Kamarád a vedoucí v oddíle – je pedofil?

Dotaz vložen 20. 7. 2015, 19:19:13

Ahoj, víc jak 20 let vedu dětské oddíly, před 4 lety mi začal s vedením pomáhat kluk, který z takového oddílu také přišel. Letos mu bylo 30 let. Od svých 19ti let žije sám, ačkoliv se mu naši společní kamarádi každou chvíli snaží „dohodit“ nějakou slečnu, nikdy jsme neslyšela o žádné přítelkyni. Má moc rád děti a dělá s nimi nádherné fotografie. Je to hodný kluk a mám ho ráda, práci v našem sdružení věnuje hodně času, vzdělává sebe i další vedoucí.

V našem oddíle je holčička, která má přezdívku Lepidlo, protože má od malička ve zvyku se na každého dospěláka „lepit“, nyní je jí 12 let. Zhruba před půl rokem jsem tomuto kamarádovi domlouvala, že už je nevhodné nechat jí lézt po klíně apod. Moc to nezabralo, spíš jsem získala pocit, že mezi nimi vzniká jisté pouto. Píší si na skypu, na výletech chodí vždy spolu, dotýkají se, spí vedle sebe. Nedávno jsme se vrátili ze 14ti denního tábora, na kterém už bylo zřejmé, že kontakt vyhledávají vzájemně. Při jídle, při koupání, u táboráku,
když se celý den neviděli, běhali po louce smáli se a chytali se. Tohle už mi přišlo opravdu divné.

Upozornila jsem na to vedoucího tábora, odpověděl mi, že to je přece celý on. Vždycky si nějakou holčinu vybere a věnuje jí takovouto pozornost. To je přece celý on, znají ho už spoustu let, je jedním z nich. Mluvila jsem ještě jednou i s ním, cítil se uraženě, On by jí přece nikdy neublížil, a tohle mu opravdu věřím. Je můj kamarád pedofil?

MUDr. Antonín Brzek odpovídá:

Milá paní,
skutečně asi máte pravdu, že Váš kolega bude pedofil. Oni totiž pedofilové mají děti rádi, a proto bývají těmi nejlepšími učiteli a vychovateli. Nicméně, až do doby, než selžou. To ale neznamená, že selhat musí. Ti, kteří mají silnou morální úroveň, to mnohdy zvládnou celoživotně. Bylo by dobré, kdybyste s ním mohla dát otevřenou řeč v tom smyslu, že pedofily nijak nepohrdáte, naopak, že si jejich lásky k dětem velmi vážíte, ale že máte strach právě z toho selhání. Mohla byste mu nabídnout spoluráci v tom smyslu, že mu budete poskytovat zpětnou vazbu, abyste mu pomohla nějakého selhání se vyvarovat, kdyby jeho přátelské chování k oné dívce překračovalo meze zákona. Je důležité, aby k Vám získal důvěru, ne aby se Vás začal bát jako nějakého policajta. Je to úkol nesnadný, ale pokud uspějete, velmi záslužný.

MUDr. Antonín Brzek, email: brzeka@seznam.cz

Petr Kasz odpovídá:

Dobrý den,
z Vašeho popisu mám dojem, jako kdyby Vám víc záleželo na tom zjistit, zda je dotyčný pedofil, než to, zda se nějak nevhodně chová. To, že někdo nemá ve 30 letech přítelkyni, to snad nemusí znamenat nic špatného, a dohazování „žen“ a jeho následné odmítání – popravdě – kdyby mi někdo neustále dohazoval nějaké holky nebo ženy, tak bych nebyl dvakrát nadšený. Dospělí lidé jsou někdy velmi komplikovaní a nedivím se, že si může někdo víc rozumět s dětmi než s dospělými ženami (v jednom křesťanském sboru jsme také měli jednoho takového, dokonce už čtyřicátníka, který jednou i sám o sobě prohlásil, že bude asi pedofil, protože si nejvíc rozumí s dětmi).

