2. Vnitřní coming out

 
 

Ačkoliv se většina z nás s tím, že na nás děti eroticky působí, vyrovná bez porušení morálních nebo zákonných norem, někteří pedofilové, ačkoliv dlouhou dobu cítí, že se jim děti líbí víc než je obvyklé, si odlišnou preferenci nepřiznají - necítí se a ani nechtějí být těmi vrahy a násilníky, o nichž informují média. Pedofilie se u nás totiž projevuje většinou velmi podobně, jako to známe z běžných partnerských vztahů – děti se nám velmi líbí nejenom po fyzické stránce, ale také svým typicky dětským chováním a psychikou, a nezřídka se stane, že se do nějakého dítěte zamilujeme se vším, co běžně k zamilovanosti patří. V takovém případě nás ani nenapadne, že bychom měli nějakému dítěti ublížit, naopak děti, které máme rádi, chceme zcela samozřejmě a přirozeně před zlem chránit.


Rozpor mezi tím, co běžně pedofil k dětem cítí, a mezi tím, co je pod pojmem pedofilie běžně chápáno, velice znesnadňuje přiznat si i jen sám sobě: Ano, libí se mi děti, ano, jsem pedofil.


Tento vnitřní coming out může být v životě pedofila velmi důležitý. Známe mnoho případů, kdy si pedofilně zaměřený člověk svoje sexuální zaměření nepřiznal, a vlivem okolností se dostal do potenciálně rizikové situace, nad kterou nikdy předtím nepřemýšlel a na kterou tedy nebyl a ani nemohl být připravený; výsledkem této situace bylo zneužité dítě. To, že je pedofil, se dozvěděl následně až v léčebně, a teprve až tam mohl začít přemýšlet o tom, co již od puberty dávno cítil - totiž to, že se mu děti líbí, že ho eroticky přitahují.


Domníváme se, že pokud by nebylo všude kolem tolik "protipedofilní" hysterie a kdyby lidé chápali, co pedofilie ve skutečnsti je, pomohlo by to mladým lidem, kteří cítí, že na ně děti eroticky působí, přiznat si, že jsou pedofilové. Myslíme si, že teprve tehdy, uvědomuje-li si člověk své sexuální zaměření, se může začít učit s tímto faktem zodpovědně zacházet.


Aby si člověk mohl přiznat, že je pedofil, musí mít k dispozici informace, které jej k poznání a přiznání si své odlišné sexuální orientace přivedou. I když již takové informace k nalezení jsou, je stále do značné míry obtížné se k nim dostat. Vzhledem k tomu, že pedofilie je ve společenském měřítku tabu, o kterém se příliš nemluví, mnoho těch, kteří cítí erotickou náklonnost k dětem, se bojí i jen zadat slovo pedofilie do internetového vyhledávače. Vždyť přece oni pedofilové nejsou, nejsou těmi, kdo chtějí ubližovat dětem. Navíc mají strach, že by jim mohl hrozit i právní postih - vždyť tak často se v novinách píše, že pedofilie je trestná...


Vnitřním coming outem, tedy přiznáním si vlastní sexuální orientace, si prošlo mnoho z nás a v průběhu času si tímto procesem procházejí další a další. Každý rok navštíví náš web mnoho "nováčků", kteří se nás ptají, jestli opravdu jsou pedofilové. Často ze zjištění, že je to na celý život, bývají smutní, některým pak trvá i několik let, než se s tím vyrovnají.


Pokračujte kliknutím na 3. kapitolu Vnější coming out