Jak říct po mnoha letech všem pravdu

Dotaz vložen 29. 2. 2016 08:17

Dobrý den,
po několika letech mě něco přimělo k tomu, abych udělala tento krok, který je sice jen malinkým krůčkem na začátek, ale cítím potřebu nebo dokonce nutnost skončit se svými tajemstvími, a mezi ně patří právě tajemství zneužívání. Bohužel ale pořád nevím, jak s pravdou ven, co se kruhu rodinného týče a tak prozatím podnikám tento malý krok. Nepamatuji si přesně dobu, kdy všechno začalo, ale vím, že mi mohlo být tak 11 let, když mě můj nevlastní otec začal zneužívat.

Odstartovalo to tím, že mi začala růst prsa. Maminka v té době pracovala až do 5 hodin, někdy dokonce do 6 a než se dostala domů, zabralo jí to ještě dalších 20 minut, takže měl otec dostatek prostoru pro tyto aktivity. Můj bratr (můj nevlastní otec je jeho biologickým otcem) byl v té době ještě ve školce a tak mi nemohl nijak pomoci a vlastně nikdy ani nebyl svědkem (a doufám ani obětí) žádného zneužívání ze strany otce. Můj vztah s otčímem byl a je dodnes velmi zvláštní. Vše se změnilo v momentě, kdy mě začal zneužívat. Jsem od přírody velmi dobrosrdečný člověk a důsledkem výchovy mých rodičů jsem i dost uzavřená a hlavně až příliš poslušná, vždy jsem se snažila vyhovět více okolí než sobě samé, a myslím, že tyto faktory byly důvodem, proč se otčím nebál s něčím takovým začít. Věděl, že to mámě neřeknu a dokonce mě i upozornil, že kdybych to řekla, stalo by se něco špatného. Celá tahle situace mě děsila, obávala jsem se jeho příchodů domů, protože jsem věděla, že budou následovat odpoledne, kdy si mě tak jednou za hodinu zavolá do své ložnice (bratr obvykle koukal na pohádku nebo hrál hry na počítači, čehož otec využíval) a bude chtít, abych si vyhrnula tričko a ukázala mu prsa. Ačkoli nikdy nedošlo k pohlavnímu styku mezi námi dvěma, postupně se určité věci stupňovaly. Například mě nutil, abych si sedla k němu na klín a roztáhla nohy, načež mě dráždil na genitáliích…mnohdy bolestivě.

Nejhorší byla doba, kdy moje matka odjela na týden za svou sestrou do Anglie a my zůstali s otcem doma. Tehdy chtěl, abychom praktikovali i orální sex – tedy pouze on na mě. Vím, že jednou se mi stalo, že jsem při orálním sexu vyvrcholila. Bylo mi hrozně. Odešla jsem do pokoje s pláčem. V tu dobu, kdy byla matka pryč mě také volal do koupelny, když se koupal, pod záminkou, abych mu umyla záda, ale ve skutečnosti po mě vyžadoval, abych ho celého důkladně namydlila. Bylo to velmi nepříjemné.

Párkrát se stalo, že se ve mě cosi zlomilo a odmítla jsem nechat na sebe sáhnout, ale brzy jsem poznala, že to má své důsledky. Trestem za odmítnutí otce mi bylo to, že mi pak vše zakazoval, vyvolával hádky a obracel je proti mě, takže moje matka považovala tyto situace za moje pubertální výlevy. Vypínal mi schválně internet, když jsem byla na počítači, ponižoval mě. O tomto bych mohla mluvit dlouho. Několikrát jsem matce naznačila, že tu dusnou atmosféru vytváří otec, že na mě hledá schválně chyby, že mi vypíná internet apod. Moje matka tomu nechtěla věřit. Vždycky řekla, že jsme oba stejní, že jsme tvrdohlaví a neumíme spolu komunikovat. V té době jsem si psala deník, který mám ještě dnes schovaný. Spousta zápisků obsahuje slova jako: chci utéct, nenávidím toho člověka, zničil mi život. Věděla jsem, že bych měla matce všechno říct, ale bála jsem se svého otčíma a také toho, že by mě celá rodina z otcovy strany zavrhla (s nevlastní babičkou a dědou, i s nevlastními bratranci a sestřenicemi máme hezké vztahy). Nejtěžší pro mě vždy byla přetvářka, kterou můj otec na veřejnosti hrál. Vtipkoval se mnou, škádlil mě, zkrátka, aby to vypadalo, že je mezi námi normální vztah. Zamotala jsem se do té přetvářky taky a vtipy jsem opětovala, smála jsem se. Také proto jsem se vždy bála říct pravdu, měla jsem strach, že by matka i celá rodina reagovali způsobem:“O čem to mluvíš, co si to vymýšlíš, vždyť se spolu normálně smějete. Kdyby ti něco takového dělal, tvářila by ses jinak, chovala by ses jinak.“