Co se týká oné dvanáctileté dívky a jejího vřelého vztahu k onomu 30letému vedoucímu, přičemž se zdá, že sympatie jsou vzájemné, zkusila jste přemýšlet o tom, že život někdy nejde zaškatulkovat do nějakých předem daných vzorců chování? Nebo snad se dotyčný vedoucí té dívky dotýká nějak nevhodně, myšleno na intimních místech? Kdyby té dívce dělal něco nepříjemného, nebude ho vyhledávat, bude se mu snažit vyhýbat, nebude s ním radostně běhat po louce a smát se, nebude s ním šťastná (což je asi z její strany důvod, proč vyhledává jeho přítomnost). Je nutné za výše uvedeným vždycky hledat nějakou „patologii“? Z jakého důvodu Vám přijde divné, že se s ní na louce směje a že jsou oba šťastní? Jenom proto, že je to z nějakých dospěláckých měřítek „divné“? Proč se nezajímá o dospělé ženy a neskotačí s nimi uprostřed louky? Nebo znáte ženu, která by se takhle spontánně chovala? Jaký je smysl života a proč jsou lidé tak uzavření k nějakým jiným možnostem, které život nabízí? Proč jsou lidé tak sešněrovaní nějakými společenskými „konvencemi“ a nedokáží nahlédnout na životní okolnosti jako na prostou součást života člověka?

Zkuste zhlédnout film Neděle ve Ville d’Avray, aktuálně je ke stažení s českými titulky na Ulož.to (kdyby nebyl, napište, zajistím nasdílení kopie). Myslím si, že popisuje výše uvedené trochu plastičtěji. Po jeho shlédnutí jsem půl hodiny mokřil kapesníky.

Píšete, že ho máte ráda, že je to hodný kluk, že práci ve sdružení věnuje hodně času a vzdělává sebe i další vedoucí. Píšete také, že jste s ním už párkrát mezi čtyřma očima mluvila a upozorňovala ho na vhodnost jeho kontaktů s Lepidlem. Už vidím i odpověď pana sexuologa Brzka – nemyslím si, že lze na dálku někoho diagnostikovat, že je pedofil, to si musí každý člověk zodpovědět sám v sobě, přiznat si to je někdy hodně těžké, především z důvodu tak rozšířeného ztotožnění pojmu pedofilie s něčím negativním, špatným – s pohlavním zneužíváním dětí. Možná by nebylo špatné si jej ještě jednou zavolat a – jak píše MUDr. Brzek – probrat s ním i tu variantu, že pokud se mu líbí holčičky, jedná se o pedofilii, a že to neznamená, že by měl někdy nějakému dítěti ublížit. Měl by však vědět, že jsou místa, kam by se žádné dívce pod 15 let neměl dotýkat, i kdyby ona sama chtěla. A vyjádřit tu podporu, že mu věříte a že kdyby se potřeboval s něčím svěřit, tak jste tu kdykoliv pro něj. Sám řekl, že by jí nikdy nedokázal ublížit – jak by mohl, přece když někoho opravdu milujete, tak mu nechcete za žádnou cenu ublížit. Také jsem to tak vždy měl – skutečně si nedovedu představit, že bych nějaké dívce ublížil. V malých dívkách jsem vždy viděl velkou krásu a vím, že bych tu krásu zničil, a to nechci. Jen by bylo dobré, kdyby věděl, že musí odmítnout jakékoliv sexuální chování, i kdyby ona sama chtěla, což by se také mohlo stát. Můžou přece případně počkat, až jí bude 15 let.

Nikdo neví, jak se budou věci vyvíjet dál, avšak vztahy bývají křehké, stejně jako důvěra člověka. Určitě při takovém hovoru zdůrazněte, že si velice vážíte práce, kterou pro oddíl dělá, zdůrazněte jeho kvality, určitě ho to potěší a navíc takový hovor jej tím víc může vést k tomu, aby jakkoliv neselhal – i já si uvědomuji, o co všechno bych přišel, kdybych nějak selhal, především o důvěru lidí a o vztahy, které s nimi mám, a taky bych ublížil té, kterou bych miloval – tohle u mě možnost selhání v podstatě vylučuje, je to totiž vůbec ta největší prevence jakéhokoliv selhání. Nejrizikovější jsou ti pedofilové, kteří tzv. „nemají co ztratit“ a kteří vidí, že ačkoliv nic nespáchali, tak je jim nějaké spáchání neustále podsouváno.

Ještě přemýšlím, že ta přezdívka Lepidlo také asi vychází z její kontaktnosti, o které jste psala. Třeba je on pro ni jedním z mála, nebo také možná jediným člověkem, se kterým je šťastná, u kterého cítí, že ji má rád, že se o ni zajímá. Znám případy stejně starých dívek, které se z důvodu pocitu osamělosti sebepoškozují… a úpěnlivě hledají někoho, kdo by si s nimi třeba jen povídal, kdo by si s nimi dopisoval, protože doma u rodičů zastání nemají. Kdo ví tedy, jak to má ta dívka v rodině, dnes se rodiče rozvádějí a dítě mohou přehlížet a zapomenou na to, že víc než cokoliv jiného i to jejich vlastní dítě potřebuje cítit lásku. Možná ji ona u něj cítí, proto ho vyhledává a proto je s ním šťastná. Možná jí tak nahrazuje to, co nemá doma. A nebo je důvod prostější, prostě jej má ráda a je jí s ním dobře. Pokud by někdo necitlivě zasáhl (viz film Neděle ve Ville d’Avray), může v tomto smyslu u ní samotné způsobit velké škody.

Vůbec nejdůležitější, čeho bych si všímal – ne to, jestli mu sedá na klín, jestli se k němu tulí, a on ji neodmítá (Proč by měl? Jen kvůli tomu, že to okolí přijde divné? Neměli bychom se raději ptát, jestli jí neublíží, kdyby ji nějak záměrně a násilně odmítal?) – ale za nejdůležitější považuji sledovat její chování. Kdyby se z jeho strany dělo něco špatného, nepřístojného, něco, co by té dívce bylo nepříjemné, ta dívka ho přestane vyhledávat, přestane s ním být šťastná… a kdyby se v takovém příapdě on k ní nějak nadmíru „lísal“, i kdyby bylo vidět, že ona o jeho pozornost již nestojí, to by byl pro mne moment, kdy bych zasáhl. Nebo nápadná změna – najednou by ho přestala vyhledávat (i když to může mít sto různých příčin, může ji něčím dětinským naštvat třeba), asi bych utrousil poznámku ve smyslu „Jaktože už neblbnete s Tomem? Vždycky jsem Vás viděla spolu a teď jsi na něho jak psí čumák…“ A v takové chvíli bych se klidně zeptal „Něco ti udělal?“ Třeba z ní něco v takové chvíli vypadne, a nebo taky ne.

Ale proč předem předjímat, že by jí měl ublížit? Podle toho, co jste napsala, k tomu není nejmenší důvod. Ze zkušeností je pravděpodobné, že ona časem o jeho pozornost ztratí zájem, ale není ani vyloučeno, že zájem z nějakého silného důvodu přetrvá, i když sám nevím o případu, že by nějaký takový partnerský vztah z nějakého takového intenzivního kamarádského vztahu vznikl – obvykle ta dívka v pokročilejší pubertě ztratí o dospělého kamaráda zájem a začne se zajímat o vrstevníky. I na to by měl být ten kluk připraven.

Myslím, že jsem k tomu napsal již dost, přeposílám Vám i odpověď od pana MUDr. Brzka. Přeji mnoho štěstí ve Vaší práci a kdybyste snad měla nějaké upřesňující informace nebo kdyby došlo k nějakému dalšímu vývoji, můžete kdykoliv napsat.

S pozdravem
Petr Kasz,
heterosexuální pedofil, administrátor www.pedofilie-info.cz a učitel na 2. stupni ZŠ
email: kasz@seznam.cz

Skiska reaguje:

Dobrý den,
moc děkuji za tak vyčerpávající odpověď. Ptala jsem se tak přímo, protože se cítím a také jsem zodpovědná za všechny děti v oddíle. Určitě bych raději četla zápornou odpověď od pana doktora.

Až dosud jsem svého kamaráda považovala tak trochu za samorosta, nevyhledává společnost cizích lidí, rád se toulá přírodou naší i exotickou. Z toho že nemá přítelkyni jsme si vždycky dělali legraci, že pan ing. má prostě vysoké nároky. Já se věnuji dětem možná také proto, že je mi s nimi lépe než s některými dospělými. Jsou většinou upřímné a spontální. Lepidlo je veselá holka, rodiči milovaná a rozmazlovaná (nejmladší po dvou klucích). Ráda se tulí i k ostatním vedoucím a také k učitelkám, rodiče už jí za to trochu kárají.

Jsme parta lidí, kteří nemají problém hrát si s dětmi, lechtat se vzájemně, objímat, vesele běhat po louce, cákat se ve vodě. Dotyk mezi námi není žádné tabu. Ale tohle je jiné, hlavně kamarád se chová jako zamilovaný, což se projevuje i pohledy. Jsem přesvědčená, že je do ní zamilovaný a neublíží jí. Ona v něm vidí velký vzor, a trochu jeho náklonosti zneužívá ve svůj prospěch. Také si myslím, že to časem odezní.

Z čeho mám nyní obavu, je rozhovor dvou chlapců z oddílu, ve kterém zaznělo „ti dva po sobě pořád lezou“. Jak bych tohle vysvětlila rodičům? A co ostatní vedoucí, mám si to nechat pro sebe?

Po to co jsem si přečetla vaše stránky a Vaši odpověď, jsem si názor na pedofilii upravila. A chtěla bych svému kamarádovi pomoci. Snad se mi podaří s ním citlivě promluvit.
Ještě jednou moc děkuji. Skiska

Petr Kasz odpovídá:

Dobrý den,
kdybyste četla od pana MUDr. Brzka zápornou odpověď, stejně by vám to nedalo žádnou jistotu. Vaši pozornost zaměřujete směrem k tomu dotyčnému 30letému vedoucímu, ale přitom dítě může zneužít a ublížit mu kdokoliv, a navíc člověk, od kterého ho to ani nečekáte. Lidé si často myslí, že dítě může zneužít jen pedofil, ale jak jistě víte, není to pravda – prof. Weiss uvádí, že přibližně 90 % případů pohlavního zneužití dětí mají na svědomí lidé, kteří nejsou pedofilové. Už jsem četl příběhy žen, kteří by do svého partnera nikdy neřekly, že by mohl ublížit sexuálně dítěti, se zdůvodněním „vždyť se na ulici otočí za kdejakou sukní“… a chlácholí se, že to je důkaz toho, že ten člověk to má „v hlavě“ v pořádku. Jenže sexuální orientace o tom, jestli má někdo všechno v hlavě v pořádku, nerozhoduje. Alkohol, porucha osobnosti, sociální defekt, absence empatie – to jsou nejčastější příčiny toho, že někdo někoho znásilní nebo mu nějak jinak ublíží. Kdyby Vám MUDr. Brzek odpověděl, že Váš kamarád pedofil není, co by se změnilo? Nic. Riziko od toho člověka zůstává úplně stejné, kvůli tomu ho opravdu nemusíme řadit do nějakých škatulek.

Co se týká možných řečí „ti dva po sobě pořád lezou“, samozřejmě jen Vy víte, jak se dotyčný chová a můžete objektivně posoudit situaci. Lze dotyčného trochu mírnit domluvou, přece jen pokud je do ní zamilovaný, měl by mít na paměti její dobro a štěstí, k čemuž patří i určitá opatrnost ve vztahu k okolí. Bylo by moc hezké prožívat platoncké zamilování tak, jak to cítí, ale bohužel kolem jsou i jiní lidé, kteří z nepochopení pro to, co vidí, mohou způsobit zlo. Nevím, jak jsou na tom rodiče té dívky – zda vědí o intenzitě vztahu toho 30letého vedoucího s jejich dcerou a jaký k tomu zaujímají postoj. Na nich v takových situacích záleží nejvíc. Sám jsem měl v podobných situacích velmi dobré zkušenosti s rodiči, ale byl jsem i svědkem rodičů, kteří se i po křivých obviněních dotyčného zastaly (a právem – k žádné nepatřičnosti z jeho strany nedošlo). Pokud ale někdo nahlásí nějaké „podezření“ na policii, může to také ublížit mnoha lidem a rozhodně to pro nikoho ze zúčastněných není příjemné, i když se nakonec „podezření“ nepotvrdí. Tomu ale vesměs stejně nejde zabránit, protože pokud bude mít někdo utkvělou představu, že výše uvedené chování Vašeho vedoucího je „divné, podezřelé“ a tím pádem by se mělo nahlásit, tomu stejně nejde zabránit, to by se nikdo nesměl dítěte ani dotknout.

Nemáte to jednoduché. Kdybych byl hlavním vedoucím a viděl, že mám pod sebou nějakého takového vedoucího, o jakém píšete, vzhledem ke znalosti tématu bych si s ním skutečně chtěl pohovořit o tom, co k té dívce cítí, ale ne s tím, že bych ho chtěl usvědčit z „pedofilie“, myšleno prokázat u něj, že je pedofil, ale spíš by mě skutečně zajímalo, co k ní cítí, jestli je skutečně zamilovaný, co je ve vztahu k ní pro něj důležité apod., a ubezpečit ho, že mám k tomu pochopení, ale zároveň mu i říct, že okolí takové pochopení mít nemusí. Takže třeba by asi nebylo dobré, kdyby s ní nějak záměrně zůstával sám a zavíral se s ní před okolním světem do nějakých uzavřených prostor, takové jednání by dávalo mnohem větší prostor spekulacím, co ti dva tam vlastně asi tak dělají… Určitě bych mu nedával nějaký takový nepříjemný požadavek, že „nesmíš s ní být nikdy o samotě“, to by podkopávalo důvěru, ale snažil bych se říct, že raději bych vás viděl spolu skotačit ostatním na očích, než někde se před okolím schovávat. A pokud už by měli být někde v soukromí, nechat otevřené (pootevřené) dveře by taky mohlo být v případném vyšetřování policií (pokud by se našel nějaký blbeček, čemuž se na 100 % nedá vyhnout) viděno jako okolnost, která nějaké „špatné“ jednání vylučuje, protože přece kdyby chtěl dělat něco nepřípustného, tak to bude dělat někde v naprostém soukromí a za zavřenými dveřmi. Koneckonců i ti, kteří dotyčného z předchozího odstavce obvinili, pochopili, že obvinit z osahávání holčičky v rozkroku na chodbě před zraky mnoha dalších lidí by neuspělo, protože kdyby něco takového chtěl udělat, logicky si ji „zatáhne“ do nějakého kouta, kde nikdo není.

I přesto všechno, co jsem z doslechu slyšel, se kontaktu s dětmi nijak nevyhýbám a myslím, že i ve škole, kde pracuji, je na mě vidět, že mám děti rád. Mám k nim prostě trochu jiný přístup než ostatní učitelé a i ty děti to vnímají – samozřejmě pozitivně. Dětí se ale, pokud nemusím, vůbec nedotýkám, to jen opravdu ve velmi výjimečných případech, protože obvinění z „osahávání“ je velmi snadné a následky, i když k ničemu nepatřičnému z mé strany nikdy nedošlo, by mohly být velmi nepříjemné. Ze stejného důvodu jsem taky raději, pokud do kabinetu chodí ve větším počtu, ovšem při vyšetřování se člověk uzavřené místnosti s jedním jediným dítětem nevyhne, ale jak říkám, v takové situaci bych si nikdy nedovolil i jen náznak nějakého nevhodného chování ze své strany, tak doufám, že to křivé obvinění, které postihlo kamaráda, u mě nehrozí.

Co se týká Vašich dotazů – jak to vysvětlit rodičům? To je právě to, na co je třeba trochu myslet, je možné, že kdyby v případě jejich dotazování jim někdo velmi klidně a asertivně odpověděl, že „Mají spolu vřelejší kamarádský vztah, to je pravda, ale nikdy jsem si nevšimla, že by se k ní choval jakkoliv za hranou. Kdybych viděla, že dělá něco nepatřičného, tak bych určitě zasáhla.“ To je samozřejmě jen příklad. A druhá důležitá věc jsou ti rodiče Lepidla, zda vědí o tom intenzivním kamarádství své dcery s tím vedoucím. Někteří rodiče mohou být i rádi (a takové znám z vlastní zkušenosti i z doslechu – dokonce znám osobně rodiče, kteří věděli o tom, že je dotyčný do jejich dcery zamilovaný, v kontaktu mu nebránili, naopak, ještě svou dceru podporovali ve smyslu „to by mohl být dobrý a hodný manžel“ – ale v tomto případě si chování i zamilovanost dospělého ke své dceři nespojili s pojem pedofilie, protože prostě jeho chování do obecného vzorce „pedofilie = ubližování dětem“ nezapadalo). Mě se to tady plácá, když nevím, jaká je Vaše konkrétní situace, ale snažím se napsat co nejvíc možností, i těch zdánlivě méně pravděpodobných, které mohou nastat.

A co ostatní vedoucí? S pojmem pedofilie je to velice ošemetné. Označení člověka za pedofila, i při těch nejlepších úmyslech, mu může velmi ublížit, stačí, když se najde jeden, který nepochopí. A ta pravděpodobnost je dost velká. Stále si myslím, že důležitější je sledovat chování zúčastněných, ne jejich sexuální orientaci. Ta je nepodstatná – nebo snad se bojíte, že Vás v noci přijde Váš gynekogilní spoluvedoucí znásilnit? Kultivovaný pedofil (a ani nemusí o sobě vědět, že je pedofil, i když samozřejmě je lepší, když to o sobě ví) to také neudělá. O mě ve škole také neví všichni učitelé, že jsem pedofil, ale jen dvě kolegyně, kterým jsem se v průběhu let svěřil. A také neuvažují o tom, že by to řekli například vedení školy nebo ostatním učitelům (a občas supluji i na prvním stupni). Pro mne jsou ale vítaným psychickým osvěžením – protože jim můžu říct, která dívka se mi líbí, která je moje „oblíbenkyně“ apod., normálně bych to musel držet v sobě a nebo se svěřovat lidem, kteří neví, o koho se jedná, ale ony se s mými oblíbenkyněmi denně setkávají a vědí vše. Vždycky je pro člověka hodnotnější svěřit se někomu, kdo má k celé situaci nejblíž. Jak to napsal pan MUDr. Brzek – v ideálním případě by se Vám mohl svěřovat s tím, co k Lepidlu cítí, co prožívá, ale třeba nebude mít tu potřebu. Já jsem vždycky měl potřebu se někomu ze svého okolí svěřit, protože žít s tím, že jsem do někoho zamilovaný, zcela sám a nemoct to nikomu říct, by pro mě bylo vnitřně velmi trýznivé. Dokonce jsem se dostal s Klárkou, se kterou jsem velmi intezivně kamarádil 4 roky od jejích 10 let, do sitauce, kdy její matka aktivně náš kamarádský vztah podporovala a mohl jsem s ní na prázdniny jezdit ke svým rodičům domů. Ti o mé náklonnosti k ní také věděli, přičemž tehdy jsem byl o 10 let starší než Klárka.

Těch životních situací je mnoho. Vidím, že jste inteligentní a moudrá žena a věřím, že se zachováte podle Vašeho vlastního uvážení co nejlépe ve prospěch všech zúčastněných osob.

Mám ještě jeden dotaz – pokud byste souhlasila, zveřejnil bych i tuto naši následnou komunikaci,  možná by mohla pomoci jiným čtenářům, kteří si kompletní text přečtou.

Přeji Vám v další činnosti oddílu jen to dobré.

S pozdravem
Petr Kasz, administrátor
www.pedofilie-info.cz
email: kasz@seznam.cz

Skiska reaguje:

Dobrý den,
pokud by mohlo tohle naše „povídání“ někomu pomoci v jeho situaci, nebo přiblížit váš svět nám „normálním“ lidem. (Snad se Vás ten termín nedotkne, asi neexistuje definice toho co je normální.) Pak to klidně zveřejněte celé.

Jsem moc ráda, že jsme se na vás obrátila o radu, dochází mi, že jsem možná mohla svému kamarádovi skutečně ublížit. Ať už je má domněnka správná či nikoliv. Napsal jste mnoho věcí a nastínil situace, o kterých jsem nikdy takto nepřemýšlela. Nejspíš bych každého takového člověka předem odsoudila. Teď to vidím jinak.

Držte mi palce, abych to všechno zvládla ve prospěch všech.

Vám také přeji mnoho štěstí. Skiska

Diskuze k dotazu

Příspěvek byl publikován v rubrice Poradna. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.