Prokletí pedofilie? II. (aneb reakce na jeden komentář)

Ahoj Danieli,
moc ti děkuji za tvoji odpověď.

Překvapilo mě, jak daleko jsi se v řešení „našeho společného“ problému dostal. Ten neerotický přístup je určitě prima a já jen mohu povzdychnout nad tím, že takto perfektně se přeorientovat (jako ty), se mi při pohledu na hezkou malou slečnu opravdu nedaří. Kdo ví ale, jak se mi to povede třeba časem…

Dětem jsem se opravdu nevyhýbal, na to mi moc „chyběly“. Takže jak pracovně, tak občas i na internetu jsem se díval tu a tam na obrázek atd. Nemusela to být ani tak nahota, o to nešlo, to myslím chápeš. Šlo o připomenutí si ideálu, erotického ideálu. Na druhou stranu, byly třeba týdny, kdy jsem neměl potřebu hledat nějaké „plavkové“ fotky na netu, prostě jsem řešil jiné starosti života a v takových dnech mi jen příležitostně problesklo něco „nevhodného“ hlavou.

Tady je na místě vysvětlit, co myslím tou erotičností. Ono totiž je to hodně široký pojem, pod kterým si někdo představí rozptyl od tvrdého porna, až po platonické snění týkající se pouze duše a citů. Takže si dovolím být trochu konkrétnější:

Moje erotično, které většinou „letmo“ vnímám je třeba ve sledování dokonalosti křivek, proporcí těla, barvy vlasů, stylu oblékání a doplňků. Vyvstane často i u nějaké nezáměrně vytvořené erotické pózy mladé slečny (to je typický případ zvláštního propojení mého erotického pohledu s ideálem krásy). Erotické mi přijde za určitých okolností převlékání a oblékání, strojení se. Přijde mi tak třeba krásný zpěv, taneční pohyb, ale třeba i lízání zmrzliny. Za erotické považuji i to, když je třeba letmo vidět, co má být běžně skryto, třeba kalhotky pod sukní, dekolt ve vhodném úhlu pohledu, prosvítající prsa (taková ta na počátku vývoje) v upnutém tričku, malá tanečnice či baletka, hezká fotografie dítěte atd. Tak TO a mnoho podobného je moje představa erotična. Určitě to má ale každý nastavené jinak, a to je myslím dobře. Na druhou stranu, mě samotnému se představa jakéhokoli sexuálního kontaktu s dítětem na dolní hranici mého zájmu hnusí, na horní hranici jsou ty představy i sexuální, ale samozřejmě nebyly, nejsou a ani nechci, aby byly realizované. Není to, s ohledem na všemožné okolnosti vůbec možné. Nemožnost toho je dána mými vnitřními hranicemi, uvědoměním si toho, že i pro starší dítě je takový zásah poškozující a samozřejmě celospolečensky je taková věc nepřijatelná. Uff, píši asi až moc upřímně a nepíše se mi to vše lehce. Očekávám určité odsouzení, ale takový jsem a takový jsem nakonec i nevědomě byl. Na druhou stranu, ti co odsuzují, ať si uvědomí, že já pedofil jsem mnohdy velmi citlivě přistupoval ke každému dítěti, pomohl mu v získání vlastní sebedůvěry, hledání toho pozitivního v životě. Promlouval k rodičům, kteří se dítěti mnohdy vůbec nevěnovali. Ať si uvědomí takoví lidé, že mé sklony mě nepředurčují k trestné činnosti, ale často se tyto sklony dají povýšit a využít pro dobrou věc a ve prospěch dětí samotných.

Už jen, když si vzpomenu na mou zlobu, když vidím, jak někteří vlastní rodiče své děti slovně ponižují, jak jim nerozumí. Když si vzpomenu na mé romantické představy, jak takovou třeba dvanáctiletou dívku chráním před násilníkem. Chápete tu ironii, ten z pohledu společnosti „vyvrhel“ si představuje, jak chrání takovou slečnu před darebáky. Kdysi, jen tak pro sebe, jsem si představoval, jak bych se zachoval třeba za války, když bych jako německý voják si mohl k takovým zajatým slečnám dovolit beztrestně téměř vše, no a jak jsem dopadl? Naprosto stejně, snažil bych se jim pomoct, ochránit je… Já pedofil bych je chránil před těmi ostatními.

