RIZIKOVÉ SITUACE

Tématu rizikových situací považuji za důležité věnovat větší pozornost, neboť i jen teoretické poznání a uvažování o nich může napomoci pedofilům nahlédnout do svého vnitřního prožívání a uvědomění si různých možností, do kterých by se mohli ne vlastní vinou dostat. Pedofil by měl i jen teoreticky přemýšlet o tom, jaké situace jsou pro něj ve vztahu k dětem rizikovější, jak jim předejít a jak se v těchto situacích, pokud už nastanou, zachovat racionálně tak, aby i při nich myslel na dobro své i dítěte – aby nepodlehl svým pudům, které se mohou v některých situacích dosti intenzivně „hlásit o slovo“.

Za obecně rizikové lze považovat situace, kdy je dotyčný pedofil s dítětem úplně o samotě, dále spící dítě, mladší věk dítěte (menší pravděpodobnost toho, že si dítě uvědomí, co s ním dotyčný člověk skutečně provádí), pak také dítě, které by dotyčného samo svádělo a požadovalo po dotyčném sexuální aktivity, jako další rizikový faktor musíme brát v úvahu též konzumaci alkoholu či jiných omamných látek, které svými účinky oslabují volní schopnosti, a nahotu dítěte. Riziko zvyšují také možné kombinace výše uvedených situací, např. pokud by byl opilý pedofil s dítětem o samotě a zároveň by jej měl za úkol vykoupat. Musím zde ale podotknout, že ne všechny uvedené situace budou pro všechny pedofily rizikové – každý pedofil má jinou „sadu“ svých rizikových situací. To, co je pro jednoho vysoce rizikové, druhému nemusí činit žádné problémy s ovládáním, a naopak.

Za zcela nejrizikovější situaci však obecně považuji nepříznivý duševní stav pedofila – jedinec s nedostatkem empatie, sebeovládání, sounáležitosti se společností, s nedostatkem dobré vůle a úcty k ostatním, zejména dětem, s manipulativní povahou, nedostatkem sebereflexe a vnímání společenských poměrů či signálů z okolí, dále jedinec, který neví, že jeho erotické preference směřují k dětem, ale také především jedinec, který nemá co ztratit – který nemá žádné přátele, smysl života, a který cítí odsouzení za svoje erotické cítění, aniž by předtím někdy dětem ublížil, je dle mého názoru svému okolí a především dětem opravdu nebezpečný.

Naopak pokud pedofil vnímá potřeby ostatních lidí a dětí, pokud má s druhými lidmi dobré vztahy, má přátele a kamarády mezi dětmi i mezi dospělými, pokud s nimi má a může rozvíjet dobré mezilidské vztahy, založené na vzájemné důvěře a lásce, pak pravděpodobně také bude mít velmi silnou motivaci tyto jistě cenné lidské hodnoty nezničit, nezahodit „do odpadkového koše“ tím, že se v nějaké byť pro něj z pudového hlediska náročnější situaci neovládne a ublíží dítěti. Většinu pedofilů odradí od zneužití dítěte právě tato komplexní představa nejrůznějších možných negativních následků, které by nastaly, kdyby podlehli svým pudům – odvrhnutí a odsouzení ze strany nejbližší rodiny, přátel, kamarádů a známých, následná ztráta vztahů s dětmi, ztráta pozitivních životních cílů a smyslu života, to vše hraje v rozhodování a racionálním uvažování o možných následcích, ale i v síle vůle odolat pokušení u pedofilů – a jistě nejen u nich – významnou (ne-li nejdůležitější) roli.

Pokud pedofil ví, že mu nějaká situace pravděpodobně bude činit problémy, měl by se jí vyhnout. Například pokud ví, že by měl nutkání zneužít (např. osahávat) spící dítě, neměl by raději vůbec vcházet do místnosti, kde dítě spí. Koupání malého dítěte může přenechat někomu jinému (i samotnému dítěti – většina dětí se umí sama umýt), pokud by měl zůstat s dítětem sám v místnosti, raději by měl ponechat otevřené dveře (i z toho důvodu, aby nevznikaly pochybnosti, zda se za zavřenými dveřmi neděje něco nekalého).

Jednou z vysoce rizikových situací je i případ, kdy by dítě samo chtělo s dotyčným provádět sexuální aktivity. V dnešní době není nemožné, aby např. 12tileté nebo starší dítě vnímalo sexuální pocity, není tedy vyloučeno ani to, že např. 14tiletá dívka bude svádět dospělého muže (a samozřejmě zde vůbec nezáleží, zda je tento muž zaměřen pedofilně nebo většinově) – pokud tento v dané situaci na naléhání dítěte podlehne, vystavuje se riziku trestního stíhání za pohlavní zneužívání, ačkoliv z morálního hlediska se zde evidentně o zneužívání ze strany dospělého nejedná, samozřejmě za předpokladu, že dospělý předtím dítě nemanipuloval k souhlasu či k vyžadování sexuálních aktivit. I přesto by se pár dobrých důvodů, proč by bylo dobré i v tomto případě odolat a minimálně se pokusit sexuální kontakt oddálit do doby, kdy dítě dovrší věk 15 let, jistě našlo.

V zásadě je dobré a myslím si, že i potřebné, aby pedofil nad možnými rizikovými situacemi přemýšlel a aby dopředu přemýšlel i nad svými reakcemi v těchto situacích. Je proto důležité, aby – pokud je daný jedinec eroticky zaměřen na děti – o své preferenci věděl. Velmi často se stává, že mladý člověk, který zjišťuje, že je jeho sexualita zaměřená na děti, si toto neuvědomuje, a tak ani nemůže dopředu uvažovat nad možnými rizikovými situacemi, do kterých by se mohl dostat. Bylo by proto dobré v rámci prevence poskytnout těmto mladým lidem informace o jejich odlišné sexualitě, čímž by se dle mého názoru mnoha zneužitím dětí ze strany mladých nevyrovnaných pedofilů mohlo předejít.

Autor textu: Mgr. Karel Žák

Text je citován s laskavým svolením autora z jeho diplomové práce.

Komentáře jsou uzavřeny.