je, aby získal náhled na svou deviaci, přestal se za ni stydět a pochopil, jak jeho sexualita funguje. Teprve pak mu může kastrace pomoci." Absence odborné léčby je podle ní také důvodem, proč mají potíže se sexuálními devianty na Slovensku. Tam prakticky neexistují specializovaná sexuologická oddělení a ředitelé nemocnic projevují pramalý zájem něco v tomto ohledu podnikat. Slovenský deviant, který před dvěma roky zavraždil právě v Havlíčkově Brodě malého Jakuba, je toho zářným příkladem.

Žádný pacient české psychiatrické léčebny se nedopustil sexuálně motivované vraždy už od roku 1983, kdy byla zavedena do praxe vyšetření na falometru, zvaném pacienty též "ptákometr". Podle intenzity erekce při promítání různých obrázků sexuolog pozná, jestli je dotyčný muž agresor, sadista, exhibicionista, nebo pedofil.

Sexuologických oddělení je v České republice pět, ale pouze v Havlíčkově Brodě se věnují již zmíněné léčbě podle evoluční teorie. A nutno říci, že od roku 2000, kdy s touto metodou začali, recidivoval z více než stovky pacientů, již absolvovali terapii, pouze jeden, a to proto, že lékaře oklamal a tvrdil, že se léčí jinde. Z těch, kteří podstoupili kastraci, nerecidivoval žádný. "Návrat do normálního života je většinou bezproblémový, mám několik pacientů, kteří jsou po kastraci a žijí venku normálním klidným rodinným životem. Jeden se mi teď žení, zamiloval se, ohromně si pochvaluje rodinný život," vypráví se šťastným výrazem doktorka Herrová.

MŮJ MILÁČEK NENÍ ÚCHYL!

Jsou to často paradoxně právě rodiny pacientů, kdo s kastrací nesouhlasí. "Nedávno jsem tu měla maminku, která mě přesvědčovala, že její syn není deviant, že dá za to ruku do ohně. Často protestují bratři a pak také manželky a přítelkyně, jež si většinou myslí, že budou mít neplnohodnotného muže," vypráví doktorka Herrová. "Teď tu mám zrovna jednoho agresora, jenž kastraci odmítá, a jeho přítelkyně ho v tom podporuje. On je ale velmi nebezpečný, opakovaně brutálně znásilnil ženu. Má i určitou sadistickou potřebu vidět krev a tu ženu roztrhnout. Teď slibuje, že je všechno v pořádku, a žádá soud o změnu léčby z ústavní na ambulantní. Jenže právě u něj je to problém, protože pije a je riziko, že léčbu nedodrží."

Doktorka Želmíra Herrová má pro 'své' devianty pochopení
Foto: Tomáš Tesař

Doma totiž může být deviant klidně něžný a pozorný, problémy má jen v sexu. Obvykle se ženou, kterou miluje, nemůže mít uspokojivý sex. O to horší situace pak nastane, když potká neznámou ženu a vzruší se. Zkrátka mu ty moduly, jak říká doktor Kolářský, nenavazují.

Přesto doktora Herrová doporučuje "svým deviantům", jak jim mateřsky říká, aby si našli partnerku, je-li to jen trochu možné. Aby docházeli na terapie oba a hledali společně onu "realizaci deviace v mezích zákona".

"Vždycky po pacientech chci, aby byli upřímní, aby svou partnerku neoblbovali a řekli jí všechno hned na začátku." Ženám kupodivu často nevadí, že je jejich nový přítel deviant, ale vadí jim, když jim to zamlčí. "Jednou mi sem přišla krásná žena, úplná miss, a rozkřikla se na mě, co si to dovoluju držet tu svévolně jejího chlapa," vzpomíná. "On jí totiž namluvil, že dělá v areálu hasiče a já ho sem zavřela omylem. A tak musel před ní s pravdou ven. Omdlela, sestřičky ji musely křísit. Řekla:,Petře, to jsi mi neměl dělat. Mně nevadí, že jsi deviant, ale žes mi lhal.'"

PEDOFIL MÁ DĚTI RÁD

RADKOVI (JMÉNO BYLO ZMĚNĚNO) JE 30 LET. JE PEDOFIL.