Ale abych se vrátil zpět k tomu, o čem jsem chtěl psát:

Děti nemám, ale dceru bych si přál. Vůbec si ale nejsem jistý, jestli bych se zbavil, ve vztahu k ní, takové té letmé erotické přitažlivosti. Upřímně myslím si, že nezbavil, ale na druhou stranu si myslím, že by to ničemu zvlášť nevadilo. Měl bych ji rád a chránil ji, jako jakýkoli jiný rodič. A co je na této představě hodně zvláštní je to, že bych ti ji dokonce rád ukázal, chtěl bych vědět, jestli se ti líbí, zda tě zaujala apod. Chtěl bych poznat člověka podobného zaměření, kterému bych mohl důvěřovat a říct mu i věci, které by ostatní „běžné“ heterosexuály nejspíš zarazily. V této myšlence nejde vůbec o nějaké zvrhlosti, ale spíš o to, že bych předpokládal, že na určité situace koukáš podobně a nemusel by ses bát, na ně koukat po svém, tak jako já. To sdílení, to že v tom člověk není sám, je myslím hodně silné a hodně uvolňující. Přijde mi škoda, že to tak člověk nemůže prožít. Považuji to za tak výrazně krásné, jako ta situace, kterou jeden z nás popisoval. Kdy mu vězeň, který ho nesnášel, nakonec rád ukázal jeho dvě dcery a ptal se ho, jak se mu holky líbí. Vždyť to je ten největší projev důvěry, který může běžný heterosexuál projevit vůči pedofilovi.

Jsem nohama opravdu na zemi, proto pořád cítím, že přes všechnu snahu o „vznešenost“, se do mého povědomí stále prodírá i erotická symbolika (výše popsaná). Je období kdy více, pak zase období, kdy to ani neřeším a vše jde tak nějak mimo mě. Není to tedy posedlost, je to spíš občasný projev mého mozku, mé touhy po ideálu dětství propojený s erotičnem. Těžko se mi v tom přesně orientuje, těžko se to popisuje. Řekl bych, že dívky vidím, něco na styl erotických princezen, u kterých tě potěší, když je můžeš vidět nahé, oblečené, při cvičení, usměvavé, šťastné apod. Dráždí tě, jak jsou krásně oblíkané, jejich hlas, úsměv apod. Dráždí tě, to ANO, ale takovým tím hezkým způsobem. Je to taková balance mezi nebem a peklem. Kdy pekelníci jsou vlastně zrádci skutečných pedofilů, takoví kteří dětem ublíží. Přestanou je vidět jako erotický symbol dokonalosti, přestanou je chránit a pomáhat jim a prachsprostě je zneužijí. Přesto, že bych jim nikdy nemohl ublížit, přesto, že se snažím o nejlepší přístup k nim, přes všechno je v tom náboj erotiky a vášně spojené se vznešeností. Víš, nevím jak líp to popsat. Stejně tak „eroticky“ bych bohužel (s omluvou k tobě, že to tak píšu) viděl určitě i tvoji dceru, tak snad mi to odpustíš.

Je pro mě jen smutné, že v reálném světě se tyto informace, pohledy a názory nemohou sdělit přímo. Člověk nemůže toto ventilovat, nemůže sdílet. Tak se cítí vcelku sám, se svými myšlenkami a vnitřním světem. Je tu svoboda názoru, moje názory nejsou xenofobní, nejsou rasistické, nikomu neubližují (vždy si tu píšeme jen my dospělí), a přesto mám takový strach se za své myšlenky otevřeně postavit. Je to obrovské plus, ta snaha tohoto webu odtabuizovat toto téma. Bořením mýtů a tabu se stává vše méně strašidelným.

Já obdivuji tvůj posun na „neerotickou“ stranu, pravdou ale je, že já jí schopen nejsem a ani nevím, zda bych v hloubi své osobnosti chtěl takovou změnu. To jsem psal již ale v prvním článku.