V 15 jsem si našla přítele. Musím podotknout, že už jen to, že mám přítele, ve mě vyvolává opět otázku, jestli by mi vůbec někdo věřil, že jsem byla zneužívána, protože vím, že ve společnosti panuje přesvědčení, že zneužívaný člověk nenavazuje normální kontakty a nežije normální život, že má problémy v sexu a v partnerském životě vůbec. Neříkám, že jsem zpočátku problém v těchto oblastech života neměla, ale můj přítel je dar z nebe. To je odměna za všechno, čím jsem prošla. Nikdy mě do ničeho nenutil, byl trpělivý, naslouchal a proto mi nebylo nepříjemné s ním začít žít i pohlavně. Pouze s orálním sexem jsem měla první tři roky našeho vztahu problém. Poskytovat ho jemu mi přestalo vadit dříve než jsem mu dovolila, aby totéž dělal i mě. Posléze, když už jsem byla s přítelem delší dobu, tedy okolo tří let, zneužívání ustoupilo a omezilo se „pouze“ na to, že otec zůstával přítomen mému převlékání, letmo se vždy nějak dotkl mých prsou nebo mě plácal po zadku. Doma jsem bývala minimálně, pokud to šlo, ale nebylo to nikdy jednoduché, protože jsem vždy musela být v 7 doma a prostě u nás panoval opravdu přísný režim. Otec vždy musel mít poslední slovo, matka jen přitakala, málokdy se mě zastala. Chtěla bych podotknout, že jsem opravdu nikdy nebyla problémové dítě, všichni učitelé mě chválili, na vysvědčení jsem měla trojku jen dvakrát v životě, doma jsem pomáhala se vším a ještě se často starala o mladšího bratra a přes to všechno jsem byla stále terčem všech hádek, stále se mnou měl otčím potíž, prostě hrozná komunikace bez možnosti vlastního prosazení. Můj vlastní názor byl udupán a dodnes mám problém se prosadit.

Dnes je mi 20 let. Loni v létě jsem se od rodičů odstěhovala. Bylo to jako částečné vysvobození. Matka stále s otčímem žije. Když matku navštěvuji v práci, občas mi řekne, že bych k nim měla přijít na návštěvu, říká, že otec mě už dlouho neviděl a že bych ho mohla alespoň přijít pozdravit. Vždy se snažím z toho vyklouznout a když se tomu nevyhnu a jednou za čtvrt roku se u nich objevím, otec buď opět vtipkuje nebo si mě vůbec nevšímá a vzájemně se ignorujeme. Nemám k němu žádný vztah. Když někdy přemýšlím nad celou situací, nad vším, co se stalo, mám pocit, že spoustu těch vzpomínek už nemám. Vytěsnila jsem z mysli vše co se dalo, ale to nejsilnější tam zůstává. Přála bych si to vyřešit, říct matce pravdu. Nechci toho člověka ve svém životě. Představa, že budu mít jednou děti, a třeba i dceru, která by jezdila na prázdniny k takovému „dědovi“, se mi příčí. Jak to mám matce říct? Bojím se, že bude chtít otce udat nebo něco podobného. Bojím se, že ztratím celou část otcovy rodiny, která je na mě hodná a máme se rádi. Bojím se, že mě ostatní zavrhnou, že mi neuvěří, že mě budou vinit za tu přetvářku, za můj spokojený partnerský život…

Petr Kasz odpovídá:

Milá Melancholičko,
zneužívání v rodině patří mezi nejsložitější problémy, které mohou děti – dospívající – ale i dospělí, kteří si něčím podobným prošli, zažívat. Pokud máte přítele, na kterého se můžete spolehnout a o kterého se můžete opřít, záleží, na co se cítíte. Chápu, pokud někdo situaci nechá být a nechce dál „vířit vodu“ v rodině, na druhou stranu jsem spíš zastáncem toho, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Otec by měl jít do vězení a měl by dostat „spravedlivý“ trest, aby si uvědomil, že za něco takového, co dělal, následuje zkrátka trest. Takhle mu to projde a on si řekne – super, můžu v tom při nějaké vhodné příležitosti pokračovat dál. Například: Vy, váš partner, vaše dítě (holčička), vaše matka i její partner, který Vás zneužíval, pojedete autem na výlet nebo kamkoliv, to je jedno. Stane se nehoda, někdo to do vás „napálí“. Při nehodě se těžce zraní partner matky a Vaše holčička, matka, Vy a váš partner zemřete. Komu poté soud svěří Vaše dítě do péče?

Je to sice malá pravděpodobnost, ale nikdy nevíte, co se může stát. Představa, že bych zažil něco takového, jako je dlouhodobé zneužívání v rodině, a zamyšlení nad tím, že existuje situace, ve které by se mohlo stát, že by moje dítě bylo svěřeno do péče osobě, která mi tolik ublížila, bych se zkrátka tomu snažil za každou cenu předejít. Bylo by mi jedno, že mě nebude „nikdo chápat“, na druhou stranu Váš přítel by Vás mohl podpořit v tom, že děláte správnou věc. Promlčecí lhůta ve Vašem případě začala běžet ve Vašich 18 let, do 28 let tak máme čas se rozmyslet, zda zneužívání oznámit nebo ne, ovšem je samozřejmě lepší vše nahlásit dřív, jelikož čím později ohlášení přijde, tím těžší je pak situace při vyšetřování a u soudu (z hlediska dokazování i důvěryhodnosti). Vaše deníkové zápisky mohou být nejlepším důkazem, vč. věrohodnosti situací, které byste popisovala, které jste sama zažila. Bylo by také třeba se připravit a obrnit, protože mnoho lidí to nemusí chápat, nemají odborné znalosti, budou se ptát „proč sis to nechala tak dlouho pro sebe?“ apod.

Kamarád, kterému se svěřila v podobném věku (21 let) dívka, kterou její vlastní otec zneužíval od jejích 11-12 let do jejích 16-17 let, po intervenci nakonec na policii vše řekla a otec byl odsouzen na 8 let do vězení. Cítí nyní určitou satisfakci, a hlavně – ochránila svou mladší sestru před zneužíváním, které tehdy už začalo. Pro Vás je důležité, abyste ochránila sebe samu a Vaše dítě, které jednou budete mít, a v případě nějaké nehody nebo nemoci by se mohlo stát, že se dostane do „spárů“ partnera Vaší matky.

Pro Vaši matku to nejspíš bude šok a v zásadě jsou dvě možnosti – nemusí Vám věřit a postaví se na stranu svého partnera (to ale nic nemění na tom, že třeba v případě odsouzení nakonec může pochopit, že to bylo vážné a že nejde o bagatelní záležitost), v jiném případě může mít výčitky, že Vás nedokázala ochránit. Těžko říct. V případě dívky, o které píšu výše, matka o zneužívání věděla, a byla dokonce na dceru naštvaná, že oznámením na policii narušuje „rodinnou pohodu“. Nicméně po velmi krátké době, kdy na manžela byla uvalena vazba, otočila a byla na straně dcery.

Opravdu to nemáte jednoduché. Já bych Vám doporučoval vše oznámit na policii, klidně i ve spolupráci s nějakou organizací, která se zabývá domácím násilím nebo případy pohlavního zneužívání (Fond ohrožených dětí, DONA – http://www.donalinka.cz, apod.), oni poradí i po právní stránce i po té lidské. Ale mě se to mluví a vím, že situace a strachy jsou v takových případech ze strany oběti veliké. Přeji Vám, aby se vše vyřešilo k Vaší spokojenosti a kdybyste snad potřebovala s něčím poradit, určitě napište. Jakmile se vyjádří sexuolog, jeho odpověď Vám přepošleme.

Za Československou pedofilní komunitu odpověděl
Petr Kasz, heterosexuální pedofil
email: kasz@seznam.cz

MUDr. Antonín Brzek odpovídá:

Milá slečno,
určitě jste si vytrpěla své. Chápu, že otálíte s tím, celou věc vyjevit rodině. Za důležitější bych považoval řešit ji s psychologem na psychoterapeutické komunitě. Rozhodně si to nenechávejte jen pro sebe! Tím, když se z toho vypovídáte, většina těch zhoubných důsledků pro Vás se tím eliminuje a potom s klidnou hlavou usoudíte, co a jakou formou matce sdělit, abyste do budoucna mohla zabránit kontaktům Vašich budoucích dětí s Vaším otčímem.
S pozdravy
MUDr. Antonín Brzek

Diskuze k dotazu

Příspěvek byl publikován v rubrice Poradna. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.