Vždycky jsem byl rád mezi dětmi, vedl jsem sportovní oddíl, dělal jsem vedoucího na táboře. A děti měly rády mne, protože jsem jim rozuměl. Celý život jsem cítil, že se mi líbí malé holky, ale nepřisuzoval jsem to deviaci. Do holek od sedmi do deseti let se dokážu zamilovat stejně jako muž s normální sexualitou do dospělé ženy. Abych se oženil, dal jsem si inzerát. Život probíhal v pohodě, ale stále jsem na manželce viděl, že není spokojená právě po sexuální stránce. Z mé strany to taky nebylo ono, já si vždycky ve svých fantaziích představoval nějakou holčičku. Ona to samozřejmě nevěděla.

Co se stalo?

Zamiloval jsem se do své nevlastní dcery, které bylo sedm. Mně bylo osmadvacet. Samozřejmě jsme spolu nesouložili! Tehdy jsem to vnímal tak, že jsme dobří kamarádi. Bylo to z její iniciativy, když jsem si poprvé dovolil na ni sáhnout - vůbec na ni neházím vinu, protože za to můžu jenom já. Ona se hrozně ráda mazlila, mazlila se pořád a to mně vyhovovalo. Mně to stačilo. Až jednoho večera onanovala. Zrovna byla mezi mnou a manželkou v posteli a já se souhrou náhod zapojil. A od té doby, kdy zjistila, že se tomu nebráním a že jí v tom pomůžu, tak to bylo pořád.

Jak se o vašem vztahu dozvědělo okolí?

Svěřovala se kamarádkám a ty to řekly doma. Pak jsem byl skoro tři roky ve vězení. To byl nejdrsnější zážitek v životě. Kdybych tam měl jít znova, radši se zabiju. Spoluvězni pracují v různých částech věznice, dostanou se ke kartotékám v počítači a zjistí si, za co tam jste. Je to pak soustavný psychický teror, není kam utéct. Spoluvězni mě ale nebili, dvakrát mě ztloukli dozorci na vazbě.

Kdy jste si připustil, že jste pedofil?

Až tady, na sexuologii. Jsem tu čtvrtý měsíc. Já se té diagnóze strašně bránil, protože jsem měl představu, že to znamená znásilňování a zabíjení dětí, což je pro mne to nejhorší na světě. Já mám děti skutečně rád, svou nevlastní dceru jsem miloval! Nikdy jsem neměl potřebu děti osahávat nebo tak něco. Takové věci většinou dělají lidé s nevyzrálou sexualitou, těm je jedno, po kom skočí, když je to tlačí v kalhotách. Skočí po ženě nebo po dítěti. Ale pedofil dítěti tímto způsobem neublíží. Když jsem zjistil, co je pedofilie, tak se k ní klidně hlásím. Mě se kolikrát chodí primářka i na některé věci ptát, protože jsem vzorový představitel. Kastraci mi paní doktorka nenavrhuje, u mě by nic nevyřešila. Čistý pedofil agresívní není.

Starý vtip říká, že pedofil má na rozdíl od učitele aspoň děti rád.

Dřív jsem se tomu smál, ale teď ten vtip skutečně chápu.

Jak na vaši diagnózu reagovali rodiče a příbuzní?

Zvedl jsem telefon a volám matce: "Mami, jsem pedofil." Ona na mě začala ječet: "Myslíš, že jsem tě vychovala k něčemu takovému?!" Já jí řekl: "Uklidni se a poslouchej. To není výchovou, já se s tím narodil a nic s tím nenadělám. Musím to přijmout a musím přijmout sebe a naučit se s tím žít." Rodina mě neodvrhla, stojí při mně. Koneckonců jsem nikoho nezabil, jen překročil společenské normy.

Jaký teď máte vztah s nevlastní dcerou?

Jediné trauma má z těch výslechů na policii, prosil jsem je, ať ji netrápí. Je jí teď dvanáct. Ale chápu, že ona mi věřila, a společnost jí teď říká, že je to všechno špatně, ona může mít pocity viny, ačkoli za nic nemůže. Psal jsem jí dopis, aby si uvědomila, že za to všechno můžu já, ne ona.

Jak budete realizovat svou deviaci v mezích zákona? Budete si představovat malou holčičku a spát se svou přítelkyní?