Jak jsem již řekl, pedofilové balancují na hraně mezi peklem a rájem. Mezi ctností a ubohostí. Balancují úplně stejně, jako jiní „běžní“ heterosexuálové. Velkým rozdílem je pouze to, že jakýkoli poklesek se tvrdě trestá, a to je samozřejmě dobře. Spíš si člověk uvědomuje, že skutečný pedofil musí být člověk vznešených ideálů, člověk pevné vůle a zásad. Člověk, který prostě na sobě musí makat, aby nepodlehl špatnostem. Proto se nás lidé tak bojí, protože i když něco neuděláme, tak malou částí osobnosti jsme v „temnotách nevhodné vášně“ a na rozdíl od běžného heterosexuála, když se někdo z pedofilů ocitne na dně, může ublížit i těm nejzranitelnějším. Těm, které má ve své podstatě skutečně rád. Tak to vidím, tak to cítím, proto nevidím jiné cesty, než aby se každý pedofil snažil žít co nejlépe, učil se v pozitivním slova smyslu ovládat, projevovat lásku k dětem na té nejlepší možné úrovni. Vědom si toho, že jeho sklony a vášně může využít pro dobro dětí.

Já sám vím, že nejsem svatý muž, mám své slabosti a bolesti. Vím, že za X let své pedagogické praxe, jsem dětem vždy jen pomáhal, pomáhal nad rámec standardní péče a nikdy jim neublížil.

Vím, že mě to občas hodně mrzí, že jsem pedofil, protože na děti prostě občas nemyslím asexuálně, ale spíš eroticky ideálně. Nezbývá mi však zatím nic jiného, než se snažit to vše povznášet, myslet pozitivně a věřit, že i ostatní pedofilové budou mít stejně upřímné snahy.

Vím, že mi chybí kamarád stejného zaměření, před kterým se nemusím bát mluvit narovinu a který mě nikdy nezradí. Vím také, že v tom je velký idealizmus, a že takového nikdy nejspíš nenajdu. V tomto ohledu se tady v ČR cítím plný obav a strachu, jak za hluboké totality. Je to smutné, ale je to tak. Proto jsem velmi rád, že aspoň takto „anonymně“ mohu otevřeně prezentovat svoje názory a myšlenky, protože chci, aby to lidé pochopili tak, jak to skutečně je, tak jak to cítím já pedofil.

Napadá mě tedy, že pedofil, který se snaží být dobrým člověkem, může být pro společnost obrovským přínosem, naopak takový, který je třeba alkoholikem, drogově závislým a jiným způsobem pochybnou existencí může být společensky opravdu nebezpečný. Jenže to vlastně může být v takovém ubohém stavu společensky nebezpečný každý člověk. V čem je tedy pedofil „horší“ než běžní lidé…? No, řekněte sami.

Ještě na jednu věc bych ti chtěl odpovědět. Také mě mrzí, že se „nemohu“ registrovat. Našel bych tu třeba alespoň virtuální kamarády apod. Na druhou stranu, tato anonymita mi dává možnost psát co nejvíc upřímně, co nejvíc narovinu a proto to má určitě vypovídající hodnotu i pro lidi, co si mé texty přečtou. Kdybych se registroval, tak bych se nejspíš snažil dělat ze sebe lepšího než jsem a já se na sebe chci tak moc dívat upřímně, ikdyž to často fakt bolí.

Závěrem, budu rád, když se k mému psaní kdokoli vyjádří, všechno čtu, nad každou odpovědí přemýšlím a jsem za reakce opravdu vděčný. Pokud vás mé psaní bude unavovat, také to napište a já už publikovat nebudu.

Na druhou stranu, kdybyste chtěli, rád bych sepsal (snad i pro podklady nějaké studie), krátký popis toho, jak JÁ pedofil MYŠLENKU OD MYŠLENKY, přemýšlí třeba na bazéně, v sauně nebo v jiném prostředí, kde přijdu do kontaktu s dětmi. Přišlo mi to jako zajímavý nápad „POHLED DO MOZKU PEDOFILA PŘI NÁVŠTĚVĚ BAZÉNU“, který by mohl zajímat i širokou veřejnost. Může to být vtipné, může to být poučné, kontraverzní, smutné, neurotické, ustrašené …kdo ví. Každopádně přínosné by to bylo i pro mě samého, učím se tak v sobě vyznat ještě lépe a více se pochopit. Nadpis je potřeba brát s jistou nadsázkou (určitě ne vždy to pedofilovi v hlavě šrotuje směrem k dětem, někdy má jako člověk úplně jiné starosti a myslí na úplně jiné věci).

Děkuji a hezký den.

Pavel

Diskuze k článku

Tento článek navazuje na článek Prokletí pedofilie?

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy, Příběhy pedofilů. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.