Mechanismy obrany ega

Nadčasovou, dodnes ceněnou myšlenkou, ke které položil základy Sigmund Freud a dále ji rozvinula jeho dcera Anna a další následovníci, je teorie obranných mechanismů ega, tedy nevědomých sebeklamů, kterými chráníme svou sebeúctu a svoji představu o světě a o sobě před skutečnostmi, které ji nabourávají. Dodnes jich bylo popsáno více než 50, asi 16 nejzákladnějších popisuje článek Michaely Peterkové.

Tyto sebeklamy mají u zdravého člověka fungovat jako nárazníky. Setká-li se člověk s faktem, který mu ohrožuje jeho vidění světa nebo jeho sebevědomí a s nímž není schopen se vyrovnat ihned, nevědomí ho před novou informací chrání – dává mu čas, aby ji mohl vstřebat, v klidu a s rozmyslem zabudovat do svého myšlení. Kdyby člověk přijal novou informaci hned a nepřipraven, mohl by se mu jeho svět zbořit – ztratil by pevný bod, zešílel by, ztratil by nad sebou kontrolu a začal by dělat věci, kterým sám nerozumí a se kterými vlastně nesouhlasí. Ovšem zdravé není ani to, když člověk ve své chlácholivé lži zůstává natrvalo. Za úplně ideální se považuje, pokud je člověk zralý a vyrovnaný natolik, že sebeklamy vůbec nepotřebuje. K tomu by měl dospět i tím, že je umí pojmenovat, odhalovat a překonávat.

Přijmout fakt vlastní pedofilie a vyrovnat se nejen s ní samou, ale i se všemi představami a předsudky a emocemi, které jsou na toto slovo nalepeny, je v naší době opravdu mimořádná zátěž – a proto bychom nejspíš na sobě samých i našich spolupedofilech v komunitě i mimo ni našli ukázkové příklady snad všech 40 typů obrany, ale taky vyrovnané jedince, kteří už je nepotřebují nebo ani nikdy nepotřebovali, i bezradné a zoufalé lidi, u kterých všechny obrany selhaly a oni se nemají čeho chytit.

Personál z léčeben by nám mohl vyprávět o úchylácích a násilnících, kteří se snaží nejrůznějšími způsoby omluvit nebo popřít své činy a svou motivaci nebo se na ně dívat jinak, než jak to vedení léčebny považuje za správné. Také ti, kteří nás nenávidí nebo mají vůči nám předsudky, tak mnohdy činí proto, že z nějakých důvodů nejsou schopni přijmout celou pravdu. Proto se schovávají třeba za zjednodušené představy, že pedofilie není nic jiného než nemoc, že děti jsou naprosto asexuální, že každý sexuální kontakt jim musí ublížit, že pozornost pedofila může dětem jen uškodit, že je pro pedofila řešením vyhýbat se dětem, že vyžadovaný „náhled“ je náhledem, že ty či ony léky a metody něco léčí, že soudy a věznění jsou spravedlivé atd.

Není to ovšem vždy tak jednoduché. Většina obranných mechanismů nemusí být (jen) nevědomé sebeklamy, ale mohou být v podstatě také součástí toho pravdivého a vědomého vyrovnání se s realitou. Těch způsobů, jak se s pravdou poctivě vyrovnat, by se totiž dalo popsat zhruba tolik, kolik je těch sebeklamů. A je zase naším obranným sebeklamem, pokud všechny, kdo mají k životu jiný přístup než my, osočujeme z toho, že oni klamou sami sebe. Pokud se někdo rozhodne nemyslet v životě na to, že je pedofilem, nemusí to být únik před realitou. Pokud se někdo rozhodne vzdorovat moci a předsudkům a žít si po svém i za cenu rizik, taky to nemusí být sebeklam. Ani to, když někdo racionálně obhajuje své motivy a své chování. Ani to, když se rozhodne přizpůsobit, „držet hubu a krok“. Jako se lidé liší svou sexuální orientací, tak se liší i svou povahou a svým přístupem k životu, a tak to má být, tak je to správné. Patří k moudrosti a zralosti, aby člověk dokázal chápat a přijímat druhé lidi i v jejich odlišnosti – odlišnosti sexuality, odlišnosti názorů, odlišnosti postojů, ale nevzdával se příliš lacino sám sebe, svých vlastních názorů, postojů i zájmů.

Srozumitelný a inspirativní článek na téma ego-obranných mechanismů napsala Michaela Peterková: http://www.psyx.cz/texty/ego-obranne-mechanismy.php Doporučuji k přečtení. Určitě zajímavý úhel pohledu k zamyšlení nad sebou samými i našimi kolegy a kamarády, nad děním v komunitě i ve společnosti. V kolika bodech se poznáváte?

P. S. Nakladatelství Portál vydalo v roce 2006 knihu Anny Freudové Já a obranné mechanismy (http://obchod.portal.cz/produkt/ja-a-obranne-mechanismy/) Pro čtenáře neuvyklé jazyku psychanalytiků může být hůře stravitelná. Anna Freudová mimo jiné popisuje 10 obranných mechanismů: vytěsnění, regresi, reaktivní výtvor, izolaci, popření, projekci, introjekci, obrat proti vlastní osobě, zvrat v opak a sublimaci. Modernější a rozvinutější pojetí teorie obran a jejich obšírnější seznam shrnuje článek http://www.arcana.cz/texty/problemy-psychoterapie/centrum-osobnosti-a-jeho-obranne-mechanismy.

 

Diskuse k článku

Host se představuje

Jsem tady jako Host. E-mail: pro_me@seznam.cz
Příspěvek byl publikován v rubrice Odborná knihovna. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.