Přesně tak, ano. Moje současná partnerka je dospělá žena, která ví, že u mě to nejde klasickou formou jako jít na rande, do postele, předehra, soulož ... Dneska už vím, že když mám kolem sebe dětské prostředí a pak by přišla přítelkyně a začala mě líbat a dráždit, tak už to jde. Tu holku by mi stačilo vidět třeba ve filmu nebo mít kolem sebe dětské věci. A to ostatní už můžu mít s dospělou ženou.

JSEM SEXUÁLNÍ AGRESOR

JARDOVI JE 27 LET. JE AGRESOR S EXHIBICIONISTICKÝMI PROJEVY.

Vždycky jsem si na ženu počkal, až bude o samotě, a pak jsem se jí ukázal. V parku ne, to bych neriskoval kvůli policajtům. Spíš jsem si vybíral ty turistický cesty a podobně. Když jsem se měl jít léčit poprvé, naprosto jsem to odmítal.

Chytli mě policajti, vyšetřovalo se to, poslali mě k paní primářce na posudek a soud mě odsoudil místo do kriminálu k ústavní léčbě. S tím jsem nesouhlasil, dva roky jsem se schovával, než mě znova našli, pak mě sem museli eskortovat. Jsem tu teď rok a dvacet dní. Mám léky, jsem hormonálně tlumený lékem Depo Provera, který postupně vysazuju. Kastraci navrženou nemám, to bych musel po léčbě recidivovat. Tohle oni berou jako lehký čin, protože jsem s tou ženou neměl fyzický kontakt, nešáhnul jsem na ni. Teď budu mít soud o propuštění z léčby.

Kdy jste si uvědomil, že vás láká obnažovat se před ženami?

Od čtrnácti let jsem to provozoval. Ale že je to úchylka, jsem nevěděl.

Když jste měl partnerku, fungovalo to?

Já tohle vždycky provozoval, když jsem partnerku neměl, když jsem měl vztah, tak byl klid po pěšině. Sexuální život byl v pořádku. Dali mi diagnózu "sexuální agrese s projevem exhibice", protože ta žena z toho může mít trauma, šok, takže je to vlastně ublížení psychické. Ale mluvil jsem s několika ženami, když mě teď odsoudili, před kterými jsem se ukázal, a všechny se tomu teď zasmály.

A nelákalo vás zkusit s tou ženou něco víc?

No lákalo, potom v představách třeba doma, ale strach mi bránil na ni sáhnout. Ale myslím, že kdyby včas nezakročili, mohlo by to pokračovat dál, až by k tomu fyzickému kontaktu došlo. Ono se to stupňovalo, přibližoval jsem se čím dál víc, nakonec jsem byl metr od nich. Oslovoval jsem je ...

Líbí se vám flirtování, nebo vás spíš odrazuje?

Úsměvy a házení očkem mám velice rád. Taky se hrozně rád vodím s holkou za ruku a tak. To všechno mám rád, ale v posteli už mi to nevyhovuje. Mazlení může být po sexu, ale ne před. U mě je chyba tam, že nedokážu od toho mazlení k sexu přejít.

Máte teď přítelkyni?

Ano, teď mám partnerku a ona to o mně ví. Chodí sem za primářkou. Když si ji udržím, bude to v pohodě. Léky budu brát ještě tři měsíce, pak je vysadím úplně. Teď už hlavně vím, že se sem můžu vrátit dobrovolně, když budu mít nějaký problém, že mi nic nehrozí.

Co musí partnerka dělat, aby byl sexuální život pro vás zajímavý?

Musí být sexuálně nevyladěná. To znamená, že když já mám chuť na sex a ona například myje nádobí, tak ji bafnu zezadu a ona mi prostě podrží, jak se říká. Vyhoví mi. Nemám rád takové to mazlení, předehru ... ale zase jí to vracím, když má chuť ona, vzájemně si vyhovíme. Klape to velice dobře. Rodina to ví taky. To, že jsem se dostal sem, pro mě byl obrovský psychický zlom. Došlo mi, že to, co mi primářka říká, je pravda, když jsem si o tom něco přečetl. Teď jsem spokojený.


Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/35331/diagnoza-sexualni-deviant.html
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 hosti