Neměli bychom tento web zrušit?

V posledních dnech jsme měli tu čest být v hledáčku několika novinářů, jejichž jedinou zjevnou snahou bylo zdiskreditovat náš web, vyvolat senzaci, na straně veřejnosti pak odpor a zhnusení. Když je tedy náš web tak prohnilý a při jeho provozování „ztrácíme soudnost“ (1), kladu si otázku, zda-li bychom ho tedy neměli zavřít.

Mnoha lidem bychom jistě udělali radost. Vždyť stránka, kde se schází pedofilové, to je něco tak skandálního!

Pokračovat ve čtení

Český rozhlas – seriózní médium?

Článek vyšel dne 2. srpna 2014 v reakci na reportáže Českého rozhlasu a slovenského deníku SME z předchozích dní.

 

Když se mi zhruba před 10 lety svěřil kamarád, kterého jsem velmi dobře znal, s tím, že se mu líbí malé holčičky, netušil jsem, co všechno toto jeho svěření přinese.

Tehdy jsem i já měl pod pojmem pedofil fixovanou představu člověka, který

Pokračovat ve čtení

Anketa: Hele, já jsem pedofil

Už je to nějaká doba, kdy jsem se rozhodl vyzkoušet tuto anketu na svých známých, kterým jsem se svěřil. Chtěl jsem jednak získat reflexi o tom, k čemu coming out v mém životě vedl, a zda jsou jeho výsledky kladné či nikoliv. Prostě upřímnou odezvu od svých blízkých, kteří vědí, že jsem pedofil. Zároveň i jim samotným takové otázky snad mohou pomoci Pokračovat ve čtení

My hledáme děti a děti někoho

Může to připomínat seznamky, kde třicetileté  ženy hledají stejně staré muže a ve vedlejší kolonce zas třicetiletí muži ženy. V reálu se míjejí, nenacházejí, jejich cesty se nepropojí, i když všichni někoho shánějí, potřebují. I my bychom si mohly podat takový inzerát: Pedofil hledá dítě. A ve vedlejší kolence: Dítě hledá pedofila?

Pokračovat ve čtení

Děti jen jako sexuální objekty

Vyhýbejte se dětem, milí pedofilové! Nedovolte si, byť pouze občasný společenský kontakt s dětmi. Proč? Protože co kdyby. Pak ovšem ve svých fantaziích si můžete s dětmi dělat, co chcete, jen s reálnými dětmi nemějte nic společného. Co všechno to může znamenat? Dovedeno ad absurdum, naprosto se vyhýbat dětem znamená raději nechodit ani ven z bytu (zákeřné děti se hemží všude po ulicích), může to znamenat raději se vyhýbat svým známým (co kdyby nedej bože se tam vyskytlo nějaké dítě), možná se taky stranit svojí rodině (rodina je nejzákeřnější a nebohému pedofilovi neustále hrozí, že se někomu blízkému narodí dítě, co čert nechtěl, preferovaného pohlaví, a pokud dítě doroste i do preferovaného věku, je to katastrofa).

Pokračovat ve čtení

Díky léčbě konečně vím, jak moc jsem nebezpečný

pedofil_13

Drazí čtenáři, chci se s vámi podělit o to, jak je můj život nyní díky sexuologické léčbě lepší. Konečně mám pocit, že žiji normálně! Nyní již vím, jak moc jsou pro mě nebezpečné osoby mladší patnácti let a jak je pro mě životně důležité se jim vyhýbat jako se upír vyhýbá při poledním slunci stříbrnému kříži obalenému česnekem. Vím, jakým požehnáním pro mě je chemická kastrace a jak se veškeré mé nemocné myšlenky a touhy točí kolem sexu, proto se potřebuji vybouřit s osobami staršími patnácti let – na okolnostech nezáleží, hlavně že bude sex.

Pokračovat ve čtení

Pedofilní sadizmus

kuroshitsuji-52097

Je to strašák logicky větší než samotná pedofilie. Někdy i slýcháme, že ten kdo znásilní dítě, není vlastně pouze pedofil, ale má ještě sadistickou složku osobnosti. Někdy to tak může být a někdy to může být předsudek na druhou. Protože lze podle jakékoliv vlastnosti člověka dopředu odsuzovat jeho neuskutečněné skutky?

Někdy takové tendence můžeme vycítit i v pedo komunitě, a popravdě je to pochopitelné. Částečně v tom může hrát roli i pocit, že pokud sám mám nějakou odlišnost, obecně považovanou jako úchylnou, rád bych měl jaksi „pod sebou“ ještě někoho, jehož odlišnost je i podle mě nebezpečnější. Pedofilní sadista se na to dokonale hodí, stejně jako homosexuál může rád říct, že aspoň není žádný pedofil. To pak může vést k úvaze, že i když pedofilii není nutné považovat za nemoc, tak pedo-sadizmus vzhledem k jeho podstatě ano a dotyčný by se měl léčit. Ale v čem tedy tkví ten rozdíl, který někoho označí za nemocného, i když ani pedosadista nechce dítěti nic zlého provést? Zároveň lze zcela chápat, že pro pedofila, který v sobě intenzivně cítí lásku a něhu vůči dětem, je dost nepochopitelné, že někdo může mít v své osobnosti zakořeněnou touhu dětem ubližovat.

Pokračovat ve čtení

„Jak sbalit dítě“

jak sbalit dite

Není hloupější a naivnější název, který bych článku mohl dát. Dřív jsem si říkal, nazývejme věci pravými jmény. Když chlapec usiluje o nějakou dívku, řekneme, že ji balí. A on touží po její pozornosti, její přízni a jejím úsměvu. Nakolik je to podobné, když se chce pedofil seznámit s dítětem? Chlapec se před dívkou předvádí, snaží se jí porozumět, a tak dát najevo svůj zájem o ní. A chce s ní mít sex, což je samozřejmě v pedofilním vztahu neuskutečnitelné. A možná by po tom pedofil ani neměl toužit. Ale to není ten nejzásadnější rozdíl oproti vztahu pedofila a dítěte. Ten chlapec při svém „balení“ uvažuje stejně o svých touhách jako o touhách jeho dívčího objektu. Často i sobecky ještě daleko více o svých touhách. To pedofil nemůže, pokud chce s dítětem navázat opravdu funkční vztah. Musí dbát jen a jen o dětské touhy a o zájmy dítěte. Pokud mu chce být nablízku, musí žít v dětském světě, vzdáleném svým vnitřním potřebám. Vztah dítěte s pedofilem je tedy o tolik jiný, založený na tak jiných základech než vztah mezi mužem a ženou, že musí mít i svůj vlastní, unikátní slovník.

Pokračovat ve čtení

Jsme tu pro děti, ne děti pro nás

Jsme tu pro deti ne deti pro nas

Ano, samozřejmě. Každý krásný vztah musí být založený na vzájemném štěstí. Radost, kterou společnost pedofila poskytuje dítěti, je kompenzována nekonečným štěstím pedofila z přítomnosti dítěte. Ovšem pedofil je tím odpovědným za celý vztah. On musí něco ze sebe obětovat uskutečnění tohoto vztahu a nikdy nesmí po dítěti požadovat jakoukoliv odměnu, vynahrazení své obětavosti. Co krásného plyne pedofilovi z takového vztahu, mu nabízí tento vztah samotný, jen to co samo dítě chce poskytnout. Pak ovšem tou největší obětí může i být vzdání se milovaného dítěte, když už nás nepotřebuje. I to plyne z odpovědnosti pedofila. A možná snad, pokud vidíme, že nás to dítě opravdu nepotřebuje, ani s ním vztah nenavázat.

Pokračovat ve čtení

Deprese z dětí

Deprese z dětí

Pokusím se vám přiblížit pocit, který snad může občas padnout na některé z nás. Přirovnal bych jej k Felliniho Smrti v Benátkách.

Je to krásné procházet se například italskými památkami a v jejich stínu, zákoutích, pozorovat úžasné, veselé, zaujaté, štěbetavé kutíky (pozn. red. – slangové označení pro chlapce). Má to v sobě ducha antiky. Ale o kolik je to jiné, než si v tamních renesančních muzeích prohlížet na obrazech barokní andělíčky nebo sochy efébů, pod kterými je varování „DON’T TOUCH!“?

Pokračovat ve čtení