Zaklínač, Andrzej Sapkowski

Recenze a tipy na zajímavá knižní díla.
Uživatelský avatar
Tony
Registrovaný uživatel
Pohlaví: Muž
Bydliště: Brno
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 8
ve věku do: 10
Kontakt: tonygl.cz@gmail.com
Příspěvky: 199
Dal: 53 poděkování
Dostal: 61 poděkování

Zaklínač, Andrzej Sapkowski

Nový příspěvek od Tony » pondělí 13. 8. 2012, 18:45:36

Legenda evropské fantasy. V nejnovějším vydání sedm knih - dvě knihy povídek a pětidílná sága.

Zaklínač je elitní zabiják monster, mutacemi proměněný v nadčlověka se zbystřenými smysly, odmalička cvičený ve specifickém způsobu boje, schopný bojovat s mnoha protivníky najednou. Zaklínači žijí na okraji společnosti - lidé je sice potřebují a platí jim za jejich služby, ale považují je za zrůdy a bojí se jich.
Geralt je jeden z posledních zaklínačů, putuje po světě a snaží se přežívat. Chce být neutrální a do ničeho se neplést, to se mu ale moc nedaří.

V jedné z povídek se Geralt poprvé setkává s malou princeznou Ciri. I když s ní z počátku nechce mít nic společného, osud je svede dohromady po tom, co Ciri utíká z hořícího města a nemá se kam vrátit. Geralt se jí tedy ujímá a odvede ji na Kaer Morhen, hradiště, kde sídlí poslední zaklínači. Jenže ti nemají nejmenší ponětí, jak se o takové dítě starat. Udělají tedy jedinou věc, kterou umí - vycvičit z ní bojovnici.
„Dávej pozor, Ciri. Teď pověsíme třetí kyvadlo, se dvěma si už poradíš. Kroky jsou stejné jako u dvou, ale uděláš jeden únik navíc. Připravena?“
„Ano.“
„Soustřeď se. Uvolni. Nádech, výdech. Zaútoč!“
„Uch! Auuuuu… K čertu!“
„Neklej. Schytalas to silně?“
„Ne, jenom o mě zavadilo… Co jsem udělala špatně?“
„Běžela jsi příliš plynule, zbytečně jsi zrychlila ve druhé půlpiruetě a příliš ses rozmáchla. Jedno s druhým, a dostala ses přímo pod kyvadlo.“
„Och, Geralte, tam není vůbec žádné místo na únik a obrat. Kyvadla visí moc blízko u sebe.“
„Místa je tam dost, věř mi. A mezery jsou vypočítány tak, aby si vynutily nestejnoměrný krok. To je boj, Ciri, ne tanec. Při boji se nemůžeš pohybovat v rytmu. Pohybem musíš rozptylovat protivníkovu pozornost, mýlit ho, nutit ho měnit jeho záměry. Připravena k dalšímu pokusu?“
„Připravena. Rozhoupej ty zatracené pytle.“
„Neklej. Uvolni se. Zaútoč!“
„Ha! Ha! No tak co? Jaké to bylo, Geralte? Ani se mě nedotklo!“
„Ty ses druhého pytle mečem taky ani nedotkla. Opakuji, to je boj, žádný balet nebo akrobacie… Co si to mumláš pod nosem?“
„Nic.“
„Soustřeď se. Uprav si bandáže na zápěstí. Nesvírej tak ruku na jílci, nebudeš se moci uvolnit a ztratíš rovnováhu. Dýchej zhluboka. Připravena?“
„Ano.“
„Vpřed!“
„Uuuuch!!! Aby tě… Geralte, to se nedá zvládnout! Není tam místo na úkrok a změnu nohy. A když udeřím obouruč, bez úkroku…“
„Viděl jsem, co se stane, když udeříš bez úkroku. Bolí?“
„Ne. Ani ne.“
„Posaď se. Odpočiň si.“
„Nejsem unavená. Geralte, já se přes to třetí kyvadlo nedostanu, ani kdybych odpočívala deset let. Rychleji to nesvedu…“
„Ani nemusíš. Jsi dostatečně rychlá.“
„Tak mi vysvětli, jak to mám stihnout? Současně půlpiruetu, únik a úder?“
„Je to prosté. Nedávalas pozor. Než jsme začali, říkal jsem ti, že je nutný jeden únik navíc. Únik. Přidat ještě půlpiruetu je zbytečné. Podruhé jsi udělala všechno správně a prošlas přes všechna kyvadla.“
„Ale nezasáhla jsem pytel, protože… Geralte, bez půlpiruety nemůžu seknout, nemám tu správnou prudkost.“
„To je pravda. Získej tedy prudkost a energii. Ale jinak než piruetou a změnou nohy na to nemáš čas. Udeř kyvadlo mečem.“
„Kyvadlo? Musím přece zasáhnout pytel!“
„To je boj, Ciri. Pytle představují tvé protivníky, je musíš zasáhnout. Nástavcům kyvadel, která představují jejich zbraně, se musíš naopak vyhnout. Jestli se tě kyvadlo dotkne, jsi zraněna. V opravdovém boji by ses už nemusela zvednout. Kyvadlo se za žádnou cenu nesmí dotknout tebe, ale proč bys ty nemohla udeřit kyvadlo… Co se šklebíš?“
„Já… Já nedokážu odrazit kyvadlo mečem. Jsem moc slabá. Vždycky budu slabá, protože… jsem děvčátko!“
„Pojď sem, ty moje děvčátko. Utři si nos a dobře mě poslouchej. Na tomhle světě nenajdeš siláka, valibuka nebo lamželeza, který by dokázal odrazit ohon klouzáka, klepeta gigaškorpióna anebo spáry gryfa. Rozhoupané kyvadlo napodobuje úder právě takovouhle zbraní. Ani se nepokoušej je odrážet. Nesmíš odrážet kyvadlo od sebe, nýbrž sebe od kyvadla. Přebereš jeho energii a obratem ji využiješ k následujícímu úderu. Stačí lehký, ale co nejrychlejší odraz a okamžitý, stejně rychlý úder z opačného půlobratu. Potřebnou prudkost získáš odrazem, jasné?“
„Mhm.“
„Rychlost, Ciri, ne síla. Sílu potřebuje drvoštěp na porážení stromů v lese. To je důvod, proč mezi dřevaři nenajdeš žádné dívky. Pochopilas, oč jde?“
„Mhm. Rozhoupej kyvadla.“
„Odpočiň si před tím.“
„Nejsem unavená.“
„Víš už jak? Stejné kroky, obrat…“
„Vím.“
„Útoč!“
„Haaa! Ha!! Haaaáá!!! Mám tě! Tu máš, gryfe! Geralteee! Viděls?“
„Neječ, šetři si dech.“
„Zvládla jsem to! Povedlo se mi to! Pochval mě, Geralte!“
„Výborně, Ciri. Výborně, děvčátko.“
Ukázek z knihy bych mohl dát víc, ale raději to nebudu přehánět =]

Pět knih ze sedmi tedy v jedné z dějových linií popisuje život, dospívání a pocity mladé dívky, jediné zaklínačky, navíc nadané magickými schopnostmi. Ciri je osamocená mezi dospělými muži, citově vázaná na Geralta (a on na ni). S jejími problémy spojenými s dospíváním jí dokáže pomoci jen čarodějka, se kterou se později setká. Nebudeme ochuzeni ani o jedno neobvyklé milostné vzplanutí. S postupujícím dějem se Ciri stává v podstatě hlavní postavou ságy. Prožijeme si s ní období přibližně od 9 do 15 let.

Zaklínač je ale především neuvěřitelně čtivě napsaný příběh. Sapkowski má ohromný talent na dialogy, které snad tvoří většinu textu. Nechybí napětí, láska, ani humor, kterým je celá série velice vkusně prostoupená. Rozhodně doporučuji každému, komu nevadí fantasy.
Za zmínku také stojí, že každí knížka série je ještě lepší, než ta předchozí, což rozhodně nebývá zvykem.

Obrázek
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti